Český Rybář

Ono obecně v brzkém jaru nelze v mělké vodě před naší chatou příliš očekávat. A ani s populací tresek to zde na jihu Norska není nijak divoké. Nevzdávali jsme se, a protože vůbec, ale vůbec nic nebralo, otestovali jsme alespoň naše nástrahy, a to svědomitě prakticky od A do Z.

Většina pilkerů byla moc těžká, jelikož na zátěže 50-80 gramů jsme nebyli připraveni. V hloubkách 10-20 metrů jste skutečně s těžkým náčiním zbyteční. Sestrojil jsem lehkou montáž s přírodní nástrahou, ačkoliv jsem měl jen pár kousků masa. Larssen měl alespoň pár nástrah na mořské pstruhy, které byly zase moc lehké. Pak však ze svého kufříku vytáhl středně velkou gumu na 50g hlavičce. Nic jsem nechápal! Téměř dvě hodiny jsme se tu plahočili téměř bez úlovku a Larssen měl najednou několik záběrů v řadě! Nicméně většina záseků byla do prázdna, což příliš nepotěšilo. Pak to ale přišlo! Prut se ohnul do kruhu a po několika minutách se na hladině objevila vypasená treska. 6kg „obecňačka“ nám určitě bude chutnat, protože do té doby to s večeří nevypadalo příliš nadějně. Zůstali jsme necelou hodinu a Larssen měl ještě dvakrát nebo třikrát štěstí. „Tečkované leopardy“ jsme šetrně vrátili zpět. Najednou už jsme toho měli všichni nějak dost, teplo vypadá též úplně jinak, tak jsme raději zaveleli k ústupu do našeho malého přístavu.

Podobných příhod bych mohl vypravovat desítky. Šlo většinou o situace, kdy vůbec nic nebralo, ale gumová rybka téměř vždy přinesla nějaké překvapení. Tuto zkušenost mi bezpochyby potvrdí celá řada rybářů specializujících se na mořský rybolov. O to více udivuje, proč nejsou gumové rybky mezi návštěvníky Norska příliš rozšířené?! Minimálně na první pohled. Ve sladké vodě napsaly rippery a twistery jednu z nejúžasnějších kapitol přívlače. Na začátku devadesátých let nástrahy z měkké gumy doslova explodovaly a dnes už asi nenajdeme žádnou velikost, vzor nebo barvu, které by si nenašly cestu do rybářských obchodů. Ve správné výbavě pro lov na Baltu nebo v Norsku nyní většinou najdete stejně pilkerů jako nástrah z měkké gumy. Zvláště u tresek, jejichž jídelníček z valné většiny tvoří krabi, jsou 15cm gumy v tmavě červeném provedení téměř neporazitelné. A přesto se v Norsku dostávají do akce daleko méně, než by jejich nesporná účinnost předurčovala. Nedostatkem na trhu to rozhodně není. Již před 15 lety byly k dispozici první „dorschbomby“ – jigové hlavy do hmotnosti až 500 g s pevným nebo pohyblivým mořským jednoháčkem. Dnes se stále více prosazují tzv. „Seashads“, gumové ryby s integrovanou zátěží. Bohužel nejsou nijak zvlášť těžké, což trochu omezuje šíři jejich použití. Vraťme se ale k podstatě věci. Ačkoliv jsou gumové nástrahy velmi účinné, jsou v Norsku používány jen okrajově. Je tu totiž jeden zásadní okamžik, který má zřejmě vše na svědomí. Gumové nástrahy atakuje mnoho ryb, ale podíl zdolaných a vytažených je velmi nízký.

