Český Rybář

Ke svému překvapení jsem zjistil, že láska k rybaření a k přírodě není dána jenom mužům-rybářům, ale i ženám. Paní Alena je toho zářným příkladem. Její úlovky by jí mohl závidět i zkušený rybář. V roce 2010 se jí podařilo chytit na mongolské řece Ur tajmena 139 cm! Je to pravděpodobně ženský světový rekord v této kategorii. Na mušku ulovila na řece Šiškid lenoky (mongolské pstruhy) 72 a 70 cm. Na Liptovské Maře dokázala ulovit během hodiny 10 kaprů. I když ráda cestuje, ještě raději se vrací domů. Největší radost z návratů má její dcera a věrný společník – černý novofundlandský pes. Ještě větší očekávání a radosti přináší její práce slovenským rybářům. Její společnost VEKA je již dvacet let zástupcem značky D.A.M. na Slovenku.

Jak dlouho rybaříte?

Rybařím celý život bez přestávky, prakticky od doby, kdy jsem byla schopna udržet v ruce lehký rybářský prut.

Kdo Vás přivedl k rybaření?

Poprvé jsem lovila malé rybky na bič jako tříletá. Otec mi do krabičky nachystal mušky, nesměla jsem se pohnout z místa a trpělivě jsem dlouhé minuty házela. Velmi moudře mne nechal dělat všechno samotnou, takže jsem si musela umět poradit s uzlem na vlasci nebo s hluboko zaseklým háčkem. I můj dědeček byl rybář. Často vzpomínal na rybářský ráj, který zažil na soutoku Váhu a Dunaje, kde rodina krátce žila. Volné chvíle trávené v přírodě v této trojgenerační sestavě byly naším „životním stylem“. Naučila jsem se v přírodě pohybovat, být vůči ní pokorná, poznala jsem její sílu, ale i úžasnou krásu v každém ročním období.

Která z ulovených ryb Vás nejvíc potěšila a proč?

Pro mne je každý kontakt s rybou v dané chvíli jedinečný. V Norsku jsem vyzkoušela lov lososů na řece Orkla. Bylo právě po zahájení sezony a desítky nadšenců čekaly na trofejní rybu. Poslušně jsem zaujala své místo a následovaly stovky hodů s těžkou plandavkou do prudké řeky na místa, kde jsem očekávala záběr královské ryby. A s příchodem večera jsem se dočkala. Losos jak stříbrné torpédo se objevil na hladině a začal neúprosný souboj dívky ze slovenské vesnice s norským krasavcem. Seběhli se nejbližší rybáři a tiše sledovali mou trpělivost s bojující rybou. Ta byla každou minutou blíž a blíž, až se nakonec oddaně položila nad ostrým a špičatým kamenem pod mýma nohama. Snaha o poslední návin ji ale vyburcovala k šílenému přemetu a má šňůra se přeřízla o okraj skály. Kdosi vykřikl: „Skoč do vody a vylov ho, je zdolaný!“ A skutečně, losos stál nehybně jako v tranzu. Mé ruce se ale třásly! Věděla jsem, že jeden z mých životních soubojů je ztracený. Losos jako noha mi sebral všechny síly, cítila jsem se statečně, ale bez trofeje. Rozplakala jsem se jako malé dítě. Soused mne přinutil vypít pohár whisky, potom další... smutek pomalu odezněl a pozvolna jsem začala znovu nahazovat. Ze skupiny čtyř slovenských rybářů bylo to vrtkavé štěstí dopřáno mně, já ho uchopila, ale v poslední chvíli nevyužila. Ryba, která Vám uteče, je vždy ta největší. Zvládla jsem „vyrovnaný“ královský souboj, necítila jsem prohru, ale nebyla jsem ani vítězem. Kdo měl na prutě velkého lososa, ví, jakou silou disponuje. Vrcholem rybářského štěstí pro mne byla skutečnost, že zabral na mou nástrahu a byla mi dopřána ona půlhodina souboje!

Je jen velmi málo rybářů, jejichž koníček je tak výrazně spojen i s jejich prací. U Vás tomu tak opravdu je. Můžete nám k tomu prosím něco říci?

Pracovní povinnosti jsou pro mne prioritou. Mám skvělý kolektiv spolupracovníků, kteří mi svou pomocí umožní oddych na mých rybářských toulkách. Je složité nedívat se na obsah mé pracovní aktivity očima rybáře, ale očima obchodníka. A naopak je příjemné jednoznačně zaujmout stanovisko ke kvalitě sortimentu, když vím, že mé nároky splnil. U vody dávám přednost samotě nebo jen skutečně nejbližším přátelům a jsem šťastná a vděčná osudu, že mi umožnil skloubit práci s koníčkem.

