Český Rybář
KDYŽ RYBAŘENÍ JE… HARDCORE
Jsme na vodě už skoro dvě hodiny a ryby berou. Ale co je nám to platné, když jsme z deseti zaseknutých ryb zdolali jen jednu. Dvakrát přetržený návazec, jednou prasklé lanko, dvě cívky, ze kterých zmizelo 200 metrů pletené šňůry, jeden ukousnutý wobbler a tři ryby se při zdolávání vypnuly.
Taková malá přehlídka chyb a nezdarů způsobených nevhodným vybavením. Tropická moře dávají sice šanci na trofejní úlovky, ale zdejší ryby také náležitě prověří kvalitu vybavení a rybářovy schopnosti.
Před každou výpravou na exotické rybářské revíry zasíláme účastníkům instrukce k výběru vhodného rybářského vybavení. Přesto více než polovina přijíždí na loviště vybavena nevhodně, ačkoli mnozí investují do nákupu nových prutů, navijáků a doplňků nemalé částky. K chybám při kompletaci vybavení dochází nevhodnou kombinací a montáží komponentů, ale nejčastěji poddimenzováním kvality navijáků, prutů, vlasců, karabin, kroužků, háčků apod. Nám, rybářům zvyklým na sladkovodní ryby mírného pásu, činí totiž potíže posoudit správně sílu a bojovnost tropických ryb. Nemá smysl srovnávat bojovnost tříkilového kapra s dynamikou a rychlostí výpadů stejně velkých kranasů a už vůbec není vhodné volit vybavení pro lov plachetníků a mečounů na základě zkušeností s lovem sumců. Kapři a sumci jsou pravda bojovníci s dlouhou výdrží, ale ryby lovené v tropických mořích jsou v porovnání se svými příbuznými z chladnějších vod mnohem dynamičtější i rychlejší, dovedou podnikat dlouhé výpady a především do prvních okamžiků souboje po záseku dávají podstatnou část svých sil. Proto mají na svědomí množství zlomených prutů, přetržených udic, vyprázdněných cívek navijáků, narovnaných háčků nebo zdeformovaných kroužků a karabin.
V průběhu silvestrovské rybářské výpravy na Maledivy jsme sice hezké ryby ulovili, ale o většinu z úspěšně zaseknutých jsme při zdolávání z výše jmenovaných příčin přišli. Pokusím se tedy na jednotlivých případech popsat základní chyby a poradit, jak se jim vyhnout.
Ty nejzásadnější slabiny vybavení se obvykle ukážou během první hodiny rybaření. Začali jsme povrchovou přívlačí-poppingem na okraji korálového útesu. Po několika minutách se na lodní přídi ozvalo typické zapraštění, které vydává zlomený prut. Byl to Honzův Balzer Wels Spin, kterému výrobce bůhvíproč přisoudil vrhací zátěž 275 g. Prut praskl při běžném nahazování poppu o hmotnosti 160 g a vůbec si neumím představit, jak by se choval při použití nástrahy o deklarované zátěži 275 g.
Uvedený Balzer je výborný a nadstandardně zpracovaný prut, ale nástrahy těžší než 140 g je možné s ním nahazovat jen s maximální opatrností, což je velmi problematické, když chcete a především potřebujete nahodit daleko... Označování přívlačových prutů parametry, které neodpovídají realitě, je pravděpodobně způsobeno komerční snahou prezentovat výrobek tak, že vydrží všechno. Jak je vidět, nevydrží. Prutů, které praskly přetížením při náhozu, jsme na maledivských výpravách měli celou řadu a snad jen u výrobků firmy Shimano a Daiwa bych si dovolil věřit uvedeným údajům. Na základě zkušeností mohu na povrchovou přívlač-popping v tropických mořích doporučit například pruty Shimano Beast Master Silurus Spinning, YAD Excellent Big Fish a pro lehčí nástrahy Honzou zlomený Balzer Wels Spin, ale existují samozřejmě pruty vyráběné speciálně pro přívlač v tropických mořích, ty se ovšem v Evropě těžko shánějí...
Zatímco jsem zdolával už druhého kranase obrovského, kterému do deseti kil moc nechybělo, všiml jsem si, že našponovaná udice řezající hladinu za lodí nabírá jinou šňůru plovoucí volně po hladině. Je to Liborova pletenka, která se mu po několika náhozech začala kroutit a motat.
