Český Rybář

NEBOJTE SE VLÁČECÍCH MULTIPLIKÁTORŮ

/ Přívlač / Text: Miroslav Horáček / Foto: autor

Když se zeptáte českých rybářů, jestli se naviják dává pod prut nebo nad prut, většina si jen zaklepe prstem na čelo a poznamená něco ve smyslu, kdože to kdy viděl – naviják nad prutem.

 

Jsou ale země, kde se navijáky takto běžně umisťují. Obvykle se jedná o vláčecí (baitcastové) multiplikátory. U nás se nikdy moc neprosadily, i když jejich přítomnost na březích českých revírů se dá vystopovat hluboko do minulosti. Když si dáme tu práci, najdeme je na prastarých fotkách Slávy Štochla z 50.–60. let nebo zjistíme, že je používalo několik hlavatkářů a pár milovníků krásné strojařské techniky prakticky po celou dobu, kdy se daly sehnat. Přesto se ale jednalo vždy jen o pár jedinců a potkat někde u vody člověka vláčejícího s multiplikátorem byla rarita.

Dnes se tato situace mění. Přibývá multiplikátorů i lidí ochotných je vyzkoušet. Některé láká atraktivní vzhled těchto navijáků, další chtějí pragmaticky využít jejich přednosti a jiní jsou prostě jen zvědaví. Já bych se mohl zaškatulkovat do všech těchto skupin a ještě si nějakou vymyslet. Multiplikátory mě fascinovaly už v době mých rybářských začátků, ale tenkrát jsem na ně (i díky cenové politice některých dovozců) neměl, a navíc jsem ani nevěděl, jak s nimi správně zacházet. V současnosti chytám s těmito navijáky už čtvrtou sezonu a postupně se z nesměle osahávané rarity dopracovaly do pozice náčiní, které používám jako každé jiné. Pokusím se teď maličko přiblížit potenciálním zájemcům svět navijáků na té „správné straně prutu“, aby si mohli snáze vybrat ten svůj.

V první řadě je otázkou, zda je nutné si multiplikátor pořizovat. Troufám si tvrdit, že není. Jsou techniky přívlače, kde se může jevit jako vhodnější, ale obvykle (někdy za cenu mírného sebezapření nebo vyššího opotřebení „cajku“) odchytáte totéž i se smekacím navijákem. Přesto ale stojí za to pouvažovat o koupi multiplikátoru v případě, že se chcete intenzivně věnovat lovu na jerky, rádi lovíte s většími nástrahami kladoucími při vedení vodou velký odpor anebo máte rádi vertikální přívlač s těžkými jigovými hlavičkami. Tam všude je jednoduchá a robustní konstrukce multiplikátoru jednoznačnou výhodou. Určitý stín na to vrhá skutečnost, že zároveň s multiplikátorem je třeba koupit i speciální vláčecí prut (castingový), který se od klasického liší jiným sedlem navijáku a nízkými, hustěji vyvázanými očky umístěnými na horní straně. Otočit si běžný prut očky vzhůru je sice možné – třeba proto, abyste si zkusili pár hodů - ale není to žádné terno a pro dlouhodobější lov bych to nedoporučil.

Pojďme se teď podívat na rozdíly v konstrukci mezi oběma typy navijáků. V první řadě je to uložení cívky a její zcela odlišné chování při náhozu. Smekací naviják má pevnou cívku, z níž se vlasec smeká tak, jak si ho odhozená nástraha vytahuje. Multiplikátor připomíná rumpál – nástraha musí při náhozu cívku roztočit, což dá určitou práci, ale pak roztočená cívka vlasec doslova chrlí ven, a to takovým tempem, že si ho letící nástraha nestačí odebírat, takže je cívku třeba brzdit. Brzdy sloužící k tomuto účelu jsou specialitou multiplikátorů a u smekacích navijáků je nenajdeme.

Druhým rozdílem je jednoduchost převodů. Převody multiplikátoru tvoří jen dvě kola – hnací na hřídeli kličky a hnané na ose cívky. Obě kola leží ve stejné rovině, takže převod je nejjednodušší možný. V důsledku toho je i velmi výkonný, ať už se jedná o snášení vysokých zátěží, životnost nebo efektivitu přenosu síly. Jen tak pro zajímavost - četl jsem recenzi amerického rybáře, který tvrdil, že s celkem běžným multiplikátorem Abu C3 odchytal pět sezon na lososí řece Fraser, aniž by na něm pozoroval nějaké zásadnější změny. Není mnoho smekacích navijáků, s nimiž by se dalo dosáhnout téhož, a rozhodně ne v této cenové hladině.

