Český Rybář

MINISLOVNÍČEK RYBÁŘSKÝCH POJMŮ / Nástrahy pro lov přívlačí

/ Jak se stát rybářem / Text: Tomáš Lotocki / Foto: autor

V minulém čísle jsme si v několika encyklopedických heslech představili rybolovnou techniku zvanou přívlač a s ní spojené techniky a metody lovu i náčiní, které při tomto rybolovném způsobu používáme. Dnešní díl bude celý věnovaný vláčecím nástrahám. V této oblasti dnes probíhá doslova revoluce a trh je neustále zaplavován inovovanými i zcela novými typy těchto umělých laskomin pro dravce.

 

I pro zaujatého sportovního rybáře je někdy těžké sledovat všechny novinky a neustále se měnící trendy horečně rozpohybovaného světa přívlače. Ani tento článek nemůže celou pestrou paletu vláčecích nástrah zcela obsáhnout. Snad ale aspoň přispěje mladému rybáři k základní orientaci v tomto členitém a nesnadno zmapovatelném terénu.

Nástrahy přírodní

Mrtvá rybka

Nejobecnější rozdělení nástrah určených k lovu ryb je na přírodní a umělé. U přívlače patří drtivá většina používaných nástrah do kategorie umělých. Nejznámější přírodní nástrahou, která se u přívlače běžně používá, je vláčená mrtvá rybka. Vláčení s mrtvou rybkou bylo dříve velmi populární, dnes už je poněkud na ústupu a např. na pstruhových vodách úplně zakázané. S mrtvou rybkou se dá lovit buď klasickou, nebo i tzv. hlubinnou přívlačí. Nastražuje se standardně na jednoháček umístěný v hlavové části rybky nebo na různé víceháčkové systémky (nejčastěji se dvěma trojháčky). Protože je při přívlači s mrtvou rybkou častým úlovkem štika, běžnou součástí montáže bývá i lanko. Důležité je také připomenout, že mladým rybářům je na svazových revírech tato metoda zapovězena, neboť lovit na mrtvé rybky se smí až od 15 let.

Rousnice (svazek rousnic)

Okrajově se při přívlači používá např. i vláčení rousnic, které stražíme podobně jako jejich umělé napodobeniny na jigový háček (nebo jen na háček, přičemž jako zátěž používáme broček na vlasci cca 30-50 cm od nástrahy). Nevýhodou této nástrahy je její malá trvanlivost – po několika hodech musíme většinou rousnice (nebo spíše jejich zbytky) měnit.

Nástrahy umělé

Třpytky

V našem prostředí se jedná o nejtradičnější umělé vláčecí nástrahy, určené k lovu prakticky všech dravých ryb (snad s výjimkou úhoře a mníka). Rozeznáváme přitom dvě základní skupiny třpytek: rotační a plandavé.

Rotační třpytky

Rotační třpytky sestávají ze štíhlého tělíčka a plíšku (tzv. křidélka, listu) umístěného na drátku či hřídelce, na němž rotuje kolem osy (tělíčka) třpytky. Především tento pohyb (jeho vizuální a vibrační efekt) vyvolává u ryby reakce vedoucí k útoku a záběru. Rotačky jsou vyráběny v různých barvách či barevných kombinacích, přičemž rozhodující roli hraje vzhled křidélka. Velikosti rotaček jsou udávány latinskými číslicemi, od nejmenších 00, 0 a 1 (pro ultralehkou přívlač) až po velikosti 5 (někdy i 6 a více), určené už k lovu skutečně velkých dravců. Technika lovu s rotačkami vychází s  plynulého vedení nástrahy a konstantního navíjení. Protože rotující třpytka kroutí vlasec, je při lovu zapotřebí používat obratlík s karabinkou. Na bázi rotačních třpytek se dnes vyrábějí už nejen klasické, ale i různé kombinované a hybridní vzory, jako např. třpytka zakončená gumovou rybičkou, wobbler opatřený rotačním plíškem apod.

Ciankali

Zvláštním typem rotační třpytky je tato dvojramenná tandemová vláčecí nástraha, u níž je pod rotačkou na drátku zavěšen ještě jeden trojháček s rotačním plíškem či jinou zátěží. Nástraha je účinná zejména na okouny – v případě, že natrefíme na hejno, které je při chuti, můžeme se dočkat i ceněného „dubletu“, tedy dvou současně ulovených ryb.

