Český Rybář

Díky tomu se za poměrně malou chvíli začaly ve Španělsku chytat nádherné ryby. Ebro v průběhu let zažilo několik „zlatých horeček“, které znamenaly obrovské posuny moderní sumcařiny směrem kupředu. Jenže ne všechno končí dobře…

Nový věk sumcařiny

Někdy po roce 2000 se do Španělska dostala zcela nová a unikátní metoda lovu – chytání sumců na pelety. Jedni z prvních, kteří takovou rybařinu na Ebru zkoušeli a uspěli, byli vizionářští Angličané. Počátkem nového milénia se na pelety samozřejmě lovilo, ale cílovou rybou byl jednoznačně kapr. Po senzačních úspěších britských rybářů se postupem času ukázalo, že tato okoukaná metoda lovu bude přinášet „chutné ovoce“ v podobě velice slušných sumců.

Čeští rybáři, kterých už tenkrát bývalo na Ebru požehnaně, nechtěli zůstat pozadu a začali tento způsob lovu praktikovat. Mezi prvními Čechy, kteří se pustili do neznáma, byl například můj přítel Renda Plzák. Dařilo se, a tak metoda lovu sumců na pelety získávala stále více příznivců i z řad českých rybářů. Důvod byl naprosto jednoduchý – pelety na sumce skvěle fungovaly. A neustálý „přísun“ nových a nových kapitálních úlovků strhával ještě větší množství nadšenců k této nepoznané rybařině. Z pelet na sumce se tak pomalu začal stávat fenomén...

Tímto trefným pojmenováním situace nijak nepřeháním. Na horní přehradě Embalse de Mequinenza se nachází městečko Caspe, kde žije asi 10 tisíc obyvatel. A právě kolem tohoto malebného městečka se vše odehrávalo. Když zavzpomínám na onu „zlatou“ dobu, bylo až neuvěřitelné, že když se někdo vydal na sumce s peletami a věděl alespoň trochu, jak na to, vždy za týden nachytal. A nešlo o žádné vousaté „drobečky“. Kdepak! Rybáři z Ebra tahali stovky a stovky nádherných sumců, kteří přesahovali 160 centimetrů a často i magickou hranici 2 metrů. Nikdy nám na pelety nebrali malí sumci kolem metru. Byla to nádherně bláznivá doba… Prázdná lovná místa se rybářům doslova nabízela a sumcový ráj byl na dosah. Co více si přát?! Nikdy nezapomenu na to, jak jsem na Ebru dělal průvodce jedné partičce rybářů z Ostravska a vzal chlapy na své oblíbené místo, na kterém jsme zakrmili peletami. A začalo hotové eldorádo! Co dvě hodiny se rozezvučela rolnička na jednom z prutů. Sumec! Chytali jsme nádherné ryby, přičemž některé dosahovaly i 2 metrů. A naprosto neuvěřitelné bylo ono množství ulovených ryb. A pozor, sumce na pelety jsme chytali přes den, v noci se už prostě nikomu nechtělo, neboť jsme byli z té celodenní dřiny vyčerpaní a unavení. Šlo o šílenství v tom nejlepším slova smyslu a celá ta sranda „stála“ jen 4 pytle návnad, což je 100 kg halibut pelet za týden.

Principiálně bylo chytání sumců na pelety v té době jednoduché. Stačilo na lovném místě vysypat jeden pytel pelet (25 kg). Tehdy jsme používali jediný typ pelet značky BioMare, které měly výraznou halibutovou vůni. Jiné ani nebyly ve Španělsku k dostání. A teď to nejdůležitější: co se samotných montáží týká, pod háčky jsme vytvářeli „nekonečné korálky“ i z 20 kusů pelet o průměru 22 mm. Sumcům to nedělalo žádné problémy a spolehlivě tato megasousta konzumovali. Nikdo neřešil drobné detaily, například jaký háček použít nebo kolik pelet nastražit. Bylo to v podstatě jedno. Sumci brali na vše, co „vonělo“ po halibutovi...

