Český Rybář

Seděli jsme na lodi s bráchou Saschou a pomalými pohyby prohledávali našimi gumami dno. Na echolotu byla vidět jasná echa candátů, ale nám se nedařilo vzbudit u ryb ani ten nejmenší zájem. Po krátké době to na naší lodi vypadalo jako někde ve velmi dobře zásobeném rybářském obchodě, nebo spíš jako na bleším trhu. Všude, kam se dalo něco položit, se válely různé tvary, druhy a barvy gumových nástrah. V krátkých intervalech jsme je zkoušeli a hned zase měnili za další. Snaha se nám tedy upřít nedala, ale přesto ani horlivé nasazení nevedlo k úspěchu a kýženému záběru candáta.

Sascha už nevydržel v klidu sedět a házet. Sáhl po vertikálním prutu a poslal pro jigování v dané hloubce velmi převáženou 20g zátěž směrem ke břehu. Začal ji krátkými poskoky přitahovat zpět k lodi. Zničehonic přišla rána jako z děla a vertikální prut se ohnul až k rukojeti. Rybě se ani trochu nelíbilo, že by ji někdo měl vytáhnout na hladinu, a dávala to pod lodí silnými údery hlavy najevo. Zároveň to tak trochu prozradilo i vytouženého candátího protivníka. Napnuti jsme sledovali Saschův souboj. Dařilo se mu postupně získávat decimetry pletené šňůry zpět do navijáku. Ryba ale bojovala velmi srdnatě. Po chvíli se už na hladině objevila krásná silueta šedostříbrného candátího těla. Celé zdolávání zakončilo mohutné plácnutí ocasu, po kterém zůstala na hladině pěna. Sascha zkušeným hmatem pod skřele vylovil rybu z vody a pyšně ji pozvedl před objektiv fotoaparátu. „Tak snadno to najednou může fungovat!“ zamumlal si bratr polohlasem pod vousy a rybu opatrně vrátil zpět do vody.

Najednou na lodi propukla všeobecná panika. Každý z nás hledal v lodi svůj tvrdší jigovací prut. Pruty jsme opatřili těžkými jigovými hlavami od 18 do 21 gramů, relativně malými gumovými rybkami mezi 7 a 12 centimetry a šlo se do akce. Při této přetížené technice neexistovala prakticky žádná fáze klesání. Po 1–3 rychlých otočeních kličkou se nástraha trochu zvedla ode dna, aby na něj záhy zase narazila. Celé to trvalo jen pouhý okamžik, než si hlavička „ťuknula“ o tvrdé kamenité dno, které candáti tak milují.

Při dalším hodu jsme s bratrem jigovali paralelně vedle sebe od pobřežní hrany směrem k lodi. Záběr na oba pruty přišel prakticky ve stejný okamžik a my se kochali pohledem na ohnuté špičky a zdoláváním. Bylo to až k neuvěření, ale totální změna taktiky se pro dnešní den osvědčila. K mému velkému překvapení se na mém prutu objevil okoun, který kompletně nasál gumovou rybku s těžkou hlavou. Zvedlo nám to všem hodně náladu, přestože byly ryby velikostně spíše průměrné. Záběry přicházely téměř na každý hod a my zažívali fantastické rybaření.

O několik hodů později přišel daleko tvrdší záběr. Po záseku začala ryba v rámci svých záchranných manévrů tlouci ocasem do šňůry. Dokonce jsem pro jistotu musel trochu povolit brzdu, protože tento protivník byl daleko silnější než candáti a okoun před ním. Moje náčiní na okouny/candáty, sestávající z malého navijáku s přední brzdou velikosti 20 a jigovacího přívlačového prutu s vrhací zátěží do 55 g, bylo díky rybě na druhém konci v plné permanenci. Té se z vody vůbec nechtělo. Po pár získaných metrech si to vždy přes relativně utaženou brzdu opět namířila nekompromisně ke dnu. Už mě začínala trochu bolet ruka, když jsem pocítil, že soupeř postupně slábne. Bylo mi celkem jasné, s kým mám tu čest, což potvrdil vlasec zaslizelý kolem uzlíku spojujícího šňůru s fluorocarbonovým návazcem. Prakticky celý návazec byl potažen silnou vrstvou slizu. Takhle to umí pouze sumec! Docela jsem žasl a trochu i nechápal, že by sumcům vyhovovalo tak agresivní vedení přetížené nástrahy, protože ji všechny ryby musely nasát ze dna. Sumec se ještě zkusil schovat ve stínu pod lodí, ale netrvalo to dlouho, než jsem ho mohl bezpečně uchopit za spodní čelist. Na svůj druh jistě žádný obr, ale na relativně lehké náčiní nepochybně výborný zážitek!

Bylo až s podivem, jak agresivně ryby na všemi způsoby prochytaném místě po taktické změně reagovaly. Pokud bychom se skutečně zaměřili například na vertikální lov, zůstali bychom bez záběru. Díky šťastné náhodě, kdy se můj bratr rozhodl vyzkoušet něco zcela jiného, to byl nakonec parádní rybářský den se super agresivními záběry, a dokonce třemi druhy dravých ryb, na něž tato technika zafungovala na výbornou.

TIP: Uzel místo závěsky

Osobně nejraději vážu své jigové hlavy přímo na monofilní vlasec nebo fluorocarbonový materiál, a to z vícero důvodů:

1) Ryba nemůže uzel překousnout nebo během zdolávání povolit mezi zuby.

2) Uzel na rozdíl od závěsky nestojí nic, což je výhodné, protože candáty lovíme většinou na místech, kde je tvrdé a kamenité dno s podvodními překážkami a často dochází ke ztrátě nástrah.

3) Uzel v očku jigové hlavičky nevyluzuje žádné zvuky.

4) Uzel se nemůže v očku jigové hlavičky zaseknout.

Pokud použijete uzel, potom ale ten správný. Chybou, kterou můžete udělat, je navázat jigovou hlavičku nějakým z klasických tuhých uzlů. Ty samy o sobě brzdí chod gumové nástrahy a nedávají jí zdaleka tolik potřebného života. Již léta používám speciální smyčkový uzel, který se snadno naučíte - viz fotogalerie.