Český Rybář

Mnoho méně zkušených rybářů je přesvědčeno o tom, že pokud budou chytat na dva návazce, uloví tak více ryb. Když budou lovit dvěma pruty a na každém budou mít povolené dva návazce s jednoduchými háčky, tak si jednoduše spočítají, že čtyři háčky jsou více než dva a na čtyři nástrahy by pak mělo logicky přijít více záběrů.

Myšlenka vyzkoušet lov kaprů na některém ze španělských revírů se zrodila na jaře roku 2008. Dánský kaprař a tester firmy Prologic Poul Stolling dosáhl velmi dobrých výsledků ve Francii. Jeho úspěchy u nás vyvolaly kaprařskou horečku a brzy jsme začali uvažovat o nových horizontech.

V dubnu letošního roku nám naši italští přátelé nabídli, abychom si k nim konečně přijeli zarybařit. Místo – městečko Ponte Nossa - pstruhový revír na severoitalské řece Serio asi 30 km od Bergama. Pozvání jsme s radostí přijali, protože zavláčet si na zahraniční vodě je vždy vítaná změna.

Po plavané se dnes podíváme na další ze základních rybolovných způsobů – položenou. Podobně jako u plavané i u položené platí, že na ni chytá nebo aspoň několikrát chytal opravdu každý. A nyní si povíme, co si musíme pořídit, když s touto metodou začínáme.

V letním období stojí štiky většinou ve velmi mělké vodě, a dokonce i jako ortodoxní fanoušci nástrah z měkké gumy musíme občas sáhnout po jiných zaručených „zbraních“.

I když si v současné době užíváme léta, trochu s předstihem se zmíním o podzimu, což je (nejen) pro rybáře jedno z nejkrásnějších ročních období.

Zamiloval jsem si Skandinávii, a tak letos již počtvrté podniknu cestu na Sever, která bude trvat minimálně 1 měsíc a začne lovem pstruhů potočních v horách severního Švédska. Náš hlavní cíl leží v Norsku, ještě asi 250 km na sever a je jím opět především řeka Vefsna u města Mosjoen.

V tomto seriálu si představujeme jednotlivá pásma tekoucích vod, jak je už v 19. století vytyčil známý český zoolog Antonín Fryč. Ten rozdělil tok podle jeho charakteru do čtyř pásem, které pak nazval podle nejtypičtějšího druhu ryb, který dané prostředí obývá.

Lov dravých ryb je v plném proudu a Ti, kteří propadli kouzlu lovu feederem, většinou stojí stranou tohoto dění. Nějak se jim nechce čekat na záběr dravé ryby. Zvykli si chytat rybu za rybou a s dravci to tak snadno nejde.

V závěru článku z minulého čísla jsme si dali malou ochutnávku z plavané, v podobě povídání o zátěži, resp. brocích. Dnes se k plavané vracíme a probereme si, co vše budeme k chytání touto metodou potřebovat.

Prut se prohýbal pod nápory velkého nilského okouna. Když si ryba usmyslela vyrazit do spásných hlubin asuánské přehrady, sledoval jsem jen bezmocně vlasec odvíjející se z navijáku za typického vrčení namáhané brzdy.

Tuto mušku jsem nazval grizzly klinkhammer, protože tvarem a provedením připomíná mušky od vazače Klinkhammera. Není to můj původní vzor, ale věnoval mi ho loni v červnu Franta Hanák při chytání  za rojení chrostíků na Vltavě pod Vyšším Brodem.

V tomto seriálu si představujeme jednotlivá pásma tekoucích vod, jak je už v 19. století vytyčil známý český zoolog Antonín Fryč. Ten rozdělil tok podle jeho charakteru do čtyř pásem, která pak nazval podle nejtypičtějšího druhu ryb, který dané prostředí obývá.

Lov na plavanou, položenou či lov se stále oblíbenějšími pestře zbarvenými špičkami jsou jednoznačně tři nejrozšířenější způsoby lovu kaprovitých ryb, ke kterým neodmyslitelně patří vnadění.

 Je to už pár let, co se mezi rybáři lovícími na položenou objevil koncový lovný systém, který se vžil pod názvem srkačka. Není to nic složitého. Jedná se v podstatě o obyčejné spirálové krmítko, jehož středem vede plastová trubička, na které může být umístěna zátěž.

Máme vybrány tři základní věci, bez kterých se neobejdeme při žádném z rybolovných způsobů – prut, naviják a vlasec. Zbývá nám poslední drobnost, bez které vlastně ani žádnou rybu chytit nemůžeme – háček.

Jsou čtyři hodiny ráno, z dálky sem doléhá burácení příboje a černočerná tma zakrývá okolní lagunu i tropický prales. Čelovky šesti Čechů jsou široko daleko jediným světlem v africké džungli.

Muška ve velikosti háčku č. 16 a 18 se hodí spíš na podzim, kdy je doba lipanů a také olivek. V květnu jsem se setkal s jejich hromadným rojením, ale byly větších velikostí.

V tomto seriálu si představujeme jednotlivá pásma tekoucích vod tak, jak je už v 19. století vytýčil známý český zoolog Antonín Fryč. Ten rozdělil tok podle jeho charakteru do čtyř pásem, které pak nazval podle nejtypičtějšího druhu ryb, který dané prostředí obývá.