Český Rybář

Jednou z nejúčinnějších nástrah a návnad při lovu parem jsou masní červi. Bohužel na některých lokalitách není možné tuto nástrahu vůbec použít, protože přitáhne velké množství jiných malých kaprovitých ryb a ulovit parmu je pak téměř nemožné. Když se pokusíte nahradit masné červy třeba žížalami, moc si nepomůžete, protože i tato nástraha drobotinu velmi přitahuje. Pak jsou skvělou alternativou právě pelety. Je to nástraha dostupná, cenově přijatelná a parmy se na ni poměrně rychle naučí…

Jeden úsek řeky Moravy je skvělým lovištěm pěkných cejnů, ale i kaprů a velmi slušných parem. Chytí se tu i jiné ryby a právě v tom velkém druhovém zastoupení je potíž. Jednou místo obsadí cejni, jindy podoustve, někdy je to takový mix všeho, ale nikdy si tu nemůžete říci, že jdete na parmy. Ty chytíte spíše náhodně, i když někdy přijde období, že berou zase jen a jen parmy. To platí, pokud chytáte na masné červy a máte je v krmení. Když už jsem „náhodného“ braní všeho možného syt a chci si povodit větší a bojovnější rybu (což parmy bezpochyby jsou), musím na to trochu jinak. Žádní červi, žádné žížaly, ale pelety, a to jak na krmení, tak na háček.

Pár dnů krmím. Jen střídmě. Žádná velká kampaň není třeba. Půl kilogramu denně úplně stačí. Obvykle používám buď halibut pelety, anebo pelety Robin Red, přičemž halibutky jsou nejvíce účinné v teplé letní vodě. Velikost pelet je 10–15 mm, podle toho, co mám právě k dispozici, a také podle počasí. Pokud se dá předpokládat, že zájem ryb nebude velký, volím raději menší velikost a naopak. Když pak přijde první čas lovu, začínám vždycky brzy ráno. Jednak je to taková tradice, ale hlavně nechci propást dobrou dobu braní, která může přijít kdykoli. Někdy berou parmy hned, jakmile dopadne na hladinu trocha pelet a nahodím, jindy třeba až za hodinu i dvě. V tomto jsou trochu vrtkavé a je dobré jim jít v tomto směru trochu naproti a nespoléhat na náhodu.

Konečně mám nahozeno. Dva pruty leží ve vidličkách a vlasce míří doprostřed řeky, kde je nejhlouběji a proud nenápadně, ale silně táhne. Musím použít větší zátěže, abych udržel nástrahy na místě. Když vnadím, házím pelety výš proti proudu, protože nějakou dobu trvá, než klesnou ke dnu, a i tak je proud „zakoulí“ ještě o kousek dál. S tím vším se musí počítat, jinak budete chytat úplně jinde, než kde máte nakrmeno. Svěží ráno je příjemné. Užívám si chládku, protože nebude dlouho trvat a sluníčko zase začne pořádně připalovat. Tak už je tomu snad měsíc v kuse. Neprší, je sucho a sluníčko peče a peče. Občas člověk vidí ve zprávách, jak tam i jinde vypláchly vesnici přívalové deště, ale u nás prostě nekápne. Ne že bych si nějakou tu hrůzu přál, ale zapršet by mělo. Tak uvažuji, pozorujíce drobnou kapičku rosy na konci stébla trávy, ve které se zračí zelená tráva i modrá obloha. Neposedný luční koník, lačnící zřejmě po slunečních paprscích, strávil noc někde vmáčknutý do kořínků trávy, teď skočil na stéblo a vzácná kapka vláhy končí v prachu na zemi. Ovšem nemám čas dál sledovat tento zajímavý hmyz, protože právě cvrká povolená brzda navijáku. Jen krátce, jednou, pak se pořádně a hlasitě rozezvučí a její hlas je slyšet do daleka. Něco bere! Parma? Tak to se teprve uvidí, protože i když jsou pelety celkem selektivní nástrahy, zájemců o ně je i tak dost.