U smekacího navijáku je sílu kličky nutné převést na rotor, který se otáčí podle osy kolmé na osu kličky. Kromě toho zatížení při tažení nástrahy nebo zdolávání ryby působí na naviják přes asymetricky umístěnou rolničku překlapěče, což vede ke vzniku torzních sil, které deformují naviják a jsou hlavní příčinou jeho rychlejšího opotřebení.

Díky odlišné konstrukci multiplikátoru vypadá hod tímto typem navijáku poněkud jinak. Klíčové je to, že nástraha musí roztočit cívku. Záleží proto na tom, kolik váží nástraha i cívka, a hod musí být proveden tahem, aby si nástraha stačila cívku roztočit. Když to pochopíte, velice rychle se naučíte s multíkem pracovat. Dá se to stihnout do hodiny nebo i rychleji. V opačném případě ale můžete bojovat proti fyzikálním zákonům celé měsíce a nakonec se nejspíš pokusíte navijáku zbavit. Noční můrou všech začátečníků jsou motanice, které vznikají při nesprávně provedených náhozech. Protože se svým charakterem liší od běžných motanic vytvářených smekacími navijáky, rozmotává je většina začátečníků nakonec nožem, i když ne vždy je to nutné. Přesto doporučuji k prvním pokusům navinout vlasec, a nikoli pletenou šňůru, která je dražší a hůř se rozmotává.

Typicky dochází k zamotání takto: mávnete prudce prutem a nástraha vyrazí vpřed. Vlasec je ale namotaný na cívce, takže s ní nástraha trhne a roztočí ji, jenže tím trhnutím sama ztratí část rychlosti a roztočená cívka začne chrlit vlasec, který vyplní celou klec multiplikátoru a dokonale se v ní zamotá.

Ideální postup je takový, že vyberete multiplikátor odpovídající nástrahám, s nimiž budete lovit, přičemž rozhodující je hlavně hmotnost cívky (lehké nástrahy mají problémy těžkou cívku roztočit). Dál je třeba seřídit odhozové brzdy, jejichž úkolem je brzdit rotaci cívky. Následný hod provedete tahem tak, abyste cítili, jak těsně před uvolněním palce držícího cívku nástraha táhne za vlasec a doslova si ho „chce“ odebírat. Optimální hod by měl být proveden po „balistické křivce“, a i když možná bude pohyb prutu pomalejší, nástraha může letět daleko, protože nepotřebuje vytahovat vlasec přes hranu cívky jako u smekacího navijáku. Díky tomu také multiplikátory snáze házejí se silnějšími vlasci než smekací navijáky a pro zajímavost - rekordní hody do dálky za hranici 270 m byly dosaženy právě za pomoci multiplikátorů (budiž smekacím navijákům ke cti, že zaostaly jen asi o 10 m).

Za zmínku by stálo držení a ovládání multiplikátoru. Vysloveně jednoznačný předpis na to není, ale velkou roli tu hraje palec ruky držící prut. Zatímco zbývající prsty jsou zaháknuty v revolverové rukojeti prutu (pod prutem je jakýsi hák pro jeden z prstů), palec drží naviják za jeho konstrukci, spouští před hodem uvolňovací mechanismus cívky, kterou následně přidržuje a v závěru hodu cívku dobrzdí, aby se z ní zbytečně neodvíjel vlasec. Šikovný palec je tu prostě základ. Druhá ruka zvládá obsloužit kličku navijáku, a aniž by ji musela pustit, může regulovat i zdolávací a mechanickou brzdu. Po stránce ergonomie je to dokonalé a prudce návykové.

Při popisování techniky hodu byla řeč o odhozových brzdách. V navijáku jsou obvykle dvě – mechanická, která snižuje otáčky cívky tím, že na ni z boku tlačí prostou mechanickou silou, a pak odstředivá nebo magnetická. Ty rovněž brzdí rotaci cívky, ale každá jiným způsobem. Odstředivá brzda je jakási hvězdice, na jejichž paprscích jsou navlečeny volně posuvné plastové piny. Hvězdice s piny je uzavřena v kovovém bubnu a při rotaci cívky se piny odstředivou silou tlačí na stěnu tohoto bubnu a tím cívku brzdí. Brzdná síla se do jisté míry reguluje sama – rychlejší rotace vytváří větší brzdnou sílu. Krom toho je možné piny vyřadit z činnosti tím, že je zatlačíme ke středu hvězdice, kde se zafixují. Doporučuje se vyřadit vždy dvojici proti sobě stojících pinů, aby byl brzdný účinek symetrický.

