Český Rybář

Pravda, po žížalách šílí převážně okouni, ale můžeme ulovit candáty, štiky, tlouště a spoustu dalších druhů ryb. Protože jsou techniky jako trolling, klasická přívlač či vertikální chytání při lovu okounů opravdu účinné, přírodní klasika zůstává mezi vláčkaři na chvostu oblíbenosti. To ale neznamená, že žížaly nějak ztratily svou přitažlivost. Naopak... ryby pronásledující a atakující naše umělé napodobeniny se vcelku rychle učí a po několika nepovedených útocích může být žížala tou správnou volbou, která je znovu donutí k záběru.

Samotná technika lovu a vedení nástrahy se přitom od dropshotu s umělými napodobeninami zas tolik neliší. V každém případě si ale musíme uvědomit, co na kterém místě chceme lovit, a přizpůsobit se. Okouni kupříkladu klidně vezmou žížalu, se kterou pracujeme rychleji, candáti mají zase radši pomalejší vedení. Okoun je od přírody predátor, který útočí i na rychle se pohybující kořist, a i když se žížala sama o sobě na háčku neodolatelně kroutí, neuškodí zvýšit její atraktivitu pohyby špičky prutu. V mnoha případech mi přišel záběr při propadu nástrahy po mírném povytažení nade dno. Protože používám spíše kratší pruty s jemnými špičkami, mohu záběr dobře pozorovat na špičce. Okoun často ochutnává opatrně i několikrát za sebou. Pokud je ale ve stresu nebo přesvědčený o bezpečnosti nástrahy, nasaje ji rychle a důvěřivě. Po záseku háček zpravidla sedí a ve většině případů to bývá v přední části tlamky. Nedáváme-li ale pozor, mnohdy sekáme pozdě a pak bývá nástraha často hodně hluboko. Zvláště u ryb menších a středních velikostí je problém háček vyprostit. V těchto chvílích oceníte kvalitní peán.

Nejlepší zkušenosti mám s půlkou rousnice nastraženou za některý konec. Tady připadají v úvahu dvě možnosti. Buďto za hlavovou část, nebo za tu ocasní, ale pozor na konec, který se v nebezpečí snadno oddělí. Tento způsob přináší solidní výsledky, i když je žížala na háčku delší dobu. V žádném případě žížalu několikrát neprovlékejte (jako třeba při lovu na těžko), protože tak při dropshotu ztratí hodně ze své atraktivity. Žížalu vícekrát propichuji pouze ve dvou případech. Když jsem si jist, že se na zvoleném místě nachází hodně menších okounů, kteří se soustavně snaží uždibnout z háčku alespoň kousek dobroty, nebo když s nástrahou pracuji uprostřed hejna a tahám jednu rybu za druhou. Při neustálém ochutnávání a při zdolávání, když se okoun snaží zbavit háčku třepáním hlavou na hladině, ale stejně většinou o žížalu přijdeme. Vyměnit ji za novou není problém, ale pozor... zrovna nedávno jsem podcenil přípravu a na dno své krabičky s rousnicemi se podíval během několika málo minut intenzivního lovu! Trochu pomůže, když navlečenou žížalu zajistíte na háčku nějakou plastovou zarážkou. Není to špatné. A ještě jedna věc... dropshot s přírodní nástrahou nelze provádět s háčky bez protihrotů. Mrštná žížala se vyvlékne, než napočítáte do pěti.

Někdy funguje i kombinace umělé a přírodní nástrahy. Delší a tenčí imitace, jako různí úhoříci, žížaly nebo smáčci typu SPRO LIVE TAIL, jsou pro tyto účely ideální. Chod podobných nástrah je neodolatelný (pokochejte se někdy v mělké vodě) a zvláště ke konci sezony není špatné takovou kombinaci vyzkoušet.

Co se háčků týče, stal se mým favoritem Gamakatsu Worm 39. Ve velikosti 3 je k nastražení půlky žížaly ideální. Vážu ho na návazec z fluorocarbonu (0,25 mm) o celkové délce cca 70 cm. Protože je fluorocarbon docela tenký, může se stát, že nepůjde dobře zaklesnout do klipu u zátěže. Vypomozte si buďto bužírkou, nebo (pokud upevnění fluorocarbonu do klipu nevěříte) nad klipem jednoduše udělejte uzel, který bude sloužit jako zarážka. Vytvoříte-li na návazci více uzlů, umožní vám to měnit vzdálenost mezi zátěží a háčkem. Použité zátěže se často liší podle místa, kde lovím (hloubka, proud apod.). Většinou je ale jejich hmotnost někde mezi 7 až 28 g. Zátěž se musí dostat bezpečně na dno, abyste mohli vtisknout nástraze ten správný dráždivý pohyb.

Žížaly si můžete nachytat sami, ale já je většinou kupuji v rybářských speciálkách. K dostání bývají už i žížaly ve speciálních pěnových krabičkách, které jsou naprosto ideální. Chrání žížaly před vedrem i extrémním chladem, a když je uložíte do lednice při teplotě 5 °C, vydrží i několik týdnů.

Každému rybáři je jasné, že přírodní nástrahu musí především chránit před vedrem, které ji zabíjí. Na převoz používám chladicí box a při vlastním lovu se snažím krabičku se žížalami udržet v chladu alespoň tím, že ji obalím namočeným chladným hadrem.

Používám speciální kanadské žížaly a musím říct, že fungují lépe než ty, které nasbírám na zahradě. Důvodem je zřejmě fakt, že produkují daleko výraznější, silnější aroma. Ačkoli má okoun vynikající zrak, silné aroma žížal může být rozdílovým faktorem. Jednou jsem totiž zkoušel lovit na žížaly a trefil se do dne, kdy chodil jeden okoun za druhým. Napadlo mne udělat malý test, takže došlo na umělé nástrahy. Frekvence záběrů se značně snížila. Přidal jsem pár umělých nástrah do krabičky se žížalami a po chvíli je zkusil znovu nastražit. Okouni znovu brali jako o závod a já uvěřil tomu, že aroma nástrahy může hrát velmi důležitou roli.

Dropshot s živou nástrahou můžeme provozovat z lodi i ze břehu. Je nesporným faktem, že při tomto způsobu lovu udržíte nástrahu na zvoleném místě déle než při klasické přívlači. Dropshot oceníte zvláště na místech, jako jsou hráze, kamenné regulace, mostní pilíře či přístavní mola. Třpytky, wobblery, gumy... tyto nástrahy musíte neustále přehazovat a vodit je částmi vodního sloupce, aby vynikla jejich dráždivá akce. Dropshotovou sestavou ale můžete dráždit dravce na zvoleném místě, jak chcete dlouho, tedy pokud o ni nepřijdete v nějaké vázce. A nebojte... není to o lovu malých ryb. Já se svými přáteli chytáme na dropshot úplně stejné druhy (a velikosti) jako s klasickou přívlačí. Tak až budete příště u vody, nezapomeňte, že žížaly jsou přirozenou součástí potravy všech predátorů (a nejen jich), takže můžete ulovit nespočet druhů ve slušných velikostech. Užijte si to!