Český Rybář

BIOLOGIE RYB / Nemoci způsobené parazity

/ Zajímavosti / Text: Tomáš Lotocki, Lukáš Vetešník / Foto: autoři, Karel Halačka a Josef Ptáček

Naše povídání o nemocech ryb jsme započali rozdělením chorob do 3 hlavních skupin: nemoci nenakažlivé, nakažlivé a parazitární infekce. V minulém článku jsme si zmapovali nemoci nenakažlivé a nyní se zaměříme na oblast chorob způsobených rybám různými parazity.

 

Parazitární infekce jsou u ryb velmi časté a způsobují velké množství nejrůznějších, často velmi vážných onemocnění. I Vy jste se už jistě při samotném lovu setkali s rybou, která bojuje s invazí cizopasníků. Důležitými prostředky v boji proti parazitárním chorobám jsou vedle dobré kondice ryb i prevence a včasná a účinná léčba.

Parazitární nemoci

Parazitární onemocnění neboli parazitóza je infekční onemocnění způsobené parazity. Může se projevit nejen u ryb, ale prakticky u všech organismů, člověka pochopitelně nevyjímaje. Parazitární choroby ryb dělíme podle jejich původců na:

a) nemoci vyvolané prvoky, tzv. protozoózy,

b) nemoci vyvolané červy, tzv. helmintózy,

c) nemoci vyvolané členovci, tzv. artropodózy.

Protozoární nemoci

V tomto čísle si představíme výhradně nemoci vyvolané prvoky. Škála chorob způsobených těmito jednobuněčnými organismy je velmi široká a některé z nich mohou způsobit závažné zdravotní komplikace, někdy dokonce i smrt ryby. My si v našem článku představíme jen ty nejrozšířenější. Nemoci způsobené prvoky se velmi často vyskytují v akvarijních chovech, ale můžeme se s nimi setkat i u našich ryb, žijících v tekoucích i stojatých vodách.

Společným znakem těchto protozoárních nemocí je místo infekce, neboť prvoci při nich většinou napadají kůži a žaberní epitel ryb. Důležitým pomocníkem v boji proti těmto typům onemocnění je především dobrá kondice ryb. Pokud jsou zdravé a v dobrém výživném stavu, atak choroby prakticky vždy ustojí. Tyto nemoci se však bohužel nejčastěji rozšiřují po období zimy, kdy jsou oslabené ryby k různým nemocem a infekcím mnohem citlivější. Několik nejběžnějších protozoárních infekcí si nyní blížeji představíme.

Ichtyoftirióza

se řadí mezi velmi vážné onemocnění ryb a bývá i příčinou hromadných úhynů. Velmi citlivý je na tuto nemoc sumec (zejména malé ryby do jednoho roku věku), často se vyskytuje i u akvarijních ryb. Největší nebezpečí výskytu této choroby je v intenzivních chovech, kde se velké množství ryb soustřeďuje na malém prostoru (např. v sádkách). Zde se nákaza rychle šíří a může způsobit rozsáhlé škody. Původcem této choroby je nálevník Ichtyophthirius multifiliis, známý pod názvem kožovec. Ten prochází během svého života několika vývojovými cykly. Na rybách přitom cizopasí vývojový cyklus označovaný jako trofont. Malý prvok sotva jeden milimetr dlouhý se vyskytuje mezi pokožkou a škárou ryby a dále také v žaberním epitelu. Živí se narušenou buněčnou hmotou a může způsobovat závažná poškození tkáně vedoucí až k nekrózám. Po cizopasné fázi života se z ryby uvolní a usadí na kamenech, kořenech apod., kde se zapouzdří. V této životní etapě se nazývá tomont. Posléze u něho dochází k dělení až na 2 tisíce tzv. tomitů; po uvolnění z cysty se pak dostává do fáze nazývané theront, v níž aktivně vyhledává hostitele, tj. rybu. Po nalezení vhodného hostitele se cyklus uzavírá nebo spíše znovu začíná v nikdy nekončícím kolotoči života a smrti. Pokud přitom theront nenajde svou „oběť“ do tří dnů, uhyne.