Alternativou odstředivé brzdy je brzda magnetická. Tady je obvykle zdrojem brzdné síly dvojice trvalých magnetů, v jejichž poli se pohybuje kotouč z feromagnetické látky. Regulační mechanismus mění polohu těchto magnetů a tím zvětšuje nebo zmenšuje velikost brzdné síly.

Určitou výhodou magnetické brzdy je to, že se dá plynule nastavovat (nejčastěji jsem se setkával s dvacetipolohovým mechanismem), a protože regulační kotouč je vybaven stupnicí, víte v libovolném okamžiku, co máte nastaveno, nebo si pamatujete, co jste měli nastaveno před časem, a můžete se k této hodnotě vrátit.

K regulaci otáček cívky se vždy používají oba typy odhozových brzd, jimiž naviják disponuje, zároveň. S jednou se reguluje brzná síla nahrubo, pomocí druhé si ji doladíte jemněji. Protože manipulace s piny vyžaduje otevření navijáku, slouží u navijáků vybavených odstředivou brzdou k jemnější regulaci brzda mechanická, u těch s magnetickou brzdou je lepší nastavit mechanickou brzdu na nějakou „univerzální“ hodnotu a doladit nastavení pomocí magnetické. Jedná se o uživatelsky přátelštější řešení. Existují i jiné systémy regulace otáček cívky – např. systém Digital Control od Shimana, ale to už by bylo nad rámec tohoto článku.

Někoho možná zklame, že multiplikátory se nedodávají s náhradní cívkou. Otevřít klec multíku a vyjmout cívku sice není nijak obtížné, ale protože součástí cívky bývá i mechanismus odstředivé brzdy nebo ložiska, je běžnější, že se s náhradní cívkou prostě nepočítá. Protože multíky jsou na průměr použitého vlasce velmi tolerantní, zjistíte časem, že to ani není zapotřebí. Možná pak zjistíte i to, že nutnost používání tenkých vlasců při přívlači je do jisté míry mýtus vytvořený příznivci UL vláčky (tam to opravdu nutnost je). A když už jsme u cívky – pravidlo plnit cívku až po okraj známé od smekacích navijáků tu neplatí. Standardně se cívka plní asi 1,5 mm pod okraj, ale mnozí majitelé si ji plní ještě méně, protože je pak lehčí a snáze se jim odhazují menší nástrahy. Kromě menší rychlosti navíjení to nemá žádný další negativní vliv.

Pojďme se teď podívat na kritéria výběru vláčecího multiplikátoru. V první řadě se musíte rozhodnout, pro jaký druh přívlače a s jak těžkými nástrahami má být použit. Pokud byste měli celý zbytek života roztáčet cívku schopnou pojmout 200 m „čtyřicítky“ za pomoci desetigramových nástrah, pak jste si na sebe upletli dokonalý bič. Platí zásada „malá nástraha – lehká cívka“. Nejlehčí jsou nízkokapacitní cívky z hořčíkové slitiny s odvrtávaným jádrem.

Dál je třeba se rozhodnout, zda budete používat pravorukou nebo levorukou verzi navijáku. V USA jsou častější pravoruké verze, u nás naprostá většina lidí přechází na multiplikátor ze smekacího navijáku a preferuje verzi levorukou, tj. s kličkou na levé straně (polohu kličky nelze měnit).

Dalším důležitým rozhodnutím je tvar navijáku – existují klasické multíky s kulatým profilem a potom nízkoprofilové verze označované jako „vajíčka“. Mají lépe řešenou ergonomii a atraktivnější design, daní za to je komplikovanější a v konečném důsledku zpravidla dražší stavba jejich těla. Vzhledem k velkým nízko zapuštěným převodovým skříním schopným pojmout velké hnací kolo dosahují „vajíčka“ vyšších převodových poměrů, a tím pádem mohou rychleji navíjet. Za úvahu stojí i bytelnost konkrétních modelů. Existují multíky prodávané v USA pro lov okounků pstruhových, které jsou v našich podmínkách vhodné pro veškerou střední přívlač, a potom robustněji stavěné stroje pro lov lososů, jerkování nebo mořský rybolov. Ty se u nás hodí i pro sumcovou přívlač.

