Český Rybář

Lokalita

Při posledních dvou výpravách na sever Norska mi štěstí při lovu halibutů moc nepřálo, ačkoliv jsem věnoval téměř 90 % času soustředěné snaze o jejich zdolání. Holt každý norský týden není posvícení. O to víc jsem se těšil na ostrov Havøya, který provázejí s ohledem na lov halibutů jen ty nejlepší reference. Ostrov s „městečkem“ Havøysund se nachází v severském norském kraji Finnmark cca 50 kilometrů jihozápadně od Severního mysu (norsky: Nordkapp). Zajímavostí je, že Nordkapp představuje vyloženě atrakci pro turisty, protože geograficky není ani nejsevernějším bodem pevninské Evropy, dokonce ani nejsevernějším bodem ostrova Magerøya, tím je výběžek Knivskjellodden, nacházející se cca 4 km severozápadně od Severního mysu. Vody v okolí Havøye nabízejí excelentní podmínky pro mořský rybolov, zejména trofejních tresek obecných a halibutů.

Ubytování bylo zajištěno v Havøysundu (cca 1 200 obyvatel) v rybářském centru firmy Nordic Sea Angling, které je součástí místního Havøysund hotelu. K dispozici jsou zde chaty s apartmány pro 2 osoby s jednou ložnicí nebo pro 4 osoby se dvěma ložnicemi. V apartmánech se nachází velký obývací pokoj s plně vybavenou kuchyní, WC a sprcha. V komplexu lze využít místnost k zamražení úlovků. Další možností je ubytování v Havøysund hotelu, který nabízí jednolůžkové a dvoulůžkové pokoje se snídaní (mimochodem, v ceně ubytování v apartmánech je také zahrnuta snídaně). Hosté mají rovněž k dispozici restauraci/kavárnu v hotelové budově, která bývá otevřená

7 dní v týdnu od rána do večera. Posedět můžete i v baru, který se otevírá večer, a v nočním klubu (o víkendech).

Kotviště lodí / molo se nachází v bezprostřední blízkosti ubytování. K dispozici máte špičkové 7metrové lodě Arronet s volantem, elektrickým startováním, echolotem, GPS-plotterem, VHF vysílačkou a motorem 150 HP. Lodě jsou skutečně komplexně vybaveny všemi doplňky, které pro rybaření potřebujete. Nabízí se i možnost rybolovu z větší lodi Arronet (8,50 m / 300 HP) pod vedením zkušeného kapitána-průvodce. Kapacita této lodi je 5 rybářů plus průvodce (platíte pouze benzín, který projedete během rybolovu).

Cestování

Ať už člověk letí z Prahy, Vídně, nebo z Mnichova, zabere let do Osla a následný přelet do Alty celý den, protože většina spojů ideálně nenavazuje na vnitrostátní linku. To je ale pořád jen zlomek toho, kolik času by stála člověka cesta do Havøysundu autem, čítající v našem případě z Českých Budějovic ukrutných 3 260 kilometrů. Volba naší čtyřčlenné skupiny tedy jednomyslně padla na transport letadlem, protože krás švédské a norské krajiny z okénka automobilu jsme si již na vlastní kůži několikrát užili. Odlet z Vídně proběhl podle leteckého plánu. V Oslu jsme nakonec každý po svém přečkali dlouhou pauzu na spoj do Alty a tam přilétli až pozdě večer.

Při vystupování z letadla bylo ve vzduchu cosi divného. Vůbec to totiž nevypadalo, že jsme zrovna dosedli na jedno z nejseverněji položených letišť v Evropě. Kdybych neznal realitu a někdo by mi zavázal oči, bez dlouhého přemýšlení bych si tipnul, že jsem někde na rozpáleném Balkáně. Letištní teploměr totiž ukazoval ve 22.44 hod. neskutečných 34 stupňů! Když kolegové večer v hotelu popíjeli studené pivo (já zůstal raději o vodě), seděli jsme před restaurací pořád ještě v mírném šoku, stejně jako většina místních obyvatel i ostatních návštěvníků hotelu, a stále v kraťasech a tričku s krátkým rukávem. V Norsku něco neskutečného! Vloni jsem v Båtsfjordu poskakoval po sněhových závějích a teď tohle?! Počasí se tak letos nezbláznilo jen u nás, ale i v kraji Finnmark, kde jsme byli přímými svědky nového teplotního rekordu.

