Český Rybář

Kvalita místo kvantity

Velké parmy jsou bezpochyby silní soupeři. Ryby od pěti kilogramů výše dokážou vyvinout daleko větší tah než srovnatelně velký kapr. Navíc dostat se velkým parmám na kobylku je všechno jiné, jen ne jednoduché. Často berou velmi ochotně menší exempláře. Ale povedlo se mi najít způsob, jak selektovat velké od malých. Než však člověk dostane šanci zaseknout skutečně velkou parmu, musí si být jist, že se v dané řece skutečně populace velkých parem nachází.

Rozhodně ne každá voda ukrývá velké ryby, ale najít vody s jejich dobrými stavy není zase tak těžké. Rychle tekoucí vody, jako jsou Mosela, Rýn nebo Neckar v Německu, produkují velké ryby, ovšem i velmi mnoho malých. Parmy nacházejí ve štěrkových korytech řek dobré reprodukční podmínky a v posledních deseti letech se lépe a především úspěšněji rozmnožují díky neustále se zlepšující kvalitě vody. Jedním z rozhodujících faktorů je podíl rozloženého kyslíku ve vodě. Čím čistší vodu tedy mají, tím méně kyslíku potřebují pro procesy při odbourávání bakterií. Výsledkem je skutečnost, že jikry jsou daleko lépe zásobeny kyslíkem, a z tohoto důvodu se vykulí i daleko více malých parem. To je velmi pozitivní vývoj.

Když se chci vydat cíleně lovit velké parmy, hledám ale trochu jiný typ vody než výše zmiňované známé lokality. Německé řeky s písečným, štěrkovitým a jílovitým dnem, jako jsou Lippe, Emže nebo Vezera, ukrývají ve svých vodách daleko méně ryb, ale o to větších. Také tady stavy parem postupně rostou, ovšem zdaleka ne tak razantně jako v jiných vodách. Výsledkem je, že na těchto lokalitách lze ulovit méně jedinců, ale zato větších. Také proud je velmi důležitým faktorem. Parmy z pomalu tekoucích vod jsou v průměru silnější a mohutnější než ty z velkého proudu.

Noční lovy

Rád stražím na velké parmy přes noc. Moje výprava začíná nejčastěji brzy navečer a trvá do ranních hodin. Mnoho parem ulovím v letních měsících od 6 hodin v podvečer

do 12 hodin v noci. S rozedníváním kolem 4. hodiny se začínají ryby opět shánět po potravě. Produktivní časy lovu se samozřejmě posunují s ročním obdobím. V zimě a na podzim začínám parmy lovit již v relativně brzkém odpoledni a částečně vydržím také hluboko do noci. Ve studené vodě v prosinci nebo v polovině února nejsou kapři příliš aktivní. Parmy pak mají volné pole působnosti a mohou se nerušeně krmit na zakrmených místech. Samozřejmě se přihodí i to, že v létě uprostřed noci ulovím velkou parmu. Zpozoroval jsem ovšem, že v hluboké noci se nad zakrmeným místem pohybovali spíše jen kapři. Myslím si, že divocí říční šupináči parmy z krmného místa částečně vytlačí.

Velké nástrahy

Hledat a najít ryby je vzhledem k omezeným populacím těžké. Pro tento účel musím použít krmení. Většinou nechávám parmy několik dní zvykat si na krmné místo. Přitom používám především velké návnady. Rybí pelety a boilie o průměru 20 mm velké parmy hravě zvládnou. Mezi mé další návnady patří partikly. Vysoký kurz má u těchto „vouskatých“ ryb kukuřice. Bez rozumného důvodu, který by vysvětloval jejich zálibu v této návnadě, ji parmy ve vařeném stavu rády přijímají. Možným vysvětlením by mohla být světlá barva zrnek, kterou parmy velmi dobře vidí. U boilie sázím na rybí varianty. Velmi dobré zkušenosti mám s příchutěmi Rubby Dubby a Bloody Chicken. Experimentoval jsem také s velikostí a s úspěchem používal boilie až do průměru 24 mm. Mým primárním cílem byla selekce větších ryb. S nástrahami od průměru 20 mm jsem nechytil žádnou parmu pod 3 kilogramy. S nástrahami nad 24 mm záběrů ještě drasticky ubylo, ale hmotnost ulovených ryb startovala na značce 3,75 kg. Také záběry od velkých cejnů se extrémně zredukovaly, plotice a jeseny jsem neulovil žádné. Jeden rybí druh na tomto experimentu ale výrazně profitoval, a to byli kapři. Kapři mají rádi velké nástrahy s rybími a masovými příchutěmi. To samé se týká partiklů. V řekách totiž povětšinou žijí velmi silní, štíhlí kapři, kteří bývají často velmi aktivní i uprostřed noci. Bohužel ale prostřednictvím zvětšených nástrah neexistuje možnost kapry jakkoliv vyselektovat. Z tohoto důvodu je potřeba zvolit si odpovídající silnější náčiní.

