Český Rybář

Jarní lov arktických tresek, táhnoucích k lofotskému souostroví splnit svou reprodukční povinnost, jsem si v minulosti vyzkoušel už několikrát. Má svá specifika. Lovíte většinou ve větších hloubkách, kde probíhá tření, počasí bývá mrazivé s častými přeháňkami všeho druhu, ale… když se zadaří a narazíte na táhnoucí hejna, chytáte úžasné ryby v té nejlepší kondici.

Když tedy od CK Pepa přišla nabídka k otestování nové lokality, nejprve jsem zajásal, ale vzápětí začal střízlivě uvažovat. Přece jen už mám svá léta a podmínky bývají v této době drsné. „Dám to?“ ptal jsem se sám sebe, ale vlastně věděl, že odpověď bude jednoznačná!

Na cestu

Časné ranní hodiny nás 22. března zastihly na cestě do Gdaňsku, odkud v 18.00 hodin vyplouval oblíbený trajekt do švédského města Nynäshamn u Stockholmu. Tam jsme v pořádku dorazili další den po obědě a čekala nás zhruba 1 600 km dlouhá cesta, která nejprve vedla po pobřeží Botnického zálivu, poté na severozápad středem Švédska k hraničním horám a nakonec i Norskem k „našemu“ ostrovu.

První část štreky vedoucí Švédskem proběhla bez problémů a o tom, že bude hůř, nás ubezpečovala neustále klesající rafička (tedy spíš digitální displej) venkovního teploměru. Když se naše Toyota Hilux 24. 3. ráno drápala po úbočí švédsko-norských hraničních hor, dospěla k hodnotě –17 °C, odkud se zřejmě do teplejších pozic nechtěla pohnout. Zbylých cca 150 km Norskem bylo hodně „výživných“, o čemž svědčí i fakt, že jsme je jeli přes 4 hodiny. Sníh a led přece jen nejsou nejlepšími přáteli řidiče, takže když se před námi konečně objevil dům na jižním cípu ostrova, všem třem natěšeným českým rybářů spadl kámen ze srdce.

Dyrøy

Ostrov Dyrøy nás přivítal tak 50 cm nového sněhu, kterým se k nám brodil Zdeněk Edelmann a radostně nám při vítání oznamoval, že už máme vodu! Potrubí někde zamrzlo a široký šlic od lžíce bagru naznačoval, že obnovení dodávek životodárné tekutiny nebylo jednoduché. Popravdě… stačila by nám ale dostatečná zásoba vlastních životodárných tekutin! Za chvíli už jsme si potřásli rukama i s majitelem domu a jeho ženou (Ragnar a Ragna) a zbylými účastníky zájezdu. Vypadalo to na správnou partu a my začali s vybalováním.

Po ubytování v apartmá o ploše 150 m² s plně vybavenou kuchyní, jídelním koutem, obývákem, dvěma koupelnami s toaletami a čtyřmi ložnicemi jsme se pomalu začali shánět po lodích a místu, kam odložíme připravené rybářské vybavení. Vše potřebné se nacházelo na břehu Norského moře asi o 150 m níže. U plovoucího mola se pohupovaly připravené lodě Kvaerno o délce 5,75 m s echolotem, GPS plotterem a motorem o výkonu 50 HP. Přímo nad molem je postavená filetovací místnost, o kousek dál domek s ohništěm, klasická norská lázeň a zbývá stavení, ve kterém jsou mrazicí boxy a místnost na odkládání a sušení rybářského vybavení i oděvů. Vše pěkně při ruce! Pruty i navijáky byly zkompletovány, kufříky s nástrahami připraveny a nám nezbývalo než vyrazit družit se s dalšími českými rybáři, ze kterých jsme chtěli „vyrazit“ i nějaké rozumy o místním rybolovu. Přece jen, první den chytání už měli za sebou.

Ještě se na chvíli vrátím k samotnému příjezdu na ostrov. Dyrøy je s pevninou spojen mostem, takže nemusíte hledat spojení trajektem, a cesta vedoucí po severní straně ostrova končí právě v malé osadě, kde se nachází domek i chata.

