Český Rybář

EXPEDICE COMIZO / výprava za iberskou parmou

/ Cestování / Text: Jarda Těšínský / Foto: autor

I když se v největší míře věnuji lovu kaprů, jdu si občas zavláčet anebo zachytat na feeder, abych si tu svou rybařinu trochu zpestřil a vyzkoušel i jiné způsoby lovu. Kromě velkých kaprů se snažím chytat i ostatní druhy ryb a jako mnozí mám svá přání, co bych chtěl ještě v životě ulovit. Mezi mé vysněné ryby patří například i velká hlavatka, na kterou se v budoucnu chystám zaměřit. Další rybou, o které jsem už léta snil, je velká parma comizo. Tento druh není běžně rozšířený po světě, žije pouze v jedné oblasti na Pyrenejském poloostrově. Vyskytuje se tam v několika řekách a jezerech. Již před pár lety, když se ke mně dostaly fotografie této úžasné ryby, jsem si řekl, že se za ní musím jednou určitě vypravit.

Před časem jsem dospěl k názoru, že nastal ten správný čas se za touto nádhernou parmou vydat. První skutečnost, která mi trochu znepříjemňovala plán na její ulovení, byla vzdálenost na vody, kde se vyskytuje. Přes španělské kolegy z našeho týmu jsem se snažil zjistit, kde žijí největší kusy. Nakonec po dlouhém rozhodování padla volba na jednu vodu, kde se velké parmy sice vyskytují, ale v malém počtu a není snadné je ulovit. Můj španělský kamarád mi řekl, že devadesát procent lidí na vodě, kam jsem chtěl jet, nic nechytlo, a snažil se mi nabídnout jiné lokality, kde se nachází parem více, ale nejsou tak velké. Chtěl jsem mít šanci na velkou rybu a rozhodl se proto pro těžkou vodu s vírou, že za devět dní, které budu mít na samotný rybolov, nějakou ulovím.

Na výpravu se ke mně přidal i kamarád ze Slovenska Jožka. Vyrazili jsme tedy ve dvou na dlouhou cestu. Při našem výjezdu byl v Čechách mráz, –8 °C a poměrně dost sněhu. Věřil jsem, že ve Španělsku bude podstatně tepleji a že si kromě parádní rybařiny užijeme i krásné počasí. Čekala nás 2 500 km dlouhá trasa. Cestou jsme přespali ve Francii v hotelu. Už mi není dvacet, abych takovou dálku absolvoval najednou.

Po dvoudenním cestování jsme tedy dorazili na místo. V klidu a v pohodě. Po dokoupení všech potřebných potravin a zásob vody bylo možné vyrazit k jezeru. Po nafouknutí člunu jsme se spolu s našimi španělskými přáteli vydali na zhruba 2 km vzdálené místo po vodě. Cestou vyprávěli o velkých parmách, které se zde ulovily, ale také spoustu reálných příběhů, jak za čtrnáct dní rybáři neměli ani záběr.

Voda v řece byla velmi čistá, viditelnost tak do 3 m. Vyskytovala se v ní spousta přirozené potravy, hlavně raků a velkého množství sladkovodních krevet. Těch tu byly opravdu miliony kusů. Kolem vody se rozprostírala nádherná příroda, která je díky skalám těžko přístupná po břehu, a proto jsme se museli přesouvat lodí. Celou cestu bylo možné pozorovat opravdu bohaté zastoupení různých druhů divokých zvířat, jako jsou prasata, nějaký druh kozorožce, orli a supi, kterých tam je opravdu velké množství. To jen dokazuje, jak unikátní a krásné toto místo je.

Trochu zklamáním bylo, že se nesplnilo moje očekávání teplého a krásného počasí. Bohužel i tam dorazilo velké ochlazení, foukal ledový vítr a v noci i mrzlo. Voda měla něco kolem 9 °C, což nebylo až tak špatné, proto jsem doufal, že parmy budou při chuti a podaří se mi nějakou pěknou ulovit. Mým tajným snem na této výpravě bylo ulovit parmu přes 10 kg, což bych považoval za velký úspěch. Co se týče taktiky lovu, v podstatě bylo v plánu použít stejné způsoby jako při lovu kaprů. Jen jsem trochu zjemnil montáže a jako nástrahu se rozhodl používat boilie Biokrill a Chilli tuna. Oba dva druhy boilie jsou velmi atraktivní a skvěle se hodí také do studené vody. K nim jsem si samozřejmě vzal i jejich různé verze, jako například rozpustné boilie, vyvážené boilie a dumbles. Tyto nástrahy mi několikrát při těžkých výpravách, kdy ryby nebyly moc aktivní, pomohly.

Po příjezdu na místo jsme se nejdříve snažili rozdělat náš tábor a zavézt pruty. Přece jen jsme se dost těšili po těch dvou dnech v autě, až konečně začneme chytat. A také jsem se těšil, až poprvé spatřím vysněnou parmu comizo.