Délka cizopasného cyklu je provázána s teplotou vody - při teplotě okolo 10 °C trvá cyklus asi 30 dní, při optimální teplotě okolo 25 °C může trvat jen několik hodin. Naopak při nízké teplotě vody pod 5 °C či naopak vysoké nad 28 °C se celý cyklus zastavuje.

K silnému zamoření theronty může dojít v prostředí s přitékající vodou nebo při příchodu nových napadených ryb. Jak už jsme uvedli, invazi kožovců podporuje především optimální teplota kolem 25 °C a větší počet ryb pohromadě, kupříkladu na sádkách nebo v komorách, zvláště pokud jsou oslabené, např. po zimním období.

Ichtyoftirióze se někdy říká též „krupička“, protože kožovci na tělech ryb vypadají jako malé mléčně bílé tečky (krupička), takže bychom si je při napadení kůže, ploutví nebo žaber mohli splést i s třecí vyrážkou. Příznaky onemocnění se projevují jen v případě silného napadení, kdy se nemocné ryby otírají o předměty, jsou neklidné, malátné a posléze hynou za příznaků dušení. Při léčbě se někdy používají antiparazitární koupele, které tu však účinkují pouze omezeně u stádií, která jsou volně mimo tělo ryby – pokud je kožovec zanořený přímo v kůži, jsou tyto koupele neúčinné. Ke koupelím se dříve používala malachitová zeleň, která je však v současné době zakázaná. Aplikují se také medikovaná krmiva, která lze dobře využít v chovech, např. u pstruha duhového.

Coby terapie se především v akvarijních chovech také používá zvýšení teploty vody nad 30 °C po dobu tří dnů. U akvarijních chovů se dá také použít metoda každodenního přelovování, a to až do doby vymizení trofontů z kůže ryb.

Kožovec je nebezpečným parazitem způsobujícím každoročně velké ztráty, zejména u plůdku sumce velkého. U dospělých jedinců v dobrém výživném stavu přežívají kožovci jen v minimálních počtech, které jsou pro ryby neškodné.

Ichtyobodóza

patří mezi nejčastější a nejrozšířenější protozoární onemocnění našich ryb. Původcem je prvok bičíkovec zhoubný Ichthyobodo necator, který napadá kůži a žábry především juvenilních druhů všech našich ryb (lososovitých, kapra, sumce, apod.), a to nejvíce v zařízeních s oteplenou vodou. Nebezpečný je i pro ryby v akvarijních chovech.

Cizopasník má velikost těla jen asi okolo 20 mikrometrů. Z těla fazolovitého tvaru vycházejí dva bičíky (v čase dělení má dočasně čtyři bičíky). Bičíkovec cizopasí stylem přisátí k hostitelské buňce, z níž vysává její buněčný obsah. Odrostlý jedinec poté opouští hostitele a během 30–60 minut vytváří cystu, která si ještě krátkou dobu zachovává životnost.

V místě přisátí cizopasníka dochází k úplnému vymizení hlenovitých buněk a výraznému zesílení pokožky. V této oblasti vznikají poruchy činnosti a při masivním napadení nastávají i problémy s osmoregulací.

Prvok se intenzivně množí při teplotě vody okolo 25 °C, ale snáší teplotu vody téměř od nuly až do 30 °C. Jak už jsme uvedli, vzhledem k optimu okolo 25 °C může způsobovat ztráty v odchovech na oteplených vodách, nicméně například i v lososovitých chovech, kde je teplota vody značně nižší, může natropit pěknou neplechu. Velký vliv na jeho přemnožení mají kromě teploty vody horší kondiční stav ryb a přílišná zhuštěnost obsádky. Příznaky onemocnění se projevují až při silné invazi cizopasníků, kdy se ryby začnou pohybovat u hladiny a vyhledávat náhradní zdroj kyslíku, až posléze hynou za příznaků dušení.

K léčbě se používají antiparazitární koupele ze směsi chloridu sodného a formaldehydu, které však ne vždy účinkují stoprocentně. V akvarijních chovech se jako terapie užívá i zvýšení teploty vody a zavedení silného vzduchování při minimální filtraci vody.