Následující den jsme odstartovali úžasnou snídaní, za kterou by se nemusel stydět ani věhlasný Hilton, a zahájili cca 200kilometrový přesun na ostrov Havøya. Nebylo vůbec jednoduché „našlapat“ bagáž kvarteta rybářů do vypůjčené Kia Optimy, ale Martin uplatnil svůj vytříbený talent pro logistiku a nakonec se mu podařilo s mírným násilím zavřít páté dveře. Cestou jsme se zastavili na jedné z malebných plážiček, které sem tam lemují jinak rozeklané pobřeží, a ti otužilejší se dokonce chvilku brouzdali v moři. Bylo nádherné počasí, teplo, akorát teplota vody necelých deset stupňů se nehodila zrovna ke koupání, ačkoliv vše ostatní by k tomu svádělo. Cesta díky této příjemné pauze rychle utekla a za necelé tři hodiny jsme už byli na místě určení.

Odpoledne začala teplota prudce klesat a podle předpovědi počasí to vypadalo, že už následující den se probudíme zpět do norského normálu. V podvečer, kdy už jsme měli v útulném apartmá vybaleno, navázáno a vše připraveno, následovala schůzka s průvodci Nordic Sea Anglingu, na které jsme se dozvěděli vše potřebné ohledně bezpečnosti, provozu lodí a pravidel rybolovu. V kempech této společnosti platí striktní pravidla ohledně dodržování 0,00 % alkoholu na moři a doporučení k ochraně halibutů (všechny větší ryby nad 130 centimetrů se po ulovení a vyfotografování pouštějí zpět do vody a ty skutečně velké se fotí šetrně pouze ve vodě). Tady je potřeba zvednout palec nahoru, protože žádné moře není plné ryb, jak se někteří naivně domnívají! Je sice pravdou, že sportovní rybáři z moře neodnesou tu nejzásadnější porci, ale nad ochranou místní ichtyofauny a rozumným zacházením se všemi rybami by se měl zamyslet každý z nás…

Rybaření

Šest dní rybaření není v Norsku vzhledem k často proměnlivému počasí mnoho, máte-li ale štěstí, pro cílený lov halibutů to určitě stačí. Trochu kvůli obavám jsem raději žádnou z předpovědí nesledoval a nechával vše osudu. S průvodcem Erikem Axnerem jsme byli domluveni, že po snídani v 7.00 hod. poprvé vyrazíme. Musím říci, že po dvou nepříliš úspěšných norských výpravách, kdy pouhá, byť maximální snaha ulovit halibuty nestačila, jsem neměl příliš velká očekávání. I když přítomnost jednoho z nejlepších norských „guidů“ za kormidlem mne ve skrytu duše uklidňovala a naplňovala optimismem. Je to úplně jiný pocit, když nemusíte přemýšlet, kam pojedete, a zabývat se myšlenkami, jestli se 30kilometrová jízda vyplatí, nebo ne. Nechali jsme tedy vše na Erikovi a kochali se pohodlnou, rychlou jízdou Arronetu na halibutí spoty a otevřeném moři u ostrova Hjelmsøya. Cestou jsme v rychlosti pozastavili, abychom obstarali nástrahy (malé kelery) na Anti-twist Rigy. Následovalo ještě pár rychlých kilometrů a přesný dojezd do písečné úžlabiny s hloubkou 35–55 metrů. Tady to mělo konečně vypuknout!