Po pár hodinách po zavezení přišel Jožkovi záběr a po poměrně dlouhém zdolávání přivezl kapra kolem 16 kg. Řekl jsem si, že to bude asi super výprava, když se hned po pár hodinách dostavil první záběr. Sice to nebyla parma, ale každý záběr z nové vody je vždy úspěch. Bohužel moje představa se nenaplnila a byla to na dlouhou dobu také jediná akce. Neměl jsem tušení, z jakého důvodu ryby nebraly, možná to způsobilo ochlazení nebo neustále kolísající voda, těžko říci. Voda byla ještě poměrně studená a navíc plná přirozené potravy, což není nikdy příliš dobré.

Postupně jsem střídal různá místa a hloubky, a to od 1 do 10 metrů. Zkoušel jsem různé montáže, zjemňoval návazce, zmenšoval nástrahy, ale výsledek se nedostavoval. Někdy, myslím, že to byl asi šestý večer, jsem se konečně dočkal záběru na dumblesku Biokrill. Ryba se rozjela, ale malou chvíli po záseku spadla a bylo po všem. Trvalo to tak krátce, že si netroufám ani odhadnout, co to bylo za rybu a jakou měla velikost. Jeden den jel Jožka několik kilometrů dolů po proudu a spatřil nějaké kapry. Rozhodl se na jeden den přestěhovat s lehkou výbavou a zkusit nové místo. Pokud by byl úspěšný, vše bychom sbalili a přestěhovali se na poslední tři dny na nové stanoviště. Bohužel ani jemu se na místě, kde ryby viděl, nepodařilo nic ulovit. Vrátil se a následně padlo společné rozhodnutí zůstat na našem tábořišti a bojovat do konce.

Rozhodl jsem se maximálně zjemnit své montáže a použít co nejmenší nástrahy, když byly ryby v podstatě neaktivní. Navázal jsem háček o velikosti 8 na velmi jemnou šňůrku Craft a jako nástrahu použil vyvážené, malé 12mm dumbles Biokrill. Snažil jsem se umístit montáže do čistých míst v travách, což v silném větru nebylo vůbec snadné. Často jsem montáž pokládal na několikrát, než se mi ji povedlo přesně umístit. Kvůli klidu jsem montáže zavážel ke druhé straně, kam chodila do rákosí hledat potravu divoká prasata a další zvěř. Kolikrát v noci, když vše ztichlo, bylo slyšet, jak se brodí rákosím, pijí a hledají nějakou potravu. Často, když jsem byl na lodi, ukázala se jen několik metrů ode mne, jako by se skoro nebála. K tomu na obloze kroužilo kolem dvaceti velkých orlů najednou. Nikde jsem je v takovém množství ještě neviděl. Možná to bylo díky velkému množství divokých holubů, kteří tam žijí. A podle jejich zbytků na skalách usuzuji, že jsou zřejmě nejčastější orlí potravou.

Naše výprava se chýlila ke konci a nadešel poslední den. Naposledy jsem převezl montáže a stále věřil, že se něco stane a vytoužená parma se ukáže. Zažil jsem to za ta léta už mockrát, že se na vás zničehonic usmálo štěstí v podobě vytoužené ryby. A opravdu se tak stalo! Asi tři hodiny před koncem výpravy se dostavil záběr. Ryba silně táhla, tak jsem se ji vydal zdolávat z lodi, aniž bych měl tušení, jestli to bude parma nebo kapr. Při silném souboji ryba stále zajížděla do trav a nechtělo se jí na hladinu. Podle prudkých krátkých výpadů, které často měnily směr, jsem si říkal, že to kapr asi nebude. A nemýlil jsem se! Najednou se z čisté vody vynořila téměř metr dlouhá ryba. Parma! Přiznám se, že jsem hodně znervózněl, zvláště když bylo vidět, jak má malý háček zaseknutý úplně na kraji tlamy. Parma stále podnikala prudké krátké výpady všemi směry, ale nakonec se mi ji podařilo podebrat. Konečně se uskutečnil můj sen a cíl výpravy byl splněn!

Ověřil jsem si, jak moc je tenká hranice mezi úspěchem a neúspěchem. Tady to byly pouhé tři hodiny, které zbývaly do konce. Rázem bylo devět neúspěšných dní zapomenuto a já prožíval chvíle štěstí. To pochopí asi jen ten, kdo něco podobného prožil. Věřit a bojovat se musí vždy až do konce, ale to neplatí jen pro rybaření.

Parma měla necelý metr a vážila 11,5 kg. Můj sen se tady splnil. Byla to nádherná, čistá, silná a krásně vybarvená ryba, kterou se mi podařilo ulovit poprvé v životě. Po několika fotografiích a natáčení jsem ji pustil zpět a díval se, jak tato výjimečná ryba odplouvá. Dvoudenní cesta domů díky ní probíhala celkem dobře a já získal ještě větší motivaci se vrátit a pokusit se znovu o nějakou větší „kolegyni“. I když vzdálenost je opravdu velká, pro mě osobně výprava určitě stála za to. Získal jsem nějaké zkušenosti, díky kterým bych příště mohl uspět. Takže někdy v budoucnu na shledanou, comizo!

CONNEMARA ROAD TRIP

Connemara je divoký region na západě Irska. Jedná se o oblast známou rašeliništi, malebnou ...

ROZMARY ŠPANĚLSKEHO JARA / aneb třikrát na Ebru a pokaždé jinak

Přestože jsem si pro letošní rok žádné rybářské plány na výlety do zahraničí ...
Naši partneři