Český Rybář

NA „STROMOVÉ ŘECE“ / tečkovaní krasavci z Tree River

/ Cestování / Text: Rasmus Ovesen / Foto: autor, Klaus Boberg Pedersen a Craig Blackie

Řeka Tree River v západní části kanadské provincie Nunavut je jedním z nejproslulejších revírů, co se lovu sivenů severních týče. A zcela po právu! Určitě na ní prožijete rybolov, který bude patřit k těm nejúžasnějším zážitkům vašeho rybářského života.

 

Když ohromné tělo krásně rostlého sivena, se kterým jsem bojoval několik posledních minut ve zpěněných vodách řeky, vklouzlo do Klausova podběráku, mé paže vystřelily vítězně k obloze. V ten samý okamžik ale mým tělem proběhla vlna ostré bodavé bolesti, vystřelující z levého ramene, a já si ke svému zděšení uvědomil, že jsem si rychlým pohybem rameno vymkl! Celá paže zůstala viset v jakémsi podivném nepřirozeném úhlu a bolest byla tak silná, že jsem zalapal po dechu.

Klaus stojící s podběrákem v bublající vodě neměl nejmenší tušení, co se mi přihodilo, a tak jen s úžasem civěl na další průběh věcí. Viděl mě motat se zmateně v kruzích jako bezhlavé kuře a vydávat přitom skřípavé bolestné zvuky, které vyluzovaly mé hlasivky. Pak si všiml, jak se zoufale snažím podepřít bezvládnou paži, a došlo mu, co se stalo.

Když jsem tak vrávoral přes kameny na břehu, hlavou mi prosvištěla bouře chmurných myšlenek. Situace byla vážná! Právě jsme rybařili u Tree River uprostřed ničeho, kousek od mrazivého Severního ledového oceánu, několik set kilometrů od nejbližší nemocnice, absolutně odříznuti od okolního světa. Připouštím, že další den pro nás měl přiletět hydroplán, ale do té doby byl zbytek našeho výletu do severozápadní části Kanady v bezprostředním ohrožení.

Pak jsem si vzpomněl na jednoho starého kamaráda, kterému se přihodilo to samé. Než mohl vyhledat odbornou pomoc, musel pokřivenou paži a svaly v křeči zafixovat pevně na místě. Vše pak skončilo bolestivou operací, která měla neblahý vliv na jeho pohyblivost po několik měsíců. „Bože, proč se to muselo stát zrovna mně!“ zaúpěl jsem.

V mých beztvarých nesouvislých myšlenkách se v jednom momentu otevřelo světlé okno a já se nějak dokázal nasoukat na velký kámen tak, že má zraněná paže byla podepřená a bolavé svaly mohly alespoň chvilku relaxovat. Ten odpočinek od bolesti pomohl i mé zmučené mysli, takže jsem se nakonec odhodlal k činu a za chvíli bylo vidět, jak pomalu a opatrně zvedám paži, kroutím s ní a potahuji za ni. Nakonec v něčem luplo, po chvíli jsem už dokázal vstát a má ruka se přirozeně spustila podél těla. Kloub se nějakým záhadným způsobem dostal zpět na pozici! Bolest sice úplně neustoupila, ale dostala se na úroveň, kdy jsem po chvíli mohl vstát, zamířit ke zkoprnělému Klausovi a posbírat věci poházené bez ladu a skladu po břehu. O několik minut později se mi ulevilo natolik, že jsem se odhodlal zvednout z podběráku nádherného osmikilového sivena alespoň na dobu, než Klaus pořídil sérii snímků zachycujících olivově zelené boky přecházející až do tyrkysova, nesčetné oranžové tečky, šedo-černé mramorování na skřelích a elegantní bílý lem na ploutvích.

