Český Rybář

Konec roku však nabízí ještě jednu příležitost, jak se s našimi dravci ještě naposledy popasovat. Tím, jak se příroda i chování ryb s nástupem zimy mění, přestávají mnohdy účinkovat i nástrahy, které byly jinak po celou sezonu takzvanými „tutovkami“. Někoho to může odradit a přimět k předčasnému ukončení sezony, někdo však, a tomu je tento článek určen především, může naopak zkusit vyměnit osvědčené nástrahy za jiné a začít experimentovat. K předcházejícím slovům bych nyní doplnil trojici konkrétních zkušeností, které jsem učinil s méně tradičními nástrahami, ať už jako samotný lovec, nebo pozorný, i když zároveň trochu rozmrzelý pozorovatel – rozmrzelý proto, že jako rybář jsem toho dne dostal pořádně na frak.

1. Marmyška – zachránce ztracených nadějí

O této příhodě jsem se už tuším na stránkách Českého rybáře kdysi zmiňoval. Stalo se to jednoho chladného zimního dopoledne před mnoha lety, kdy jsem se – ještě jako nezletilý rybář – vydal k řece se splávkem na okouny. Ty však nechávala nastražená kopaná žížalka úplně v klidu. Ze zmaru jsem tehdy začal různě experimentovat a nakonec jsem žížalku nastražil místo klasického háčku na červenou jigovou hlavičku a začal s nástrahou různě škubat a popotahovat. V té chvíli se udál malý zázrak a já začal tahat jednoho okouna za druhým.

Tím jsem nechtěně došel na rybolovný způsob, velmi podobný tzv. marmyškování. Od té doby jsem se už mnohokrát přesvědčil, že marmyška, pokud zvolíme tu správnou techniku, která nástrahu odpovídajícím způsobem oživí, dokáže zaujmout i jinak netečné ryby a zachránit tím už zdánlivě ztracený rybolov. Proto by i mladý rybář měl mít několik těchto titěrných nástrah vždy po ruce. Ať už však chytáme jakkoli, musíme mít na paměti, že marmyška ze své podstaty není sama o sobě plnohodnotnou nástrahou, jedná se spíše o jakýsi nosič nástrahy, či zjednodušeně řečeno, marmyšky je třeba pro ryby zatraktivnit tím, co na jejich háček nastražíme. Může to být jak už zmíněný hnojáček či jiná živočišná nástraha, tak třeba twisterový ocásek, kousek barevné tkaniny nebo molitanu.

Stejně tak je dobré zvládnout i techniku lovu s marmyškou. Někdy je to i otázka náhody či metody pokus-omyl, jako v mém případě s hnojáčky a twisterovou hlavičkou. Lépe je však techniku lovu dobře nastudovat a mít k tomu i odpovídající náčiní. Hlavní techniky lovu s marmyškou jsou přitom dvě: chytání pod špičkou prutu tzv. vertikální přívlačí a chytání s odhozem. První způsob můžeme praktikovat například z loďky, ale především na soukromých vodách při lovu na dírkách. Při způsobu s odhozem používáme už techniku podobnější klasické přívlači. Hodí se zejména pro říční rybolov, ale dá se praktikovat i na stojatých vodách.

Můžeme však vyzkoušet i jiné techniky, jako je třeba marmyška se smáčkem, o které byla řeč už v minulém čísle, nebo třeba použít marmyšku pouze místo klasického háčku při lovu na plavanou, což se velmi podobá mé zmíněné prvotní zkušenosti s touto nástrahou. Marmyška je tu zkrátka od toho, aby se s ní experimentovalo a hledalo se to nejlepší řešení, které ryby dokáže zaujmout. A pohyb, který této nástraze vdechneme, přitom nemusí vyprovokovat k záběru pouze osvědčené predátory, ale třeba i cejny, plotice, kapry a další druhy nedravých ryb.

2. Když boleni blázní z peří

Zážitek druhý se rovná jednomu prosincovému výletu na boleny na spodní úsek řeky Jihlavy. Řeka zde ústí do Mušovské údolní nádrže a boleni do ní z jezera velmi často a v hojném počtu vytahují. Doma si připravuji osvědčené hladinové wobblery a těším se, jak to těm obezřetným kaprovitým rybkožroutům nandám. Beru s sebou také kamaráda-rybáře, který se věnuje muškaření se streamery. Kolega se jde připravovat (navléct se do brodicích kalhot a vůbec, nachystat veškeré náčiní muškaři chvíli trvá) a já coby vláčkař na lehko začínám pomalu bičovat vodu. Posvátné ticho prosincové řeky občas přerývá hlasité bolení zalovení, ale rozruch z razantního záběru a zdolávání ryby stále nepřichází. Asi po půlhodině k vodě přichází kamarád muškař. V ruce třímá prut opatřený muškařským navijákem. Na kmenovém vlasci o síle 0,20 mm jsou umístěny dva návazce, na nichž klinkají větší streamery ve světlejší barvě – vzdáleny jsou od sebe (resp. od konce šňůry) asi 120 cm. To je scéna, v jejíchž kulisách se začíná odehrávat velkolepé divadlo. Kamarád zabrodí doprostřed řeky a nahazuje střídavě k levému a pravému břehu. Na bolení zalovení vždy reaguje přesným nahozením těsně pod místo, kde se rozprsklo vyplašené hejno ouklejí. Hned asi po dvou hodech svádí souboj s krásnou rybou – bolen asi 60 cm. Opatrně ho vyháčkuje (chytá bez protihrotu) a pokračuje v lovu. Do pěti minut přichází další neméně vzrostlý stříbrný krasavec. Představení pak pokračuje stále v nezměněném tempu. Z účastníka hry pomalu přecházím do role pouhého diváka. Marnost vláčení střídá role užaslého pozorovatele této ušlechtilé podívané. Asi po dvou hodinách kamarád ukončuje představení skoro hollywoodským happy endem v podobě pěkného candáta a brodí zpět ke mně. Místo pohrdlivých posměšků vytahuje z krabičky světlý streamer a říká: „Zkus to s tímhle.“ Poslechnu ho. Na vlasec umístím malý broček, abych mohl s lehkým streamerem pořádně nahazovat, a opět se oháním svým vláčákem. A záběry přicházejí – zdaleka ne v takovém počtu jako kolegovi, ale bezrybkou aspoň nebudu. Muškař se zatím odstrojuje u auta a spokojeně se usmívá.

