Český Rybář

Den první

Dorazili jsme až v pozdním odpoledni trochu rozmrzelí klasickým postáváním v zácpách na D1, ale zato správně rybářsky nažhaveni. Krátce poté, co jsme si v rychlosti prohlédli Láďovu nádherně zařízenou rybářskou chatu přímo u vody, jsme už vyklízeli plně naložené auto a spěchali smočit naše pruty. Do tmy zbývalo ještě pár desítek minut, a ty bylo zapotřebí využít. Rozmíchal jsem čtyři pytlíky krmení, přidal místní hlínu z krtinců, trochu červů, kukel, hnojáčků a zakrmil cca 20 metrů od břehu na rozhraní proudící a klidnější vody. Jako jediný jsem si rozbalil prut se splávkem, ostatní vyslali do proudu několik feederů.

Po několika hodech 6m boloňézkou a nezbytném doladění hloubky přišel první razantní záběr, který jsem netrefil. Následující rybě jsem nechal nástrahu na háčku trochu víc dobrat a odměnou mi byl pěkný čtvrtkilový cejnek malý. Přikrmil jsem a těšil se na další záběry, ale nějak nepřicházely. Náladu mi mírně zvedlo až hejno podoustviček, které se po chvíli přijely podívat na krmení. Ostatní u svých prutů též příliš nejásali, a tak přišla vhod výborná večeře, kterou na grilu mistrně připravil Láďův syn Roman. Než nás tma vyhnala od vody, ulovili jsme ještě pár hrouzků, ostroretek a Jarda i malého sumečka, který nám ve spolupráci s několika dalšími neustále plašil ryby na krmení. Začátek byl tedy velmi pozvolný, ale nikdo neklesal na mysli, protože jsme byli připraveni to zítra rozbalit na moravské ryby s velkou parádou!

Den druhý

Ráno se nikomu z nás nechtělo z postele. Svou vinu na tom nesly dlouhá cesta, únava a šílené horko, které mírně polevilo až se včerejším západem slunce. To Láďa si přivstal a Roman nás stylově probudil aktuální „kapří mmskou“. Ono teoreticky ani nebylo kam pospíchat, protože jsme se těšili především na bílé ryby a vzhledem k množství i kvalitě návnad a nástrah jsme se naivně domnívali, že to nebude problém. Z terasy jsme při snídani sledovali mírně zakalenou Moravu, na jejíž hladině bylo po ránu ještě poměrně živo. Čekal nás další ze série tropických dnů, kdy rtuť teploměru hbitě přeskočí třicítku, což není rybářsky požehnané počasí, ale i tak jsme neztráceli na optimismu a nepochybovali o svých schopnostech. Na úvod jsem rybám připravil svou oblíbenou Sensas recepturu (3000 Fond, 3000 Super Riviere a 3000 Gros Gardons), což je relativně univerzální krmení, které dokáže přilákat prakticky všechny druhy bílých ryb. A k tomu ještě několik litrů červů a kukel.

A hostina mohla začít. Tentokrát jsem si rozložil už i děličku a naházel základní krmení do cca 13m vzdálenosti od břehu. Připravil jsem si dvě udice. Jednu s kulatým 2,5g splávkem a druhou s 3g lízátkem. S první variantou jsem se chystal na podoustve a ostroretky, druhá měla sloužit ke klidné prezentaci nástrah na cejny a parmy. Plán to byl smělý, ale po dvou hodinách se ukázalo, že nebude vůbec jednoduché jej realizovat. Pár podouství, cejnků malých, několik ostroretek a páreček Jardových miniparem byly dopoledním výsledkem, který zůstal daleko za nejčernějším očekáváním. Po polední kávě a zasloužené půlhodince odpočinku jsme se opět s Jardou vydali do marného boje (ostatní se připravovali na přívlačový výlet lodí). Průlom nepřineslo ani použití několika druhů sypkých i tekutých posilovačů, ani změna krmení a ani totální zjemnění návazců. Rybám se zkrátka za námi za žádnou cenu nechtělo.

Zato větru se chtělo až moc. Občas jsem měl co dělat, aby mě poryv „nevysadil“ ze sedačky nebo mi nezlomil prut. Trochu rozruchu přinesl až poměrně pěkný jelec tloušť následován „rybou dne“, kterou jsem na poměrně tenké náčiní statečně držel dobrých deset minut. Pak už to nevydržel malý háček a dutý amortizér se z druhé strany řeky vracel zpět do špičky prutu. Nadšení ale rychle vzalo za své, protože to bylo na dlouhou dobu vše. Občas nám v blízkosti krmení zahonil malý sumec a pak své umění předvedl i statnější bolen. Marný nához střídal další, další a další. Ryby se přijely na bohatě zakrmené místo podívat až těsně před setměním, kdy jsme si kolektivně nakonec celkem spravili náladu. Soumrak nás přepadl poměrně rychle, a protože jsem toho měl za celý den s 13m prutem vážně už plné zuby, rychle jsem zabalil. Ostatní mě následovali, jen Jarda nechtěl promeškat kouzlo feederového lovu s chemickým světlem, tak zůstal. A parádně si zachytal...

Den třetí

Nejsem zrovna prototyp ranního ptáčete, ale když mi na rybách ve čtyři zazvoní budík, obvykle vstanu a vyrazím. Po včerejších galejích to bylo tentokrát i trochu bolestivé. Pruty jsem měl od večera ještě rozložené, tak jsem po chvíli, na mě nezvykle rychlé, již nahazoval. Nejprve jsem to opatrně zkoušel bez krmení, zda se v okolí nemotá nějaká velká ryba. Když jsem nabyl dojmu, že definitivně nemotá, masivně jsem nakrmil asi patnáct velkých koulí s červy, kuklami a žížalami. Příjemné na celé věci alespoň bylo, že po ránu vítr ještě spal. Do deseti minut se dokonce dostavily ryby a celkem ochotně začaly i brát. Nic velkého, ale po včerejší tragédii to byl pravý balzám na duši.

Po snídani jsem se rozhodl pro změnu a namíchal anglické krmení Bait-Tech s rybí moučkou, abych nakonec ještě zkusil, zda tento pach ve spojení s betainem nepřiláká větší ryby. Nebyl to zázrak, který jsem ani nečekal, ale několik větších cejnů, a dokonce i jeden dvoukilový kapřík dali mé teorii částečně za pravdu. Se sluncem stoupajícím po obloze se opět dostavil vítr a záběry začaly ustávat. Správný čas ukončit tohle rybářské trápení a vydat se k domovu. Neloučil jsem se, protože vím, že toto si ještě brzy vyřídíme, milá Moravo...