Rozmotávání překroucené pletenky není vždy snadné. Uzlíky a „paruky“, které vznikají při nahazování překroucené šňůry, mají na svědomí množství ztracených ryb i nástrah a především vytvářejí situace, kdy dochází k zamotání s dalšími rybáři, případně k namotání udice na lodní šroub apod. Některé šňůry a vlasce jsou k motání náchylnější, jiné méně (nám se pro povrchovou přívlač osvědčila šňůra Berkley Whiplash Crystal o průměru 0,28 mm), ale nejčastěji mají kroucení a následné motání šňůr na svědomí navijáky. Především nefunkční nebo nedokonale pracující rolnička a nepřesné ukládání vlasce na cívku jsou slabinou mnoha levnějších navijáků i renomovaných firem. Pro potřeby náročného rybaření v tropech, především při povrchové přívlači s nástrahami o hmotnosti nad 100 g se nám osvědčily špičkové smekací navijáky Daiwa Saltiga (model 6500 Dogfight je díky nejrychlejšímu převodu to nejlepší, co si na popping můžete pořídit), designově a technicky skvostné Shimano Stella 10000SW a Shimano Twin Power 8000SWA.
Druhý den vstáváme za rozbřesku a před šestou vyplouváme. Nastražujeme na lodní zádi celkem pět prutů na trolling (přívlač za jedoucí lodí).
Obecně platí, že pro trolling v tropických mořích jsou vhodné pruty délky cca 160-210 cm kategorie 60-200 liber (podle velikosti očekávaných úlovků), navijáky-multiplikátory musí disponovat kvalitní brzdou funkční i za velkého zatížení a při několikasetmetrových výpadech ryby. Naviják musí mít kapacitu 200-600 m šňůry nebo vlasce vhodné nosnosti. Dostatečná zásoba vlasce je důležitá především při lovu plachetníků, mečounů a tuňáků, tedy ryb, které dosahují velké rychlosti a během několika vteřin dovedou odjet i pár set metrů od místa záběru. Na téma „monofilní vlasec, nebo pletená šňůra“ již bylo napsáno mnohé. Zatímco při jiggingu (pilkrování) a klasické přívlači jsou tvrdé-neprůtažné šňůry určitou výhodou (především umožňují lepší kontakt s nástrahou a razantní zásek), při relativně rychlé přívlači za jedoucí motorovou lodí je naopak nespornou výhodou průtažnost monofilního vlasce, která tlumí nárazy útočící a zdolávané ryby a znesnadňuje rybě vyklepnutí zaseknutého háčku. Pro lov ryb o hmotnosti do 50 kg doporučujeme monofilní vlasce určené pro rybolov v mořské vodě o průměru 0,50-0,70 mm, a očekáváte-li úlovky rozměrů větších, nebojte se volit vlasce o průměru 0,70-1,00 mm. Podstatné je, aby Váš naviják pojmul dostatečnou zásobu vlasce a brzda fungovala i poté, co ryba vymotá 300 metrů vlasce a naviják se rozpálí tak, že na něm neudržíte ruku... S výrobky Shimano Tiagra a Penn International saháte po tom nejlepším, ale dobrou službu udělají i jiné multiplikátory značek Shimano (Tyrnos a TLD), Daiwa, případně Avet apod.
Poté, co jsme nastražili všech pět prutů, přicházejí první úpravy – jeden z prutů je příliš dlouhý (2,75 m) a při zdolávání by mohl překážet, proto ho prohazujeme s jiným prutem tak, aby byl na kraji. Měníme jeden z wobblerů, který měl tendenci vybočovat ze stopy a křížit trasu jiným nástrahám. Po patnácti minutách dolaďování můžeme být s výsledkem spokojeni: na středním prutu je povrchová nástraha-chobotnice vlečená asi 15 m za lodí, povrchové nástrahy jsou i na krajních prutech, ovšem vlečené asi 25 m za lodí a konečně na vnitřních prutech jsou asi 10 metrů za lodí taženy dva wobblery. Tato sestava se nám nemotá a nabízí dravcům několik typů nástrah v různých hloubkách.
Chytá-li na lodi dvojice rybářů nebo skupina rybářů sehraných, není obvykle nastražení udic žádný problém. Ale když se na lodi sejde pět rybářů a každý z nich má vlastní představu o nastražení svého prutu bez ohledu na udice ostatních, končí to často opakovaným motáním šňůr. V té chvíli musí demokracie stranou a skupina rybářů by měla zvolit jednotnou taktiku, což v praxi znamená podřídit se radám nejzkušenějšího rybáře.
Krátce poté, co jsme vyjeli z atolu na oceán, zabrala první ryba a Milan zdolal wahoo. Oceán byl klidný, a tak jsme si s Honzou vylezli na střechu lodě, a zatímco dole v držácích bylo nastraženo pět prutů (tři na povrchové nástrahy a dva na wobbler), my jsme ze střechy trolovali ještě další dvě povrchové nástrahy. Náhle se roztočila cívka Bohoušova navijáku a o pár vteřin později vyskočil i s nastraženou chobotničkou plachetník. Následoval ještě jeden výskok a pak se ryba vypnula.
