Český Rybář

Z HLOUBKY KE BŘEHU...

/ Přívlač / Text: Christopher Chew / Foto: autor / Překlad: Ivan Finta

S tímto stylem přívlače jsem začal spíše náhodou než záměrně. Blížila se zima, ze stromů padalo listí a teploty rychle klesaly. Původní plán zněl prochytat z bellyboatu konkrétní lokalitu velkými gumovými nástrahami a pokusit se o úlovek trofejní štiky. To se nám příliš nepovedlo, ale můj kamarád nakonec na „štičí“ nástrahu chytil krásného, pěkně rostlého candáta. To vyburcovalo náš zájem a rozhodli jsme se, že k revíru brzy zavítáme znovu a namísto štik se cíleně zaměříme právě na candáty.

Zvolenou lokalitou byla křišťálově čistá pískovna spojená s řekou, ve které tráví zimní měsíce spousta dravých ryb. I když je zde méně potravy, dravci dosahují slušných velikostí a nádherného zbarvení.

S vidinou úlovku velkých candátů jsme vyrazili na belly boatech do hlubších partií pískovny zkoušet vertikální přívlač. Abych byl upřímný… vertikální lov nepatří právě k mým nejoblíbenějším metodám přívlače a můj kamarád by to určitě potvrdil. Přijde mi totiž příliš jednotvárný a já mám rád aktivitu na své straně. A to bylo vidět i na výsledku. Po dvou hodinách zvedání nástrah bez jediného záběru jsem přezbrojil na jiný druh gumové nástrahy a poslal ji směrem do mělčích příbřežních partií. Při stahování přišla na řadu klasika, tedy střídavé zvedání gumy ode dna a následný volný propad zpět. Pár metrů před přechodem mělčiny do hloubky mě náhle překvapila slušná rána do špičky a prut v mých rukách se okamžitě ohnul do oblouku. Od rána jsme ryby hledali na hloubce a tady nebyly ani 2 m vody! Pár minut na to už se v čisté vodě pod belly boatem objevil temný stín. Lov z boatu nabízí rybáři úchvatné pohledy na ryby bojující pod jeho nohama a já si za další minutu mohl polaskat pěkného candáta, který spočinul na mém klíně. Na nahazování směrem ke břehu přešel i můj kamarád ve zbrani a do konce vycházky jsme zdolali několik candátů, štik a slušných okounů. Pokusy s vertikálním lovem se nesetkaly s úspěchem, což nás přesvědčilo, že aktivita ryb je na velmi slabé úrovni. Překvapil nás i počet ulovených štik, protože při předchozích výletech jsme vodu „promrskali“ opravdu důkladně jak gumami, tak wobblery.

Spousta podobných lokalit, ležících stranou od hlavního toku řeky, ale přesto s ní spojených, přímo vybízí k podobným metodám lovu, ale často vidím rybáře, kteří do úmoru zdvihají a spouštějí své nástrahy při vertikálu. Ano, bývá to velmi efektivní metoda, ale jsou dny, kdy ryby berou jen aktivněji vedené nástrahy. Pískovny přitom často nabízí ideální podmínky, protože od břehu se dno svažuje pozvolna až ke zlomu do hloubky. Po náhozu tedy můžeme střídavým přitahováním a přestávkami na propad nástrahy (často delšími než 5 sekund) najít místa v určité hloubce, kde se ryby právě zdržují. V průběhu jedné cesty nástrahy od břehu zpět k rybáři tak prozkoumáte různé hloubky, čímž vlastně aktivně hledáte dravce, pokud právě nejsou na lovu, a často zabere i velmi slušný kus. Mnohdy jsme byli překvapeni, do jak mělkých partií se ryby na podzim i v zimě vydávají, takže zkoušením techniky nahazování z hloubky ke břehu často objevíte dravce, na které byste při vertikálu nenarazili. A ještě jedno plus… většinou ulovíte slušnou druhovou paletu. Candáti, štiky, okouni a někdy i boleni s chutí zaboří zuby do vaší nástrahy po cestě od břehu do hloubky (tedy… bolen samozřejmě ne!).

Gumy jsou dobré zbraně!

V gumové nástrahy mám velkou důvěru ověřenou úspěchy při dřívějších lovech. Žádný rybář by neměl zmalomyslnět, když za hodinu házení nepřijde záběr. Tak do závěsky připněte nástrahu, které důvěřujete! Pískovny většinou nedisponují nějakým ohromným množstvím dravých ryb, ale průměrné velikosti bývají slušné a určitě se v nich najde i pár opravdu slušných kusů.