Po krátké kontrole směru a rychlosti driftu Erik určil stranu lodi, ze které se bude lovit, zkontroloval a poopravil naše montáže a vydal pokyn k zahájení rybolovu. Jako obvykle se mi po ročním norském půstu při prvním spuštění přehrál v hlavě film plný úžasných okamžiků, jež mě v nedalekých vodách potkaly. Nabuzen a dobře naladěn jsem pozvedl nástrahu ode dna a začal s ní velmi mírně pracovat. Tentokrát nebyly v plánu žádné experimenty, nedokupoval jsem „zázračné“ nástrahy a vsadil na jistotu svých nejoblíbenějších gum značky Storm v barvách tresky jednoskvrnné, tresky obecné ve fluorescenčním provedení. Už jsem toho na rybách zažil poměrně dost a dám ruku do ohně za to, že Wild Eye Jigging Shad patří k tomu nejlepšímu, co si pro lov halibutů můžete pořídit. Samozřejmě mám i osvědčené modely od jiných značek, jako Savage Gear nebo Westin, ale v mých očích jsou daleko za Stormy, byť pro lidské oko mohou působit opticky výrazně lepším dojmem. Co našemu oku lahodí, většinou moc nechytá!

Abychom vyzkoušeli, co by mohlo fungovat, „naordinoval“ nám Erik různé barvy gum. S Láďou jsme nasadili Storm ve svítivém a modrobílém provedení, Martin svůj oblíbený makrelový Savage Gear a Michal novou barvu Westinu, který si pořídil v prodejně NSA v kempu patřícím k testovacím centrům známé dánské značky, kde po domluvě seženete cokoliv, co by vám náhodou chybělo. Po půlhodině s pár drcanci od menších ryb jsem zasekl dotvrda a následně už jen smutně navíjel prasklou šňůru bez nástrahy. Podobná záležitost mě potrápila za chvíli ještě jednou, což už Erik psychicky nevydržel a podal mi svůj prut s nově navinutou šňůrou (večer na mole jsme bohužel zjistili, že moje šňůra, která asi několik let ležela na prodejně, se trhala jako papír). Poslal jsem do boje další modrý Storm a doufal, že už to konečně přijde. A přišlo!

Jako první vykřikl slovo „halibut“ Láďa a při pohledu na jeho ohnutý prut a prokluzující brzdu navijáku bylo vše jasné. Zanedlouho Erik umným chvatem vyhoupl 108 centimetrů dlouhou rybu do lodě, na které zavládla radost a pohoda. Následovaly gratulace, focení a přejezd na nový drift. Láďa byl opět králem lovu a musím říci, že jsem mu pěknou rybu ze srdce přál, protože při naší poslední společné výpravě na Værøy neměl potřebné štěstí a kvůli pracovním problémům ani patřičný klid na rybaření. Po několika desítkách minut jsem se prvního záběru nedaleko od míst, kde přišel úvodní záběr, dočkal i já. Nepatrné klepnutí do nástrahy cca 3 metry nade dnem jsem opětoval razantním zásekem a další scénář už byl jasný. Prut chvílemi ohnutý až do vody, kvílející brzda a rybář ve stavu blaženosti, tak vypadal obrázek následujících pěti sedmi minut, kdy jsem zápasil s velmi srdnatě bojující rybou. Nebyla z největších, měla jen kolem metru, ale byla krásně placatá! Dobrý start prvního dne stvrdil ještě na jiném místě „rekordním“ mníkovcem a třetím platýsem Michal. Martin s Erikem zůstali bohužel bez prokazatelného záběru, ačkoliv na Erikově splávku s Anti-twist Rigem to několikrát vypadalo celkem nadějně.

I druhý den panovaly dobré povětrnostní podmínky (jasná obloha bez mráčku a jen mírný vítr), ale teplo už zdaleka, hlavně po ránu nebylo. Po snídani v sedm jsme se tentokrát vydali západně od Havøysundu do míst, kde Erik s klienty ulovil již několik velkých ryb atakujících bájnou metu dvou metrů. Byl to den jako vystřižený ze žurnálu: blankytné nebe, nádherné místo s ideální hloubkou v kanále mezi ostrovy, s písečným a kamenitým dnem. Už jen tohle stálo za to! Po čtyřech hodinách bez záběru a driftech na místech označených jako „204“, „big butt“ a dalších začala trochu klesat morálka a nasazení. Erik si toho okamžitě všiml a držel nás veselými historkami alespoň částečně ve střehu. Pořád se ale nic nedělo.