Velké krmné plochy a nápadné návnady

Na řekách nejčastěji zakrmuji v širokých pásech podél hlavního proudu a přitom se koncentruji na hlubokou a rychlejší vodu uprostřed řeky. Ryby nechávám na krmné místo zvykat tři až sedm dní a denně přikrmuji menším množstvím. Suché krmení při této metodě nepoužívám. Moje místa k lovu jsou často široká 50 metrů a více. To má zcela jednoduchý a praktický důvod. Na řekách ryby často k zakrmenému místu sjíždějí s proudem nebo naopak přijíždějí proti proudu. Jakmile ho naleznou, zdrží se zde a v klidu žerou. Jelikož rozmísťuji své nástrahy daleko od sebe, neplaší jiné krmící se ryby, pokud se zaseknutá parma vydá ke svému prvnímu výpadu. Samozřejmě čím větší krmné místo je, tím déle většinou trvá, než si ryba najde nástrahu. Abych efekt zdržení ryb na rozložitém krmném místě proměnil ve svou výhodu a parmy ještě rychle upozornil na své nástrahy, používám rád nástrahy dipované. K mým nejoblíbenějším dipům patří Yellow Zombie a Rubby Dubby. Také obalení nástrah v gelovém prášku, který do hry přidá ještě odlišnou barvu a vůni, považuji za vysoce přínosné. Především v tekoucích vodách se aroma rychle vymývá a tvoří lákavou stopu přímo k našim nástrahám pod háčky!

Plutí s proudem

První záběry od parem často přicházely na pruty nastražené proti proudu, zatímco kapři se více projevovali na prutech umístěných po proudu. Dal jsem si tu práci a v křišťálově čistých řekách centrální Francie pozoroval parmy v mělké vodě. Celé hodiny jsem seděl na kameni a sledoval zákonitosti provázející jejich krmení. Parmy jsou na život v proudu optimálně vybavené a mohou se tak těsně u dna velmi dobře pohybovat. Proud jim nečiní zdaleka takové potíže jako rybám s vysokou stavbou těla, podobnou tvaru těla kaprů. Navíc je rychlost proudu těsně u dna řek trochu redukována, proto zde zůstává ležet tolik lehkého písku a jiných sedimentů. Kapři plavou z důvodu stavby a tvaru svého těla v silném toku vody většinou proti proudu. Tímto způsobem šetří svou energii. Jakmile se ryba s vysokým hřbetem postaví v proudu bokem, je pro ni daleko těžší udržet se na místě, aniž by ji proud odnesl opodál. U parem je tato nevýhoda silně redukována. V tom tkví podle mého názoru jeden z hlavních důvodů, proč mnoho záběrů od parem přichází na horní prut.

Illnerův parmový návazec

Všiml jsem si, že háček u ulovených parem visel často úplně vpředu nebo na krajíčku horního pysku, a měl jsem i často neproměněné záběry, kdy se háčku nepodařilo řádně se zachytit. Ryba se jen krátce napíchla, vyrazila pryč z krmného místa a odmotala trochu vlasce z navijáku. Po dvou sekundách bylo po všem, vyřízla se! Optimální je, když háček sedí pevně v koutku nebo ve spodním pysku, případně v horním. Dnes již mohu s ohledem na další zkušenosti s lovem parem říci, že některé neproměněné záběry byly důsledkem použití špatného návazce. Parmy mají tlamu v nejspodnějším postavení ze všech velkých nedravých ryb a mohou svými silnými, masitými pysky rašplovat kameny a filtrovat štěrk. Zůstávají při příjmu potravy téměř vždy těsně u dna. Aby se můj háček při vyplivnutí nástrahy stihl správně otočit, experimentoval jsem s extrémně dlouhými a členěnými návazci. Známý typ návazce „Withy pool Rig“ se mi podařilo předělat z pop-upové verze na verzi s potápivou nástrahou. Důležité je, aby návazec z pletené šňůrky nezakrýval příliš háček a jeho délka byla trochu větší, než tomu bývá standardně. Osobně používám montáže dlouhé až 35 cm. Čím těžší je nástraha pod háčkem, tím se montáž lépe otáčí. Díky extrémně silnému efektu otáčení se háček mimořádně agresivně zachytí a mnoho ryb pak visí za spodní pysk. Stejně tak dobře a jistě sedí háček i v horním pysku. S tímto návazcem mám o 90 % méně neproměněných záběrů než předtím.