Která z Vašich nástrah je nejoblíbenější? Máte nějakou zvláštní příhodu nebo zkušenost s rybolovem na tuto nástrahu?

Už 20 let mám svou oblíbenou bílou otlučenou krabičku a v ní všechny nástrahy k lovu pstruhů, které zbožňuji. Najdou se v ní opravdové skvosty mnohdy prapodivných tvarů. Při lovu ji mám zpravidla vždy po ruce v kapse vesty. Jen jednou v životě (bylo horko a já lovila jen v tričku) jsem zapomněla krabičku zavřít, a ta zůstala otevřená na břehu jezera. Můj jinak velmi spokojený a ospalý novofundlanďan to zaregistroval a zvědavě se k ní přiblížil. Byla velkým lákadlem i pro něj. Kdyby se jen přiblížil – on si do ní rovnou sednul! Mohutný pes skryl krabičku úspěšně svým pozadím a spokojeně seděl. Huňatý ocas i části pod ním byly okamžitě posety drobnými nástrahami a ostré háčky se dostaly až ke kořínkům chlupů. Nejenže lov v danou chvíli skončil – museli jsme se vrátit na chatu, kde jsem nůžkami z manikúry vystřihovala nástrahu po nástraze z opravdu řádně chlupatého „zadku“ svého psa!

Myslíte si, že spojení práce a rybaření má vliv na Vaše rybářské úspěchy?

Rybářský úspěch je složitý pojem. Jsem přesvědčená, že vazba mezi prací a rybolovem nemá vliv na mé rybářské úspěchy. V těchto souvislostech se ani neprezentuji v médiích. Odjakživa jsem v přírodě jen s jejím dovolením a každého takto stráveného okamžiku si vážím a bytostně ho prožívám jako její součást.

Co je rozhodující pro opravdového rybáře?

Znám hodně opravdových rybářů. Naštěstí! Být skutečným rybářem znamená být spokojený v přírodě. Každý rybář vydrží celý den mlčky bez jídla, nechá se štípat komáry, nepřizná bolest v rameni po tisícím náhozu, neřeší signál na mobilu. Na nějaký čas se prostě odpoutá ze zrychlené reality života, aby se dostal ke klidné vodní hladině. Častokrát nemusí ani nahodit, stačí, když hladinu pozoruje. A často odchází domů s prázdnou sítí, ale se sluncem v duši!

Jaká je Vaše rada nebo doporučení pro rybáře, aby byli úspěšnější?

Více než moderní rybářka jsem spíše konzervativní. Ta konzervativnost je např. spojená s tichem. Tiché nehlučné pohyby, žádné rušivé vlivy, jen šumění listí a trav ve větru. Ruku v ruce s tichem přicházejí i pozoruhodné záběry. Hlučné skupiny „rádobyrybářů“ si nadlouho zabezpečí odsun všeho živého a plachého ze svého okolí. Lahve alkoholu, dunivé zvuky rádia a vulgární chování nejsou správnými pomocníky na cestě k rybářskému úspěchu. Navíc znechutí prostředí i svému okolí a své děti jen těžko přivedou k lásce k přírodě. Doporučuji návrat k tichu, k tlumeným rozhovorům – ukažte svým dětem divoké kachny nebo jim večer u ohně řekněte pohádku. Budete překvapeni, kolik příjemných zvuků divočiny se donese k Vašim uším, kolik zvířat uvidíte z bezprostřední blízkosti... a záběry? Na ty nebudete muset dlouho čekat.

Co byste chtěla vzkázat nebo popřát všem rybářům?

Rybáři a rybářky, přeji Vám u vody vždy relax, oddych, osvěžení. Ať Vaše ruka vždy vytáhne tu pravou úspěšnou nástrahu, která přiláká krásnou a bojovnou rybu. Ať jsou Vaše háčky ostré, vlasec pevný, ať je Váš batoh vždy vrchovatě naplněn odvahou. Za rybářskými zážitky cestujte vždy se svými dětmi. Věřte, že čas strávený s nimi u vody je neopakovatelný a obohacuje nás. My rybáři jsme přece všichni šťastní lidé, tak... Petrův zdar!

Za poskytnutý rozhovor a materiály děkuje

Milan Rozsypal