Český Rybář

Dnes se zaměříme na rybolovný způsob, který známe pod názvem plavaná. Samotná plavaná je však široký pojem a skrývá se za ním množství dalších technik a rybolovných způsobů. Plavaná obecně je totiž velice sofistikovanou rybářskou disciplínou, kterou lze uplatňovat na nejrůznějších typech vod, a v závislosti na potřebách lovu v určitém prostředí se postupně vyvíjely různé specifické způsoby chytání na plavanou. Pro názornost si plavanou představme jako jakousi botanickou zahradu, kde se na každém záhonu pěstují jiné druhy květin, které vyžadují zvláštní specializovanou péči, aby nám dobře rostly a vykvetly do požadované krásy. Podrobnou starost o květiny (tj. o způsoby lovu na plavanou) zanechme na slovo vzatým odborníkům (už zkušeným či přímo závodním plavačkářům), je však dobré mít o našich kytkách alespoň základní povědomí, umět jednu od druhé rozeznat a vědět přibližně, jak se zalévají. Ale nyní už dost metafor a symbolických příkladů a vstupme rovnou do světa, kterému dominuje lehkost, citlivost, ale zároveň i dynamická akce, do světa plavané...

Plavaná

Bližší podmínky výkonu rybářského práva plavanou specifikují jako lov pomocí udice na nástrahu, která může být v pohybu (unášena proudem vody) nebo i v klidu (stojaté vody) nastavena v libovolné výšce vodního sloupce. Nastavení nástrahy zabezpečuje převážně splávek. Pohyb nástrahy může být přitom lovícím aktivně ovlivňován. Pruty je možno umístit v různých typech stojánků nebo držet v ruce. Tuto definici je třeba doplnit zdůrazněním role zátěže. Na rozdíl od lovu na položenou, kde je nástraha přidržena (položena) na jednom místě na dně, má zátěž v plavané roli pouze vyvažovatele splávku a celé plavačkové sestavy a většinou je proto umístěna ve vodním sloupci. V závodní plavané je dokonce pravidly striktně přikázáno, že na dně může být umístěno jen max. 10 % celkové hmotnosti zátěže.

Pruty na plavanou

Důležitým a vysoce specializovaným náčiním pro lov na plavanou jsou plavačkové pruty. Rozeznáváme jich několik druhů, které se od sebe velice liší. Dá se tedy říct, že co druh plavačkového prutu, to zároveň zcela specifický způsob lovu. Existují však ze své podstaty 2 skupiny plavačkových prutů: ty, při nichž používáme naviják (pruty matchové a boloňézky), a pruty bez navijáku (biče a děličky).

Prut matchový

Jedná se o dělené odhozové plavačkové pruty, vhodné pro rekreační i závodní rybáře, jimiž můžeme lovit na stojatých i tekoucích vodách za použití pevného i anglického splávku. Název je odvozen z anglického slova „match", které česky znamená sportovní zápas nebo utkání. Výraz „závodní prut" se ale nevžil, mezi rybáři jsou používány slangové výrazy jako mačovka, mačka apod. Matchové pruty jsou většinou třídílné, s korkovou, neoprenovou nebo kombinovanou rukojetí, vyrobené převážně z uhlíkových vláken, v délce od 3,6 do 4,8 m. Od jiných prutů se liší vysokým počtem velmi malých oček (v rozmezí 14-20 ks). Důležitým parametrem matchových prutů je i jejich vrhací zátěž (gramáž), podle které je rozdělujeme do 3 skupin: jemná (light), střední (medium) a těžká (heavy).

Prut bolognesový (boloňézka)

Jak již samotný název „bolognesový prut" napovídá, vznikl tento způsob rybolovu v Itálii, poblíž města Boloňa, které dalo prutu i název. U nás však spíš zdomácněl název boloňézka nebo boloňka. Jedná se o odhozový, teleskopický prut určený pro lov s pevným splávkem zejména na tekoucích vodách. Od matchových prutů se boloňky liší hlavně svojí délkou, která se pohybuje v rozmezí 4 až 8 metrů. Délka prutu je uzpůsobena lovu na tekoucích vodách, na nichž chceme dosáhnout s nástrahou dna a nepoužívat přitom klouzavý splávek. Na rozdíl od lovu s bičem a děličkou, při nichž se rybář pomocí dlouhého prutu snaží zadržovat nástrahu na jednom zakrmeném místě, se při lovu s boloňkou nechává splávek a s ním i celá montáž s nástrahou položenou na dně splavávat po proudu toku. Proto se této metodě také někdy říká splavávaná. Lovit s boloňkou lze i na vodách stojatých, uplatnění tu najde zejména při chytání na kratší vzdálenost v hlubší vodě. Dnešní boloňky se vyrábějí především z různě modulovaného grafitu a od ostatních prutů se liší i absencí klasické rukojeti, což je jakási daň za nízkou hmotnost, která je u takto dlouhých prutů nezbytná.

