Český Rybář

OKOUNCI ANDALUSIE / oblíbení, ale zatím neznámí

/ Cestování / Text: Bram Bokkers / Foto: autor / Překlad: Ivan Finta

Když jsme dorazili na první místo, začínalo svítat a panovalo naprosté bezvětří. Spousta výskoků a cákanců na hladině jasně oznamovala, že ryby jsou aktivní. Vypnuli jsme motor a začali prohazovat zatopený les rotačními třpytkami.

 

Při každém náhozu hrozilo reálné nebezpečí, že nástraha uvízne v některé z nesčetných větví všude kolem. Bylo jasné, že místní blackbassové loví, ale to ještě neznamenalo, že se nechají chytit! Během dvaceti minut přišlo hned několik záběrů, ale na našem skóre stále svítila nula. Po dalším náhozu jsem zaznamenal vázku a prudce škubl prutem... v tu chvíli hladina explodovala! Jeden z okounků zjevně sledoval nástrahu a k záběru ho vyprovokoval až prudký pohyb při vyprošťování třpytky. Po prvotním překvapení ryba ukázala, proč je cílem mnoha sportovních rybářů, a při snaze zbavit se háčku předváděla opravdové divy. Obvyklé klidné a rozvážné zdolávání tady rozhodně nestačilo a já musel sáhnout k extrémní práci s náčiním, abych blackbassa udržel mimo všudypřítomné vázky. Ani můj nadlidský výkon ale nestačil a štěstí mne opustilo... tah náhle povolil a okounek byl nenávratně ztracen. Při svém frenetickém představení se mu nakonec podařilo vyklepat nástrahu kdesi v podvodním lese!

Přání ulovit okounka pstruhového (largemouth bass, blackbass) bylo na mém rybářském seznamu už pěkně dlouhou dobu, ale šance dostat se na místa, kde je to možné, se normálnímu rybáři nenaskytne každý den. Ale dovolená s přítelkyní v květnu minulého roku mi jakous takous šanci dávala. A... podařilo se! Svého prvního okounka jsem opravdu ulovil, ale jak už to tak bývá, s jídlem roste chuť a já začal pomýšlet na trofejní úlovek. To ale chce profesionální práci, takže po dlouhém hledání na netu jsem nakonec nalezl jméno Bert Goeree, což je majitel rybářské cestovní kanceláře Tight Lines Visreizen, která mimo jiné nabízí výlety za blackbassy do jižního Španělska. Na konci července bylo tedy vše domluveno a já mohl vyrazit. Skvělou zprávou byl i fakt, že průvodce mi bude dělat Miguel Garrido, kterého jsem znal ze své jarní dovolené!

Na jihu Španělska

Plechová obluda vypadla z mraků a hladce přistála v přístavním městě Malaga, druhém největším centru Andalusie. Byli jsme na „místě činu“, které nás přivítalo více než třicetistupňovými vedry. Pravdou je, že konec července není zrovna nejlepším obdobím k pronásledování blackbassů, ale pohled do mého pracovního itineráře hovořil jasně... buď teď, nebo nikdy! Na druhou stranu padla informace, že okounci se dají lovit i v červenci, ale budeme si muset přivstat a chytat za ranního kuropění, tedy těsně po východu slunce.

Po úchvatné cestě národním parkem Natural Sierra de Grazelma nás auto vyplivlo ve městě Ronda, kde jsme se mohli ubytovat v rezervovaném hotelu. Později odpoledne pak následovalo setkání s naším průvodcem Miguelem, při kterém došlo (u sklenky vychlazené „cervezi“) i k plánování strategie lovu na následující dny.

Embalse de Guadalcacín

Miguel navrhl následující postup. Vyzkoušíme lovit na dvou přehradách – Embalse de Bornos a Embalse de Guadalcacín – což jsou dvě uměle vytvořená jezera, kde se okounci vyskytují v hojných počtech. A začneme na tom druhém jmenovaném!

Druhý den časně ráno nás Miguel vyzvedl v hotelu. Následovala projížďka úchvatnou krajinou plnou kopců i mohutných hor, na jejímž konci nás přivítala kobaltově modrá hladina přehrady Embalse de Guadalcacín, která se zčásti rozkládá v národním parku. Zelené břehy plné květů, jak jsem si je pamatoval z jarní výpravy, byly k nepoznání, do rezava vysušené spalujícím sluncem. Bylo vidět, že hladina vody rovněž hodně poklesla a odhalila rozsáhlá pole potopených stromů, jejichž koruny skýtají okounkům skvělý úkryt.

