Český Rybář

ÚZKÁ HRANA / tři pilíře úspěchu!

/ Sumci / Text: Ruwen Koring (www.team-black-cat.com, www.ruwen-koring.de) / Foto: autor / Překlad: Radek Diviš

Je to už pár let, kdy jsme s týmovým kolegou seděli sotva 30 hodin na břehu relativně malé francouzské řeky. Za tento krátký časový úsek se nám povedlo zdolat osm fantastických ryb, z nichž poslední tři s přehledem překonaly délku magických dvou metrů. Senzační!

Při hledání nového místa lovu jsem pak po několika kilometrech proti proudu narazil na čtyři milé francouzské sumcaře, kteří zde bivakovali již 5 dní bez náznaku jakéhokoliv záběru. Po krátké výměně aktuálních informací o situaci u vody jsem v přátelském tónu zaznamenal hlášky typu „dítě štěstěny“ a „vy jste si tedy uměli vybrat“! To mne přinutilo k zamyšlení. Byly nedávné úlovky pouze otázkou štěstí, nebo nás rybářský bůh má natolik rád? Nevěřím na vyšší mocnosti, a tak je zcela jednoznačné, že úspěch není jen otázkou náhody, ale člověk mu musí jít naproti a tvrdě si ho odpracovat. Často jsou to jen nepatrné maličkosti, detaily, které bývají rozhodující, protože mezi úspěchem a neúspěchem vede často jen velmi úzká hranice.

Hned úvodem je potřeba si říci, že sumci jsou velmi učenliví a jejich instinkt jim na základě špatných zkušeností dobře radí, kdy hrozí nebezpečí a kdy se mohou s klidnou hlavou zakousnout do nabízeného sousta potravy! Zvláště na rybářsky exponovaných revírech je a bude den ode dne horší dostat běžným přístupem „vousáče“ na háček. Nové techniky a taktiky zcela mimo normální metody rybaření jsou často jediným klíčem k úspěchu, abychom přesvědčili nedůvěřivé sumce o kvalitě námi nabízené nástrahy. S ohledem na výše jmenované je potřeba věnovat patřičnou pozornost montážím, návazcům, ale také vlastnímu přístupu k lovu, protože existuje pár zásadních věcí, jejichž respektováním si můžeme výrazně zvýšit šanci na úlovek sumce.

Pilíř první:

Přirozená prezentace nástrahy

Nenápadná, ale především co nejpřirozenější prezentace nástrah je jedním z nejdůležitějších faktorů, o které při cíleném lovu sumců jde. Sumec na nástražní rybě okamžitě pozná, že něco není v pořádku, a ví, že určité chování nástrahy nezapadá do jeho potravního schématu. To se často stává volbou špatného náčiní, respektive doplňků a komponentů montáže, které neodpovídají nástraze nebo aktuálním podmínkám u vody. Abych to trochu zveličeně vysvětlil: není potřeba používat žádné obrovské trojháčky, podobné kotvě, návazcové šňůry, které se svým průměrem blíží spíše kategorii lana, a podvodní splávky, jež nadzdvihnou i balvan. Lov sumců s velkými háčky a silnými šňůrami patří z pohledu moderního pojetí sumcařiny definitivně do starého železa. Tady je totiž potřeba ctít následující motto: „Tak malý, jak je to jen možné, ale tak silný, jak je to nutné!“

Relativně malé háčky sestávající z kombinace maximálně jednoho jednoháčku a jednoho trojháčku jsou naprosto dostačující například pro nastražení 2kg cejna. Podstatné je, aby háčky byly umístěny v místech, kde sumec svou kořist většinou atakuje, což je nejčastěji buďto v oblasti ocasu, nebo hlavy. U menších a středně velkých nástražních ryb úplně postačí nastražení za tlamku ryby pomocí montáže na vlas, aby se sumec bezpečně zasekl.

Dvě nejdůležitější výhody malých sumcových háčků jsou následující: 1) Lepší samozásekový efekt, čímž výrazně klesá množství neproměněných záběrů, protože se trojháček v sumčí tlamě lépe zapíchne. Zatímco velký trojháček se může zaklínit do tvrdých sumčích „kartáčů“, malý model sklouzne a nejčastěji zůstane viset sumci v koutku ještě dřív, než je schopen vyplivnout proradné sousto. 2) Méně kovu, respektive méně hmotnosti na nástražní rybě znamená, že působí pod vodou přirozeněji a nedostává se do neobvyklých poloh, které mohou sumce vyloženě odradit. Je všeobecně známo a potvrzeno, že sumci jsou schopni zachytit kovové oscilace, a právě z tohoto prostého důvodu přináší menší podíl kovu na nastražené montáži daleko vyšší frekvenci záběrů.

