Český Rybář

ZLATÁ HOREČKA V BOLÍVII

/ Cestování / Text: Martin Urban (www.worldfishing.cz) / Foto: autor, Martin Březina, Juan Carlos Moreno

Myšlenka této rybářské expedice se zrodila na internetu. Při brouzdání po jedné sociální síti jsem narazil na video Tsimane 3X „Just Fish Porn“ (určitě doporučuji zhlédnout taky) a natolik mě uchvátilo, že rozhodnutí, kam se na lov zlatého doráda (golden dorado, Salminus brasiliensis) vydám, bylo zcela jasné. Tuto rybu jsem měl v hledáčku již nějakou dobu. Lokalit, kde se dá v Jižní Americe ulovit, je více (vhodné lokality pro lov najdete v centrální a východní části kontinentu), nicméně nabídka lovu na umělou mušku v divoké bolivijské džungli u mě jednoznačně zvítězila.

Ve dvou se vždy cestuje lépe, a proto mě na expedici doplní kolega Martin, který je, co se lovu v povodí Amazonky týče, zkušenější, již zde pochytal spoustu zajímavých druhů ryb, nicméně zlaté dorádo mu ve sbírce chybí. Po několika konzultacích balíme na začátku června vybavení a chystáme se na cestu. Vzhledem k zaměření rybolovu na muškaření se výbava skládá z prutů aftma 8–10 (podle mě nejlepším prutem, který se dá na tento druh rybolovu v tropech pořídit, je „devítka“ Jungle Boron III), kvalitních navijáků a intermediální šňůry Sonar Titan Tropical Clear Tip, na jejíž konec přidáváme vždy návazec z fluorokarbonu a zakončujeme ocelovým lankem. Co se selekce mušek týče, dáváme na doporučení a pořizujeme mouchy, které byly pro lov těchto ryb vymyšleny a jmenují se Andino Deceiver – 10–15 cm dlouhý streamer, převážně černé barvy. Použít se však dají také ostatní větší mušky a streamery, jež mají základ v černé barvě (třeba Umpqua Tarpon Snake) nebo které imitují menší rybky (minnows). V neposlední řadě přibaluji ještě několik popů, v kalnější a pomalejší vodě by se mohly hodit…

Lokalita, kterou jsme se rozhodli navštívit, se nachází v Národním parku Isiboro Secure, zhruba na půl cesty mezi La Paz a Santa Cruz de la Sierra. Ve zdejší, stále ještě člověkem nedotčené divočině amazonského pralesa žijí převážně indiáni kmene Tsimane. Jižní části regionu jsou osídleny místními farmáři, kteří zde od sedmdesátých let pěstují koku. Celá oblast je součástí ekoregionu zvaného Bolivian Yungas. Pro zajímavost – žije zde 992 druhů ptáků a 131 druhů plazů.

Po poněkud delší a strastiplnější cestě z Evropy konečně dosedáme v malé Cessně na vysekaný pás v džungli, který zcela jistě slouží i k dopravě úplně jiných nákladů, než jsou potraviny, zásoby a rybáři, a jenž funguje jako místní „letiště“. Je vidět, že každé přistání, byť jen malého letadla je zde považováno za velkou událost, neboť se zde shromažďuje téměř celá vesnice. Po dosednutí se vítáme s prvními domorodci, náčelníkem a v neposlední řadě také s průvodci (původem z Argentiny a Uruguaye a naštěstí anglicky mluvící), kteří se o nás budou po dobu jednoho týdne starat. Řeka Secure, na které nás čeká následujících sedm dní rybaření, se nachází v bezprostřední blízkosti, a když po cestě do rybářské lodge zahlédneme ve vodě první doráda, rybářská horečka se stupňuje a již se prvního náhozu nemůžeme dočkat.

Ubytování je zajištěno v lodge, na místní poměry slušné a nadstandardně vybavené, spaní ve stanech, hlavní společenská místnost, teplá voda, elektřina, prostě luxus, který jsme tady ani moc nečekali. Společně s námi zde bude ještě kromě personálu přebývat trojice Kanaďanů, pro které jde také o premiérový výlet na doráda. Zdejší spolupráce provozovatelů lodge a místních indiánů je výsledkem dlouholeté práce, každý návštěvník zde platí místním jakési fee (poplatek) na rozvoj vesnice, za který má umožněno chytání místních ryb v panenské přírodě. Samozřejmostí je striktní pravidlo „chyť a pusť“, háčky bez protihrotů a maximální ohleduplnost ke zdejší přírodě, jen tak lze rezervaci zachovat v neporušeném stavu pro další návštěvníky a rybáře.