Nedotčená jezera a velké očekávání

Přehrada Embalse de Guadalcacín je v současnosti známá slušnou populací blackbassů přes 35 cm délky. Nebylo tomu tak vždycky. Po napuštění přehrady se ukázalo, že v ní není příliš přirozené potravy okounků (malých bílých ryb), což následně vedlo ke kanibalismu a snížení populace. Před mnoha lety se tedy místní hospodáři rozhodli řešit tento problém vysazením ouklejí. Tato rybka se dobře množí a je odolná, takže plán zafungoval. V současné době rybářští experti očekávají, že populace okounků značně vzroste a v následujících letech dokáže vyprodukovat slušný počet ryb z kategorie 2 kg +.

Okounek pstruhový přitom není původním španělským druhem, ale byl do místních vod introdukován. Ostatně ve vodách jezera se vyskytuje jen několik původních druhů, jako jsou například parmy nebo pstruzi. Další druhy, jako např. kapři, štiky, sumci, candáti a... okounci, byly vysazeny později. Zajímavostí je, že okounci byli do španělských vod introdukováni díky diktátoru Francovi!

Přestože se v této zemi nachází relativně velké množství jezer, jsou poměrně málo prochytávaná. Na těchto nedotčených lokalitách prakticky neexistuje enormní rybářský tlak jako v jiných částech Evropy, což je pro mne (jako pro rybáře) nepochopitelné. Miguel nám prozradil, že provádí většinou rybáře z Francie a Itálie, kde okounci nedosahují takových velikostí jako v jižním Španělsku. Holanďané, Němci a rybáři z dalších evropských zemí míří spíše k revírům provincie Extremadura. Tam máte rovněž šanci na úlovek trofejních okounků, ale ti jsou pod značným rybářským tlakem a jejich populace se zmenšují.

Na bitevním poli

Když byly všechny důležité propriety připraveny, Miguel konečně spustil na vodu svůj člun Nitro, na jehož palubě naleznete dvě plochy, na kterých má vláčkař dostatek prostoru pro svou činnost. Miguel je známý španělský rybář, který objíždí všechny velké rybářské závody, což je velká výhoda, protože zná perfektně místa, způsoby lovu i loď. Profesionální je i navigační výbava a sonar, což mnohdy určitě přijde vhod.

Naše minivýprava tedy začala prohazováním břehů. Mají většinou štěrkové podloží, na kterém se uchytily vodní rostliny, ale naleznete u nich i staré zatopené stromy. Používali jsme především dva typy nástrah – dvouramenné rotačky (Gunki Spinnaker) a hladinové wobblery od firmy Illex (SK-POP Grande a Bonnie 128) ve velikostech kolem 12 cm. V akci byly lehké, ale pevné pruty o délce 215 cm s vrhací zátěží 7–28 g. Já chytal se smekacím navijákem, Miguel má v oblibě castingový multiplikátor, obojí s pletenou šňůrou o nosnosti 20 lb, která propůjčovala nástrahám tu nejlepší akci.

Po prvních nezdarech jsme se brzy dostali do ryb a začali chytat. Nic extra velkého, ale byla to zábava. Nejlépe fungovaly přírodní vzory a ty v červenobílém provedení. Nebylo ještě takové vedro, takže se u břehů dalo chytat. S postupujícím odpolednem záběry v těchto místech ustávají, ale teď po ránu se ryby krmily a braly. Ve dvou se často stávalo, že jsme zdolávali dvě ryby najednou – okounci byli v rauši! Úspěchy přicházely i na mělčinové nástrahy Arnaud 110 F a Mad Squad 128 SP rovněž od Illexu. Délka ryb se pohybovala kolem 30 cm, ty větší se zatím neukázaly. Jak ale slunce stoupalo po obloze (a s ním i teplota), aktivita okounků značně ochabovala a to byl čas na typický španělský oběd... bílý chléb nebo tortilla a sýr.

Do hlubiny...

Později odpoledne začal Miguel realizovat zcela nový plán lovu a doplul s námi na místo, kde z vody čněla strmá skalní stěna. Na sonaru bylo jasně vidět, jak se skála noří prudce do hloubky. Změnili jsme tedy nástrahy a došlo na gumy. Ke slovu přišly pruty o délce 2,3 m s vrhací zátěží 5–24 g a navijáky s 12lb pletenkou. Nahazovali jsme těsně podél skály a krok za krokem s občasným popotažením nechávali nástrahy propadávat kolem skalního masivu. Nutností byly hlavičky s háčky pro lov ve vázkách, protože pokud by nešly do akce, více bychom trhali, než chytali. Stěny skály byly porostlé nejrůznějším rostlinstvem od vodních trav po staré křoviny a stromky, které se schovaly pod hladinu s napuštěním přehrady a vytvořily tak smrticí pasti. I s použitím těchto háčků jsme sem tam trhali, ale v 9 z 10 případů se podařilo nástrahy vyprostit.