Splněné rybářské sny?!

Roky 2008 až 2010. Fotografie obrovských sumců v rybářských médiích působily na ostatní rybáře jako zaklínadlo. Do Španělska jezdilo více a více nadšenců, kteří si také chtěli ulovit svého velkého sumce. A toho se hned chytli podnikavci. Kolem městečka Caspe začaly vyrůstat kempy pro rybáře, které měly nabídnout ty nejlepší služby. Sehnat pozemky nebo celé domy nebyl problém, Češi zkupovali nebo pronajímali všechno, co bylo k mání. Zlatá horečka v plném proudu…

Čeští rybáři, kteří do Španělska přijížděli, nemohli být nespokojeni. Rozhodně tedy ne s ulovenými rybami. V té době bylo totiž takřka nemožné, že by se jim nepodařilo ulovit nějakého sumce. To prostě ani nešlo. Sumci sbírali pelety tak ochotně, že to rybáře někdy až přestávalo bavit. A znovu se musím vrátit k tomu, že se chytalo především za bílého dne, a to i nádherné ryby přes 2 metry! Častokrát se stávalo, že rybář rybu nezaseknul, ale to nikoho netrápilo, protože záběrů bylo tolik, že vzápětí přišel jiný. Největší období hojnosti lovu sumců na pelety začínalo v květnu. V malém městečku Chiprana, kde se rozprostírají mělké vody, se začínalo chytat nejdříve. Důvodem byla teplá voda, neboť ve studené neměly pelety zdaleka takový účinek. Neuvěřitelná rybářská horečka pak trvala nepřetržitě až do konce října, kdy byla pořád ještě dost teplá voda.

Toto naprosté šílenství vygradovalo až do skutečně obludných rozměrů. Rybáři začali být „přejedeni“ i úlovky krásných sumců. Ryby pod 2 metry už nikoho nezajímaly. A tohle byl pro mne osudový zlom. Zlom, kdy se rybáři dopouštěli nepochopitelného „obžerství“. V tu chvíli se mně samému přestalo chytání sumců líbit. Proč? Uvědomil jsem si, že lov sumců na pelety ve mně dusil pravou loveckou vášeň. Pochopil jsem, že pelety berou ze sumcařiny to nejkrásnější – stopování vousatého predátora a snahu o jeho ulovení. Bylo třeba říci sám sobě stop! Takhle jsem prostě pokračovat nechtěl. Neříkám, že lov sumců na pelety je méněcenný. Jde o perfektní příležitost, když chcete posedět s kamarády u vody a něco si přitom ugrilovat, popít trochu pivka nebo si chcete ulovit životní rybu. Sám ale vím, že sumci, které jsem tímto způsobem ulovil, pro mě nemají příběh, a tudíž moc velkou váhu. K tomu člověk časem dospěje!

Obraz dnešní sumcařiny: mašina na prachy

Uplynulo 7 let od doby, kdy se to ve mně všechno zlomilo. Tehdy jsem přehodnotil všechny priority. Každý rok ale na Ebro zavítám a sleduji, co se tam děje. Letos jsem se vydal v září na 14 dní. Nejde mi jen o sumce, ale rád se pobavím s okouny, candáty i kapry.

