Český Rybář

Rubrika

Moře

Filtrování obsahu

Madagaskar je největší ostrov v Africe a čtvrtý největší na světě, který se od africké pevniny oddělil v průběhu druhohor (asi před 90 miliony let) a stále se vzdaluje jihovýchodním směrem, téměř o 2 cm za rok.

 

Norsko bylo vždy známo díky produkci lososů i chytání divoké formy těchto ryb. V posledních desetiletích ale zájem o lososy v Norsku poněkud opadl, ale o to větší populatitě se těší sportovní lov tresek a především... halibutů.

 

Když jsem se dozvěděl o cestovce, která se specializuje na BIG GAME FISHING, respektive na lov nejbojovnějšího mečouna modrého, neváhal jsem a rozhodl jsem se splnit si svůj sen. Mečoun modrý se vyskytuje nejvíce ve středním Atlantiku, takže nabízená destinace - Cape Verde - plně vyhovovala.

 „Co proboha čekáš, že chytíš na Faerských ostrovech?“ zeptal se jednoho dne můj kamarád a já docela chápal proč. Tato skupina malých ostrovů je situována daleko na severu v Atlantickém oceánu.

Na druhé straně aparátu slyším: „Jardo, je možnost jet na Nordkapp, co na to říkáš?“ Výprava na toto místo byla vždy mým snem, aniž bych pomyslel na tu příšernou cestu někam na konec světa, bez váhání jsem vyhrkl: „Jasně, jedem - to bude paráda.“

Rostoucí populace a technicky vyzrálé náčiní umožňují v dnešní době zcela cíleně lovit velké exempláře platýse obecného. Kdo ve svém úsilí vydrží, dříve nebo později bude odměněn...

 

Tuhý prut WFT se sice ohýbal statečně, ale neutrální Luďkův obličej nedával tušit, jaký úlovek se objeví u boku lodě. „Asi nějaká devadesátka,“ prohodil jen tak mimochodem lovec a já se chopil gafu, protože pro Luďka jsou všechny tresky do metru „šedesátky“.

 

Troufám si tvrdit, že treska je v obecném kontextu nejoblíbenější rybářský úlovek. Díky svému rozšíření, rychlému růstu a určitě ne v neposlední řadě kvůli nepochybným kulinářským kvalitám, je treska obecná na pomyslné špičce hitparády evropských milovníků mořského rybolovu.

 

Jsme na vodě už skoro dvě hodiny a ryby berou. Ale co je nám to platné, když jsme z deseti zaseknutých ryb zdolali jen jednu. Dvakrát přetržený návazec, jednou prasklé lanko, dvě cívky, ze kterých zmizelo 200 metrů pletené šňůry, jeden ukousnutý wobbler a tři ryby se při zdolávání vypnuly.

 

 „To ten dnešní rybolov pěkně začíná,“ pomyslel jsem si, když byla na konci šňůry cítit vázka. Do hloubky okolo stopadesáti metrů jsem před chvílí spustil návazec s makrelou na mníka mořského a mé přípravy příjdou asi hned vniveč.

 „Konečně!“ pomyslel jsem si, když Stephen odbočil z hlavní silnice na malou špinavou cestičku. Po dalších 10 minutách zastavil auto a mne napadla jediná myšlenka: „Jsme uprostřed ničeho.“

A je to tady! Jedeme do Norska! Cestovní horečka stoupá takovým tempem, že kdyby se dala změřit teploměrem, sloupec se rtuťovou náplní by už dávno explodoval na tisíc kousků.

O rybářských rájích už toho bylo popsáno dost a dost. Je to asi i tím, že postupem času si rybáři vybírají lokality v severněji položených oblastech Norska, kde se dají nachytat opravdu solidní úlovky.

Ačkoliv jsme se nacházeli v relativně bezpečné zóně, posouvaly nás příležitostné poryvy březnového větru mohutnými skoky kupředu. Bylo to jen nouzové řešení, protože na naše oblíbená místa se za tohoto počasí dnes v žádném případě nedostaneme.

„Já ti to říkal,“ křičel Charlie. „Věděl jsem, že máme nástrahu nachytat za svítání, abychom teď mohli v klidu chytat na větší hloubce!“ Pot se mi řinul po tváři.

 „Jsou přímo pod námi, jdeme na to, jízda začíná,“ pokřikoval jsem na zbylé tři účastníky výpravy, kteří přes bort lodi sledovali obrovské hejno sleďů, proplouvající přímo pod našima nohama. 

 

Následující řádky se mi nebudou psát lehce. Je to jednak proto, že jsem tentokrát s úlovky přes 1 m délky zůstal za očekáváním (zjednodušeně řečeno – houby jsem chytil) a za druhé – neulovil jsem ani halibuta, což se v tomto krásném koutku Norska podařilo každé lodi z naší skupiny. I když – nebyli jsme od toho daleko...

Tak už máme celých osm hodin letu za sebou. Motory Jumba francouzské letecké společnosti Corsairfly tiše předou a většina pasažérů tohoto letu bez valného zájmu sleduje nepříliš zajímavý film nebo unuděně pospává.

Intro: Ačkoliv je všem dobře znám především díky natáčení Pána prstenů, Nový Zéland krom jiného nabízí i vynikající mořský rybolov, na němž je nejlepší to, že vody jsou prakticky nedotčeny.

Ležím na matraci v malé chatě. Kolem mě jsou poházeny tašky s oblečením a rybářské náčiní. Někdo další se jal vařit a nikdo z nás neví, zdali to bude snídaně nebo večeře. Ostatně, pramálo na tom záleží, protože jsme hodně hladoví.

01 02
Naši partneři