Vyzkoušel jsem už slušnou řádku gumových nástrah, ale mým favoritem je v poslední době Fox Rage Zander Pro Shad v přírodním zbarvení. Tato štíhlá guma s kopytem na konci ocásku má při své cestě nade dnem pro dravce obzvlášť lákavý chod. Ve velikosti 12 cm je pro větší candáty lákavou svačinkou, snadno ji zvládne i hltavý okoun a o štikách ani nemluvím.

Pokud očekáváte záběry větších ryb, vyberte jigovou hlavičku s pevným a ostrým háčkem. S ohledem na podmínky se nebojte zvolit zátěž někde mezi 7–15 g. Čím lehčí jighead, tím pomaleji bude nástraha propadávat ke dnu, což někdy není na škodu, ale jsou dny, kdy vám rychlejší propad přinese více záběrů. Za větrných dnů pak s těžší hlavičkou přímo počítám, protože neztrácím kontakt s nástrahou ani za silného větru. Berou-li ryby opatrně, používám háčky s protihrotem, což může znamenat rozdíl mezi oždibováním nástrahy bez efektu a zásekem, který sedí. Pokud ale dravci polykají gumy důvěřivě, nasazuji jigy s háčky bez protihrotu, které umožňují lepší manipulaci v případech, kdy ryba nasaje nástrahu hlouběji. Samozřejmostí je pro mne i lanko, protože jsou dny, kdy štiky doslova šílí a nepustí k nástraze nic jiného. Volím tenká a ohebná lanka, která neuberou nástraze na přirozeném chodu.

Není třeba zdůrazňovat, že velmi důležitý je neustálý kontakt s nástrahou… musíte cítit každý centimetr její cesty vodou. Tomu napomůže i správná volba prutu – ty s rychlejší akcí a citlivou špičkou, na které cítíte každý pohyb nástrahy, jsou ideální, ale musí být dostatečně pevné, abyste s nimi rybu (třeba i na větší vzdálenost) bezpečně zasekli a zdolali. Skvělý je Terminator Finesse Jigger v délce 2,4 m s vrhací zátěží 7–28 g. V kombinaci se spolehlivým navijákem vel. 2500 osazeným pletenou šňůrou o průměru 0,10–0,12 mm získáte naprosto ideální sestavu.

Vždy se vizuálně i náhozy snažím propátrat co největší část vodní plochy, abych nepropásl dravce v době, kdy aktivně loví. Nahazuji tedy z hloubky do pobřežních mělčin (nahazovací sonar je užitečný, ale ne nezbytný) a vždy počítám, za jak dlouho propadne nástraha ke dnu, abych odhadl hloubku. Když jigová hlavička narazí na dno, zvednu špičku prutu a začnu navíjet, aniž bych hýbal s prutem. Pokud ho držím ve stejné pozici, cítím vše a mohu okamžitě zaseknout, pokud přijde kontakt. Při navíjení se nástraha pohybuje v různých částech vodního sloupce, tedy v různých hloubkách. Všimnout si jí tedy mohou všichni dravci od těch na mělčinách až po ty odpočívající v hloubce pod mýma nohama. Proto se snažím udržet nástrahu co nejhlouběji i pod belly boatem. Možná to zní divně, ale divili byste se, jak často přijde záběr přímo pod vámi. Dokonce i těsně pod nohama, tak buďte ostražití do poslední chvíle, než znovu vytáhnete gumu nad vodu!

Z 99 % ale záběr přichází, když přestanete navíjet a nástraha se propadá ke dnu. Protože gumu taháte od břehu do hloubky, můžete v průběhu její cesty podobných propadů uskutečnit nespočet a na konci i hodně dlouhých, takže dáváte predátorovi slušnou šanci zaútočit. Držte prut pevně, protože atak bývá často hodně tvrdý!

Tuhle techniku lovu můžete směle zkoušet na nejrůznějších typech vod. Já popsal své zážitky z pískovny, ale nevidím důvod, proč by neměla fungovat na jezerech či tekoucích vodách. Na zkoušku můžete použít jakýkoli prut v délce 2,1–2,4 m, ale nakonec se stejně rozhodnete investovat do nějakého s rychlejší akcí. Nikdy se mi v průběhu vycházky touto metodou nepovedlo nachytat nějaká neuvěřitelná kvanta ryb, ale úžasné je to napětí z možného záběru trofejního kusu. Nejčastěji ji používám na podzim a v zimě, ale proč by nemohla fungovat po celý rok? Tak někdy zkuste poslat gumovou nástrahu 20 m ke břehu a nemáčejte ji celý den pod špičkou prutu!

Naši partneři