Podle toho, jak ryba spěchá k druhému břehu, to parma nebude. Ty dovedou být velmi nekompromisní, ale daleké úniky pro ně nejsou zrovna typické (i když i s tím už jsem se setkal, ale většinou jen u menších ryb). Velké parmy obyčejně bojují na poměrně malém prostoru a daleké výpady nejsou právě jejich doménou. Přibrzdím unikající rybu a celkem brzy je mi jasné, že tohle parma opravdu není. Poslechne totiž hned po prvním silnějším zatažení a nechá se vést ke břehu. Jen dvakrát vyrazí krátce stranou a pak už ji zvedám k hladině. Za pár chvil je u podběráku pěkný tloušť. Myslel jsem si to. Tyto ryby se na pelety a třeba i boilie rychle naučí a dovedou hezky potrápit kapraře, kteří jim nemohou přijít na jméno, když pracně vyrobené nebo draze koupené kuličky přichází (z jejich pohledu) vniveč. Tam, kde je tloušťů dost a jsou i větší, nastává skutečný boj. Dokážou toho spořádat mraky a stále se vrací. Nedají pak pokoj ani v noci. Tento kousek bude mít okolo čtyřiceti centimetrů. Je to poměrně štíhlá ryba, pravděpodobně mlíčák, a do podběráku z něj vypadla hezky červená kaše, takže peleta na háčku nebyla rozhodně první, kterou ochutnal. Mohu jen doufat, že na dně něco zbylo i na parmy a že tloušti nesežrali všechno.

Vytáhnu peletu z gumičky, nastražím jinou a nahodím. Pro jistotu přidám ještě hrst pelet, ať mají ryby co žrát. Asi dobře dělám, protože vzápětí je tu záběr a další tloušť se mrská v podběráku. V duchu už se s parmami loučím. Dnes to bude asi jen o hladových tlouštích. Ne že by mi vadili, ale má představa o dnešním dni byla trochu vousatější. Když ale zaseknu čtvrtou rybu, znovu mi svitne naděje. Toto je mnohem urputnější bojovník, který se s tlouštěm rozhodně srovnat nedá. Tentokrát trvá pořádnou chvíli, než rybu podeberu, ale parma to zase není. Na mé nástraze si chtěl pochutnat kapr. No, parma to sice není, ale už jsem spokojenější. Nakonec mým cílem bylo povodit si větší rybu a to se mi poštěstilo. Kapr je pěkný. Dlouhý šupináč s velkou ocasní ploutví, která mu umožňuje rvát se hezkých pár minut.

Vytáhnu z vody i druhý prut, vyměním obě pelety a zase nahodím. V takto teplé vodě vydrží tak čtyřicet minut. Po patnácti minutách už jich je třetina pryč a já mám raději větší nástrahu. Čas letí. Slunce za mými zády připéká. Je skoro deset hodin, když se jeden z prutů zase pořádně ohne. Řekl bych, že to bude opět kapr, ale po chvíli zdolávání musím s radostí konstatovat, že snad tahám konečně parmu, kvůli které jsem tu. Ano! Pěkný kousek s vousatou tlamou a olivově zelenými boky. Ryba, která nemůže nechat žádného rybáře chladným. Takže pelety nakonec plní svůj účel, i když jejich selektivita není v tomto smyslu o druhovém zastoupení, ale „jen“ o velikosti ryb. No, podle mě je to až dost a na takové rybaření si snad nikdo stěžovat nemůže…

Mnoho rybářů může být z pelet dost zklamáno, ale věřte mi, že nástrahy za to rozhodně nemohou. Na vině je malé povědomí rybářů o tomto produktu, neboť ani zdaleka není peleta jako peleta. Máme pelety pomalu se rozpouštějící, které fungují stejně jako boilie, jen mají jiný tvar. Pak jsou tu ty, které se rozpouští skoro okamžitě a rozhodně se vůbec nehodí jako nástraha na háček, respektive pod háček na vlasový přívěs. Zato jejich pomocí velmi rychle založíte krmné místo. Ale pozor, tyto pelety se rozpadnou během chvilky doslova na prach a takové místo láká především drobné ryby. Pokud jsou ale vaším cílem, je to v naprostém pořádku. Pak jsou tu řekněme „běžné“ pelety, které se rozpouštějí v závislosti na teplotě vody. V teplé vodě celkem rychle, ve studené pomaleji. Tyto pelety vydrží podle druhu dvacet minut až dvě hodiny. Po celou dobu se pomalu rozpouštějí a šíří okolo sebe obláček lákavé vůně, stejně jako rychle rozpustné boilie.

