Český Rybář

Počátky

Nejvyšší a potažmo i nejhlubší místa planety jsou pro člověka odjakživa magická. Pro jejich dobytí riskujeme životy své i ostatních a vymýšlíme věci, které byste ještě před několika desítkami let zařadili do kategorie sci-fi. Kyslíkové přístroje pro dobývání osmitisícovek i pro potápění, ponorky, batyskafy – to vše bylo vymyšleno a vyvinuto díky odvěkým touhám člověka poznávat, zkoumat nebo také být první, nejlepší a slavný.

A tak se stalo, že kdysi dávno stražili dva pravěcí rybáři z primitivního voru šňůry spletené z travin, osazené kostěnými háčky a kusy masa. Podobné „čapíky“ vázali ke kamenům a označovali kusem klacku na hladině. Když jednou přijeli vyzvednout kořist, zjistili, že primitivní šňůra kdesi uvázla, jeden se chopil bidla a posunoval vor po hladině, zatímco druhý se snažil vyprostit pravěký systém z vázky. Nakonec se mu to povedlo, a jak tak ručkoval šňůru nahoru a vor setrvačností plul po hladině, upoutal pohybující se kus masa pozornost podvodního predátora. Když šňůra ztěžkla překvapenému lovci v ruce, zažil zprvu šok, ale protože už nebyl žádná opice a používal hlavu, večer u ohně se dlouze zamyslel a … hlubinná přívlač byla na světě! Myslíte, že je to fantazie?

Účel hlubinné přívlače

Přiznejme si, že tajemné vodní hlubiny jsou pro nás magické dodnes a při vyprávění o vybájených mořských obludách nebo třeba jen o tom, jaké sumčí giganty viděli potápěči při opravě té které přehradní hráze, nám stále ještě běhá mráz po zádech a naskakuje husí kůže. A to je dobře, protože od toho podivného mrazení už je jenom krůček k urputnému přemýšlení, a nakonec i k činu!

Jak dostat nástrahu na dno není zas tak těžké vymyslet. Co ale dělat, když o ni ryby (a hlavně ty dravé) nejeví zájem? Nebo co když se pohybují a loví jen v určité části vodního sloupce a my potřebujeme dostat nástrahu právě na ono místo? A jsme u jádra věci! Hlubinná přívlač jako taková totiž slouží právě k tomuto účelu – dostat zvolenou nástrahu na požadované místo a tam s ní dokázat pohybovat tak, aby upoutala pozornost dravce a vyprovokovala ho k útoku i v okamžiku, kdy o lov příliš nejeví zájem.

Typy hlubinné přívlače

Těžko říci, zda hlubinku opravdu vymysleli pravěcí lovci, ale v masovém měřítku začala být nejspíše používána při mořském rybolovu. Abychom tedy jasně definovali, co to hlubinná přívlač je – vždy se jedná o lov pomocí pohybující se nástrahy (ať už přírodní, nebo umělé) z lodi nebo jiného plavidla poháněného buďto vlastní silou, nebo motorem. Prezentace nástrahy se odehrává v různých, pečlivě zvolených částech vodního sloupce, a to za pomoci zátěže (tzv. downrigger) připevněné různými způsoby k lodi (na ocelovém lanku, šňůře, vlasci apod.) nebo přímo k prutu. K downriggeru (nebo k lanku spojujícím ho s lodí) je pak připevněna vlascem či šňůrou vlastní nástraha. Tento způsob bych pro naše potřeby nazval klasickou hlubinnou přívlačí. Pokud tedy hovoříme o klasice, můžeme ji dále rozdělit na několik typů:

1. Průmyslový lov na šňůry či silné vlasce nazbrojené mnoha háčky s živočišnými či umělými nástrahami (long liners). Jedná se mnohdy o několikasetmetrové náviny silonů s háky, které jsou po určitou dobu vlečeny za lodí (zde je pomocí downriggeru regulována hloubka prochytávaného sloupce). Že to nemá se sportovním rybolovem nic společného? A co řeknete na:

2. Sportovní mořský rybolov s downriggery, který se v dnešní době praktikuje po celém světě a jehož pomocí se loví ohromné množství mořských predátorů. Většinou se jedná o lodě s různě početnou posádkou (samozřejmě se dají pronajmout i čluny, které ovládáte pouze Vy), na kterých buďto lovíme klasikou, to znamená pouze s downriggery s umístěnými nástrahami (na jeden downrigger a k němu vedoucí lanko je možné speciálními klipy přichytit i několik nástrah do různých hloubek), nebo kombinujeme lov s downriggery a přívlač s různými hladinovými nástrahami. A správná posádka dokáže vláčet i další nástrahy v různých částech sloupce, k čemuž důvtipně využívá různých držáků na pruty, takže loď asi nejvíce připomíná dikobraza! Podle toho, kolik zaplatíte, se odvíjí i míra Vašeho pohodlí. Opalování na palubě, popíjení drinků a zdolávání ryby, kterou Vám zasekne některý ze členů posádky – i to je sportovní rybolov!

3. Hlubinná přívlač s menšími zátěžemi je to, co velice často (tedy někteří) praktikujeme na moři i na sladkovodních revírech. Rozdíl je v tom, že klasický downrigger je nahrazen zátěžemi různého tvaru i hmotnosti, umístěnými buďto přímo na kmenovém vlasci, nebo na návazci. Princip ale zůstává stejný – zátěž dostane nástrahu do takové hloubky, kde s ní chceme lovit.

