Český Rybář

Tentokrát to bylo jiné. Od samého začátku jsem věděl, že moje cesta nepovede za kapřími velikány, kterých Ebro ukrývá spousty, ale za gigantem jménem „sumec“. Jelikož na přípravy bylo dost času, celkově šest měsíců, nechtěl jsem nic podcenit. První rozhodnutí bylo nejdůležitější, a to s kým vlastně poletím. Můj otec byl jasnou volbou a tak nějak jsem tušil, že to bude ohromný zážitek pro nás oba. Lovu sumců se nevěnujeme, takže do mekky sumcařů poletíme zcela nepolíbeni.

Za těch šest měsíců jsem viděl opravdu velké množství videí o lovu sumců na Ebru, až mi přišlo, že jich snad už víc ani není. Neustálé sondování ohledně různých technik, čtení článků, psaní přátelům na sociálních sítích, kteří tamní vody znají a byli ochotni poradit. Celé to vygradovalo prvními pukanci vábničky ve vaně. V dnešní době je ohromné množství informací všude kolem nás. Když si je projdete, bude vám připadat, že už jste Ebro navštívili. Smutné bylo, že jsem se setkal s velkou arogancí některých kolegů při pouhé prosbě o radu. Ale také mi bylo dopřáno poznat obrácenou stranu mince. Našel jsem opravdového přítele, který ani jedinkrát nezaváhal a poskytl mi opravdu cenné rady. Za to díky moc, Jardo.

Vy, kteří sumce chytáte, asi budete souhlasit, že sumcařina je nákladný koníček. My měli v plánu hodně času provláčet, takže nákup všech možných gum a wobblerů byl finančně náročný. Ale jak jistě chápete, nechtěli jsme nic podcenit a všeho pořídili dostatek.

Chtěli jsme cestovat opravdu nalehko a rychle, takže letadlo byla jasná volba s tím, že si v kempu vypůjčíme vše potřebné. Nákup letenek proběhl také v předstihu, ale co čert nechtěl, týden poté propukla celosvětová koronavirová krize a celý svět se uzavřel do jednotlivých bublin.

Ze začátku jsem stále věřil, že to vše brzy skončí a v dobré se obrátí, ale celá situace se naopak zhoršovala a vygradovala tím, že ani Španělé nemohli rybařit, natož abychom někam odletěli my. Čas utíkal velice rychle a situace se ne a ne zlepšit. Jediným pozitivním faktorem bylo to, že měly ryby klid během tření.

Náš odlet byl naplánován na 30. června, ale ani měsíc před ním jsme si nebyli jisti, zda vůbec někam poletíme. Dny neustále ubíhaly a nikdo nevěděl, jak to celé dopadne. Moc jsem si přál, abychom mohli odletět a zúročit všechny potřebné informace, které jsme nasbírali.

Blížila se půlka června a karta se začala obracet. Dalším šokem bylo zrušení zpátečního letu. Měli jsme obavy, aby nezrušili i let tam. Správci kempu Simča a Petr však mířili do Španělska, což nás povzbudilo a dávalo naději, že vše snad klapne. Další nakup letenek na cestu zpět a teď už jen doufat, že 30. června budeme sedět v letadle. Asi si dokážete představit, jaké nervy jsme měli ještě den předtím.

Úleva přišla až v okamžiku, když jsme seděli v letadle směr Barcelona. Let proběhl velice rychle a bez problémů. Nezbývalo nic jiného než na letišti najít náš odvoz do kempu, což se ve finále ukázalo jako malý problém. Letadlo mělo přistát na terminálu 2, ale během letu se vše změnilo a skončilo na terminálu 1. Díky tomu následovala úsměvná honba za odvozem. Pár telefonátů a Petr Otáhlo coby správce kempu nás naložil a hurá směr Riba Roja.