Podobná situace je i s podvodními splávky, proto jsou malé modely na rybářsky silně exponovaných lokalitách tou nejlepší možnou volbou. Splávky s výtlakem 10 gramů při použití živých nástražních ryb naprosto dostačují. Nástražní ryba totiž nemá dlouhodobě tolik sil, aby nonstop tahala podvodní splávek ke dnu, čili se relativně rychle nechá nadnést. Zde si v poklidu jezdí dokola a opět aktivní se stává až v případě, že se blíží hrozba v podobě sumce, který nástrahu registroval. Nyní už je ale pozdě a nastražená ryba na sebe svými pokusy o únik ještě více upozorňuje.

V neposlední řadě je tady ještě návazcová šňůra, která přispívá k přirozené prezentaci nástrahy. Tenké pletené šňůry s nosností 50 až 80 kg ve většině případů plně postačí, protože sumec se nezdolává pouze materiálem koncového návazce. Taková šňůra nabízí nastražené rybě daleko vyšší svobodu pohybu, což přispívá k velmi přirozenému plutí nástrahy. Je potřeba mít ale na zřeteli, že sumci jsou na šňůry skoro až „alergičtí“. Jakmile dojde ke kontaktu, mizí okamžitě do dáli. Čím tenčí návazcovou šňůru použijeme, tím menší je šance, že ji sumec zaregistruje a z tohoto důvodu okamžitě nastraženou rybu vyplivne.

Pilíř druhý:

Optimální prezentace nástrahy v delším časovém období

Ani ta nejlepší prezentace není nic platná, když se montáž po několika minutách zašpiní/zanese, což se zvláště u těch položených na dně může přihodit velmi rychle. Často se nástraha zaváží do vzdálenosti několika stovek metrů, a proto velká část šňůry vede vodou. Netrvá proto dlouho, než se na šňůře usadí řasy a jiné nečistoty, které s sebou proud vody unáší, a z nástrahy se stává neatraktivní kus masa. Dokonce i tehdy, když je nástraha čistá, stačí, aby se na napnuté šňůře něco zachytilo, a začne „zpívat“, což se přenáší až k nástraze, a navíc vysílá vibrace, které jsou opět zřetelné i na nástraze. Výsledkem těchto negativních jevů je nižší frekvence záběrů, protože zanesené montáže jsou sumci velkými oblouky míjeny. Z tohoto prostého důvodu by měla být montáž položena tak, aby zůstala po mnoho hodin bez nečistot, a sumčí past tak byla dlouhý časový úsek odjištěna.

Dlouhodobě čisté montáže a s ní spojené optimální prezentace nástrahy dosáhneme tehdy, když šňůru odbočíme. V praxi to znamená, že okamžitě po položení nástrahy na dno odbočíme kmenovou šňůru směrem na břeh a z tohoto místa ji vedeme vzduchem nad vodou až ke stojanu s prutem. Výhodou dané situace je to, že se ve vodě nachází velmi malá část šňůry a tento omezený díl je natažen v určitém úhlu ke břehu. Tím pádem zůstává montáž v podstatě bez nečistot a po mnoho hodin pro sumce velmi atraktivní.

Existují různé možnosti, jak kmenovou šňůru odbočit, například přes ukotvení na břehu. Tato situace se nabízí třeba u prudce padajících břehů, kde můžeme ukotvení zafixovat na vyčnívajících kořenech nebo něčem podobně stabilním. Jako spojení mezi ukotvením a kmenovou šňůrou slouží trhací vlasec. Další možnost nabízejí koruny malých stromů a větve. Zde se po umístění nástrahy šňůra jednoduše položí tak, aby nemohla sklouznout. Při záběru se dá snadno z větve odstranit, pokud zaseknutou rybu jedeme zdolávat zavážecím/zdolávacím člunem. Poslední smysluplnou možností odbočení jsou různé podpěrky a vidličky z odpadlých větví. Na písečných lavicích zpravidla nic vhodného na odbočení nenajdeme, proto je zde dobré využít nějakou vlastní pomůcku, jako například jednoduchou vidličku nebo již zmiňovanou vidličku z větve, která se zapíchne do země a šňůra se po umístění nástrahy přes ni odbočí.