Poslední tři dny jsme byli ubytováni v kempu Plummer's Lodge u Velkého medvědího jezera – masivního vodního rezervoáru v Severozápadním teritoriu obklopeného jedlovými lesy, bažinami i nezměrnými pustými pláněmi. Užívali si nádherného muškaření a lovu místních jezerních pstruhů monstrózních velikostí, ale přitom nás překvapila zajímavá skutečnost. Ostatní hosté i průvodci si neustále povídali o úplně jiném typu vody, totiž právě o řece Tree River v teritoriu Nunavut. Nic mi nepřipadá tak kontroverzní, jako když rybáři toužebně básní o úplně jiné lokalitě, než na které chytají, a je úplně jedno, kde se nachází. Ale povídání o Tree River neustávalo. A co víc, všichni znalí o ní hovořili s entuziasmem hraničícím s jakýmsi druhem náboženského fanatismu, jako by se jednalo o nějaké mýtické místo z dob dávno minulých. S podivem jsem sledoval jejich tváře, které se rozjasňovaly do blaženého výrazu při jakékoli zmínce o této řece. Vyslovovali její jméno se zvláštním respektem, jako by se jednalo o nějakou svatyni. A když někdo náhodou zmínil podmanivé obyvatele vod Tree River, oči se jim leskly a hlas se chvěl náhlým záchvatem dychtivosti.

Tyrkysově modrá řeka, vlévající se do Severního ledového oceánu, měla na všechny prapodivný magický vliv. Ti, kdož u jejích břehů byli, vyprávěli a ostatní horlivě přikyvovali a hltali každé slovo o svižných proudech a místech jako Presidential Pool, Second Fall s točícími se víry či Amsterdam s hlubokými tažnými proudy. Nedá se snad ani slovy popsat, do jakého stavu, přesyceného sžíravou touhou a nostalgií, je řeči o Tree River dostávali. Zatím jsme úplně nechápali tuto bombastickou reklamní kampaň, ale když Klaus zaslechl, že se dá pronajmout malý hydroplán a k řece si zaletět, netrvalo dlouho, naše sbalené věci byly úhledně vyloženy na břehu jezera a my připraveni vyrazit.

Tree River

Když se plováky hydroplánu zabořily do klidných mléčně zbarvených ledovcových vod dolního toku Tree River, vůbec jsme netušili, co nás čeká. Už ze vzduchu byl vidět provizorní kemp, kde několik nocí přespíme, a popravdě... řeka nám nepřipadala ničím výjimečná. Její proud ospale plynul k Severnímu ledovému oceánu pustou a drsnou krajinou a vše okolo vypadalo jako na jakékoli jiné řece třeba na Islandu nebo v severním Norsku.

Chvíli nám trvalo vyložení rybářského náčiní a zásob do chaty, pak přišlo na řadu skládání prutů, příprava všeho potřebného pro lov, ale nakonec jsme se konečně pustili na první výšlap proti proudu. Už po prvním kilometru bylo jasné, že horní tok řeky má úplně jiný charakter i temperament. Neprosto jiný! Tree River se měnila v divokou nezkrotnou masu vod!

Pomalý táhlý proud byl nahrazen zpěněnými bílými vlnami uhánějícími odhodlaně k oceánu, což se zdálo zvláště markantní na místech, kde se okolní terén zvyšoval. Náhle před námi hřměla čistá síla přírody. Peřeje, víry a vodopády se střídaly s vracáky velikosti malströmu, ze kterých čněly ohromné balvany, za nimiž se tvořila oka průzračně čisté vody. To vše doprovázely zpěněné vlny dosahující výšky 1 m. Tree River se změnila v nespoutaný živel nahánějící strach, ale zároveň i zvláštním způsobem nádhernou burácející vodní smršť, která naplňovala naše bušící srdce bázní a úctou, když jsme se prodírali proti proudu neustále se ohlížeje přes rameno, zdali nás nesleduje nějaký mrzutý grizzly.

Dalších 24 hodin se budeme protloukat podél břehů „Stromové řeky“, abychom se dostali blíž k ohromným sivenům, přičemž se plně ukáže naše naivita a nedostatek zkušeností, které budou nesčetněkrát potrestány.

