Český Rybář

Není to dávno, kdy jsem se s jedním mladým rybářem bavil o tom, jak to vše probíhalo dříve a že nebylo snadné se díky malým kaprům a spoustě drobných ryb dostat k těm skutečně velkým, protože tu chyběla taková selektivní nástraha, jako je boilie. Na přetřes přišlo i těsto, nad kterým se mladík pousmál a řekl, že takovou věc by on na kapry nikdy nepoužil. Pak jsem se ale musel smát já, když se mezi jeho nástrahami na stolečku u bivaku zaskvěla krabička těsta, kterému se dnes říká vznešeně obalovací pasta. Někteří výrobci původní název zachovali a přidali k těstu jen přívlastek obalovací.

Proč rybáři lovící kapry i přes přítomnost boilie těsto zcela nezavrhli a zase prožívá svou renesanci? Je to jednoduché. Z čerstvého a měkkého těsta se uvolňují pachy snadněji než z uvařeného a tvrdého boilie. Také měkká povrchová struktura je pro ryby zřejmě dost lákavá. Dobré těsto se pomaličku rozpouští, drolí a vytváří okolo sebe lákavý obláček plný pachů a chutí, který dokáže zaujmout. V některých případech proto může nástraha z těsta anebo tvrdá nástraha obalená těstem bodovat mnohem rychleji než jiné, ale jsou tu i jiné důvody, proč těsto použít…

Naše malá pískovna má spoustu zvláštností a mezi jednu z nich patří i to, že pěkní kapři berou ne na tvrdých lavicích a čistých písčinách, nýbrž na místech, kde je docela dost sedimentu. Ale právě takovým místům se rybáři vyhýbají v obavě, že na měkkém dně nebudou jejich nástrahy kapry nalezeny. Já jsem s tím také trochu bojoval a nebyl dalek toho, abych se začal místům se sedimenty vyhýbat stejně jako ostatní. Jenže časté pozorování přítomnosti ryb na těchto stanovištích mě přinutilo více přemýšlet nad tím, jak kapry dostat. Začal jsem logicky zkoušením všelijaké plovoucí a neutrálně vyvážené nástrahy. Netvrdím, že by o ni neměli zájem, ale s velikostí ryb to nijak slavné nebylo. Každý větší kapr byl docela vymodlený, a přesto jsem je tam vídal. Některé kusy byly pro většinu zdejších rybářů snem. Ovšem právě tyto ryby plovoucí nástrahy vytrvale odmítaly. Malé vody vážně nejsou snadné a kapři tam bývají všemi mastmi mazaní. Musím na to jinak.

Dobrá, smířím se s tím, že má nástraha bude hlouběji v sedimentu, ale alespoň ji něčím zvýrazním. Je několik variant, jak to udělat. Mohu své nástrahy pořádně nadipovat, ale když mnou zvolená příchuť a vůně selžou, bude mi hromádka boilie k ničemu. Rozhodnu se proto pro osvědčené chutě a vůně v obalovacích těstech a vytvořím pomocí nich větší neutrálně vyvážené nástrahy, což se velmi brzy ukáže jako správná cesta. Tyto nástrahy nezapadnou tak hluboko a díky výrazné vůni je kapři rychle najdou. Ovšem i tak přichází záběry od větších ryb až v noci.

Obalit nástrahu těstem je dnes celkem běžná praxe, ale jen na těsto už chytá málokdo a také se nikomu nechce připravovat takovou nástrahu doma. Staří rybáři v tom mají dobrou praxi, jenže mnohem jednodušší je koupit si hotové těsto v rybářské prodejně. I já po něm rád sáhnu. Ne že bych nezvládl připravit si ho sám, ale nač nakupovat samostatné suroviny a dávat do toho čas, když jsou některé výrobky výborné kvality? Pak se raději věnuji (a nejen já) samotnému lovu.

Jednoduché a účinné těstíčko se dá připravit i přímo u vody. Stačí jen nalézt vhodnou vnadicí směs a přidat trošku vody. Mnoho rybářů tento postup doporučuje, ale musím upozornit, že jen málokterá směs je na to opravdu vhodná, a i když se vám podaří získat těsto vhodné konzistence, obvykle se ve vodě velmi rychle rozpadne anebo je málo výrazné. Proto doporučuji přidat k němu práškový posilovač nebo použít místo vody pro rozmíchání vhodný tekutý atraktant. Vytváření vlastní nástrahy se stalo něčím, co je mnoha rybářům naprosto cizí, ale já právě v tomto spatřuji příležitost pro spoustu experimentů a možnost lovit na něco naprosto odlišného, než co používá většina, což mi pomáhá přelstít ryby.