V Bohoušově navijáku byla bohužel pletená šňůra s téměř nulovou průtažností. Právě výskoky ryb a rychlé obrátky dávají rybám šanci uvolnit zaseknutou nástrahu. Mnohem těžší to má ryba zdolávaná na pružném monofilním vlasci, který tlumí každý její pohyb.
Protože jsme viděli za lodí skákat další plachetníky, rozhodli jsme se vrátit a projet místo ještě jednou. Když už jsme opouštěli zónu, kde zabral Bohoušův plachetník, ucítil jsem úder do udice a u nástrahy se objevilo tělo mečouna. Zdvihl jsem prut nad hlavu, abych dostal nástrahu na hladinu. Opět se okolo nástrahy zavařila voda. Zdvihl jsem znovu nástrahu, až vyskočila nad hladinu a pak jsem povolil brzdu, aby měla ryba čas chobotničku s našitým filátkem z wahoo polknout. Povedlo se a brzda navijáku se rozječela. Ryba několikrát vystartovala nad hladinu a pak se rozjela pryč. Z cívky během půl minuty vyjelo všech 250 metrů vlasce, mezi očky naštěstí prošel uzlík, kterým byl monofil spojený se šňůrou, a brzy si ryba vzala i cca 100 m šňůry. Kapitánovi se podařilo otočit loď. Díky tomu jsem navinul zpět nejen šňůru, ale i pár desítek metrů vlasce. Ryba ještě jednou vyskočila a pak zamířila ke dnu. Stál jsem na střeše, Honza mi podal zdolávací pás, ale po několika minutách, možná desítkách minut mi začaly docházet síly. Milan se připravil, že mu prut předám a on bude pokračovat ve zdolávání, ale v té chvíli tah ryby náhle povolil. Smutně jsem smotal udici. Na jednoháčku zbyl jen kousek filátka…
Spojení dvou šňůr nebo šňůry a vlasce musí být vždy perfektní. Říkat si při vázání uzlu, že „tohle ryba stejně nevytočí“, je hloupost. Zvláště na moři – tady se každý den můžete setkat s rybou, která vytočí tolik vlasce, kolik bude chtít. Tentokrát mi to vyšlo a já doufám, že až mi příště nějaká ryba opět vytáhne vlasec, tak ten uzlík zase vydrží. Možná to ale převážu, jestli nezapomenu...
To však zdaleka neměl být konec! Liborův nastražený wobbler náhle cosi nekompromisně draplo a zamířilo do hlubin. Brzda navijáku se asi kousla nebo možná byla špatně navinutá šňůra – v každém případě se ozvalo charakteristické prásknutí a Libor šel navázat novou nástrahu.
Nekvalitní brzda s trhavých chodem, která má tendenci zablokovat cívku, nemá při lovu v teplých mořích na lodi co pohledávat. Takový naviják je pouze k vzteku. Vhodné jsou multiplikátory s pákovou brzdou s nastavitelnou brzdnou silou. Velmi slabým místem některých modelů multiplikátorů jsou jejich řadiče. Zaseknutý řadič, případně řadič, který nekopíruje správně polohu navinutého vlasce, znamená jen další ztráty. Pro lov velkých a rychlých ryb v teplých mořích a oceánech je vždy vhodnější volit multiplikátory bez řadiče.
Pak přišla opět akce u Bohouše, ale jeho multiplikátor s pletenou šňůrou rychlost ryby ani náhodou nestíhal. Plachetník jen jednou vyskočil a pak se vypnul. Minuli jsme průliv, který spojuje vnitřek atolu s oceánem, a mířili dál k východu. Občas jsme před lodí vyplašili hejnko létajících ryb, občas okolo nástrah vyskočila jehlice nebo barakuda a tu a tam bylo vidět skákající plachetníky. Všiml jsem si, že Milanův prut má přes koncovou rolničku přehozenou šňůru. V tom okamžiku se prut krátce prohnul a pak opět narovnal. Ale narovnal se tak, jak rovný bývá v držáku prut, na kterém není nástraha. Tak jsme přišli o poslední Rapalu Magnum.