Tato problematika si zaslouží bližší průzkum. Z hlediska konstrukce disponuje gumová ryba olověnou hlavou se zalitým nebo pohyblivým jednoháčkem. Trojháčky není možné použít, protože na ně žádnou gumu zkrátka nenavlečete. Pro optimální lovné hloubky musí být použita i odpovídající olověná hlava. Často jsou to zátěže 200-300 g. Hlavy této hmotnosti a velikosti musí být opatřeny jednoháčkem odpovídající velikosti a přesně tady je onen problém. Při rychlých útocích tresky a spol. často nástrahu přesně netrefí a za druhé se již zaseknuté ryby často ztrácí, protože ryba si háček s dlouhým ramínkem dokáže vytřepat. Při jedné z vyjížděk jsem zaznamenal následující statistiku. Během hodiny jsem měl kolem 50 záběrů, ztratil jsem 5 gum, protože mi ryby ukously ocasy, cca 10 ryb jsem zasekl, ale zdolal pouhé 2, protože ostatní se mi ve sloupci vyhákly. Tristní skóre! Samozřejmě můžeme tento výsledek vylepšit tím, že použijeme dodatečně ještě trojháček. Tím si ovšem způsobíme další nemalý problém, protože při vertikálním lovu z lodě se s nástrahou méně poškubává, ale spíše se zvedá a následně spouští. Klesá-li nástraha kolmo ke dnu, doplňkový trojháček se s železnou pravidelností zamotá do návazce. Výhodnější je trojháček zatáhnout do gumy pomocí jehly a šňůry vedené tělem. Ten je pak ukotvený a zapíchnutí do ocasu a zamotání do návazce nehrozí tak často. Bohužel je to ale celé na úkor životnosti gumy. Po 2-3 rybách je nutné gumu vyměnit. Člověk se tak nějak motá v kruhu. Nehledě na to, že na houpající se lodi není žádným velkým potěšením „operovat“ s prošívací jehlou, dráty a trojháčky. Co se práce s výměnou háčků a nástrah týká, nabízí absolutně nejpohodlnější řešení pro velké gumy a gigatwistery Giant Jighead, nástraha firmy Seawaver (v licenci stejnou nástrahu vyrábí i Balzer), která umožňuje fantastickou prezentaci i ve větších hloubkách. Na celé věci je důležité i to, že tato nástraha je zcela speciálně konstruována pro vertikální rybolov. Její vodorovný pohyb imituje poměrně věrně přirozenou potravu.

Jak velký je potenciál v použití gumových ryb, jsem si definitivně potvrdil při testovací výpravě na sever Norska na jaře 2006. Naše první zastávka byla v Mefjordvaeru na Senje cca 300 km severně od Lofotského souostroví. V severním Norsku není těžké ulovit ryby. Těžké je ale vysbírat jen ony „třešničky na dortu“. Zatímco na pilkery a přívěsy přišly jen menší a střední exempláře, přinášel Jighead s dvojicí trojháčků s přehledem daleko větší ryby, i když ne v takových počtech. Příčinou je přirozeně to, že Jighead s gumovou rybou je při shodné váze daleko objemnější než klasický pilker. Při lovu tresek (tmavých i obecných) přinesl Giant Jighead nejtěžší ryby, což nebylo zase tak překvapivé oproti skutečnému překvapení, které přišlo v královské disciplíně – lovu platýsů (halibutů). Zatímco konvenční metody (pilkrování, lov s přírodními nástrahami) přinesly pouze jeden ulovený exemplář, povedlo se nám s Giant Jigheady téměř každý den zdolat kapitálního halibuta. Naše úspěchy byly natolik pronikavé, že Norové, kteří se o naše techniky nikdy příliš nezajímali, jen nevěřícně kroutili hlavami. Na Senje jsme přišli na to, že Jighead není nejefektivnější u dna, ale tři až osm metrů nad ním. Nejčastěji pracuje gumová ryba bez zásahu již při vlnách způsobených přílivem a větrem. Ostré pilkrovací pohyby jsou tedy zbytečné, za určitých okolností dokonce i škodlivé. Jako optimální se jeví citlivé poškubávání s nástrahou.