Tato příhoda myslím barvitě dokládá veškerou krásu i účinnost rybolovné metody zvané streamerování. Klasický streamer bude vždy především muškařskou nástrahou, která bude nejlépe pracovat při použití klasické muškařské techniky. Výhodou takovéhoto lovu je i skutečnost, že se mu můžeme v klidu věnovat i v první půli kalendářního roku, kdy jsou jiné metody lovu dravců zakázány. Ale jak moje zkušenost dokazuje, alternativně můžeme na streamery lovit i s normálním vláčecím náčiním. Protože je však standardně vázaný streamer příliš lehký a k lovu s normálním klasickým navijákem se příliš nehodí, byly vymyšleny i speciální nástrahy z peří, určené pro přívlač, kterou jsou už sami o sobě dostatečně zatížené a dá se s nimi proto pohodlně nahazovat. A o těchto nástrahách vypráví moje třetí příhoda.

3. Hauserovo pírko nejen na pstruhy

Řeku jsem jedno prosincové dopoledne vyměnil za přehradu. Byla už řádná zima, na travách kolem břehu ledové zmrazky, jezero těsně před zámrzem. Hladina se přede mnou rozprostírala nehnutě jako široká plocha šedivého asfaltu. To jsou ty chvíle, kdy přímo živočišně cítíte, že mráz již zanedlouho vodu uzamkne ve své ledové krustě, a Vy máte jednu z posledních šancí, jak se s přehradními predátory ještě popasovat. Pokud si chcete i v tomto čase zarybařit, musíte jezero znát, protože míst, kde se i v tomto čase dravci zdržují, není na rozlehlé pláni mnoho. K jednomu takovému jsem právě přicházel. Malý twistřík, pomalu hopsající po dně, tu většinou zaujal okounka, štičku nebo candáta i v těchto mrazivých dnech. Na místě už stojí jeden vláčkař. „Jde něco?“ ptám se ze slušnosti i zvědavosti. „Docela jo, musíš to ale tahat hodně pomalu,“ zní odpověď. „To jsou mi hraběcí rady, jak bych měl asi v zimě vodit twister,“ říkám si pro sebe. Poodejdu do předepsané vzdálenosti, nahazuji svého „žluťáska“, nechávám ho dopadnout na dno a zvolna škubavými pohyby navíjím. Prvních pár neúspěšných hodů mě neodradí, a to i přesto, že tiché šplouchání pod nohama mého souseda naznačuje, že svádí souboj s dalším dravcem. Náhozů však přibývá a o twister neprojeví zájem ani okounek. Zato šplouchání se od souseda ozývá s železnou pravidelností. Měním nástrahy i způsob navíjení, ale pořád nic. Najednou mi rybářovy rady už nepřipadají hraběcí – že bych měl tedy ještě zpomalit navíjení? Navíjím nejpomaleji, jak to jen jde, zkouším leccos, ale bez kýžené odezvy ze světa pod hladinou. Že by to bylo nástrahou? Vždyť já se ani nepodíval, na co chytá. Silnější ruch od souseda dává tušit, že se pasuje s větší rybou. Půjdu se podívat, rozhoduju se rychle. Když jsem přišel na místo, štika už ležela na břehu. Z tlamy jí trčela nástraha, která mi nebyla neznámá – Hauserovo pírko. Ona pírka na ocelové trubičce jsem měl dokonce ve svém repertoáru a na řekách na ně rád chytal pstruhy, ale na stojaté vody jsem si je nikdy nebral. Teď jsem však viděl jak pomaličku a jemně chvějivými pohyby vedené pírko funguje i na predátory z jezerních hlubin. Obdivoval jsem se technice vedle stojícího rybáře a umiňoval si, že hned při nejbližší příležitostí tento způsob lovu také sám vyzkouším. Příležitost však už nepřišla - zima udeřila naplno a na přehradě rybáře v krátké době vystřídali bruslaři a milovníci úplně jiných zimních sportů, než je rybařina. Od té doby má však Hauserovo pírko pevné místo v mé krabičce s nástrahami určenými k lovu na přehradách, a i když jsem s ním na stojatých vodách zatím sám osobně žádné velké úspěchy neslavil, zkušenost, kterou jsem onoho zimního dopoledne učinil, dává naději, že se mi jednou jeho nastražení opravdu vyplatí.

Tyto tři příklady tedy jen demonstrují širokou škálu možností, kterou moderní přívlač a potažmo rybařina jako taková nabízí. Nenechte se tedy u vody odradit neúspěchy, nebuďte zbytečně konzervativní a zkuste při lovu zapojit trochu své invence a rafinovanosti. Ale i pokud vyzkoušíte všechno, co se dá, a stejně budete odcházet s prázdnou, nesmutněte a radujte se z každého dne stráveného u vody. Protože možná až časem pochopíte modrost slov klasikových, že čas strávený na rybách se do celkové délky života nezapočítává.

Všem mladým čtenářům našeho časopisu přeji radostné Vánoce a šťastný nový rok.