Každý kapr se dříve nebo později splete a učiní negativní zkušenost s nějakou nástrahou. Jsou rybáři, kteří nevěří, že se kapři dokážou poučit a že se dokonce učí. Já ano. Proto často přicházím s novými nástrahami, které ryby neznají a ani nemohou znát, protože jsou to mé vlastní výtvory, případně novinky různých firem. V tomto směru nabízí právě těsto spoustu možností bez velkých investic. Když někdo použije hotové těsto jako nástrahu anebo jen na obalení nástrahy, což je vlastně totéž, protože lovíte na těsto a kapr ani netuší, co je pod ním, obvykle volí nějakou konkrétní vůni a chuť této nástrahy, kterým věří a spoléhá na ně.

Já jsem kdysi zjistil u vody, že pár krabiček s těsty je vlastně poloprázdných a v některých bylo jen na dně. A tak mě napadlo smíchat vybraná těsta dohromady. Nebylo to jen tak bezúčelné a náhodné. Zkoušel jsem různé kombinace a brzy se ukázalo, že některé z nich jsou více než životaschopné a že přináší slušné ryby, zatímco jiné jsou k ničemu. Avšak i ty, které nepřinesly okamžité výsledky, jsem později použil v jiných podmínkách a na jiné ryby s úspěchem, protože například taková parma či tloušť mohou mít úplně jiné chutě než kapři na pískovně…

Skončil čas třešní a já se věnuji přívlači. Provokuji tlouště, ale čím dál častěji vidím, jak už mají vláčené nástrahy prokouknuté. Na pěkném místě nad mostem mi za nástrahou vyjelo postupně několik krásných kusů, ale ani jeden se neodhodlal nástrahu vzít. Zdá se, že už jsou poučení. Aby ne. Vždyť není dne, kdy by se tu neobjevil někdo s prutem. A tak si říkám, že je čas na změnu. Příští týden vyměním přívlačový prut zase za feeder. Možná bych ještě někde sehnal poslední višně, které by u tloušťů pravděpodobně zabodovaly, ale já se z nějakého důvodu rozhodnu pro lov s těstem, což mi usnadní život a hlavně čas, protože stačí jen hodit do tašky pár krabiček a jde se na věc.

Řeka je klidná, čistá a ráno krásně svěží. Bude hezký a slunečný den. Je dobře, že jsem si přivstal, protože v parnu ryby určitě moc brát nebudou. To je jisté. Spěchám, abych byl co nejdříve na místě, a musím říci, že se na dnešní lov docela těším. Bude to zase něco jiného. Konečně na místě. Trošku si ušlapu trávu, aby se mi do ní nezachytával vlasec, prut je připravený během chvilky. Vyberu ze zásobníku návazec dlouhý asi 40 cm, na jehož konci je háček a na vlasovém přívěsu u něj malá pružinka, na kterou nastražím těsto. Mohu si vybrat z více variant. Mám tu příchutě ovocné, což mají tloušti velmi rádi, také nějakou rybinu, pikantní kořeněné těsto i dva mixy sladkého s kořeněným, které jsem používal k lovu kaprů. Pokud si vzpomínám, nemělo tohle těsto příliš úspěch, ale bylo mi líto ho vyhodit. Namíchal jsem ho už dost pozdě a ve studené vodě se neosvědčilo. Možná sebere body teď. Doufám.

Vytvořím pevnou kuličku velikosti větší třešně a šup s ní do vody. Cítím, jak zátěž klepne o dno. Položím prut do vidliček, ale proud je tu dost silný, takže sune zátěž pomaloučku dál. Špička se třepotá a poškubává sebou. Asi stáhnu sestavu zpět a vyměním zátěž za větší. Ale ještě než proměním myšlenku v čin, špička se prudce ukloní. Je to ukázkový záběr. Tady není nad čím dumat. Rychle se chápu prutu a zdolávám rybu, která se zasekla prakticky sama. Je krásné, když vám taková ryba jako tloušť bere vlasec přes brzdu. Je to známka toho, že se nejedná o žádného dorostence, ale příslib pěknější ryby, jakých už je v řece čím dál méně. Takový zaběr vždycky tak trochu zavání náhodou. Abych mohl s klidem říci, že tohle těsto ryby skutečně zajímá, musí přijít více než jeden, i když velmi rychlý.