Věděli jsme, že teď už nás nic nezastaví. Dvě hodiny mezi Barcelonou jsme si zkrátili debatováním o sumcích a metodách, jak přelstít opravdové velikány. Petr je skvělý člověk a díky němu a jeho radám jsme se cítili připravenější. Do kempu jsme přijeli pozdě večer, takže na ryby už nebylo ani pomyšlení. Jen když začal Petr vyprávět dva dny starou příhodu, jak se mu povedlo ulovit sumce přes 250 cm, stačilo by slovo a seděl bych v lodi připravený na lov! Ale ráno moudřejší večera. Výborná večeře od mistra kuchaře, jedno točené pivo na ochlazení a hurá spát.

Ráno jsme se nemohli dočkat, až budeme na vodě. Po snídani nám Petr půjčil pruty a vyrazili jsme. Jarda, který mi tak ochotně radil, aniž bychom se znali, už čekal a přidal se k nám. Byli jsme moc rádi, že byl tak hodný a dorazil za námi na přehradu, přestože to má na Ebro 170 km.

Bylo to tu, motor běžel, loď se dala do pohybu a nám začal týden prohánění místních sumců. Krásný začátek čekal na mého otce. Jeho wobbler byl ve vodě jen pár minut a už přišel první záběr od sumčího dorostu. Radost jsme měli neskutečnou, jelikož to byl první záběr od sumce pod španělským sluncem. Kdo mohl tušit, že na dlouho taky poslední. Lov sumců ve Španělsku vypadá jednoduše na obrázku, ale ve skutečnosti to taková legrace není, zvlášť pokud se jedná o přívlač.

První den v neúprosném horku byl za námi a mi toho měli opravdu nad hlavu. Bylo třeba vymyslet, jak náš lov zefektivnit. Ideálním časem byl večer u dobře vychlazeného piva se správcem Petrem. Ten nám ochotně poradil, co, jak a kam, abychom byli maximálně úspěšní.

Druhý den ráno jsme natěšení vyrazili vstříc novému dobrodružství. Čas tu snad ubíhá rychleji než u nás, jinak si to nedokážu vysvětlit. Nastala doba oběda a my byli stále bez záběru. Neopouštělo nás však odhodlání, že zdejší sumce k záběru přemluvíme. Oni však měli jiný názor. Bylo něco kolem jedné hodiny, když přišel první záběr, soudě podle tahu zřejmě od slušné ryby. Následovala neskutečná přetahovaná a po několika minutách se nám pod lodí ukázalo první monstrum. Sumce jsme vytáhli do lodi a byli opravdu šťastní. Nejenže konečně první pořádný záběr, ale rovnou takový krasavec, nádherných 170 cm. Pro mnoho rybářů lovících na těchto vodách by to bylo miminko, ale v mých očích neskutečné zvíře. V plánu jsme měli ulovit sumce většího než 150 cm. Byl teprve druhý den a metu jsme již překonali. Rychlé fotky ve vodě, aby se sumec měl co nejlépe, a šup s ním zpět do jeho živlu. Úžasný den, a to díky jedinému záběru. To jsme ale nevěděli, co nás ještě čeká. Záběr odstartoval neskutečnou sérii dalších. Podařilo se nám za jeden den ulovit 13 ryb od 70 až do 180 cm. Dokonce jsme čtyřikrát překonali náš cíl. Nepopsatelný zážitek. Návrat do kempu provázely úsměvy na našich tvářích.

