Český Rybář

Když jsem konečně dostal šanci, bylo to pro mne příjemné překvapení a zároveň i neuvěřitelný zážitek - pohled na placaté monstrum v křišťálově čisté vodě.

Startujeme

Když můj dobrý přítel z Dánska Søren Beck ulovil v roce 2008 halibuta 202 kg, což znamenalo nový světový rekord, bylo to pro mnohé rybáře jako by zazvonil budík. Předtím byli tito platýsi loveni spíše šťastnou náhodou, ale v současnosti už je to úplně jiný příběh. Tak jako při každém lovu na otevřeném moři musejí rybáři zvolit tu správnou techniku, kterou se dá propátrat co největší úsek ohromné vodní masy. Pokud nemáte dostatečné znalosti lokality, na které chytáte, musíte se při průzkumu a mapování dna spolehnout na echolot. Mnoho norských rybářů ale udělá tuto černou práci za Vás a dokážou velmi přesně určit, kde a jak ulovit velké halibuty.

Já jsem si naivně myslel, že halibut je jen další platýs, jenže velký, a jeho lov bude stejně jednoduchý, jako u jeho menších příbuzných - jak jsem se spletl! Halibut to není jen tlustý líný „čistič“ zbytků na dně moře, je to nelítostný, agresivní predátor lovící ve všech částech vodního sloupce včetně mělčin, kde byste ho nikdy nehledali...

Halibutí dobrodružství

Po Sørenově úspěchu jsem se rozhodl pořádně porozhlédnout po místech, kde bych mohl uskutečnit svůj sen, a v létě roku 2010 to konečně přišlo - s několika dalšími dánskými vyznavači mořského rybolovu jsme se domluvili na společném výletu. Nakonec naložili vlastní loď a vyrazili na 2 500 km dlouhou cestu z Kodaně v Dánsku na ostrov Vannøya v severním Norsku za polárním kruhem. Já a můj kamarád Thomas jsme měli letět do Tromsø, tam si najmout auto a dorazit na Vannøyu. Tam mezitím naši kolegové pronajali velkou chatu s dostatkem prostoru pro 14 šťastných rybářů. S sebou přivezli i dostatek jídla a pití na dva týdny rybaření - v případě, že bychom nic nechytili, si alespoň uděláme vskutku ďábelskou párty. Ale nachytali jsme - a dobře nachytali! Nakonec jsme se dočkali obojího - úlovků i oslavy!

Rybářský den vždy začínal lovem nástražních ryb, což byly ve velké většině případů malé tresky tmavé mezi 100-300 g. Tuto činnost jsme prováděli jen několik set metrů od přístavu u nejbližší skály téměř přilepené ke břehu. Dno tam padalo prudce do hlubiny a tresky tmavé se na tomto místě zdržovaly ve velkých počtech - přibližně za půl hodiny jsme měli dostatek nástrah pro celý den lovu. Samozřejmě že jsme při tomto rybolovu ulovili i několik tresek obecných a kluci tam dostali i poměrně velkého halibuta.

Osobně jsem si vždycky myslel, že halibuti se loví na velkých hloubkách, kde i žijí. Ano, větší kusy většinou žijí hlouběji, ale ne vždy. Jak ukazují zkušenosti norských rybářů, třeba 200kg platýs obecný se dá chytit v 5m hloubce.

Mou další dezinformací bylo, že se halibuti zdržují u dna a jsou v podstatě mrchožrouti. Uvažujeme-li o hmotnostech, kterých jsou halibuti schopni dosáhnout, potřebují určitě k jejich udržení pořádný příjem proteinů, což znamená, že musí denně ulovit slušnou řádku ryb - a to i dělají! To tedy přímo určuje i taktiku lovu a způsob vedení nástrahy - dříve se nástražní ryby i jejich napodobeniny prezentovaly hlavně u dna, ale my jsme byli poučeni, že je máme povytáhnout asi 2 m nade dno a není se třeba bát s nimi pracovat ani ve vyšších úrovních vodního sloupce. Nejčastěji jsme lovili na hloubkách od 8 do 20 m a nástrahy jsme ponejvíce tahali cca 1-3 m nade dnem.