Nejsme zase úplní začátečníci, takže se ztrátami v podobě zlomených prutů, přetrhaných šňůr a rozbitých navijáků bylo samozřejmě počítáno. Ale to, co se v průběhu jediného dne dělo na Tree River, byla hodně dobře napsaná tragikomedie! Krom nesčetněkrát zpřetrhaných návazců a narovnaných háčků jsme přišli i o podstatnou část šňůr a dobrých 50 m backingu. Nemluvím o zlomení dvou osmičkových prutů pěkně poctivě na dvě poloviny.

A přitom všechno začalo úžasně. Z prezidentského poolu (Presidential Pool se tato nevelká tišina jmenuje proto, že u ní s oblibou rybařil George Bush) jsme hned zkraje vytáhli úchvatného 5kg sivena. Při dalším postupu proti proudu míst se zajímavými jmény přibývalo. Relay Pool, Slippery Jack, Montreal či Second Falls byly tak divoké a krásné, že jsme si nakonec připadali, jako bychom vyrazili na bizony s prakem, a spílali si navzájem, protože naše pruty 10 a 11 zůstaly u Velkého medvědího jezera.

Kombinace divokých proudů, příkrých břehů, vodopádů a nesčetných různě velkých balvanů na jedné straně a bojovnosti, odhodlání a více či méně nekontrolovatelnosti úžasných sivenů na té druhé vyústila ve slušnou řádku dramatických soubojů. Byl to opravdový extrém! Abyste totiž vůbec měli šanci vyfotit se s úlovkem, je třeba zdolávat opravdu tvrdě a rychle. Musíte rybě za každou cenu zabránit, aby se dostala do prudkého zpěněného hlavního proudu, protože pokud se to stane, je velmi rychle po všem. Prakticky není možné následovat sivena po břehu, takže jediné, co vám zbývá, je zablokovat naviják a doufat, že se návazec nebo šňůra neodřou příliš brzy a neprasknou. Naše úspěšnost se pohybovala někde okolo 50 %.

Pod šedavou oblohou a půlnočním sluncem, jehož slaboučké paprsky dokázaly okolo nás vytvořit jakési pološero, jsme prožívali rybolov, který jednoznačně předčil naše nejdivočejší představy. Právě probíhal jeden z prvních silných tahů lososů severních v sezoně a my se ocitli uprostřed toho zázraku. Po začátečním experimentování se silou vlasců a šňůr, se vzory mušek i technikami lovu přicházely pravidelné záběry od zdejších nádherných sivenů. Pravda, většinu z nich – mezi nimi i několik ryb atakujících magickou hranici 10 kg – jsme sice ztratili, ale to bylo tak nějak vedlejší. Nakonec... padlo nám za „oběť“ takové množství sivenů severních, že by nám to nezasvěcený člověk jen těžko uvěřil, a hlavně... každý z těch tvrdých, nervydrásajících soubojů se nesmazatelně zapsal hluboko do naší mysli. Ztratili jsme pojem o čase a pohybovali se kdesi na pomezí konce světa, po březích opojně krásné řeky a přitom si bolestně uvědomovali, že náš vypůjčený čas se neúprosně krátí. A už jen pomyšlení na to, že bychom měli opustit tento ráj na Zemi, nás při rybaření uvrhlo do jakéhosi stavu naprostého nadšení a zároveň i hrůzy, že každý nához může být ten poslední.

Uprostřed noci Klaus zlomil prut při souboji s nádherným chromově zbarveným sivenem o hmotnosti těsně pod 8 kg, ale přesto se mu podařilo rybu zdolat. Od této nehody se nám začalo dařit až do okamžiku, kdy se s hlasitým lupnutím odporoučel do věčných lovišť i můj prut. To ostré prasknutí jako by nás probudilo z krásného snu. Řeka uháněla k oceánu s nespoutanou silou divokou tundrou plnou šedavých barev a my si v tu chvíli silně uvědomovali nejen všechnu tu krásu kolem, ale hlavně sami sebe. Právě jsem zlomil kouzelnou hůlku, která celý den a noc švihala nad kouzelnou krajinou a vyčarovala mi slušnou řádku krásných ryb. Řeka nás zanechala ve stavu jakési absolutní svobody, a i když bylo velmi lákavé ujít těch 5 km do kempu pro náhradní prut, nějak se mi do toho nechtělo.