Nastražím na pružinku novou kuličku těsta. Vůně koření se prolíná se sladkým ovocem. Je to docela síla, avšak druhý záběr mi už jasně říká, že ryby právě na tohle slyší. Tento tloušť není velký, zato je bojovný. Třetí hod směřuji daleko k druhému břehu. Praxe mě naučila, že z jednoho místa dva velké tlouště vytáhnu jen vzácně. Velké exempláře se musí hledat. Tentokrát nemám štěstí, a proto se stěhuji víc po proudu blíž k mostu. Hned prvním hodem zaseknu zase pěknou rybu. Ten den už poslední ve velikosti k padesáti centimetrům. Všechny ostatní už mají pod čtyřicet, ale jsou jich mraky. To jasně potvrdilo, že těsto na tlouště skutečně funguje…

Další zajímavou větší rybou, která si ráda pochutná na těstu, je parma. Tato ryba se vyznačuje svou slabostí zejména pro rousnice, masné červy a také sýr. Zejména ten se dá velmi dobře využít při přípravě těsta na parmy, ale stejně dobrou službu prokazují i těsta s příchutí rybiny. Spoustu parem jsem nachytal na halibut pelety, a tak si říkám, že by nebylo od věci použít třeba i těsto v této variantě. Když jsem před léty začínal chytat parmy, napadlo mě, že pro ně nejsou příliš vhodné velké nástrahy, protože nemají zrovna velká ústa. Brzy jsem se ale přesvědčil o tom, že parmám větší nástrahy (zejména pokud jsou měkčí) vůbec nevadí. Naopak, že se dají právě díky velikosti nástrah celkem dobře selektovat větší ryby od menších. Teď mohu potvrdit, že drtivou většinu velkých parem jsem ulovil na větší nástrahy.

Pár dnů krmím táhlý proud halibut peletami velikosti 15 mm a vždycky k nim přidám i pár dvaadvacítek. Brzy tu bude podzim, ale voda si stále drží dost vysokou teplotu a ryby jsou skutečně při chuti. Tohle místo na řece je skvělé, ale mám ho trochu z ruky. Znamená to jezdit každý den skoro padesát kilometrů tam a padesát zase zpátky. Jenže co dělat, když si chcete sáhnout na větší rybu? Nic není zadarmo.

Konečně zasednu na celodenní lov. Postavím lehoučký přístřešek, udělám si co největší pohodlí a sleduji z křesílka vlasce mířící od mírně ohnutých špiček do středu řeky. Na dně leží dvě velké kuličky těsta s příchutí halibuta mezi menším množstvím pelet, které jsem opět přidal, a doufám, že se brzy najde nějaká slušnější ryba a pokusí se je pozřít. Zrovna sleduji houfující se vlaštovky na drátě, když se jedna špička prudce ukloní. Tohle jsou záběry, které nepřehlédnete. To není, jako když ťuká plotice nebo cejnek. Prostě rup a hotovo! Už mám prut v ruce a ryba spěchá po proudu dolů. Vlasec mizí z cívky navijáku rychlostí blesku a já mám podezření, že to parma nebude. Parmy dovedou zabojovat jako žádné jiné ryby, ale k dlouhému úniku se odhodlají jen vzácně. Jejich strategií je držet se na místě u dna a moc nejezdit. Tahle ryba už je u protějšího břehu, kde se otočí, a míří proti proudu. Trvá dobrých deset minut, než ji přivedu ke břehu a „utrhnu“ ode dna. Voda pode mnou víří, až konečně zahlédnu dlouhé tělo štíhlého říčního kapra s velkou ocasní ploutví. S kapry v tomto případě samozřejmě počítám, jenže raději bych měl na prutu parmu. Jakmile se tady na krmeném místě objeví kapři, nemusí přijít jediný záběr od parmy, protože kapři všechno sežerou. Stejně by se mi vedlo, kdyby krmené místo objevili tloušti. No nic, kapra pustím a zase nahodím.

Stáhnu druhý prut a vyměním nástrahu. Po půl hodině ve vodě se hodně zmenšila a já nechci malou nástrahu. Výměna trvá jen pár vteřin a nepotřebuji k tomu žádnou jehlu ani zarážky jako k nastražení boilie nebo pelet. Tak, už zase sedím a čekám. To je úděl rybáře lovícího na položenou s větší nástrahou. Po několika minutách se celkem pomalu pohne špička s vyměněnou nástrahou. Jako by někdo velmi opatrně popotáhl za vlasec a zase jej pustil. Zpozorním. Špička je v klidu, ale jen chvíli. Už se zase pomaloučku ohýbá. Nástrahu tam dole určitě nějaká ryba ochutnává. Vtom se bleskově ohne špička na druhém prutu a já pouštím ten první z očí. To je blázinec!