Plandavky

Druhou velkou skupinu třpytek tvoří plandavky. Oproti rotačkám, které se skládají ze dvou částí – listu (křidélka) a tělíčka, sestává plandavka pouze z tělíčka, opatřeného po obou stranách dvěma otvory, jeden pro obratlík a karabinku a druhý pro trojháček. Při lovu s těmito nástrahami bychom měli docílit jejich charakteristického „plandavého“ pohybu, imitujícího zraněnou či vyplašenou rybku, a to především změnami rychlosti navíjení a pocukáváním špičkou prutu. Důležitými vlastnostmi plandavek jsou jejich barva, hmotnost a tvar. Podle tvaru rozeznáváme třpytky „štíhlé“, určené především do mělkých a rychleji tekoucích vod, a „kulaté“ (lžičkovité), které využijeme hlavně na hlubších a stojatějších vodách.

Wobblery

jsou umělé vláčecí nástrahy mající za cíl co možná nejpřirozeněji napodobit potravu dravců, především rybky, ale např. i myši, žáby, hmyz a jiné živočichy. Vyrábí se z nejrůznějších materiálů, od klasických z balsového dřeva přes plastové, pěnové a různě kombinované. Asi nejdůležitější vlastností wobblerů je jejich potápivost. Obecně dělíme wobblery na plovoucí (po náhozu zůstávají na hladině) a potápivé (po náhozu klesají ke dnu). Existuje i mezistupeň, tzv. neutrální (intermediální) wobblery, které zaklesají do určité hloubky a zůstávají v dané vrstvě vodního sloupce. Z tohoto obecného dělení si však přesný obrázek o vlastnostech jednotlivých wobblerů ještě neuděláme. Třeba u plovoucích wobblerů existují jak zcela hladinové typy, tak i ty, které navíjením můžeme dostat do poměrně značné hloubky. Stejně tak u potápivých nástrah existují druhy mělce potápivé, hluboko potápivé atd. Důležitější je proto údaj o maximální potápivosti, který nám určuje, do jaké hloubky nám může wobbler při lovu klesnout. Velmi důležitou součástí wobbleru je proto jeho lopatka, která určuje jeho potápivost a zároveň výrazně ovlivňuje chod. Dalšími důležitými vlastnostmi wobblerů jsou jejich tvar (štíhlé, zavalitější, jednodílné, vícedílné apod.), barva, hmotnost či zvukovost (způsobená kuličkami, umístěnými v tělíčku wobbleru). Wobblery jsou asi nejsofistikovanějšími vláčecími nástrahami. Každý typ má svoje specifické vlastnosti, a je proto určen pro lov v určitém prostředí a na určitý druh ryb.

Poppery

Zvláštním typem hladinových wobblerů jsou poppery (popy). Nemají lopatku a pohybují se i při rychlém navíjení pouze na hladině, kde širokou čelní ploškou čeří vodu a imitují chování vyplašené a unikající rybky. Popy jsou určeny především k lovu hladinových ryb (bolenů či tloušťů), ale vezme je i štika nebo okoun. Dobře se s nimi chytá hlavně na mělčích a zarostlých vodách. Nástrahy velmi podobné popperům jsou propy, u nichž je rozšířená čelní ploška nahrazena vrtulkou.

Jerky

Vzhledem podobné popperům jsou i jerky. Taktéž postrádají náběhovou lopatku, na rozdíl od popů však nemají rozšířenou čelní plošku a tvarem jsou více zploštělé. Na napnutém vlasci tyto nástrahy při potřásání prutem vybočují do strany. Vodí se trhavými záškuby (jerk znamená trhat, škubat) a jsou určeny především k lovu štik.

Gumové nástrahy

Historicky velmi mladá skupina vláčecích nástrah (začaly se vyrábět až v 70. letech minulého století) dnes zažívá doslova boom a patří mezi vůbec nejoblíbenější. Jedná se o umělé napodobeniny (imitace) přirozené potravy dravců - rybek, žížal, raků, žab, pulců, chobotniček, hmyzu a řady dalších vodních živočichů včetně jejich vývojových stádií. Důležitými vlastnostmi gumových nástrah jsou velikost, barva a tvar. Většinou se nastražují na jigy, což jsou jednoháčky, které mají místo lopatky olověnou „jigovou“ hlavičku s očkem. Jigová hlavička (hlavně její hmotnost) zásadním způsobem ovlivňuje chování nástrahy. Gumových nástrah dnes existuje opravdu nepřeberné množství – představíme si jen několik nejběžnějších typů.

Twistery

Nejznámější a nejtypičtější gumová nástraha. Twistery mají protáhlý červovitý tvar těla zakončený pohyblivým ocáskem. Ocásek je nápadně dlouhý a tvoří zhruba dvě třetiny těla nástrahy.

Rippery (kopyta)

Nástrahy se zploštělým a vlnitým ocáskem imitujícím pohyb zraněné malé rybky. Speciálně formovaný ocásek je na konci rozšířen a tvarem připomíná koňské kopyto.