Jsem si jist, že pokud naleznete větší skupinu halibutů na dně, budete je tam schopni i ulovit. Mnohem efektivnější mi ale připadá hledat nade dnem a ve sloupci aktivně lovící platýse.

Naše taktika byla jednoduchá - zůstávali jsme co nejdéle na místech, kde přišel záběr. Důvody byly dva - samozřejmě že halibut mohl zaútočit znovu, ale hlavně - někdy se tyto ryby zdržují v malých skupinách a pak máte šanci na záběr dalšího jedince.

K lovu jsme používali jak troling, tak jigging. Vláčeli jsme nejrůznější gumové nástrahy, mrtvé i živé ryby nastražené na giant jigheadech a dalších systémech. Největší úspěchy při jiggingu jsme slavili s „Herring Cut-Bait“ od Prologic.

Metodu „chyť a pusť“ jsme dodržovali zvláště u větších jedinců. Jednak proto, aby se generační platýsi mohli vytřít, a pak i proto, že maso halibutů nad 30 kg hmotnosti už obsahuje poměrně velké množství těžkých kovů a PCB, které našemu zdraví rozhodně neprospívají.

Během dvoutýdenního pobytu na ostrově Vannøya jsme mohli rybařit 9 dnů, protože počasí nám víc nedovolilo. Byli jsme tam v červnu a kromě deště a bouří jsme zažili i varování před sněhem! Rozhodně neobvyklá letní dovolená. Za těch devět dnů jsme ulovili 85 halibutů, přičemž největší z nich měl 86 kg.

Doplňkové druhy

Je trochu zavádějící nazvat tuto kapitolu „doplňkové druhy“, protože každý z nich můžeme lovit jako cílovou rybu a v této lokalitě budeme schopni dosáhnout velkých úspěchů. Například tresky obecné – v těchto destinacích se ve velkých počtech vyskytují ryby o hmotnostech mezi 20-30 kg, které můžeme směle zařadit do kategorie trofejních.

Na vnější straně souostroví, kam jsme často vyráželi zvláště za špatného počasí, se nacházela podmořská plošina (asi hodinu plavby lodí). Na ní se zdržovala hejna tresek a u dna i okouníků mořských, kteří se dali celkem jednoduše lovit.

Na pevninské straně ostrovů jsme nejčastěji lovili dalšího zástupce treskovitých, mníkovce bělolemého, který může dosáhnout až hmotnosti 30 kg. Mezi rybáři není tento druh příliš oblíben, protože s oblibou bere na nástrahy připravené pro halibuty, ale nakonec – i s mníkovci si užijete zábavu.

Rozhodně populárnějším a oblíbenějším druhem je vlkouš. Můžete zde ulovit oba druhy, tedy vlkouše obecného i skvrnitého. Ostatně – aktuální světový rekord tečkovaného krasavce (vlkouš skvrnitý) 27,9 kg byl uloven právě u ostrova Vannøya.

Krom rybaření jsme mohli sledovat i úžasné lovecké kousky orlů bělohlavých, kteří často popadli zbytky nástražních ryb vyhozených z lodi. Každý den jsme viděli i velryby a tuleně, jen několik metrů od lodi se „vyvalil“ dokonce i plejtvák.

Dovětek

Jednoznačně jsme přijeli kvůli platýsi obecnému (Hippoglossus hippoglossus). Vypozorovali jsme, že pro ryby tohoto druhu jsou nejoblíbenějšími místy písečné nebo štěrkovité lavice v hloubkách od 5 m do 2 km. Halibut je jednou z největších ryb světa. Má opravdu sílu a je schopen migrovat do obrovských vzdáleností. Dosahuje velkých hmotnostních přírůstků – nezávisí to ani tak na jeho věku, jako spíše na množství potravy. Vyskytuje se v Atlantickém oceánu od Labradoru v Kanadě přes Grónsko, Island, Barentsovo moře až po Biskajský záliv. Je to jednoznačně největší druh platýse v Atlantiku dosahující délky i přes 4 m při hmotnosti nad 300 kg. Je to dlouhověká ryba, která se může dožít i více než 50 let. Současný uznaný světový rekord dosažený sportovním způsobem na Islandu má hodnotu 219,5 kg.