Český Rybář

Já osobně jsem Hracholusky poprvé navštívil před 17 lety při prvních rybářských výletech za naší nejvděčnější rybou - okounem, kterých místní skaliska zasahující do vody ukrývají nespočetné množství.

S postupem času jsem postupně zdokonaloval rybářské techniky a k Hracholuské přehradě jsem se vrátil vyzbrojen muškařskou výbavou, krabičkou plnou streamerů a odhodláním ukořistit nějakého místního bolena dravého. První návštěvy za dravou rybou nebyly nijak valné. Pamatuji si, jak jsem jednoho krásného podzimního dne stál na skalisku poblíž hráze a zkoušel s potápivou lajnou místní okouny a štiky. Den jako vystřižený z pohlednice, ale místním dravcům se prostě nechtělo a já začal pociťovat, že dnes jsem u vody zbytečný. Začal jsem zvažovat, jestli změním místo, nebo rovnou vše zabalím a vyrazím směrem k domovu. Instinkt lovce zvítězil a já pomalým unaveným krokem směřoval blíže k hrázi, kde bych na mělčině mohl narazit na bolena. Když jsem dorazil na místo, spatřil jsem postavičku nahazující mušky do míst, kde jsem chtěl začít lovit. Přistoupil jsem blíž a v muškaři jsem poznal kamaráda, kterého jsem již řadu let neviděl. Pozdravili jsme se a začali si horlivě vyměňovat názory a zkušenosti z dnešního lovu.

Naše řeč začala a skončila u bolena dravého. Kolega prohlédl sestavu, se kterou jsem chytal, a s lišáckým úsměvem řekl: „Tohle místním bolenům nechutná, něco Ti ukážu.“ Z krabičky vytáhl mušku navázanou na háčku č.10, která svým zjevem připomínala chlebovou kůrku. Na první pohled naprosto nevzhledná moucha uvázaná z jelení srsti přírodní barvy, sestříhaná do oválného tvaru připomínajícího rybku. Ocásek z fluo andělských vlasů byl uvázán a sestříhán do tvaru ploutve.

Díval jsem se na ten výtvor s otevřenou pusou a po očku sledoval Míru, jak ho s klidným svědomím navázal na udici. Neuběhlo ani 5 minut, moucha prosvištěla vzduchem a dopadla asi 20 m od nás. Rychlým stahováním muška čeřila vodní hladinu, a proto jsem ji mohl pozorovat po celou dobu vedení. Tím, že byl streamer uvázán z velmi dobře plovoucí jelení srsti, byla tato muška prakticky nepotopitelná a svým chodem připomínala blob. Po nějakém desátem náhozu přišel první záběr a na břeh se podíval bolínek kolem 50 cm. Vše se ještě několikrát opakovalo a postupně jsme zdolali dalších 6 bolenů. Z neúspěšného lovu se rázem stal den plný radosti a nových zážitků.

Jako sestavu jsme použili muškařský prut o délce 275 cm, AFTMA 5, plovoucí nebo intermediální lajnu (velmi důležité pro povrchové vedení nástrahy) a již zmíněnou mušku z jelení srsti. Boleni na Hracholuské přehradě jsou, jen je přelstít tou pravou muškou. Tak hodně štěstí!