Ryba na konci vlasce se brání, ale takovou sílu jako předešlý kapr rozhodně nemá. Kromě toho cítím občasné bouchnutí do vlasce, což nevěstí nic dobrého. Tuším, odkud vítr fouká, a nemýlím se. Do podběráku za chvíli dostanu malého sumce. Těchto ryb okolo šedesáti centimetrů je tu víc než dost a problém bývá v tom, že sežerou, nač přijdou, a halibut pelety jsou jejich oblíbenou potravou. S koulí těsta páchnoucí jako halibut peleta udělají samozřejmě krátký proces. Teď jen doufám, že sumec nemá háček příliš hluboko. Naštěstí ne. Při zdolávání této ryby úplně pouštím z mysli vedlejší prut, ale ten je v klidu. Stáhnu ho také a oba znovu nastražím.

Tentokrát čekám na další pohnutí špičky trochu déle, ale nakonec se dá prut nahozený níž po proudu do pohybu. Maličko se ohne špička, povolí, zase ohne. Přesně tak, jak to dělal jeden z prutů před chvílí. Konečně se ohne víc, já už na nic nečekám a zaseknu. Vyšlo to! Ryba pomalu táhne proti proudu a zdá se být pořádně těžká. Vyjede pár metrů a zastaví se. Nemohu s ní hnout a trvá mi, než ji zase uvedu do pohybu. Tohle už znám a kvůli tomu tu jsem. Nastává skutečná přetahovaná a boj až do posledních zbytků sil parmy, která se konečně dostala k nástraze mezi konkurencí ostatních ryb…

Jako kluci jsme chytávali na jednoduchá těsta plotice, cejny, cejnky, kapříky a hlavně líny. Líni nebyli velcí, ale zato ve slušných počtech a brali více než ochotně na těsto z jemné krupičky obarvené na žluto a navoněné vanilkovým cukrem. I teď se na ně čas od času vypravím s těstíčkem a malým splávkem. Těsto pro ně připravuji pořád stejné. Musí být měkké a hezky vláčné. V poslední době jsem objevil jinou variantu, která jim moc chutná, a to je hotové těsto s příchutí scopex. Má sice hnědou barvu, ale pro líny je zřejmě důležitější vůně a chuť než barva. U nástrah jsem kdysi skutečně barvu řešil a stejně tak u krmení. Ukázalo se však, že barva může mít vliv na počet záběrů, avšak zásadní a rozhodující jen v naprosto výjimečných případech. Nebojím se světlých nástrah, protože jsem na ně nachytal spousty ryb, a klidně ze světlého těsta vytvořím i hodně velké sousto, ale chcete-li se s těstíčkem pobavit, jsou na místě rozhodně sousta menší než velká.

Při lovu na plavanou mám nade vše rád lov s malým splávkem, který je vyvážený jen hmotností nástrahy, a to tak, že jej nástraha potápí. Vše je pak založeno na dokonale proměřené hloubce, která se nastaví tak, aby byl splávek i s anténkou celý potopený pod vodou, případně aby nad hladinu trčela pouze velmi malá část anténky. Chytá se jen kousek od břehu a záběr se projeví buď tak, že se vlasec rozjede od vás, anebo se vynoří nad hladinu…

Splávek se pomalinku zanořuje a já vidím centimetr pod hladinou jeho oranžovou anténku. Ode dna stoupají drobné bublinky a občas se pohne voda. Je tu hodně mělko a na takovém místě mi přítomnost ryb rozhodně neunikne. Na místě je držím kukuřicí, drobnými peletami a lehkým zákalem z vnadicí směsi. Myslím, že se kousek těsta u dna ještě ani nezačal rozpouštět, a už se o něj zajímá nějaká ryba. Kdysi jsem nastražoval kuličky a hruštičky. Dnes dávám při lovu se splávkem přednost všelijakým beztvarým kouskům a na háčku je příliš neumačkávám. Netrvá dlouho a anténka vykoukne nad hladinu. Zase se potopí, znovu vykoukne a potom vyjede plynule nad hladinu celý splávek. Pomaloučku se na ni položí. Špička prutu vystřelí vzhůru a na konci vlasce se zmítá první ryba. Je to pořádný karas. Po něm následují plotice, konečně lín, pár kapříků a zase párek zelených línů.

Zábava neskutečná, a to díky docela obyčejnému těstu, na které se dnes pomalu zapomnělo. Myslím, že tato nástraha si určitě zaslouží více pozornosti, protože je jednoduchá, účinná, rozvíjí mysl a kreativitu rybáře a posouvá ho dál…