Něco málo k loveným rybám – hlavním cílem sportovních rybářů, kteří sem jezdí doslova ze všech koutů světa, je samozřejmě zlaté dorádo (mimochodem, i když latinský název obsahuje výraz „salminus“, nemá s čeledí lososovitých nic společného). Tato ryba se zde nachází na vrcholu potravinového řetězce a je to vskutku zabiják – mohutná hlava, svalnaté zlatavé tělo a tlama plná pilovitých zubů, která dokáže vyvinout neuvěřitelný stisk. Nejednou jsme byli svědky, jak menší ryby, které zde doráda lovila, doslova rozpůlila vejpůl mocným stiskem čelistí. Na prutu je dorádo skvělým bojovníkem, společně s akrobacií a skoky během zdolávání se po právu považuje za jednu z nejatraktivnějších sportovních ryb Jižní Ameriky. Trofejní kusy zde dosahují 15 kg, na řece Uruguay lze chytit dokonce ryby okolo magické hranice 20 kg. Hlavní potravou doráda je tady místní ryba, která se jmenuje „sábalo“, vzhledem i velikostí nejvíce připomíná nám známého jelce. V horním toku řeky, a to zejména v klidných partiích, jámách a tůních, lze na imitaci ovoce nebo ořechů chytit „pacu“ – ryba velmi podobná pirani, dosahuje však mnohem větších rozměrů a na rozdíl od ní není výhradně masožravá. Ve spodní čelisti má několik velmi silných zubů ne nepodobných těm lidským, kterými rozlouskne téměř cokoliv – zde jsme zjistili, jak jsou důležité opravdu silné jednoháčky, některé nám pacu vrátily v ne moc použitelném stavu… Poslední ryba stojící za zmínku je tečkovaný sumec „surubí“ (Pseudoplatystoma). Obyvatel taktéž klidnějších částí řeky, držící se spíše u dna. Ročně se zde pár exemplářů chytí, běžně jsou to ryby okolo 10–20 kg, nicméně jde spíše o náhodné úlovky při lovu doráda. Muškařské vybavení však prověří dokonale.

Populace doráda na řece Secure se dělí na rezidentní ryby – žijí v horních partiích řeky a mají výraznou červenou čáru na ocasní ploutvi –, a migrující ryby, které se do horního toku připlouvají vytřít – mají na ocasní ploutvi čáru černou. Migrace ryb a také hlavní lovná sezona začínají v červnu, kdy hladina řeky výrazně opadá, a pokračuje až do konce října, kdy nastává období dešťů, zvedá se hladina řek a ryby cestují za potravou po proudu, až k ústí Secure s řekou Aqua Negra.

Začátkem června jsme tedy prvními návštěvníky na řece a máme tu výhodu, že zde letos před námi ještě nikdo mouchu nehodil. Již první den odpoledne, po nezbytném seznámení s pravidly a briefingu s průvodci, máme možnost si svoje první dorádo ulovit. Každá dvojice dostane k dispozici jednu rybářskou loď s průvodcem, k tomu místního indiánského „kapitána“ (pokud se tomu tak na vydlabané indiánské pramici dá říct) s pomocníkem. Je vidět, jak jsou indiáni doslova sžití s přírodou a při lokalizaci a lovu doráda výbornými pomocníky, často dokážou spatřit ryby i na desítky metrů daleko, kdy normální rybář, navíc ještě vybaven polarizačními brýlemi, o žádné rybě ještě zdaleka neví. Luk a šípy patří ke standardnímu vybavení každé loďky a indiáni jimi s oblibou a velkou přesností loví větší kusy sábala, které je hlavním zdrojem potravy pro místní vesnici.

Vzhledem k tomu, že se první den s rybolovem seznamujeme, chytáme jen kousek nad ubytováním v místě zvaném „home pool“, vidíme několik dorád a bohužel ona nás taky… Kanaďané chytají dvě ryby, zanedlouho se začíná smrákat a nad hlavami nám létají netopýři. Míříme na nocleh, rum a večeři. Také si rozdělujeme úseky řeky, kde budeme další den chytat.

Následující ráno po vydatné snídani se chystáme na první ostrý den rybolovu. Mimochodem, starají se tady o nás zatím skvěle. Kvalita jídla je s ohledem na to, kde se nacházíme, na vysoké úrovni. Zdejší ovoce také chutná trochu jinak než v Evropě… No a vzhledem k tomu, že rybářskou lodge provozuje chlapík z Argentiny, tak se můžeme těšit během pobytu především na hovězí a zase hovězí… Rybolov zde probíhá jak z lodě, tak se i poměrně dost chodí a brodí – nepoužívají se však klasické brodicí kalhoty (prsačky), ve kterých by se zde člověk uvařil zaživa, ale veškeré brození probíhá „mokrou cestou“ , tzn. že máme oblečeny jen brodicí boty s neoprenovou ponožkou, lehké termoprádlo a na něm kraťasy. Samozřejmostí musí být triko se SPF faktorem, nejlépe s dlouhým rukávem, kvalitní polarizační brýle a čepice. Naštěstí se zdejší část pralesa nachází na úpatí And a v poměrně slušné nadmořské výšce (500–600 m), klima je tedy i pro bělochy velmi příjemné.