Pilíř třetí:

Klidná prezentace nástrahy

Přirozená, tedy optimální prezentace nástrahy je pouze polovinou cesty k úlovku sumce, protože v případě, že na místě položení nástrahy nebo v bezprostřední blízkosti panuje ruch, nebude nám to nic platné. Sumci se hlučné kulise obloukem vyhnou a nám se stane, že nástraha bude čekat v zemi nikoho. Tato skutečnost pro nás rybáře znamená v první řadě, že bychom se měli na lovném místě vyvarovat jakéhokoliv zbytečného povyku. Každý hlučný krok na souši, každá věc, která nám upadne na zem, a dokonce i malá nepozornost při manipulaci s náčiním způsobují zvukové vlny, které se přenášejí do vody a sumce v určitém okruhu vyplaší.

Proto bychom se měli chovat tak tiše, jak jen to je možné. Pro chytání ze břehu to znamená, že náš tábor pro nocování musíme postavit ve vší tichosti a držáky prutů nesmíme v žádném případě zatlouci do břehu pomocí palice nebo kladiva takovým způsobem, že by rány po vodě šlo slyšet i ve vzdálenosti pěti kilometrů. „Výhodou“ takového počínání by bylo to, že strávíme klidné noci plné odpočinku a své šance na úlovek posuneme do velmi vzdálených rovin.

Při lovu z lodi se vyplatí být ještě obezřetnější, protože zde je každá drobná chyba okamžitě potrestána a každý hluk přes dno lodi přenesen do vody. Například pád kleští může znamenat „rozsudek smrti“ v případě blížícího se záběru. Samotná loď ukrývá další rušivá nebezpečí, protože trup lodi víří vodu a proud, který naráží na kotevní lano, vysílá do vody nepřirozené vibrace a víry. Sumci okamžitě zjistí, co se děje, a udržují si od podobně potenciálně nebezpečného místa řádný odstup. Loď bychom tedy měli ukotvit nejlépe provazy vedoucími nad vodou například v malých zátočinách nebo meandrech v břehu. Zde stojí loď chráněná před proudem a nevznikají žádné rušivé zvuky a vlivy.

I přes tiché a opatrné chování u vody je zvolené místo, ze kterého lovíme, nonstop zásobárnou ruchu. Stává se to v případě, když si potřebujeme obstarat nástražní ryby. Neustálé nahazování, podebírání, krmení také nejsou pro sumce ničím příjemným, protože zvuky s tím spojené nemají obvyklé ražení. Dále se nemůžeme vyvarovat použití nafukovacího člunu, protože jeho prostřednictvím zavážíme nové montáže, hledáme nová místa pro nastražení nebo z něj v případě záběru zdoláváme rybu. Z výše zmiňovaných důvodů je důležité, aby nástrahy ležely vzhledem k místu bivakování ve velkých vzdálenostech. Osobně upřednostňuji vzdálenosti přes 200 metrů, protože tím je zaručeno, že kolem montáží panuje klid.

Všímejte si detailů!

Při lovu sumců často mezi úspěchem a neúspěchem rozhodují maličkosti. Moc velké háčky, příliš těžký podvodní splávek nebo příliš silná návazcová šňůra se mohou značnou měrou podílet na tom, že jsme bez záběrů. Někdy je to otázka špatné prezentace nástrahy, protože nástražní ryba působí nepřirozeně, zanesená šňůra vysílá do vody vibrace nebo je ruch kolem lovného místa. Existuje mnoho důvodů, které se mohou nepříznivě projevit v podobě nezájmu o naše nástrahy. Mnoha z nich můžeme snadno předejít, pokud budeme dělat věci související s rybařením s rozmyslem. Často jsou to jen malé detaily, které bývají rozhodující, protože při lovu sumců se v mnoha situacích nacházíme na velmi ostré hraně!

VYRÁŽÍME NA SUMCE / JAK SE PŘIPRAVIT

Sumec velký je největší tuzemskou rybou. Ideálním obdobím pro chytání těchto kapitáln&i ...

MEGASUMCI / taktiky lovu velkých ryb

Voda stoupá, čím dál tím víc se barví dohněda a postupně začíná mít hustou konzistenci.
tady
Naši partneři