Na ryby

Ráno jsme vyrazili na moře, i když obloha nevěstila nic dobrého. Olověně zbarvená mračna přecházela na severu až do černé a foukal docela slušný severák. Obepluli jsme nejjižnější cíp ostrova a s respektem pokukovali po ztemnělém nebi. Černá masa, která se nám ještě před hodinou zdála být daleko, se náhle ocitla přímo nad našimi hlavami. Setmělo se a najednou jsme neviděli vůbec nic, včetně nás samotných v lodi! Během dvou minut se na naše hlavy snesl příval deště, sněhu a krup, takže když se po chvíli opět vyčasilo, v lodi stáli tři překvapení sněhuláci. Nejhůře dopadl Honza, který se svým bujným plnovousem plným ledu vypadal, jako by se Billy Gibbons ze ZZ Top vypravil na zájezd do Arktidy! Pak ale vysvitlo sluníčko a vše bylo ok. To jsme ještě netušili, že podobný scénář se bude opakovat několikrát za den.

Poloha ostrova je ideální, takže na ryby můžete z přístavu vyrazit na všechny strany. Buďto se dáte doprava směrem k volnému moři, nebo se podél západního pobřeží pustíte do rozlehlého Tranøy fjordu, máte i možnost plout vlevo a Dyrøy sundem se dostanete k mostu. Všude se dá lovit! Na mapách i GPS naleznete slušné množství vhodných míst, především podvodních kopců, zlomů dna, nejrůznějších sedel mezi podmořskými horami i kos vybíhajících pod hladinou od úpatí hor na ostrově.

Kde však nalézt ta hejna arktických tresek cestujících za milostnými povinnostmi? Vcelku zásadní otázka, na kterou se nám ale nedařilo najít odpověď. Střídali jsme místo za místem, a i když nám sem tam uvízla na prutu nějaká treska obecná mezi 60 až 90 cm, do těch pravých „eskymáckých“ obrů se ne a ne trefit. Výsledkem prvního dne lovu bylo tedy pouze několik menších tresek obecných.

Druhý den Zdeněk s Borkem a Jirkou vyráželi na cestu k jihu. Museli totiž prověřit další ubytovací kapacitu na lofotském souostroví, takže si užili dalších 200 km na zmrzlých silnicích, což je ale v zapůjčené škodovce s nastřílenými hřeby v pneumatikách příliš netrápilo!

Lofotský prostřih (Borek)

V době, kdy v okolí ostrova Dyrøy probíhal boj o každý záběr, jsme na Lofotech v Molnarodden zažívali neskutečný rybolov. Voda teplejší o několik stupňů a hlavně to, že Vestfjord je největší trdliště arktických tresek u norského pobřeží, bylo znát. Hodně znát!

Každé ráno začalo rozcvičkou – bylo nutné odházet až 15 cm nového sněhu z lodě. Jinak nám počasí přálo. Kromě krátkých sněhových přeháněk, které přicházely několikrát za den, svítilo většinu času slunce a vítr skoro nefoukal. Prvních pár hodin na vodě jsme zkoušeli lovit v příbřežních partiích, ale štěstí nám moc nepřálo a na našich háčcích uvázlo sotva pár malých obecňaček. Jenže stačilo poodjet lodí dále od břehu a velké tresky se začaly objevovat na obrazovce echolotu. Většinu času jsme chytali asi 5 km od pobřeží na hloubkách 80–100 metrů. Echolot v těchto místech často ukazoval souvislou vrstvu ryb nade dnem, místy byla i 30 m vysoká. Záběry přicházely bezprostředně po tom, co se naše nástrahy dostaly do správné hloubky. Často jsme zdolávali rybu všichni tři v lodi současně.

Díky mírnému větru (a tedy pomalému driftu) jsme mohli používat i poměrně lehké nástrahy, jako jsou pilkry 150–200 g nebo gumy obdobné hmotnosti či jen o málo těžší. Ve finále bylo naprosto jedno, co tam člověk měl, pokud nástraha dokázala dosáhnout dna nebo se k němu alespoň přiblížit, záběr prostě přišel. Obvyklá velikost lovených tresek se pohybovala mezi 90 a 120 cm, nejdelší ulovená ryba byl mlíčák délky 124 cm a nejtěžší jikrnačka s hmotností 24 kg (121 cm).

