Český Rybář

Ráno jsme vyrazili na moře, i když obloha nevěstila nic dobrého. Olověně zbarvená mračna přecházela na severu až do černé a foukal docela slušný severák. Obepluli jsme nejjižnější cíp ostrova a s respektem pokukovali po ztemnělém nebi. Černá masa, která se nám ještě před hodinou zdála být daleko, se náhle ocitla přímo nad našimi hlavami…

Myšlenka této rybářské expedice se zrodila na internetu. Při brouzdání po jedné sociální síti jsem narazil na video Tsimane 3X „Just Fish Porn“ (určitě doporučuji zhlédnout taky) a natolik mě uchvátilo, že rozhodnutí, kam se na lov zlatého doráda (golden dorado, Salminus brasiliensis) vydám, bylo zcela jasné. Tuto rybu jsem měl v hledáčku již nějakou dobu. Lokalit, kde se dá v Jižní Americe ulovit, je více (vhodné lokality pro lov najdete v centrální a východní části kontinentu), nicméně nabídka lovu na umělou mušku v divoké bolivijské džungli u mě jednoznačně zvítězila.

Pro všechny velké, malé i prostřední milovníky Norska je ulovení halibuta naplněním rybářského snu. Mnoho z nás svého prvního platýse obecného chytilo šťastnou náhodou, jiní se na svůj úlovek doslova nadřeli a někteří stále ještě čekají. Halibut totiž není rybou, která by se bezhlavě vrhala na cokoliv, co hodíme do moře. Jeho cílený lov je do jisté míry tvrdá řehole. Vyžaduje trpělivost, důvěru v nástrahu a okamžitou reakci ve chvíli, kdy se tento majestátní dravec severských vod vydá do útoku. A pak to stojí za to!!!

I když se v největší míře věnuji lovu kaprů, jdu si občas zavláčet anebo zachytat na feeder, abych si tu svou rybařinu trochu zpestřil a vyzkoušel i jiné způsoby lovu. Kromě velkých kaprů se snažím chytat i ostatní druhy ryb a jako mnozí mám svá přání, co bych chtěl ještě v životě ulovit. Mezi mé vysněné ryby patří například i velká hlavatka, na kterou se v budoucnu chystám zaměřit. Další rybou, o které jsem už léta snil, je velká parma comizo. Tento druh není běžně rozšířený po světě, žije pouze v jedné oblasti na Pyrenejském poloostrově. Vyskytuje se tam v několika řekách a jezerech. Již před pár lety, když se ke mně dostaly fotografie této úžasné ryby, jsem si řekl, že se za ní musím jednou určitě vypravit.

Podobně jako naši okouni patří i tropičtí chňapali rodu Lutjanus mezi ryby ostnoploutvé. Některé druhy tvarem těla a především uspořádáním hřbetních ploutví dokonce okouny i připomínají. Na rozdíl od našich okounů však celá řada chňapalů dorůstá výrazně větších rozměrů a disponuje úměrně větší silou. Dovedete si představit, jak by asi bojoval metrový okoun o hmotnosti 20 kg? Já to také nevěděl, dokud jsem se nesetkal s chňapaly.

Na celé naší planetě snad není země, která by na ploše menší než Česká republika nabízela pestřejší krajinu, bohatství živé přírody i směsici lidí a kultur, jako je tomu na Kostarice.

Souostroví Seychely, ležící v Indickém oceánu severně od Madagaskaru, se skládá z mnoha korálových ostrovů, atolů a útesů. Ostrovy jsou proslulé svými písečnými plážemi, ale zároveň i skvělými podmínkami pro provozování mořského rybolovu, především příbřežního muškaření.

Tento článek pojednává o lovu štik na Ženevském jezeře ve Švýcarsku. V posledních několika letech reputace této vodní plochy (rovněž nazývané Lac Léman) značně stoupla a jezero se stalo jednou z nejnavštěvovanějších lokalit v Evropě.

