Český Rybář

Řeka Tree River v západní části kanadské provincie Nunavut je jedním z nejproslulejších revírů, co se lovu sivenů severních týče. A zcela po právu! Určitě na ní prožijete rybolov, který bude patřit k těm nejúžasnějším zážitkům vašeho rybářského života.

Madagaskar je největší ostrov v Africe a čtvrtý největší na světě, který se od africké pevniny oddělil v průběhu druhohor (asi před 90 miliony let) a stále se vzdaluje jihovýchodním směrem, téměř o 2 cm za rok. Od nejbližší pevniny ho odděluje 400 km široký Mosambický průliv a jeho flóra a fauna jsou díky dlouhodobé izolaci z 90 % endemické.  Kromě nesporného turistického významu jej v minulosti proslavila nejen mezi mladším publikem stejnojmenná animovaná filmová série. Pro nás, sportovní rybáře, je již řadu let považován za jedno z nejlepších míst na světě pro tropický rybolov. Když jsme tedy po mnoha navštívených destinacích hledali nové místo, kam nahodit, padla volba i na základě doporučení právě na tuto lokalitu.

Když jsem se připravoval na první výpravu za kohoutovci, donesl se ke mně při prohlížení obrázku této ryby komentář jedné nerybářky: „Hmm, supr číro, ňákej rybí pankáč, ne?“ Ano, tvarem na paprsky rozdělené hřbetní ploutve se kohoutovci opravdu odlišují od ostatních druhů ryb a přezdívka pankáč jim vcelku sedí. Ale pankáč se v názvosloví neujal, zato inspiraci kohoutím hřebínkem nezapře anglo-americký název „roosterfish“, případně latinskoamerické a španělské „pez gallo“.

Když jsme dorazili na první místo, začínalo svítat a panovalo naprosté bezvětří. Spousta výskoků a cákanců na hladině jasně oznamovala, že ryby jsou aktivní. Vypnuli jsme motor a začali prohazovat zatopený les rotačními třpytkami.

Karavan projížděl po úzké silnici vedoucí středem kaňonu. Po mé pravici padal sráz do hloubky 350 m, na druhé straně se zvedal ohromný skalní masiv. V řece Ardeche se nádherně odrážely okolní skály a já, těsně před setměním, hledal nějaké místo na spaní.

„Co proboha čekáš, že chytíš na Faerských ostrovech?“ zeptal se jednoho dne můj kamarád a já docela chápal proč. Tato skupina malých ostrovů je situována daleko na severu v Atlantickém oceánu, ostrůvky jsou samá skála a strmý útes, místní klima není právě dovolenková idyla - věčně zataženo, deštivo, větrno a téměř nikdy teplo.

Nedávno jsem na jednom webu četl krásný článek od Milana Rozsypala s názvem „Severská odysea“. Rozhodl jsem se rovněž přispět svou troškou do mlýna a popsat své severské dobrodružství, které (dle mého názoru) rozhodně stálo za to!

Srdce temnoty je krátká novela anglického spisovatele Josepha Conrada. V ní se mladý důstojník Charles Marlow plaví po řece Kongo a proniká stále hlouběji do temné, divoké a primitivní Afriky.

Už samotný reliéf vyrytý řekou Ebro do vyprahlé krajiny při pohledu z výšky několika kilometrů napovídá, že půjde o neobyčejnou vodní plochu, která pod zrcadlící se hladinou ukrývá něco výjimečného.

Moje domácí voda, řeka Labe v okolí severoněmeckého Hamburku, bývá často považována za jednu z nejlepších lokalit pro lov candátů v regionu. Samozřejmě že i já na Labi pravidelně rybařím. Kvůli excelentním referencím jsou však místní ryby vystaveny neskutečně silnému rybářskému tlaku.

Okounci jsou skvělé sportovní ryby, ale popravdě, ještě před několika lety bych tuto větu nevypustil z úst. Donedávna byl pro mne totiž okounek pstruhový neprávem hýčkanou a rozmazlovanou americkou rybou. V současné době jsem ale musel svůj názor poopravit.

Nový rybářský kemp s poetickým jménem Buena Vista (v překladu krásná vyhlídka) poskytuje pestrou paletu služeb všem, kteří se rozhodnou strávit svou dovolenou v jedné z rybářsky nejatraktivnějších evropských lokalit Pyrenejského poloostrova, na přehradě Embalse de Mequinenza na řece Ebro.

Když vzpomínám na střední školu, kde se čas tak neuvěřitelně vlekl, často jsem trávil celé dny sněním o hledání království pstruhů. Každý týden mne napadl další smělý plán, jak a kde ukojit svou touhu po vzdálených řekách a divokých pstruzích, ale stále více jsem narážel na snahu zmařit mé plány těmi hroznými učiteli. Avšak jednoho osudového dne v posledním roce mého studia jsem kdesi uviděl onen poloostrov vybíhající z hloubi sibiřských hvozdů na severovýchodním cípu Ruska, který se jmenoval Kamčatka...

Hledáte místo pro dovolenou, kde si skutečně odpočinete a dokonale vyčistíte hlavu od každodenních starostí? Klid, čistý vzduch, malebnou severskou krajinu a zajímavé možnosti rybaření? Máme pro Vás extra tip: „vše v jednom“ v zemi třech korunek na švédském severu.

Uuuááá!!! Uuuááá! Až strašidelně znělo nad řekou hlasité pokřikování vřešťanů, zatímco si vycházející slunce pomalu proráželo cestu košatými korunami stromů. Půltuctu citrónově zelených motýlů divoce mávajících velkými křídly kroužilo kolem naší lodi, která se za netečného přihlížení volavek pomalu plazila proti silnému proudu.

„Sekej! Ne, ještě ne! Já bych ještě počkal. Je tam ještě? Měls to seknout!“ Držím v ruce prut a snažím se nevnímat dobře míněné rady mých přátel, kteří stojí za mnou a sledují, jak se špička prutu, který držím v ruce, co chvíli otřese při záběru ryby.

Jelec jesen byl pro mne vždy zahalen rouškou tajemství a někdy to vypadalo, že se mi tato ryba vysmívá. Občas jsem ho ulovil stejně jednoduše jako plotici, často o mé nástrahy absolutně nejevil zájem. Výprava specializovaná na lov této ryby by se tedy mohla jevit jako čiré bláznovství – přesto jsem ji podnikl...

Je celkem jedno jestli v řekách, ve spojovacích kanálech, rybnících nebo přehradách, okouni se v našich vodách vyskytují prakticky všude. A mnozí z nás si jistě rádi vzpomenou na neopakovatelně nádherný okamžik, kdy téměř každý hod znamenal záběr, a to ve chvíli, kdy jsme vlastním přičiněním či pouhou náhodou vypátrali jejich mnohačetné hejno.

Když jsem konečně z lodi nahodil živou nástrahu, začal jsem mělkou a čistou vodu zátoky prochytávat i přívlačovým prutem. Má malá loďka zvolna driftovala v mírném ranním větříku, a tak jsem mohl nerušeně nahazovat do blízkého okolí a zkoušet místní „panenskou“ vodu.