Český Rybář

Zkoušel jsem lovit přímo ve vývařišti pod jezem, kam směřoval každý můj nához, když v tom se lajna zastavila a já instinktivně přisekl. Tvrdý zásek, jako kdybych na dně uvázl za kámen či potopený kmen. V duchu jsem si promítl, jak obtížně se mi bude vyprošťovat muška z takového proudu, ve kterém ani nevím, kam směřují mé kroky. Přesto mi bylo mušek na druhém konci udice líto a já vykročil nejistým krokem vpřed k vázce, odkud trčel z vody napnutý vlasec.

Vtom se „vázka“ pozvolným tempem rozjela směrem ke mně a cosi obrovského mě majestátně míjelo, jako by se nic nedělo. Jako opařený jsem zíral na to velké monstrum a říkal si, že snad ani není možné, abych něco tak velkého zdolal na pětkovou udici, kterou jsem držel křečovitě v ruce. Ryba na konci udice jako by ani nezaregistrovala moji přítomnost. Probral jsem se z mrákot za vřískotu brzdy muškařského navijáku, ze kterého mi velkou rychlostí ubývala lajna a mizela někde v dáli po proudu. Teď, nebo nikdy! Zapřel jsem se vší silou do prutu v domnění, že úprk zastavím.

Nepodařilo se a mně nezbývalo nic jiného, než se urychleně dostat z vody na břeh a následovat monstrum podél břehu. Když už jsem se konečně vyhrabal na břeh, zbývaly mi na navijáku možná 2 m lajny. Zbytek byl kdesi v proudu společně s rybou, která měla dost sil na to, vzít mi i posledních pár decimetrů, které v navijáku ještě zůstaly. Díky přístupnému břehu jsem rychlým krokem směřoval po proudu za úlovkem a postupně domotával ztracenou lajnu, která se mohla hodit v poslední fázi zdolávání. Postupně jsem po břehu ušel asi 300 m, než jsem konečně spatřil protivníka tváří v tvář. V tůni na konci proudu stál nehnutě pod hladinou v klidné vodě a sbíral poslední síly k finálnímu útoku. „Už ho vidím, je to bolen a pořádný macek,“ vykřikl jsem na kolegu.

Dívali jsme se na sebe a já byl naprosto bezradný, protože jsem s ním nemohl ani o kousek pohnout. Neměl jsem na výběr, podruhé jsem se zapřel do jemného náčiní a čekal mohutný výpad dolů po proudu. Mé obavy se nepotvrdily a bolen se nechal pomalinku a odevzdaně navést do podběráku. Boj skončil. Třesoucíma se rukama jsem vyndal monstrum na břeh a naměřil 73 cm v plné zbroji. Ještě pár fotografií dokumentujících tento nezapomenutelný zážitek a už ryba zamířila zpět do svého rodného živlu. Srpen je čas, kdy bychom měli vyrazit na místní přehrady a zkusit zdolat vysněné monstrum na muškařský prut.