Baskicko je autonomním společenstvím, jež na severu omývají vody Biskajského zálivu, krátce hraničí s Francií, na východě sousedí s Navarrou, na jihu se slavnou vinařskou Riojou a na západě s Kantábrií a Kastilií-Leónem. Členité přímořské pobřeží vytváří pro oko velmi atraktivní podívanou, kterou oživují elegantní letoviska i půvabné rybářské vesničky.

Řeka Tree River v západní části kanadské provincie Nunavut je jedním z nejproslulejších revírů, co se lovu sivenů severních týče. A zcela po právu! Určitě na ní prožijete rybolov, který bude patřit k těm nejúžasnějším zážitkům vašeho rybářského života.

Madagaskar je největší ostrov v Africe a čtvrtý největší na světě, který se od africké pevniny oddělil v průběhu druhohor (asi před 90 miliony let) a stále se vzdaluje jihovýchodním směrem, téměř o 2 cm za rok. Od nejbližší pevniny ho odděluje 400 km široký Mosambický průliv a jeho flóra a fauna jsou díky dlouhodobé izolaci z 90 % endemické.  Kromě nesporného turistického významu jej v minulosti proslavila nejen mezi mladším publikem stejnojmenná animovaná filmová série.

Když jsem se připravoval na první výpravu za kohoutovci, donesl se ke mně při prohlížení obrázku této ryby komentář jedné nerybářky: „Hmm, supr číro, ňákej rybí pankáč, ne?“ Ano, tvarem na paprsky rozdělené hřbetní ploutve se kohoutovci opravdu odlišují od ostatních druhů ryb a přezdívka pankáč jim vcelku sedí. Ale pankáč se v názvosloví neujal, zato inspiraci kohoutím hřebínkem nezapře anglo-americký název „roosterfish“, případně latinskoamerické a španělské „pez gallo“.

Když jsme dorazili na první místo, začínalo svítat a panovalo naprosté bezvětří. Spousta výskoků a cákanců na hladině jasně oznamovala, že ryby jsou aktivní. Vypnuli jsme motor a začali prohazovat zatopený les rotačními třpytkami.

Karavan projížděl po úzké silnici vedoucí středem kaňonu. Po mé pravici padal sráz do hloubky 350 m, na druhé straně se zvedal ohromný skalní masiv. V řece Ardeche se nádherně odrážely okolní skály a já, těsně před setměním, hledal nějaké místo na spaní.

„Co proboha čekáš, že chytíš na Faerských ostrovech?“ zeptal se jednoho dne můj kamarád a já docela chápal proč. Tato skupina malých ostrovů je situována daleko na severu v Atlantickém oceánu, ostrůvky jsou samá skála a strmý útes, místní klima není právě dovolenková idyla - věčně zataženo, deštivo, větrno a téměř nikdy teplo.

Nedávno jsem na jednom webu četl krásný článek od Milana Rozsypala s názvem „Severská odysea“. Rozhodl jsem se rovněž přispět svou troškou do mlýna a popsat své severské dobrodružství, které (dle mého názoru) rozhodně stálo za to!

Srdce temnoty je krátká novela anglického spisovatele Josepha Conrada. V ní se mladý důstojník Charles Marlow plaví po řece Kongo a proniká stále hlouběji do temné, divoké a primitivní Afriky.

Už samotný reliéf vyrytý řekou Ebro do vyprahlé krajiny při pohledu z výšky několika kilometrů napovídá, že půjde o neobyčejnou vodní plochu, která pod zrcadlící se hladinou ukrývá něco výjimečného.

Moje domácí voda, řeka Labe v okolí severoněmeckého Hamburku, bývá často považována za jednu z nejlepších lokalit pro lov candátů v regionu. Samozřejmě že i já na Labi pravidelně rybařím. Kvůli excelentním referencím jsou však místní ryby vystaveny neskutečně silnému rybářskému tlaku.