Při nastražování udic se vždy vyplatí překontrolovat prut a naviják poté, co ho odložíme do držáku. Prut by měl být náležitě uvázán (co kdyby náhodou při zdolávání nebo manipulaci vypadl z ruky...), brzda navijáku by měla být správně nastavena a vlasec by neměl být nikde zachycen (především pozor na kličku navijáku a špičku prutu). Rovněž během jízdy, především při vlečení povrchových nástrah ve velkých vlnách nebo při přehazování prutů mezi držáky může dojít k omotání šňůry na špičce prutu a vyplatí se čas od času překontrolovat šňůry, usazení prutů v držácích i nastavení brzd navijáků. Rolničky vypadají sice efektně, ale především pro tenké šňůry představují škvíry na okrajích rolniček stálé nebezpečí.
Jenže to netrvalo ani minutu a plachetník se objevil čtyři metry za lodí, vedle gumové rybky, kterou právě Libor nastražoval. Vztyčená hřbetní ploutev a vztekle se mrskající meč dávaly jasně najevo, že to s tím hladem myslí vážně. „Povol mu, odbrzdi cívku!“ křičel jsem na Libora, který tak ihned učinil a po dvou vteřinách zasekl. Ryba se velkou rychlostí rozjela do boku a několikrát vyskočila. Řadič navijáku lítal ze strany na stranu jak šílený, brzda ječela, ale ryba uháněla dál. Řveme na kapitána, ať rychle otočí loď, ale bylo pozdě. Cívka navijáku už byla prázdná, opět se ozvalo prásknutí našponované šňůry a Libor konsternovaně zíral na cívku, ve které bylo před chvilkou 200 metrů šňůry.
200 m je opravdu málo, někdy bývá málo i 600 metrů, ale obecně se pro lov tropických ryb o hmotnosti do 100 kg doporučuje naplnit multiplikátor alespoň 400 m monofilu, který je v této délce natolik pružný, že by měl umožnit zdolání i více než metrákových mořských potvor.
Ještě dvakrát jsme pak měli záběr (narovnaný háček a otevřená karabina), ale na palubu mateřské lodě jsme se vrátili se skóre 1 : 8 ve prospěch ryb. Jedním z krásných momentů rybaření je právě ta nejistota, zda zaseknutá ryba bude zdolána, či ne, vědomí, že se jedná o souboj, kde ryba má šanci zvítězit. Ryba by však měla mít jen šanci, nikoli jistotu vítězství, kterou jí můžeme dát výběrem nevhodného materiálu a chybami technického rázu.
Ale v rybářově životě jsou i chvíle, kdy se daří. Chvíle, kdy ryba zabere na nástrahu s kvalitními háčky, která je dobře návázána na dostatečně dlouhé a pevné šňůře, navinuté na navijáku se seřízenou brzdou. A když má v ruce prut rybář, který ví, co dělá, je to koncert!
Po snídani jsme do oběda trollovali ve velkých vlnách po východní hraně atolu směrem k jihu. Ještě než jsme vyjeli ven z atolu, skočilo na Honzovu povrchovou nástrahu (chobotničku) asi půlkilové bonito. Pak vzalo cosi Milanův wobbler (opět tu modrou makrelu-Magnum od Rapaly), ale když Hanka rybu dovedla pod loď, tak se vypnula. Pravděpodobně to byl tuňák nebo pelamida-wahoo. No a pak to přišlo. V okamžiku, když jsem stahoval svou Rapalu, kterou předchozí ryba nějak poškodila, a wobbler stále vyskakoval nad hladinu, cosi na Milanův jigový prut s malým multiplikátorem zaútočilo. Milan dnes poprvé nastražil australský šestnácticentimetrový wobbler (Terminátor Vib 90 g od firmy River 2 Sea). Ryba šla několik vteřin nekompromisně na hloubku a pak vypálila po hladině směrem na oceán. Cestou sebrala ještě dvě nastražené udice, a když byla od nás asi 150 metrů, vzlétlo nad hladinu tělo mečouna. Po pravdě řečeno jsme se prvních dvacet minut zdolávání domnívali, že se jedná o plachetníka, a teprve, když ryba začala skákat okolo lodě a ve vodě zasvítily jasně modré ploutve, bylo jasné, že se o plachetníka nejedná. Kdepak plachetník, ten už by byl po několika sériích výskoků unaven a nechal by se dovést k lodi. Tohle byl těžší kalibr – mečoun modrý (Blue Marlin). Milan dělal s jigovým proutkem (jigwrex 183 cm, 300 g – STC od Shimana), malým navijáčkem Avet SX a pětadavacetikilovou šňůrou pravé divy. Ryba se snažila, dokonce se jí podařilo vysmeknout, odjet od lodi a ještě párkrát vyskočit poté, co ji kapitán lodě již jednou držel za meč. Ale nakonec zvítězil Milan a dvojice našich lodníků vtáhla mečouna úspěšně na palubu. Váha ukázala 51 kg, 205 cm. Krásná ryba a nádherný souboj.