Biče

Druhá skupina plavačkových prutů je charakteristická absencí navijáku. I když jsou tyto pruty ponejvíce využívány v moderní závodní plavané, znamenají vlastně návrat k samotným kořenům lovu ryb a pro mnohé z nás i do nejútlejšího dětství. Uříznutý vrbový proutek, na jehož konci je navázán vlasec, to je nejstarší forma lovu ryb na udici, od které se vlastně všechno odvíjí. Moderní biče se samozřejmě nevyrábějí ze dřeva, ale z uhlíkových vláken, karbonových směsí a dalších materiálů za použití nejmodernějších technologických postupů. Klasický bič je dlouhý prut bez navijáku, jehož jednotlivé díly se teleskopicky vysouvají do konečné délky, která může být velmi rozdílná, od 2 metrů (pro lov ouklejí a jiných drobných rybek pod hladinou) až po 11 metrů (pro lov těžších ryb ve větších hloubkách). Udice je připevněna na špičce prutu, který se svou akcí stará o vypružení výpadů zdolávaných ryb. Bičem lze lovit na stojatých i tekoucích vodách a nalézá uplatnění nejen v závodním, ale i rekreačním rybolovu. Chytání s kratšími biči je i vhodný způsob lovu pro mladé, začínající rybáře.

Děličky

Jiným typem biče a doslova fenoménem zvláště závodní plavané je dělička. Na rozdíl od klasického biče, který se rozkládá vysunováním, se dělička skládá z několika samostatných dílů a jen první dva nebo tři díly mohou být teleskopické. Děličky jsou vůbec nejdelší pruty, jaké se k lovu ryb používají. Vyrábějí se ve velikosti od cca 9 m až po 16 m dlouhá bidla. Nenahraditelnou roli hraje dělička zejména při lovu na tekoucích vodách. Umožňuje totiž citlivé a přesné chytání na zakrmeném místě ve zvolené hloubce, a to i tam, kde bychom při použití kratšího prutu nástrahu díky síle proudu na jednom místě neudrželi. Dělička je oproti normálnímu biči mnohem složitějším „zařízením“ s velmi důmyslnou konstrukcí, vysvětleme si tedy teď ve zkratce ještě další pojmy, se kterými se u chytání na děličku setkáváme.

Další pojmy

Topset – konec děličkového prutu, skládajícího se ze 4 až 6 volných dílů, jehož délku volíme dle hloubky místa, kde chceme lovit. Při zdolávání ryby prut postupně odsunujeme za sebe a oddělujeme části děličky od topsetu, na němž dokončujeme zdolání ryby.

Amortizér – na rozdíl od klasického biče, kde je vlasec navázán přímo na konci prutu, se u děličky používá tzv. tlumič (amortizér). Jedná se různé typy gum, které jsou umístěny v dutém topsetu. Při záseku a následném zdolávání amortizér vyjíždí nebo zajíždí do topsetu a tím tlumí výpady ryby. Dokáže se natáhnout až desetinásobně, což nám umožní zdolání i opravdu velké ryby. Zvenku je amortizér ukončen speciální spojkou, která má z jedné strany háček, na nějž se umisťuje samotný kmenový vlasec udice.

Rolna – jedná se o stojan s pohyblivou částí sestávající z válečků, po kterých se prut plynule odkládá směrem dozadu či do strany. Rolna je při lovu na děličku velmi důležitá, neboť nám ulehčuje odkládání prutu a jeho částí a zároveň je chrání před poškozením.

Plavačková bedna – důležitou součástí příslušenství pro lov s děličkou je i plavačková (děličková) bedna. Jedná se o multifunkční zařízení, které v prvé řadě slouží jako sedačka, která rybáři umožňuje pohodlně a stabilně se usadit, a to i v nerovném terénu. Dále je bedna opatřena i různými odkládacími plošinami a držáky na pruty, ale i např. deštník nebo vezírek. V neposlední řadě je vnitřek sedačky tvořen různými šuplíky a přihrádkami pro potřebné plavačkové příslušenství.

Plavačkové navijáky

Na rozdíl od prutů, které jsou velice sofistikované a které vlastně definují jednotlivé způsoby lovu na plavanou, je plavačkový naviják mnohem méně specializovanou součástí výbavy a k lovu s matchovým nebo bolognesovým prutem lze použít prakticky jakýkoli smekací naviják, který splňuje určité parametry. Plavaná je oproti položené mnohem lehčí a jemnější rybolovnou technikou a plavačkový naviják musí být uzpůsoben parametrům prutu, vlasce a celkovému nastavení udice. Budeme tedy používat spíše středně velké navijáky s rychlým převodem a citlivou přední nebo zadní brzdou. Uplatnění v plavané najde i tzv. bojová brzda, s jejíž pomocí můžeme při zdolávání reagovat na výpady ryby.