Změna místa, ryba jistá! Toto pravidlo se potvrdilo prakticky okamžitě. Ještě než Erik stačil po přejezdu doříct, že zde mívá zpravidla vždy záběr, bouchlo mi něco těsně u dna razantně do špičky. Trochu jsem nástrahu povytáhl, zhoupl a bác! Byl to záběr, který jsem si vysnil. Zdolávání probíhalo opět trochu dramaticky, protože ryba několikrát odjela z půlky sloupce opět až ke dnu. Mně to vůbec nevadilo. Po mnoha hluchých hodinách jsem si souboj užíval. Trochu zklamání proběhlo fórem, když se halibut objevil na hladině, protože jsme jej kolektivně tipovali na 130+. I tak mě udělal šťastným a spokojeným rybářem. Druhý den, druhý halibut, to jsem úplně nečekal. Novou krev do žil nám vzápětí ještě vlila zpráva z vysílačky o tom, že jiná loď NSA nedaleko od nás zdolala rybu 192 cm!!! A pak že tady nejsou! Bohužel i přes veškerou snahu a změnu míst se nám nepodařilo ulovit už nic, co by stálo za zmínku.

Třetí den bývá krizový, a to se v plné míře projevilo i na našem rybářském výsledku. Martin si naordinoval výlet na Nordkapp (a udělal dobře) a my s Láďou, Michalem a Erikem vyrazili vzhledem k nepříznivému mlhavému a větrnému počasí na lov tresek. Velké vlny nám bohužel neumožnily vyzkoušet ta nejlepší místa. Museli jsme tedy vzít za vděk různými podvodními horami na hraně ostrovů, ale s chabým výsledkem. Pár tresek obecných nevalných velikostí, sem tam nějaká prostřední jednoskvrnná a malý vlkouš. Očekávání, že trefíme nějaké hejno velkých ryb, se nenaplnila. Erik sice jednu rybu metr plus nakonec ulovil, ale nám ostatním se o pěkné tresce mohlo nechat akorát zdát. Mlha, kterou na nás určitě poslali z Ruska, postupně houstla, vítr zesiloval, vlny zaplavovaly záď a zima lezla za nehty. Tedy nic moc příjemného! Raději jsme zaveleli k ústupu, abychom se připravili na plánovaný noční výlet, protože podle předpovědi měl vítr kolem půlnoci definitivně ustat.

Den s pořadovým číslem čtyři si budu asi dlouho pamatovat, protože dlouhý výlet na nejlepší halibutí místa revíru, kam je možné se vydat jen s plnou nádrží, za dobré předpovědi počasí a doprovodu průvodců, bude patřit ke šťastným okamžikům mého rybářského života. Abych to zkrátil, byl jsem odměněn čtyřmi rybami a řekl bych, že dva až tři neproměněné záběry patřily také k rybímu druhu, po kterém jsme kolektivně toužili.

Ve zbylých dvou dnech jsem v rámci spravedlnosti vyšel na prázdno, dařilo se ale ostatním. Láďa ulovil tři pěkné ryby na Deadbait Jighead s přírodní nástrahou, Martin konečně protrhl smůlu a po jedné pěkné utržené rybě na gumu záběr na kelera proměnil. Korunu tomu ovšem nasadil Erik rybou 166 cm s odhadovanou hmotností 66 kg na svou speciální montáž se splávkem.

Závěrem

Byl to zajímavý a poučný týden. Halibuti nám jako obvykle nedali nic zadarmo, o to víc jsme si mohli vážit každého záběru. Havøysund má velký rybí potenciál a určitě patří k top místům, která lze na severu Norska navštívit. Servis poskytovaný firmou Nordic Sea Angling byl skutečně prvotřídní (ubytování, lodě, zázemí), a když k tomu máte na palubě Erika, Douglase nebo někoho jiného z výtečné party průvodců, je téměř jisté, že vaše nástrahy jsou neustále v zorném poli všudypřítomných platýsů! Chtěl bych za Českého rybáře poděkovat Martinu Urbanovi (CA World-

fishing) za perfektní organizaci výpravy, Eriku Axnerovi za dokonalý průvodcovský servis a přátelům Láďovi s Michalem za příjemnou společnost.