S příchutěmi a vůněmi se dá hodně experimentovat a rybáři si dělají takové mixy pelet, kde používají jak různé velikosti, tak i vůně a chutě. Mně je pak záhadou, jak poznají, která peleta je v danou chvíli pro ryby nejzajímavější. Možná, že někdy se trefí hned, ale při slabším braní je to asi nemožné. Proto nikdy nemíchám více než dva druhy a používám obyčejně i stejnou velikost. Chytám na dva pruty a na každém mám jinou nástrahu. Pokud zaznamenám výraznější zájem o některou z nich, pak ji preferuji jak při krmení, tak jako nástrahu a většinou se mi to vyplácí…

Jedna pořádná hrst červených pelet, druhá hnědých. Ještě pelety zakápnu troškou citrusového oleje. Je to novinka a já jsem moc zvědavý, co ryby na to. Červené pelety jsou směsí rybiny s kořením a hnědé, to je čistá a olejnatá rybina. Sám jsem zvědav, co si dnes ryby vyberou. Já myslím, že by mohly žrát obojí. Někdy to tak je. Kousek od břehu jsem si založil malé krmné místo a vlasce mých dvou feederových prutů míří rovnou tam. Brzy zaregistruji pár drobných bublinek na hladině a kousek od nich další a další. Kapři našli potravu a už přehrabují jemné bahýnko, aby se k ní dostali. První jízdu mám na hnědou rybí peletu a ryba si rozhodně nebere servítky. Vmžiku je kus ode mě a mám co dělat, abych ji zastavil. Naštěstí není v okolí jediná vázka, vlasec mám silný, a tak se mohu do prutu hezky opřít. Ovšem nesmím to nijak přehánět, protože háček je poměrně malý, a i když z pevného drátu, mohl by se mi přílišný spěch pořádně vymstít. Polevím tedy trochu v tahu a ryba to hned využije ve svůj prospěch. Zamíří kus ode mě ke břehu a dostane tak mezi nás mladou vrbu s větvemi svěšenými k hladině. Musím proto se špičkou prutu dolů, aby se vlasec někde nezachytil. Konečně je ryba u mě a za chvíli i v podběráku. Drobný háček má kapr pevně vetknutý ve spodním pysku, jak to má být, a peleta pořád ještě drží v gumičce.

Kapra pouštím, peletu měním. Další záběr je zase na hnědou rybinu, a tak měním nástrahu i na druhém prutu. Není to kapr, ale malý amur. Kapr je až rybou další, což potvrzuje, že červené koření dnes asi bodovat nebude. Do večera, i když červenou ještě dvakrát zkouším, na ni není ani potah. Všechny ryby daly jednoznačně přednost rybině. Dnes tedy vítězí tato nástraha, ovšem za pár dnů na řece je vše přesně naopak. Proto musím mít vždycky něco v záloze, a i když máte pelety, které jsou skutečně dobré a ryby na ně berou, pamatujte, že všeho je jen do času…

Kromě pelet velikosti 6–20 mm nebo i větších najdeme na trhu i ty menší 1–4 mm. Takové se nedají použít jako nástraha, nýbrž jako doplněk vnadicí směsi nebo samostatně pro založení krmného místa. Můžeme je dát i do krmítek místo směsi, jelikož působí selektivněji než sypká kalicí směs. Některé drobné pelety vyžadují trochu času na přípravu, jiné stačí jen krátce namočit a už je můžeme namáčknout do method krmítka. Příliš často ale tento způsob lovu nevidím. Rybáři je spíše používají do vnadicích směsí jako „zarážku“. Fungují tam tedy podobně jako třeba drobná kukuřičná zrnka nebo větší anglická vločka. Má za úkol zdržet ryby co nejdéle na krmeném místě a já rád přidávám tyto pelety do krmení při lovu větších cejnů…

Přelom jara a léta je dobrou dobou pro lov cejnů na mušovských jezerech a já si tam na ně rád zajedu. Cejni jsou tu snad nejkrásnější u nás. Vysocí, vykrmení a ti velcí bývají úplně zlatí. Obyčejně jim přidávám do krmení pořádnou porci masných červů, které mají tak rádi, ale tentokrát se budu muset obejít bez nich. Červi došli, nebyl čas zajet koupit jiné, a tak je nahradím drobnými peletami, na kterých si tyto ryby také rády pošmáknou. Při míchání krmení jimi opravdu nešetřím a v podstatě tvoří třetinu mé vnadicí směsi. Je to spousta malých kousíčků, ze kterých budou mít cejni radost. Skoro dva kilogramy směsi vyházím pomocí velkého krmítka na lovné místo, než přejdu k vlastnímu lovu. Transportovat takové množství krmení chvilku trvá, ale tady se dobrá příprava pokaždé vyplácí a větší prokrmené místo je vždycky lepší než malé. Když vám pořádné hejno zdejších cejnů vlítne do krmení, těch pár krmítek, která jim do vody hodíte, vyluxují během chvilky jako nic a odplavou pryč. Nakonec… co by dělali na místě, když tam není nic pořádného k snědku a oni mají hlad. Prostě pojedou shánět potravu jinam. To já tady dobře znám, a tak nešetřím.