Celý den a noc jsme ochotně následovaly půvaby řeky s vidinou kapitálních úlovků a v té hektické aktivitě se trochu ztratili. A teď, na cestě zpět do kempu, v tichu, které si užívají věřící pod kostelní klenbou, se všechny uplynulé dojmy vracely s neztenčenou silou. Obklopovalo nás něco kolosálního, daleko většího a důležitějšího než množství ulovených ryb. Řeka nás změnila a vymazala z našich srdcí alespoň na chvíli všechny nedůležité nicotnosti všedních dnů.

Hydroplán přiletí zítra a nikdo mi nezaručí, že všechnu tu nádheru ještě někdy uvidím. Ale vždycky, když vlezu do spacáku nebo pod peřinu a zavřu oči v očekávání příchodu posilujícího spánku, kouzlo řeky se vrátí a já budu znovu stát na jejích březích. Doufám, že mne tahle zvláštní magie Tree River bude pronásledovat do konce života, protože jsem na jejích březích zanechal kus svého srdce!

Faktografie

Řeka

Tree River (Kogluktualuk) je ledovcová řeka v severozápadním cípu kanadské provincie Nunavut. V Korunovačním zálivu daleko na severu se vlévá do Severního ledového oceánu. Spodní tok řeky je plný peřejí, obrovských vírů, vodopádů a balvanů. 10 km od ústí proti proudu se nachází přírodní bariéra, která brání sivenům proniknout při tazích (od června do září) výše proti proudu. Tou překážkou je zřícená skála a několik metrů vysoký vodopád, který ryby nedokážou překonat. Celý úsek až k ústí tak bývá doslova napěchovaný neuvěřitelným množstvím sivenů severních v neskutečně krásných „svatebních“ barvách.

Provizorní kemp Tree River Lodge leží 4 km od ústí a vy se můžete vydat buďto proti proudu a po cestě se zastavovat u jednotlivých poolů, nebo lovit z lodi na rozlehlé vodní ploše pod kempem.

Revír spravuje firmou Plummer's Arctic Lodges ve spolupráci s místním indiánským kmenem. Sezona je krátká a hektická jako celé arktické léto. Lovit se může od začátku června do začátku září, ale výhodou je polární den, který umožňuje chytat 24 hodin denně. Více informací naleznete na webu: http://www.plummerslodges.com/lodges/tree-river

Ryby

Siveni severní z Tree River jsou největší na světě a velká většina uznaných rekordů pochází právě z této řeky. To se kupříkladu týká tří klasifikovaných rekordů dle nosnosti šňůry, rekordu uloveného muškařením a v neposlední řadě i největšího zdolaného sivena severního, který vážil 14,77 kg!

V každém případě existuje vysvětlení, proč zdejší siveni dosahují enormních velikostí. Jednak mají v Severním ledovém oceánu i v ústí řeky dostatek přirozené potravy, jednak na trdliště dorazí (vinou mnoha překážek a velmi obtížného terénu) jen ty nejsilnější ryby, takže se v podstatě jedná o jakousi přírodní selekci. A navíc jsou zdejší siveni vlastně kříženci větších jezerních sivenů žijících rovněž v řece a sivenů severních, kteří do řeky táhnou kvůli reprodukci. Oba druhy se tak v průběhu staletí zkřížily. Poslední výzkumy jasně ukázaly, že zdejší ryby disponují jak DNA jezerních sivenů (ti mohou dosáhnout hmotnosti 35–40 kg), tak DNA migrující formy sivena severního. I z toho tedy plynou nebývalé přírůstky zdejších ryb.

 

Naši partneři