Lov to byl vzrušující. Driftovali jsme pomalu kolem masivu a házeli ke stěně. Echolot ukazoval 8 m hloubky pod námi. Podle Miguela se na tomto místě často vyskytovali staří samotářští okounci. Nemuseli jsme čekat dlouho a Miguelův prut se ohnul pod náporem ryby, ale ani zkušený lovec nezareagoval dost rychle, ryba bleskově zamířila do vázky a... byla ztracena! Jen o pár okamžiků později jsem měl záběr i já. Velcí blackbassové bojují urputně a při snaze zbavit se háčku silně třepou hlavou. To se mi stalo osudným. Když už byl okounek vedle lodi, nebyl jsem dost rychlý, hlava ryby se dostala nad hladinu a po razantním zatřepání nástraha vylétla z tlamky. Velký blackbass byl pryč! Postupem času se nám několik úlovků větších okounků přece jen podařilo. Jsou nádherní a mají úplně jinou stavbu těla než naši okouni. Jejich tělo je vyšší, hlava větší a vůbec vypadají mohutněji než klasický okoun říční.

Pozdě odpoledne otočil Miguel člun zpět do města. Na lodi vládla spokojenost s prvním dnem lovu a těšil nás i fakt, že jsme se naučili spoustu nových věcí o lovu těchto úžasných ryb. A když se k tomu o hodinu později přidala trocha klasického španělského životního stylu v podobě tapas a lahvinky dobré Rijoji, zjistili jsme, že nám Španělsko docela rychle přirostlo k srdci...

Okouni z farmy...

Druhý den časně ráno už jsme ale stáli připraveni na mole a dozvěděli se, že pro dnešek vyzkoušíme úplně jiné místo. O několik minut později už bylo vidět dvě seschlé koruny stromů vystupující z hladiny. Miguel toto místo dobře znal a sdělil nám, že se jedná o vjezd do bývalé farmy, která při napuštění přehrady zmizela pod hladinou. Hloubka byla asi 7 m a my začali okamžitě propátrávat okolí našimi wobblery a rotačkami. Házeli jsme podél stromů i přímo mezi ně. Téměř okamžitě po dopadu mého 12cm wobbleru zaútočil na nástrahu slušný okoun. Následoval obvyklý únik s obligátním třepáním hlavou, ale tentokrát jsem byl připraven a nedal blackbassovi šanci. O pár minut později už pózoval před čočkou fotoaparátu!

Asi o hodinu později vyrazil Miguel na další, tentokrát ještě hlubší místo. Ke slovu přišly těžší rotačky o hmotnosti 35 g, které jsme nechali propadat sloupcem až ke dnu a odtud je zase tahali k hladině. Svou práci odváděly skvěle a my během chvíle ulovili několik dalších ryb.

Když aktivita okounků zeslábla, pokračovali jsme v hledání o něco dále. Příjezdová cesta nás dovedla až k farmě a stodole v těsném sousedství. Na moderním echolotu s přední sondou bylo možné sledovat každý detail, jako třeba okna ve stěně nebo malé stromky na dvorku farmy. Miguel zakotvil mezi staveními, aby nám poskytl co nejlepší prostor k proházení zajímavého okolí. Na našem kontě přibylo pár dalších pruhovaných krasavců!

Později jsme zakotvili u podvodního ostrůvku, kde přišly znovu na řadu gumy a jigy s háčky pro lov ve vázkách. Kolem vcelku pravidelně protahovala hejna blackbassů, z nichž některá čítala i více než 100 kusů! Lovili jsme až do pozdního odpoledne a užívali si této nové metody lovu v hejnu. Pak ale nad krajinou začal padat soumrak a my vyrazili k domovu. Další den nás čekala druhá přehrada!

Embalse de Bornos

Tato přehrada získala své jméno podle malé vesničky Bornos, která se rozprostírá přímo u jezera. Několik kostelních věží obydlených dvojicemi čápů v charakteristických hnízdech, úzké kamenné uličky, kavárničky a restaurace... tak vypadá vesnička, která přímo vyzařuje idylickou španělskou atmosféru. V přilehlé přehradě žije slušná populace okounků pstruhových, ale naleznete zde rovněž kapry nebo třeba proslulé parmy. Miguel nám řekl, že okounků je tu o něco méně než na Guadalcacínu, ale zato prý v průměru dosahují většího vzrůstu a není vzácností ulovit kusy přes 2 kg hmotnosti! To byla rajská hudba pro naše uši!