Naší další zastávkou byl Torsvag na ostrově Vannoy. Tyto vnější ostrovy severního Norska jsou sice nevyzpytatelné z hlediska počasí, ale obecně platí za top revíry pro lov platýsů, a tak jsme mohli pokračovat v naší úspěšné sérii. Pro porovnání: zatímco 6 lodí vyzbrojených konvenčními nástrahami přivezlo celkem 8 halibutů mezi 3 a 16 kilogramy, jediná naše loď ulovila na Giant Jigheady 7 ryb mezi 6 a 50 kilogramy, přesněji 6, 8, 11, 25, 25, 40 a 50 kg! Po důkladné výměně zkušeností byl tento výsledek i pro švédské specialisty téměř neuvěřitelný úspěch. Extrémně překvapen byl i dánský specialista Thomas Boege Nielsen, bývalý držitel světového rekordu, který již více než 6 let tráví lovem halibutů na severu několik týdnů. Je však potřeba zmínit i několik dalších překvapivých faktů. Platýsi nebrali na nějakém speciálním tajném místě, ale na různých místech vzdálených poměrně daleko sebe. Zvláštní vliv přílivu jsme nezaznamenali. Pozoruhodné bylo i to, že většina ryb měla plný žaludek, což svědčí o tom, že nemohly být příliš hladové. A v neposlední řadě nebyla ani jedna z ryb chycena mimo tlamu, platýsi si domnělou „pralinku“ cíleně a s velkou vehemencí ukořistili ve vodním sloupci. Na ostrově Senja byly úspěšné hloubky 70-80 metrů, na Vannoy to bylo mělčeji, cca v 50 metrech. Z hlediska ročního období jsou na jaře a na podzim úspěšnější hlubší pasáže, v létě můžeme platýse nejčastěji potkat na mělčinách, dokonce i na hloubkách pod 10 m. Podloží lovných míst nebylo striktně písečné, ale kombinované. Jak již bylo zmíněno, nejsou šance na pořádný úlovek v jižním Norsku příliš růžové. Od regionu Flatanger (střední Norsko) se ale značně zvyšují. Celoroční top revíry pro lov platýsů jsou na severu. Jaro a podzim se ukazují jako nejproduktivnější roční období. Červen, který bývá průměrně nejteplejším měsícem, je naopak většinou rybářsky nejslabší.

Tipy a triky

Existují dvě rozdílné techniky lovu s Giant Jigheady. První přímo u dna a druhá již zmiňovaná zřetelně nade dnem. Druhá technika se již léta praktikuje (s jinými nástrahami) na celou řadu ryb, jako jsou treska tmavá nebo treska sajda. U mnoha rybářů je však vidět značnou nejistotu a z ní většinou vyplývají následující otázky. Lovím ve správné hloubce? Vedu nástrahu správně? Používám správnou nástrahu?

Při lovu nade dnem neulovíte vlkouše, ďase nebo mníkovce, ale o to snáze jiné druhy ryb, které svou přirozenou potravu přijímají často ve volném vodním sloupci. K takovým patří treska obecná, platýs, treska jednoskvrnná, nebo dokonce i mník. Další výhodou při lovu ve sloupci na severu Norska může být i selekce častých útoků mníkovců.

Nepopiratelným plusem je též minimální ztrátovost. Pokud je dno členité, doporučuje se spustit nástrahu krátce ke dnu a poté pomalu navinout pět až dvacet otáček kličkou. Vedení by nemělo být příliš agresivní. Jak vysoko nade dnem lovit, záleží na mnoha okolnostech. Se třemi metry jsme prakticky všude ve správné pozici. Pokud ryby atakují nástrahu při spouštění/vytahování v jiné hloubce, je potřeba rychle na danou situaci reagovat změnou hloubky prezentace. Při lovu s Giant Jigheady těsně u dna se za jistých okolností (množství vázek) doporučuje odstranit přední trojháček a vést nástrahu lehkým poškubáváním jako gumy ve sladké vodě.