Banja a superbanja

Tyto nástrahy jsou kombinací twisteru a ripperu. Zploštělé riperové tělíčko tu není zakončeno kopytem, ale pohyblivým twisterovým ocáskem.

Smačci

Poměrně nová, ale stále populárnější nástraha dokonale imitující malou rybku při nejrůznějších životních projevech. Podmínkou úspěchu lovu se smačky je aktivní vedení nástrahy. Chytat na smačky lze klasickou, ale i vertikální přívlačí; úspěšní jsou i v kombinaci s marmyškou.

Marmyšky

Další skupinou nástrah používaných při lovu přívlačí jsou marmyšky. Jedná se o malé specifické nástrahy, tvarem podobné jigové hlavičce, jimiž lze lovit nejen dravce, ale téměř všechny druhy ryb. Marmyška vlastně není nástrahou v pravém slova smyslu, slouží spíše jako nosič nástrahy, která může být přírodní (patentka, masný nebo hnojný červ, kousek žížaly apod.) nebo umělá (např. různé aromatické napodobeniny červů, barevná tkanina, kousek molitanu apod.). Marmyška dobře funguje i v kombinace s mikrotwisterem nebo smačkem. S marmyškami lze lovit jak klasicky na odhoz, tak i vertikální přívlačí (např. z loďky nebo v zimě pod ledem na dírkách), kvůli nízké hmotnosti těchto nástrah se někdy na kmenový vlasec přidávají bročky nebo dokonce malý splávek. Marmyškování je specifickou rybářskou disciplínou, řazenou mezi přívlačové techniky, i když v mnohém má také blízko k plavané, či dokonce k muškaření.

Nástrahy z peří

Streamery

Poslední velkou skupinou vláčecích nástrah, používaných v našich vodách, jsou nástrahy vyrobené převážně z peří (ale dnes také ze srsti či chemlonu), nazývané streamery. Jedná se v podstatě o velké mušky, na které lze díky jejich velikosti a hmotnosti aplikovat i techniku lovu přívlačí – jsou tedy jakýmsi mezistupněm mezi přívlačí a moderní muškařinou. Streamery svým vlnivým dráždivým pohybem napodobují drobné rybky či jiné vodní živočichy a lákají tak dravce k záběru. Peří nachází uplatnění i jako doplněk jiných vláčecích nástrah – třpytek nebo wobblerů. Existují i nástrahy kombinované, jako např. rotačka se streamerem, peří s twisterovým tělíčkem apod.

Hauzerovo pírko

Jedná se o oblíbenou nástrahu z peří, která do velké míry zpopularizovala streamery i mezi vláčkaři. Pírka jsou přivázána na masivním tělíčku, které tvoří ocelová trubička (olivka), jejímž středem se protáhne vlasec, na nějž se přiváže trojháček. Využívá se zejména při lovu pstruhů na tekoucích vodách, i když lovit se s ní dá i na vodách stojatých. V dnešní době lze na trhu sehnat i různé kombinované nástrahy podobné hauzerovu peří, např. streamery, zatížené jigovou hlavičkou apod.

Nástrahy na mořskou přívlač

Giant Jig Head a Giant Bait Head

Tyto nástrahy jsou fenoménem poslední doby. Jedná se v podstatě o těžké a tvarově uzpůsobené jigové hlavy sloužící k vláčení jak gumových (velké rippery nebo twistery), tak přírodních nástrah (mrtvé ryby). Jedná se tedy o těžkou přívlač, při které buďto vyhledáváme ryby u dna, nebo v různých úrovních vodního sloupce tím, že se samotnou nástrahou aktivně pracujeme (přitahujeme, popouštíme, pocukáváme špičkou) nebo ji spustíme ke dnu a spoléháme na rychlejší drift lodě, který pracuje za nás. I když je nástraha tažena za driftující lodí, není na škodu ji sem tam oživit poškubnutím nebo povytažením do vyšší vrstvy sloupce.

Pilkry

Pilkrování je v podstatě druh vertikální přívlače, při které používáme speciální nástrahy, tzv. pilkry. Ty se vyrábí z nejrůznějších materiálů, v nejrůznějších tvarech a hmotnostech. Při pilkrování spouštíme pilkr do hloubky vedle boku lodi a pracujeme s ním ve zvolené části sloupce, nejčastěji však u dna. Použít můžeme lehké přívlačové pilkříky (ty můžeme i odhazovat) do hmotnosti cca 100 g, nebo těžké variace (až 1 200 g) pro lov u dna, které používáme, chceme-li dostat pilkr s návazcem rychle ke dnu.

 

Naši partneři