Naši další rybářskou anabázi jsme začali na hlubším místě mezi početnými skalními výběžky. Po záběrech několika menších ryb konečně došlo i na tu větší a v lodi se nám představil první dvoukilový okounek pstruhový místní provenience. Úžasná ryba!

Když jsme první místo rozplašili, začalo pátrání podél hlubších břehů přehrady, k čemuž byly potřeba těžší pruty s vrhačkou 10–40 g a navijáky s 20lb pletenkou. Jaké nástrahy jsme používali? Dowzvido 90 SP, Squad Minnow 95 HW a DD a samozřejmě oblíbený Arnaud 100 SP. Pár menších okounků jsme takto vyválčili, ale o ještě více větších přišli. To prostě k lovu okounků pstruhových patří.

Zatopený les

Po lehkém obědě přímo na lodi bylo rozhodnuto o další změně místa. Miguel vyrazil plnou rychlostí na druhou stranu jezera. Vzhledem k tomu, že na této přehradě je povolena rychlá jízda ve skluzu (což se na Guadalcacínu nesmí), za několik minut už jsme kotvili u jeho nejlepšího místa – zatopeného lesa. Na tomto „flíčku“ prý nachytal nejvíc velkých okounků vůbec a... nebylo se čemu divit. Místo vypadalo jak z učebnice lovců blackbassů!

Už jsme se naučili, že zaseknutí okounka ještě vůbec neznamená jeho úspěšné zdolání. S tímto vědomím byly do boje vyslány težké rotační Crushery (35 g), které se doslova proplétaly mezi větvemi zatopených stromů. Každou chvíli to tedy vypadalo na záběr, ale... žádná zdolaná ryba v lodi! A když jsme nahodili dál od nebezpečného porostu, ryby tam buďto nebyly, nebo nejevily známky aktivity. Takže... zpět mezi stromy! A zase – takové to ochutnávání bez poctivého důvěřivého záběru. Miguel tvrdil, že zažil podobné chování ryb poměrně často, zvláště pak za opravdu horkých letních dnů, což tedy dnešek opravdu byl. Nakonec jsme se přestali trápit a zamířili k domovu s tím, že velké ryby určitě přijdou zítra, tudíž poslední den!

Den pravdy

První nesmělé sluneční paprsky nás následující ráno zastihly už v plné jízdě po přehradě. Záblesky pod hladinou hlásily, že ryby nějakou aktivitu opravdu vyvíjejí. Lovit jsme začali poblíž malého mola u jednoho ze sjezdů do přehrady a do boje putovaly mělčinové a hladinové wobblery. Ještě před východem slunce Bert zapřáhl a konečně i zdolal zatím největšího okounka výpravy. Nádherná ryba! Bylo vidět, že nástrahu „šlukla“ celou a naprosto bez zábran, což je snem každého lovce blackbassů.

Když se slunce vyhouplo nad obzor, mířili jsme už l lodí k zatopenému lesu. Očekávání bylo ohromné, a jak už to v takových případech bývá, rybáři často zbydou jen oči pro pláč. Několik menších ryb skončilo sice na našich háčcích, ale po té vysněné trofejní nikde ani stopy! Miguel chtěl odjet a vrátit se znovu později... ty velké ryby tady opravdu jsou!

Ukázalo se, že měl pravdu. Když jsme se o dvě hodiny později vrátili, voda nad zatopeným lesem se otevřela a vydala své poklady. Celý podvodní les jako by ožil a okounci lovili a lovili. To dopoledne jsme zdolali spoustu krásných blackbassů (mezi nimi bylo i několik opravdu trofejních), kteří vypadali jak z reklamy na lov těchto nádherných ryb!

Když Miguel o pár hodin později zvedl kotvy, se smíchem prohodil: „Tak jste si nakonec užili všechno, co k lovu okounků patří. Očekávání, zklamání i opravdovou radost z trofejního úlovku!“ Měl pravdu a my si těch několik dnů na krásných španělských revírech Andalusie opravdu užili dosytosti!

 

Informace

Tight Lines Visreizen

Tel.: +31 180 434788

E-mail: info@tightlines.nl

www.tightlines.nl

 

BASKICKO / na stopě okouním obrům

Baskicko je autonomním společenstvím, jež na severu omývají vody Biskajského zálivu, krátce ...

NA „STROMOVÉ ŘECE“ / tečkovaní krasavci z Tree River

Řeka Tree River v západní části kanadské provincie Nunavut je jedním z nejproslulejších revírů, ...
Naši partneři