Několik let jsem dostával indicie, které mě vedly k poznání, že se Ebro začalo měnit. Sumci přestali na pelety reagovat. I přesto, že se začalo chytat na nové druhy od jiných výrobců (například od Coppen nebo Skretting). Ale ani to nepomohlo. Za neúspěchem možná stojí i skutečnost, že producenti výrobu pelet jednoznačně šidí. Jak jinak si vysvětlit, že některé pelety dokonce plavou anebo jsou suché jako troud? Tohle je prostě špatně! Záběry od sumců teď přicházejí převážně na dvě tři pelety, které visí pod háčkem. Sumci jsou už prostě pořádně opatrní! Navíc záběrů na pelety jednoduše velmi ubývá a jejich účinek tak výrazně slábne. Zmiňoval jsem, že se v minulosti sumci chytali výhradně přes den. Tohle už také neplatí. V současnosti sumci nejaktivněji sbírají pelety v noci. Jejich chování se úplně otočilo. Ne tomu tak vždy, ale většinou. A ještě jedna věc. V minulosti se nestávalo, že by pelety intenzivně sbírali kapři. Velcí sumci je na krmné místo vůbec nepustili. To už dneska také není pravda. Kapři pojídají pelety s obrovskou chutí, takže sumcaři loví na sumcové vybavení i kapitální kapry přes metr délky. Kapři ulovení na peletu často přesahují váhovou hranici 25 kilogramů.

V minulosti bohatě stačilo, když jsme do vody nasypali jeden pytel pelet. Viděl jsem několik skupin rybářů, kteří zkrmili 3–6 pytlů za den a účinek se stejně nedostavil. Při přepočtu, kdy pytel pelet stojí cca 70 eur a rybáři jsou schopni do vody denně naházet 350 eur (téměř 10 000 Kč), ztrácí pojem sumcařina své dobré jméno. Za týden je taková parta rybářů schopna zakrmit za 30 000–60 000 Kč, a to bez úspěchu?! Kdekdo by si pomyslel, že je na čase odvrátit se od pelet a začít zase chytat „klasickými“ metodami. Jenže to by nesměla španělská strana neustále házet rybářům klacky pod nohy. V současnosti na Ebru platí zákaz lovu sumců na živou nebo mrtvou rybu, může se chytat pouze do půlnoci, na březích se nesmí kempovat ani přespávat a k tomu je zakázáno vyjíždět na vodu na lodi za tmy. Takže suma sumárum: lov na pelety se za těchto podmínek jeví jako nejpřijatelnější. A Španělé to myslí vskutku vážně! Na Ebro jezdím více než 13 let a nepamatuji takovou intenzitu kontrol ze strany policie a ochranářů jako v posledních sezonách.

Když se nad tím vším člověk zamyslí, napadne ho jedna věc. Co kdyby ty podmínky na Ebru, které značně znemožňují lov sumců „tradičními“ metodami, byly výsledkem lobbingu peletářských firem?! Že přeháním? Na Ebro jezdí desetitisíce rybářů z celého světa, kteří si chtějí chytit vysněného sumce. Jenže s nástražní rybou to nejde, protože ty jsou zakázané. Na rozdíl od živé nástrahy neulovíte na umělou nebo na žížaly sumce po celý rok. Zbývají tak pelety. A těch rybáři nahází do Ebra opravdu hodně. Podle mých informací se množství pelet, které ročně končí v Ebru, pohybuje kolem 10 000 tun. V přepočtu 400 000 pytlů x 70 eur = 28 000 000 eur!!!

Vypadá to, že se na Ebru vytvořil neuvěřitelně výkonný mechanismus na vydělávání obrovských peněz. A jak je dobře známo, peníze vládnou světu. A to i za cenu, že zničí jeden z největších sumcařských rájů na světě…

Závěrem

Co se mi na dnešním Ebru nelíbí? V současnosti je zde více než desítka českých „kempů“. Nabídky služeb na webu se moc pěkně čtou, ale realita je bohužel opravdu někde jinde. Rybáři, kteří přijíždějí na Ebro (nejen poprvé), ani netuší, jaký zde platí rybářský řád, a v kempech to už nikoho nezajímá. Viděl jsem dost a slyšel ještě více. Ebro pro mne náhle ztratilo kouzlo dobrých lidí a rybářského ráje. Ale abych neházel všechny rybářské kempy do jednoho pytle, se třemi, maximálně čtyřmi je dobrá spolupráce a vím, že mají srdce na pravém místě a mohu se na ně kdykoli obrátit...

www.hell-cat-fishing.cz; Fb / Hell-Cat-fishing.cz