Po základním nakrmení vyměním krmítko za menší, ale i to plním jen drobnými peletami a ze směsi vytvářím jakési zátky. Nahazuji (i když zatím nemám záběry) každých pět minut krmítko zas a znovu. Teprve po třičtvrtěhodině zaznamenám první záběr na hnojáčka, ale pak už chytám rybu za rybou až do té doby, než mi dojde krmení. Kromě cejnů zdolávám i pár pěkných karasů, několik menších kaprů a hodně slušného jelce jesena. Malé peletky jsou do krmení při lovu cejnů prostě skvělé…

Kromě tvrdých pelet na krmení a pod háček dnes máme více než slušný výběr také v peletách měkčených, které se nastražují rovnou na háček. Bohužel ne u všech jsem spokojený s jejich kvalitou, protože některé jsou tak měkké, že se nedají vlastně ani nastražit, neboť praskají. Jiné sice nastražíte, ale při prudším švihu prutem buď odlétnou do dálky hned, anebo spadnou z háčku při nárazu na hladinu. Najde se i pár výjimek a ty používám hodně rád jak při lovu feederem, tak i na plavanou…

Časné jarní a podzimní chytání může být naprosto úžasné, ale zrovna tak i pořádně zrádné. Ryby někdy prostě stávkují a není snadné se jim trefit do chuti. A když ohrnují nos nad masnými červy, žížalami i rohlíčkem, tak to už je na pováženou. Tolik jsem se těšil na posezení u splávku a pár hezčích karasů, doufal jsem i v kapříka, ale oni ne a ne zabrat. Jaro bylo velmi krátké, prakticky přešlo rovnou do léta, voda se rychle oteplila a ryby neměly na krmení ani pomyšlení. Chtěly se třít. Kapři vyskakovali nad hladinu a karasi pořádně lomozili na mělčinách u břehu a v rákosí. Popotahoval jsem nástrahu pod splávkem po dně i nad ním, ale žádný zájem to u ryb nevzbudilo. Nápady docházely a já vážně nevěděl, co bych jim dal na háček. No nic, když ryby nebraly klasiku, zkusím něco dost odvážného pro tuto chvíli – měkčené pelety. Vozím celou sadu krabiček v kufru už nějakou chvíli, ale stále jsem neměl příležitost je vyzkoušet. Konečně si je pořádně prodhlédnu, očichám, zkusím smáčknout v prstech, nastražit a udělat si nějaký úsudek o tomto výrobku, který vlastně ještě není na trhu.

Otvírám první krabičku. Žlutá barva, výrazná ovocná vůně. Na smáčknutí gumovitá konzistence, na háčku drží více než dobře, takže velmi příjemné překvapení. Další krabička. Rybina, konzistence totožná, barva zelená. Oranžová varianta je kořeněná s rybinou, z bílé cítím polévkové koření a mohl bych dál pokračovat. Celkově musím říci, že to, co mám před sebou, se mi docela líbí, a tak neváhám a žlutou peletku velikosti 6 napíchnu na háček a nahodím do míst, kde jsem před chvílí koupal masné červy. Trochu přeskládám broky pod háčkem tak, aby nástraha pomaleji klesala, a sotva se splávek po nahození na hladině uklidní, zaplouvá pod vodu jako šipka a mizí. Zaseknu a už vleču ke břehu prvního karasa. Nemohu říci, že by se tímto najednou všechno změnilo, jako když mávne kouzelným proutkem, ale záběry (i když sporadické) mám a konečně chytám ryby. Na vanilku karasy, na rybinu dva kapříky a na červený kril dokonce slušného lína, i když toho bych spíš čekal na něco sladkého. Ale tak to u vody občas chodí a je celkem zbytečné hledat v tom nějakou logiku. Ne nadarmo jsou ryby rodu ženského, že?

V každém případě platí, že pro pelety, ať už jakékoli, určitě najdete spoustu využití a jistě se vám na ně podaří přelstít pěkné ryby. Někdy to chce trochu trpělivosti, pravda, ale rozhodně bych se toho nebál. Osobně je považuji za mezistupeň mezi klasickými nástrahami a boilie. Je to nástraha selektivní, ale ryby na ni obvykle reagují rychleji než na boilie, dá se na ni chytat mnoho různých druhů, není náročná na přípravu a cenově bývá celkem dostupná.