Jedinou drobnou komplikací při rybolovu bylo množství sítí, které ve Vestfjordu nastražili profesionální rybáři. Každá ze sítí měří na délku kolem 2 km a na každém konci je označena bójí. Museli jsme tedy stále sledovat naši vzdálenost od bójí a směr driftu, aby nedošlo k uváznutí v některé z nastražených sítí. Když jsme našli starou utopenou, a tím pádem i neoznačenou síť, stálo nás to několik pilkrů.

Po třech dnech rybaření jsme Lofoty opustili a čekaly nás ještě dva dny rybaření v okolí Dyrøy, na což jsem se v tu chvíli ještě pořád těšil…

Den za dnem

Čtvrtý den pobytu nás znovu zastihl na hladině moře poblíž ostrova Dyrøy. Ačkoli už jsme měli za sebou tři dny lovu v mnohdy neutěšených podmínkách, úspěchy v podobě vysněných velkých tresek se stále nedostavily. Po připlutí k novému místu většinou následovaly tak 3–4 záběry, po kterých jsme zdolali vesměs menší ryby, ale při druhém (a dalším) driftu už se většinou nic nedělo. V průběhu dne tak došlo k prozkoumání několika míst, ale vesměs s nevalnými výsledky.

Co s tím? Zkusili jsme vyměnit návazce s pilkry a paprikami ze nejrůznější gumové imitace, což ale nepřineslo žádnou změnu k lepšímu. Občas na nadějném místě přišel vlkouš, ale hlavními lovenými rybami byly i nadále menší tresky obecné, mníkovci bělolemí, mníci mořští a okouníci.

Příčiny neúspěchu

Asi každému rybáři je jasné, že po pěti dnech lovu v Norsku bez velké ryby na prutu všichni začnou uvažovat, čím to je. Sledovali jsme meteorologické předpovědi, sílu větru, doby přílivu a odlivu…, nic nás nenapadalo. Až když si kdosi všiml teploty vody, začalo nám svítat. Kluci na Lofotech zachytali, ale… podle statistik měli o 200 km jižněji až o 4 °C teplejší vodu! Nechci si tu hrát na nějakého extrémního znalce života ryb (ostatně v českých krajích jich máme dost a dost), ale tohle by mohlo být ono.

Celý proces reprodukce tresek obecných a zvláště těch, které vytahují ke tření do jižněji položených oblastí ze severnějších destinací, se již po tisíciletí řídí zajetými přírodními zákony. A mezi nimi zaujímá teplota vody klíčovou roli. Tresky prostě v určitém období migrují k jižnímu výběžku Lofot, kde nalézají vhodná trdliště (tím nejlepším je zřejmě Vestfjord u Lofot), ale celou akci asi nejvýrazněji ovlivňuje teplota vody. Když je příliš studená, tření jednoduše nezačne.

Před odjezdem jsme pečlivě zkoumali zprávy z oblasti ostrova Dyrøy z předchozích let. Teploty ovzduší byly výrazně vyšší než v roce 2018, což zřejmě vedlo i k pomalejšímu ohřívání vody (i k zamrznutí vodovodního potrubí v době našeho příjezdu). K tomu, abychom narazili na hejna tresek, nepřispělo ani razantní zhoršení počasí před naším příjezdem, které přineslo nejen čerstvý sníh, ale i vlnu mrazů, která koncem března nebývá obvyklá ani v Norsku.

Závěrem

Přes relativní neúspěch bych se na Dyrøy ještě rád vrátil. Začátkem i koncem léta musí být úchvatný a hlavně… ve vodách kolem ostrova přibydou další druhy, jako tresky tmavé (ta rekordní disponovala hmotností 26 kg), platýsi obecní apod., kteří se ještě v mrazivém březnu u ostrova ve větších počtech nevyskytovali. Velkým plusem byla dobrá parta i pohostinnost majitelů, takže i přes nepřízeň místních mořských božstev se pro mne stal výlet cennou zkušeností a příležitostí poznat potenciální nové parťáky! Chtěl bych samozřejmě poděkovat Zdeňku Edelmannovi a CK Pepa za zprostředkování mrazivého a zasněženého zážitku:-)