Český Rybář

Každý už má určitě dopředu promyšlené, na jaký revír vyrazí. Někteří volí svou „srdcovou“ vodu, jiní se rozhodují více rozumem a vydají se na revíry, které jsou vhodné pro brzké jarní chytání. Podle mých zkušeností je opravdu nutné volbu vody dobře zvažovat, chcete-li mít reálnější šanci na úspěch. Když si vybavím některé z mých brzkých jarních výprav z dob, kdy jsem začínal s rybařinou, je mi dnes s odstupem času jasné, že z rybářského hlediska šlo o promarněný čas. Prostě šance na úspěch v tuto dobu na konkrétním revíru a určitém místě byla velmi malá.

A tak si dnes mnohem lépe vybírám, kam pojedu, protože vyrazit jen tak k vodě bez ambicí uspět se dá de facto i bez rybářského náčiní. A to by byla škoda. Jednou z variant, která přichází v úvahu, jsou řeky. V tom případě byste ale měli mít perfektní a velmi aktuální informace o průtoku a teplotě vody. Často se totiž stává, že v nížinách už je příjemné jarní počasí, ale na horách ještě mraky sněhu. A i když se budete na břehu přes den vyhřívat na sluníčku, pokud před vámi v řece „povalí“ ledová sněhová voda, je první opálení jediným úspěchem, jehož lze dosáhnout.

Při stabilním průtoku a pomalu stoupající teplotě však řeka může být dobrou volbou. Zvlášť když víte, kde se ryby v těchto obdobích zdržují.

Každá řeka, a dokonce i každý úsek jsou trochu jiné, proto se vyhnu všeobecným radám. Mohu snad dát opačný tip, kde to v tu chvíli dobré nebude. V místech bez jakýchkoli anomálií, bez členitostí na dně a bez únikových zón. Sám jsem si to před mnoha lety vyzkoušel. Jeden kolega mne na startu sezony přesvědčil, že silněji rozkrmíme místo v úseku, kam on jezdí chytat, a že tam pak budeme jezdit lovit spolu nebo každý zvlášť. Osobně jsem v tom úseku nikdy nebyl a místo neznal, ale přesto kamarádovi uvěřil. „Snad ví, co dělá,“ říkal jsem si v duchu. Popisoval mi, jaký je na místě klid a že dřív tam nachytal pěkné kapry. Místo to opravdu bylo krásné. Schované, bivak pěkně na kraji v lesíku, téměř bez lidí. A tak jsem bez většího přemýšlení v plánu pokračoval. Ale po třech týdnech průběžného krmení a několika pokusech s udicemi jsme nachytali jen pár tloušťů, cejnů a nakonec to vzdali.

Když jsem tím místem shodou okolností projížděl po několika letech znovu, napadlo mě zastavit a pozorovat vodu. V tu chvíli mi všechno došlo. Jak jsem mohl být tehdy tak pitomý a chytat v jarní chladné vyšší vodě v místech, kterými protéká hladce jak vodovodním potrubím? To místo prostě mělo krásu na břehu, ale ve vodě nebylo nic, kvůli čemu by se tam ryby měly zdržovat. Rovina, konstantní hloubka, dno bez větších členitostí. V plné sezoně, kdy kapři putují po dlouhých trasách v pátrání za potravou, by nebyl problém je větším množstvím návnady zaujmout ani v takové oblasti. Ale zjara, kdy zdaleka ještě nejsou tak aktivní? Holý nesmysl! Takže od té doby vím, že člověk by se měl při výběru místa dívat na vodu, a ne na břeh.

Druhým oblíbeným typem revírů pro jarní chytání jsou menší a mělčí vody. I tady to chce při výběru místa pozorovat vodu. Ryby se mnohdy samy prozradí. Nenechte se ale zmást, pokud nějaké uvidíte stát nebo pomalu proplouvat pod hladinou. To občas může být i v místech, kde se normálně nekrmí. Opět je zapotřebí vědět co nejvíce o reliéfu dna a pokusit se najít takové oblasti, kde jsou ryby zvyklé přirozeně se krmit. Jen stěží je v tuto dobu přinutíte sbírat vaši návnadu tam, kde samy nechtějí. Funguje to podobně, jak jsem popisoval v předchozím příběhu.