Náš třetí den pod španělským sluncem byl opravdu speciální, a to díky mému novému kamarádu Jardovi, který si pro nás připravil celodenní výlet po řece Ebro na belly boatech. Nikdy jsme na nich neseděli, ale o to víc se těšili. Už při přípravě jsme byli trochu rozpačití. Kdo z belly boatu loví, ať si vzpomene na své začátky. Nerad bych se zde rozepisoval o každém metru, který jsme ujeli, ale bylo to něco neskutečného. Lov z něj mi učaroval, na rozdíl od mého otce, který má rád pevnou půdu pod nohama. Bylo to neskutečně náročné na fyzičku, ale dostali jsme se do míst, kam se málokdo podívá. Při našem celodenním výjezdu se nám nepodařilo ulovit mnoho ryb. Nešlo o žádné velikány, ale vyzkoušeli jsme několik technik včetně premiéry s vábničkou, kdy se mi podařilo zdolat mé první sumečky. Ani malinko mě netrápila jejich velikost, jelikož mi to vynahradili agresivitou při útocích na nástrahu. Den jsme zakončili výletem na legendární splav Escatron, jenž už má svá nejlepší léta za sebou, a to kvůli pytlákům, kteří tuto vodu drancují ve velkém. Dlouhý, extrémně náročný den utekl jako voda a my po návratu do kempu odpadli jako malé děti.

Ráno rychlá sprcha, namazat se pořádně opalovacím krémem, jelikož teploty dosahovaly 40 °C ve stínu, a pak rovnou na snídani. Již během ní jsme měli jasný plán, kam vyrazíme. Na naše extrémně úspěšné místo! Budeme doufat, že se sumci objeví i tentokrát.

Několik minut rychlé jízdy po vodě a naše nástrahy letěly do vody. Hodina, dvě, tři, čtyři a my byli stále bez záběru. Ryby, které se na místě nacházely, se odstěhovaly jinam. Asi to způsobil narůstající tlak rybářů. Naše vytrvalost a odhodlání však přinesly ovoce.

V odpoledních hodinách v největším vedru přišel razantní záběr. Tentokrát šlo o něco jiného než v předchozích případech. Tah byl opravdu neskutečný, síla, kterou ryba dokázala vyvinout, otáčela celou lodí. Půlhodinová přetahovaná s vítězným koncem. U lodi se ukázalo naše první opravdové monstrum. Ihned jsme věděli, že to bude ryba z kategorie 2 m +. Neskutečný zážitek, který přeji každému. V ten moment jsem si říkal, že i kdybych už nic dalšího nechytil, bude mi to naprosto jedno. Díky takové rybě zapomenete na všechny hodiny strávené v nesnesitelném vedru na lodi.

Bylo na čase se vrátit do kempu. Ačkoli se jednalo o jediný záběr, nemrzelo nás to. Byli jsme na Ebru čtvrtý den a každý z nich se nám podařilo udělat alespoň jeden záběr. Přesně v to jsme celých šest měsíců doufali a přáli si, aby to vyšlo.

Měli jsme před sebou poslední den. V plánu bylo dát do toho všechno, ale bohužel naše produktivní místa již obsadili peletáři ze všech koutů Evropy. Dělali jsme maximum pro to, aby záběr přišel, ale stále se opakovala situace z předchozího dne. Hodiny a hodiny na vodě bez známky přítomnosti sumců. Je třeba mít trochu toho štěstí, a to jsem si na cestu přibalil asi velkém množství. Nelze tomu věřit, ale tahali jsme s otcem nástrahy kousek od sebe, když vtom zničenonic přišel brutální kopanec do mého prutu. Začala přetahovaná, o jaké jsem snil. Velmi silná ryba! Obával jsem se, aby to nebyla špatně seknutá menší ryba, ale po vyčerpávajícím boji se konečně ukázala u hladiny. Neskutečná hlava! Strčil jsem prut otci do ruky, rychle si navlékl rukavice a už ji pevně svíral za tlamu. Nemohl jsem tomu uvěřit. Dostat takovou rybu do lodi byl opravdu problém, ale podařilo se. Měření ukázalo neskutečných 232 cm. Tomu říkám závěr snů.

Náš výlet je za námi a moc rád bych poděkoval všem, kteří se starají o skvělý chod Rancho Rio Ebro, správci Petrovi za úžasný přístup a rady, bez kterých bychom nic z toho nezažili, také Jardovi za adrenalinový zážitek na belly boatech a mému otci za super týden!