Český Rybář

V okolí města Puerto Montt naleznete kromě hor a oceánu rovněž stovky jezer a řek – taková je Patagonie oblíbená mezi muškaři z celého světa. V Patagonii původně žádné lososovité ryby nežily. Koncem 19. století, když do kraje přišla první vlna německých osadníků, si nechalo několik z nich přivézt z Německa oplodněné pstruží jikry. Sudy s jikrami putovaly údajně z pohoří Schwarzwald, v Hamburku je naložili na lodě, které je odvezly do Buenos Aires a odtud vedla jejich cesta povozy a na hřbetech mul až do And. Protože první pstruzi přišli do Patagonie z Německa, nazývá se tato forma pstruha obecného „německá“. Později byli do Argentiny a Chile dovezeni i pstruzi z britských ostrovů – to jsou takzvaní „skotští pstruzi“. Zatímco „německá“ forma se vyznačuje množstvím teček, „skotští“ pstruzi jich mají málo. Jednotlivé formy se mezi sebou kříží a vytvářejí různě barevné kombinace, svou roli samozřejmě hraje i prostředí, ve kterém po více než sto letech pstruzi zdomácněli. Z USA a Kanady byli do patagonských vod introdukováni rovněž duháci a v posledních letech se v několika řekách objevili dokonce lososi čavyča (king), kteří unikli z klecových odchovů umístěných v chilských fjordech.

Muškař, který bude mít to štěstí, že od listopadu do března zavítá do Patagonie, se ocitne doslova v pstruhařském ráji. Ačkoli se zde loví stejné druhy pstruhů, které známe z našich vod, chovají se do značné míry jinak, než jsme zvyklí z Evropy. Hlavním důvodem odlišného chování i způsobu lovu zdejších pstruhů je složení jejich potravy. V patagonských vodách naleznete velmi málo vývojových stádií hmyzu. Když otočíte kámen v říčním proudu, často pod ním nenajdete nic, co by potěšilo hladovou rybu. Co tedy zdejší salmonidé žerou? Podstatnou složkou jejich potravy není vodní hmyz, ale hmyz „suchozemský“, tedy hmyz, který do vody spadne z okolních skal, stromů nebo keřů. Často se jedná o sarančata-koníky, pavouky a brouky. Především brouci dosahují délky i několika centimetrů a tomu odpovídají i osvědčené vzory mušek. Jedná se o mušky (či spíše monstra), nad kterými většina evropských muškařů nevěřícně kroutí hlavou – imitace pěticentimetrových brouků, velkých mravenců a sarančat. Mezi oblíbené vzory patří „černobylský mravenec, Fat Albert, Gipsy King nebo Turks Tarantulla“ ve velikostní třídě 3-7 cm. Velcí pstruzi si samozřejmě zpestřují jídelníček i svými menšími příbuznými a v krabičce každého místního muškaře mají své místo streamery imitující rybky délky 3-10 cm.

(pokračování příště)