Ryby se v teplejší vodě začínají intenzivněji krmit, ale ještě přitom nemohou vydat tolik energie jako například v létě. Je proto nutné nalézt místo někde poblíž jejich stanovišť, kde pro ně musí být přijatelná teplota vody. To je další klíčový faktor. Pokud si pamatujete mé video ze Slap, které bylo součástí DVD „Po stopách velkých kaprů II“, tak celý vtip našeho chytání spočíval v tom, že jsme chytali pod břehem v mělčí teplejší vodě. Rybáři, kteří lovili vedle nás, nahazovali 15–30 m před sebe, kde už ale byla značná hloubka a mnohem chladnější voda. Proto zůstali bez záběru, zatímco my si pěkně zachytali. Dodnes na to rád vzpomínám a věřím, že se na Slapy opět vrátím.

To, jakým množstvím návnady budeme v tomto období krmit, velmi závisí na aktuálním počasí, teplotě vody a také vývoji okolností. Zjednodušeně řečeno, pokud se teplota vody blíží 15 °C a nenastane zrovna prudký výkyv směrem dolů, tak můžete krmit mnohem silněji, než když má voda kolem 10 °C nebo když nastane výrazné ochlazení. V těchto případech je mnohem lepší vnadit mírněji, ale o to přesněji. Právě přesnost může být dalším bodem úspěchu, pokud se ryby ještě tolik nekrmí a nepohybují. Návnady v tom případě potřebujete méně, ale o to atraktivnější.

Občas mě fascinuje, že rybáři jsou i v tomto období schopni své stanoviště rozkrmit extralevným krmným boilie namísto toho, aby ho prohodili pár hrstmi (nebo dokonce jen jednou) něčeho kvalitního. Mnoho rybářů si podle mě takto „zazdí“ loviště ještě dřív, než vůbec začnou chytat. Bez ohledu na to, že na vlas pak nastraží něco extra. Je to, jako by se hokejista připravoval před zápasem tak, že sám sobě ztupí brusle. A pak si k tomu koupí nejdražší hokejku planety a myslí, že ho to zachrání. Jak, když ani nedojede k bráně?

Ač jsem v otázce složení návnady poměrně konzervativní a po většinu roku používám prakticky jen boilie, zejména zjara dělám výjimku. Drobný partiklový mix (například řepka, pšenice a trocha konopí) bývá v tuto dobu výborným pomocníkem. Také PVA nebo Method mixy mohou za určitých okolností pomoci. A také více než kdy jindy část boilie nakrájím nebo jinak rozmělním na menší části. Neříkejte to prosím našemu hlavnímu šéfovi výrobny! Dodnes mám v paměti jeho pohled a výraz, když uviděl, jak můj kamarád u vody krájí několik kilo boilie do kbelíku. V jeho očích bylo doslova zoufalství, zároveň v nich ale kypěl vztek, který přetékal k pocitu, že by nejraději vraždil. V hlavě se mu promítala ta šílená práce, než přetaví hutné těsto v krásně kulaté tvary, kolik je jich třeba opravovat, jak se pak musí opatrně vařit, sušit. Kolikrát mu to vše projde rukama, než se kuličky sesypou a nabalí do sáčků. A teď nějaký nýmand jeho těžkou práci krájí do kbelíku, jako by se nechumelilo. Nakonec mu vzal nůž, položil ho na stolek a podíval se na mě: „No, nezabil bys ho?“ Neměl jsem odvahu odpovědět jinak než: „Zabil, Kájo, zabil!“

Také nástraha by měla být atraktivnější než kdy jindy. Vybírejte takové druhy, na které ryby rychle reagují, nebo použijte boilie v dipu či jinak zatraktivněné. Mně se na jaře často osvědčilo plovoucí fluo těsto, je ale řada dalších variant, jak udělat nástrahu zajímavější. Nebojte se plovoucího boilie. Zejména tam, kde začíná vyrůstat tráva, je na jaře skvělé. Nebojte se experimentů! Pokapte nástrahu nějakým esenciálním olejem nebo ji pár hodin naložte do čisté esence. Prostě… snažte se ryby něčím vyprovokovat. A v optimálním případě se nenechte vyprovokovat vy. Užijte si pobyt u vody tak, ať na něj v dobrém můžete vzpomínat. Sezona je tu, tak hodně úspěchů!