Podle techniky, na kterou hodláte naviják používat, vybírejte i převodový poměr – pokud je nízký, znamená to pomalejší vedení nástrahy, ale větší sílu a robustnost.

Zajímavou součástí výbavy vláčecího multiplikátoru může být páčka „Twitchin bar“ patentovaná firmou Daiwa. Je propojena s hlavním hnacím kolem a po jejím stisknutí se kolo i s kličkou otočí asi o 70°, přičemž se navine zhruba 15 cm vlasce. Dá se tak docílit celkem zajímavého chodu některých nástrah a ovládat naviják jen jednou rukou. Mně tohle řešení k srdci moc nepřirostlo, ale někteří uživatelé (zejména kuřáci) jsou z něj nadšeni.

Pokud jde o značku, pak z těch dostupných na našem trhu jednoznačně vedou Abu, Daiwa a Shimano. Seřadil jsem je abecedně, protože navijáky každé ze jmenovaných firem vynikají v jiném ohledu a fanoušci jednotlivých značek se přou, která z nich je lepší. Koupí kvalitního multíku od libovolné z těchto tří firem rozhodně neuděláte chybu.

Za zmínku určitě stojí i to, že multiplikátory jsou na rozdíl od svých smekacích protějšků o něco náročnější na údržbu. Je to dáno tím, že do navijáku v mnohem větší míře zatéká voda z cívky. Proto je třeba nechat ho po lovu vyschnout a pravidelně promazávat některé součásti. Na údržbu jsou naprosto geniální klasické kulaté multíky firmy Abu, které povolením tří šroubů rozpůlíte a snadno ošetříte olejem všechna důležitá místa. Jednoduchostí a nesmrtelností své konstrukce mi tyto stroje připomínají stejně jednoduchý a nesmrtelný ruský automat Kalašnikov. Pokud chcete dokonalost a krásu, asi skončíte u nějakého japonského multiplikátoru za několikanásobně vyšší cenu. Je fakt, že do některých výrobků firem Daiwa nebo Shimano je možné se doslova zamilovat, ale s ohledem na svou peněženku jsem nakonec dal přednost nákupu kolovrátků „Made in Sweden“.

Na závěr bych měl uvést nějaké praktické zkušenosti. Pokud je to možné, doporučuji si vybraný naviják vyzkoušet. Někteří rybáři jsou na ergonomii dost nároční a ne každý kolovrátek jim sedne do ruky. Ergonomicky nejlepší mi zatím přišel krásný, kvalitní, ale drahý nízkoprofilový multiplikátor Daiwa Zillion určený pro střední přívlač. S ním nebo s rozměrově a kvalitativně podobnými navijáky lze chytat už s nástrahami od 5–7 g. Na lehčí věci bych multiplikátor nebral, tato oblast už je doménou smekacích navijáků.

Stejně tak bych nebral multiplikátor na zarostlé vody, kde jsou nutné hody spodem, pod rukou a podobně. Práce s ním je tu daleko těžší než se smekacím navijákem.

Délka hodu závisí na technice, seřízení navijáku a použitém prutu. Nemá cenu snažit se nahnat metry prostou silou švihu.

A konečně – tím, že začnete používat jiný typ navijáku, rozhodně nechytíte víc ryb. Vláčení s multiplikátorem je spíš o pocitech. Nemůžu nikomu garantovat, že mu bude „multíkovláčka“ příjemná nebo jí dokonce propadne, ale pokud se to stane, může to znamenat totální revoluci ve Vašem vláčkařském nádobíčku. Nezbývá proto než varovat - nákaza je rychlá, inkubační doba krátká, průběh choroby vleklý a léčba nákladná. Ovšem stojí to za to, to mi věřte.

 

SUMČÍ PŘÍVLAČ / otázky a odpovědi (3. část)

Dodnes se s bratrem přeme, který způsob přívlače je na sumce lepší.

TĚŽKÁ NÁLOŽ / lov candátů ve studené vodě

Když se řekne lov candátů v zimě, má člověk okamžitě před očima různé vertikální taktiky a předevš&iacu ...
Naši partneři