Český Rybář

Začátkem února se vydala skupina českých a slovenských rybářů testovat mořský rybolov do karibské oblasti – konkrétně na ostrov Tobago. Tento nám poměrně málo známý ostrov je typický svou atmosférou i černými obyvateli.

Konečně přichází duben a s ním se všichni nedočkaví muškaři těší na začátek nové sezony. Letos je (alespoň pro mne) to „těšení“ mimořádně silné, protože po loňské a předloňské mírné zimě, kdy se dalo na mimopstruhových vodách lovit během celé zimy, to letos skoro nešlo, a když tak velice omezeně.

V minulém čísle jsme vybrali prut a můžeme přikročit k výběru druhé nejdůležitější části našeho nového náčiní – navijáku. Bez něj se stejně jako bez prutu neobejdeme. 

Můj celoživotní sen se začínal naplňovat – chytat zlato, tedy přesněji zlaté dorádo, jehož správné jméno zní zlak nachový. Ti, kdož znají mě a práci, kterou dělám, jistě pochopí mou motivaci.

V současné době lovíme nejvíce se zlatohlavými (tungstenovými) nymfami a pomalu zapomínáme na nymfy, které českou mušku proslavily ve světě – na tzv. „bobše“ (anglicky „czech nymph“).

Pod pojmem „páternoster“ jsme si u nás mohli ještě do nedávné doby představit pouze jedinou věc, a to osobní výtah s okružným nepřetržitým provozem.

Přiznám se bez mučení! Recept do tohoto čísla jsem nechal tak trochu na poslední chvíli a tvořím ho teoreticky bez toho, abych vše předem vyzkoušel. Na druhou stranu – k jeho přípravě nepoužívám nic špatného!

Tahle výstižná charakteristika norského ostrova Vega mě napadla hned při první rybářské vyjížďce. Měl jsem totiž pocit, že se přes množství různě velkých ostrovů a ostrůvků ani nemůžeme dostat na volné moře.

Každé začátky jsou těžké. To samozřejmě platí i u rybařiny, a nemyslím tím jen pronikání do vlastního umění chytit ryby. Nelehkým úkolem je i výběr prvního rybářského náčiní.

Stovky nástrah z měkké gumy v rybářských prodejnách už člověku pořádně zamotají hlavu. Kdy, kde a proč tu či onu použít a bude-li navíc ještě úspěšná, zjistíme nejčastěji teprve na rybách.

Tento recept „vystřihl“ při poslední návštěvě Norska kamarád Jirka z čerstvě uloveného halibuta. Dal si tu práci a halibutí filet nakrájel na malé kostičky, které pak pečlivě omotal plátky originální pancetty (italská neuzená slanina).

 Kdo by nesnil o panenském revíru? A navíc v blízkém sousedství proslulých jmen norských ostrovů, jako jsou Soroya, Arnoy, Vannoy a Fugloy? Nedaleko nad fjordem Kvaenangen a v těsném sousedství Oksfjordu?!

Už potřetí se budím v kajutě naší rybářské lodě. Pohled malým okénkem prozrazuje, že se změnilo počasí. Namísto modré oblohy a vycházejícího slunce vidím jen těžká olověná mračna.

Ráno v osm mě budí dusot nohou na palubě a ševelení deště na střeše kajuty. Chvíli se povaluji na posteli a čtu si, ale halas na zádi mě nakonec přinutí vstát. Luboš se Sašou už jsou dávno vzhůru a zkoušejí chytat u dna na kousky masa.

Pštrosí nymfa je další z mých pokusů vymýšlet něco nového. Tato muška může v menších velikostech představovat (při troše fantazie) různé druhy jepic a ve větším provedení by mohla připomínat pošvatku.

Feederem se dá lovit na mnoho způsobů a vůbec to není nudná položená, jak si někteří neznalí rybáři myslí.

Loni na podzim jsem prováděl inovaci většího množství mušek a dnešní vzor je jedním z těch osvědčených, ale nově uvázaných. Blešivce používám na vodách, kde převažuje lipan, protože právě tyto vzory upřednostňuje.

Cesta k tomuto receptu byla opravdu trnitá a jednu chvíli jsem si dokonce myslel, že vše rovnou vyhodím do koše. Napadlo mne totiž použít k obalení ryby směs medu, citronu, parmazánu a dýňových semínek.

Kdysi dávno, když jsem byl ještě v chlapeckém věku, mi jeden můj starší a hodně úspěšný kolega řekl: „Kdo chytá hlavou, chytá víc než ostatní.“ Samozřejmě jsem tato slova chápal, ale nepřikládal jsem jim žádný velký význam. Tenkrát mi stačilo být u vody a chytat.