Český Rybář

Tělíčka z tohoto materiálu jsou poměrně tenká - záleží na tom, jak se Vám podaří bodyglass natáhnout. Čím více jej natáhnete, tím bude tělíčko tenčí a jemnější. Takto se dají snadno a rychle navázat napodobeniny jezerních pakomárů, které jsou pro lov na velkých vodních plochách nezbytné.

Bodyglassů existuje celá řada, dělí se podle tvaru na kulaté a půlkulaté. Osobně vždy preferuji ty půlkulaté, se kterými se mi lépe pracuje. Dále se dělí podle svého průměru - ten má tři stupně od nejtenčího po nejsilnější. Nejčastěji používám střední nebo úplně nejtenčí. Největší průměr je vhodný na opravdu velké patentky a pakomáry nebo například na větší nymfy, na které se také používá. K dostání je v několika barevných provedeních.

Červená barva je vhodná na vázání napodobenin patentek, které se vyskytují na jezerech a řekách, kde se na ně dají kromě pstruhů lovit také bílé ryby. Červené pakomáry je možné navázat ze samotného bodyglassu nebo mušku ještě oživit černým dabingem nebo přírodním dabingem z CDC peří. Černá barva je, jak asi tušíte, vhodná na černé jezerní pakomáry nebo černé nymfy se zlatou či stříbrnou hlavičkou, pokud použijete silnější průměr bodyglassu. Z přírodních barev se ještě používá olivová nebo průhledná verze. Průhledný bodyglass je výborný materiál na nymfy, kde se tělíčko před navinutím bodyglassu podmotá holografickou lametkou. Vznikne tak velice zajímavý vzor mušky, jehož odstíny se dají měnit různými barvami a typy podkladů. Musíme myslet na to, že tělíčko by mělo být tenké, a proto je důležité udělat podklad pod tělíčkem jen v jedné vrstvě.

Kónického tvaru tělíčka docílíme poměrně snadno, ale je potřeba si s tím trošku pohrát. Budeme k tomu potřebovat hodně ostré nůžky nebo žiletku. Před tím, než bodyglass nařízneme, je třeba jej na konci seříznout nebo zastřihnout. Nůžkami to jde dobře, ale nejlepší je položit si konec na stůl a žiletkou jej seříznout do ostré špičky. Čím delší bude řez, tím tenčí zadeček bude muška mít. Po seříznutí gumky ji za špičku navážeme k ramínku háčku na cca 2 až 3 mm. Použijeme pevnější nit, aby se bodyglass mohl přichytit co nejpevněji a s co možná nejméně oviny. Potom se nití ovin za ovinem přejde až k očku.

Práci s bodyglassem zlepší použití rotačního svěráku - točením háčku kolem osy se guma navine mnohem přesněji, rychleji a snadněji než manuálně s každým ovinem zvlášť. Nejprve gumku mírně natáhneme a uděláme dva oviny - je potřeba dávat pozor na to, aby se nevytrhla. Když je gumka přichycená, tak ji natáhneme co nejvíce a během navíjení stále mírně povolujeme napnutí. Ke konci uděláme jen pár mírně napnutých ovinů a tělíčko by mělo být pěkně pravidelné a kónické. Seříznutí je pro takovýto tvar nutné, protože bez něj se nepodaří udělat kónické tělíčko, ale jen rovné s tlustým zadečkem, což je dobré maximálně na nymfy (a ani na nich to nevypadá moc dobře).

Bodyglassová tělíčka se dají používat jak na mokré, tak suché pakomáry, záleží na tom, jakou verzi vzoru zvolíte. Na suché pakomáry se dá použít CDC peří s CDC dabingem, dobře funguje také foam – pěna ve tvaru válečku navázaná u očka háčku. Obdobně se dá pěna nahradit kuličkou polystyrenu zabalenou do dámské punčochy a navázanou také u očka háčku. Na pakomáry lovím s delším prutem do 3 m a cca 4m návazcem. Pakomáry umístím ve vzdálenosti asi 90 cm od sebe, jako koncový dávám vždy nejtěžší vzor. Používám nejčastěji sestavu se třemi mokrými pakomáry a plovoucí či pomalu potápivou šňůrou. Při lovu na suché pakomáry používám dva vzory, přičemž horní přívěs je na delším bočním návazci. Smáčivé vzory pakomárů, které se pohybují těsně pod hladinou, je dobré opatřit indikátorem záběru. Záběr je rozpoznatelný, pokud se u mušky objeví vlna od ryby, nicméně jistější je dát ke dvěma smáčivým pakomárům ještě třetí přívěs. Například CDC brouka nebo většího chrostíka, který bude fungovat jako indikátor záběru. Někdy se stává, že ryby jsou při záběrech opatrné a jemný záběr tak není možné rozpoznat.