Trypanosomóza a trypanoplazmóza

Toto onemocnění se vyskytuje u kapra, lína, štiky a dalších druhů ryb, zejména na konci zimy. Ze všech protozoárních infekcí má nejsilnější průběh. Původcem onemocnění jsou krevní bičíkovci rodů Trypanosoma a Trypanoplazma, žijící v krevním oběhu, ze kterého se dostávají do různých tkání těla ryb, kde se živí látkami z krevní plazmy a z tkáňových tekutin. Bičíkovci se rozmnožují dělením v trávicím ústrojí pijavek, kam se dostanou s nasátou krví ryb; juvenilní bičíkovci se poté z trávicího traktu pijavek přesunou do jejich sacího ústrojí a slinami se poté dostávají do dalšího rybího hostitele, kde intenzivně rostou a čekají, až je opět nějaká pijavka, parazitující na rybě, nasaje.

Onemocnění se projeví ve sníženém počtu červených krvinek v krvi, žábry jsou pak málo prokrvené a ryby špatně dýchají. Jako u většiny parazitárních infekcí jsou ryby i vůči této nemoci citlivější v zimním období, kdy jsou málo pohybově aktivní, navíc často oslabenější a v horším výživném stavu, tím pádem jsou snadněji napadeny pijavkami, které v tomto případě slouží jako přenašeči krevních bičíkovců. Prevence onemocnění spočívá v likvidaci pijavek na dané lokalitě (v rybníku).

Zajímavost:

Zajímavostí je, že tzv. africkou trypanosomózou může onemocnět i člověk. Jedná se o známou spavou nemoc, v tomto případě však nejsou přenašeči bičíků pijavky, ale legendární moucha tse-tse. V případě člověka se trypanosomóza projevuje horečkami, únavou, bolestmi hlavy, kloubů a psychickými změnami, vedoucími až k poruchám vědomí.

Myxobolóza lososovitých

Jak už je z názvu nemoci patrno, vyskytuje se u lososovitých ryb (pstruha obecného, duhového, sivena a hlavatky), a to u plůdku do velikosti okolo 6 cm. Původcem je prvok Myxobolus cerebralis, napadající chrupavčité části kostry. Mezihostitelem jsou nitěnky, v jejichž těle probíhá část vývojového cyklu prvoka. Příznakem nemoci je deformace kostry, poruchy rovnováhy a nekoordinované pohyby napadených rybek.

Trichodinózy

Společným znakem zástupců rodů způsobujících trichodinózy je kloboučkovitý tvar těla s výrazným příchytným (adhezivním) diskem. Trichodiny jsou organismy, nejčastěji osídlující povrch těla ryb – vyskytují se jim na kůži, ploutvích a žábrech. Na živých rybách však přímo neparazitují – využívají je pouze jako výhodný podklad, který je svým pohybem přivede k potravě, kterou přijímají z vody (organická drť, odumřelé buňky ryb aj.). U ryb v dobré kondici se nikdy trichodiny nevyskytují ve větším počtu, oslabený jedinec však může čelit jejich masivnímu ataku, vedoucímu až k úhynu. U oslabených ryb se prvoci už také živí buňkami těla svého hostitele a můžeme je proto počítat mezi tzv. ektoparazity žijící a cizopasící na povrchu těla hostitele.

Chilodonelóza

Původcem této choroby ryb, známé již od konce 18. století, je nálevník Chilodonella piscicola, napadající a rozrušující kůži a žábra. Optimální podmínky k množení těchto prvoků jsou při teplotě vody od 5 do 10 °C a za nedostatku světla.

V chovech kaprů se objevují opět ponejvíce s koncem zimy. Jejich expanze vede k intenzivní infekci žaber a kůže, napadené ryby mají problémy i s dýcháním.

Další nemoci

Výše zmíněnými nemocemi není seznam protozoárních chorob, se kterými se mohou potýkat naše ryby, rozhodně vyčerpán. Mezi další protozoární onemocnění patří např. kryptobióza, hexamitóza či kokcidióza. Tyto parazitární nemoci znají především akvaristé, ale vyskytují se i v rybochovech a rybářských revírech. Společným znakem prakticky všech protozoárních chorob je skutečnost, že napadají především oslabené ryby a škody na obsádce způsobují až opravdu při masivním výskytu prvoků. O tom, jak se má zachovat běžný sportovní rybář, pokud u vody narazí na nemocné ryby s příznaky těchto chorob, si povíme v příštích dílech našeho seriálu.

 

Naši partneři