První den chytáme z lodě na prostředním úseku řeky, kde je voda lehce přikalená, a tudíž šance na ulovení doráda slušná, ryby jsou totiž dost plaché a velmi často rybáře vidí dříve. Prochytávají se zejména překážky ve vodě, jako jsou potopené větve, kmeny, kameny. Důležité je poměrně velmi rychlé vedení nástrahy, na pomalu tažené mouchy ryby moc nereagují. Po několika náhozech oba chytáme své první dorádo, nejsou to žádní obři, ale předvádí úžasné skoky a zdolávání je velmi zábavné. Postupně se přesouváme po proudu a slyšíme, jak to v džungli okolo nás žije, zvláště papoušci ara jsou asi nejvýraznější křiklouni. Také všudypřítomná hejna motýlů nás okouzlí. Chytáme několik dalších ryb okolo 3 kg na soutoku s menším potokem, kde vystupujeme, a další úsek brodíme. Vzhledem k písčitému dnu a výskytu menších rejnoků dostáváme na nohy a holeně speciální protektory, kdybychom náhodou na nějakého šlápli, tak ať nemáme hned první den po výletu…

Aktivita ryb je stále slušná, vidíme, že migrace v plném proudu začala, a občas máme ryby na prutu oba naráz. Martin konečně zdolává lepší rybu okolo 6 kg. Obědváme na břehu řeky, pokud není k dispozici dostatek stínu, tak indiáni pomocí mačet a větví nějaký okamžitě vytvoří. Cestou nazpátek prochytáváme podobná místa, zvláště pokud jsme u nich zaznamenali nějakou aktivitu. Za první den máme na kontě celkem 34 dorád, přičemž v posledních minutách dne Martin chytá už hodně slušné dorádo cca 10 kg. Hezký začátek.

Následující den měníme průvodce – Juan Carlos je místní veterán, který toho ví o dorádech opravdu hodně, neustále pokuřuje doutník a žvýká listy koky. Prostě borec! Spodní úsek řeky nenabízí tak hezké chytání, voda je zde již dost zakalená a chytáme výhradně z lodě. S úspěchem používáme popy a užíváme si velmi razantní záběry „na oči“. Chytáme opět poměrně slušné množství ryb, bohužel ani jedna se nevejde do větší hmotnostní kategorie.

Třetí den nás čeká horní úsek, asi vůbec nejhezčí část řeky s dechberoucími sceneriemi a poměrně slušným proudem s křišťálově čistou vodou. Zde je chytání asi vůbec nejtěžší, šance přelstít dorádo přichází hlavně v peřejích, kde nemá moc času si nástrahu prohlížet. Do oběda zdoláváme jen jednu rybu, je vidět, že sem ještě ryby začátkem sezony nepřitáhly, vidíme jich opravdu málo a jsou navíc k nástrahám dost apatické. Pokoušíme se v tůních chytit i pacu na imitaci ořechu, také však bez úspěchu. Tak se aspoň kocháme přírodou, pozorujeme stopy tapírů i jaguára a učíme se s místními střílet z luků, které si nakonec od indiánů kupujeme „na doma“. Cestou zpět zkoušíme štěstí ještě v home poolu nad ubytováním, kdy Martin konečně chytá pacu na červenobílý ripper (vzal s sebou i vláčecí prut, prý kdyby ho ta muškařina přestala bavit) a je odměněn krásným soubojem. V peřejích pod poolem i já na konci dne chytám 10kg dorádo, které jsem si zde přál ulovit, mise splněna.

Poslední tři dny rybolovu se rozhodujeme strávit mimo lodge, indiáni balí zásoby do lodí a provizorní kemp. Čeká nás asi pět hodin jízdy a chůze proti proudu řeky do míst, kde žijí již jen rezidentní doráda a taky spousta pacu. V praxi to vypadá tak, že jeden den cestujeme nahoru a po cestě prochytáváme místa. Cesta je poměrně dost náročná, za den nachodíme v pralese a nabrodíme v řece cca 6 km. Ještě horší to mají v některých místech indiáni, kteří musí někdy lodě proti proudu táhnout i s pomocí lana. Chytání v průzračné vodě je podle očekávání těžké, 2 ryby denně na osobu jsou dobrý standard. Na druhou stranu se do těchto míst mnoho lidí na světě nedostane a posezení večer u ohně na břehu řeky s velmi živou džunglí v zádech má něco do sebe. Na noc s námi zůstávají jen dva místní, zbytek indiánů v noci odchází na lov, tapíra se jim však ulovit nepodaří. V tomto úseku řeky je možné po dohodě s indiány si jednu rybu i ponechat a vzhledem k tomu, že se mi daří v jedné tůni chytit hezké pacu, ochutnáváme na ohni místní delikatesu.

Sedmý den ráno balíme, loučíme se s osazenstvem lodge i místní vesnicí a malá Cessna nás přibližuje zpět do civilizace. Máme spoustu zážitků na celý život, mnoho z nich nelze ani popsat slovy. Děkuji firmě Untamed Angling za umožnění tohoto snu a budu se těšit zase třeba někdy příště na jiném místě v Amazonii.

ASTOVE ISLAND / na lovu „mistrů destrukce“

Seychely, ležící v západní časti Indického oceánu nedaleko Madagaskaru, se v poslední době stávaj&i ...

DYRØY/ test fyzických možností

Ráno jsme vyrazili na moře, i když obloha nevěstila nic dobrého.
Naši partneři