Klasikou v tomto směru je právě lov s olůvkem kapkovitého tvaru různé hmotnosti, který jsem zmínil na začátku. Jak na to? Na kmenový vlasec uvážeme trojobratlík – stačí ale i kroužek. Na druhé očko obratlíku připevníme asi 2m kus vlasce, na který posléze umístíme nástrahu (většinou prošitá mrtvá rybka s trojháčkem v ocasní části nebo nastražená jednoháčky za tlamku a hřbet). Na spodní očko pak přivážeme vlasec (0,20-0,25 mm – při uváznutí zátěže pak utrhneme jen tento návazec, zbytek montáže zůstává) o takové délce, jak vysoko nade dnem chceme vést nástrahu – dobře pracuje do 2 m ode dna. To záleží i na hloubce, ve které chytáme – lovíme-li v hloubkách do 7 m, zvolíme lehčí olůvko (20-30 g) a od trojobratlíku uvážeme návazec cca 50 cm. S přibývající hloubkou zvyšujeme hmotnost zátěže (třeba až na 60 g, na moři i více) a délku návazce (do 2 m nade dnem), na který umístíme olůvko (viz postup na fotografiích). Hotovou montáž spouštíme postupně z jedoucí lodi, aby se návazec s rybičkou nezamotal do zátěže. Prut držíme v ruce a olůvko necháme poskakovat po nerovnostech dna. Po chvíli cviku cítíme každý kámen a někdy samozřejmě i každý pařez. Kapkovité olovo ale celkem zdatně překážky překonává, a pokud ne, a přece jen dojde k uváznutí, utrhneme většinou jen návazec s olůvkem, který snadno nahradíme. Po nějakém čase bezpečně rozeznáte vázku od záběru.

Tipy

Při této metodě lovu nejezděte příliš rychle. Nejcitlivěji rozeznáte záběr při 1. rychlostním stupni na elektromotoru (plujeme-li po větru, mnohdy elektromotor přerušovaně vypínáme). Pomalu a plynule plujeme i při pádlování.

Ideální je konstantní hloubka s členitým dnem (kameny, pařezy atd.). Jednak jsou u těchto překážek oblíbená stanoviště dravců, a jednak Vaše olůvko poskakující po nerovnostech přenáší pohyb i na nástrahu, a ta svým netradičním chodem dráždí ryby k útoku!

S ohledem na gramáž olůvka (mějte ale na paměti, že s ním nebudeme nahazovat, ale pouze ho spouštět u boku lodi) zvolte přívlačový prut. Ideální je takový, který máte takříkajíc „v ruce“. V každém případě – jemnější špička = citlivější signalizace záběru, ale pozor při vázkách – správně nastavte brzdu.

Na lokalitách, které detailně neznáte, není echolot jen dobrým pomocníkem, ale přímo nutností. Na bahnité placce bez přirozených úkrytů příliš dravců nenachytáte.

Mějme na paměti, které druhy ryb se budeme hlubinkou pokoušet chytat. V našich poměrech jsou to především candát, štika a okoun. Ty pak touto metodou můžete lovit po celý rok. Úspěšná bývá i v období, kdy dravci aktivně nevyhledávají kořist.

Hlubinná přívlač – pro a proti

Tento způsob lovu je v dobrých rukách výjimečný a ryby opravdu nachytá! Velkými výhodami jsou jednoduchost sestavení, malá ztrátovost při vázkách (tedy občas kromě zátěží) a hlavně – při správném použití je maximálně šetrný k rybám. Sekáme totiž téměř hned, ucítíme-li kontakt s rybou (nebo se ryba zasekne sama). Málokdy se stane, že dravec rybku spolkne, takže ho bývá jednoduché vyháčkovat a pustit = téměř žádné smrticí háčky zapíchané kdesi v útrobách.

Pokud jako klad tohoto způsobu lovu uvádím, že si s ním můžeme opravdu zachytat, musím toto „plus“ paradoxně uvést i v odstavci záporů. V rukou zdatného masaře se opravdu může jednat o jatka! Ostatně – rybářský řád se nám tuto metodu snaží rovněž „znechutit“ a lov hlubinnou přívlačí s elektromotorem bývá velice často zakázán. Na některých lokalitách, kde jsou určité druhy dravých ryb nadměrným lovem ohroženy a ČRS se je tímto způsobem snaží chránit, bychom ale tyto aktivity měli přivítat. Nu což – i to svědčí o účinnosti této metody a zvyšování tělesné kondice pádlováním na čerstvém vzduchu je zdravé!

Odnože

Toto téma by samo o sobě vydalo na další článek. Za odnože hlubinné přívlače bychom totiž mohli označit i vláčení hluboce potápivých wobblerů a dalších nástrah za jedoucí lodí. Rybářský řád to alespoň za hlubinnou přívlač považuje. Nejedná se ale o klasickou hlubinku, i když někteří výrobci se opravdu činí a speciálních typů nástrah pro tento způsob lovu je celá řada. Wobblery, různé typy gum s těžkými hlavičkami, systémky pro upevnění mrtvé rybičky, a když je nejhůř, tak třeba obyčejné (ať už zatížené, nebo ne) větší rotačky nebo plandavky mohou rovněž fungovat. Problém ale nastává při uváznutí – bez speciálního vyprošťovače bývá ztrátovost opravdu vysoká.

Závěrem

Zkuste to! Možná budete překvapeni. Hlubinka má své kouzlo, ať už zvolíme jakoukoli podobu. Nikdy ale nezapomínejme, že jsme sportovní rybáři, kteří by se měli k uloveným rybám chovat tak, aby metoda honosící se přívlastkem „šetrná“ nevyšla po zdolání dravce vniveč!