Už se to blíží. Přihlášky na závody jsou podané. Postupně se dozvídáme, zdali je ještě místo ve startovním poli a jestli máme šanci se do něj zařadit. Přemýšlíme o různých nástrahách, pozorně sledujeme přicházející novinky, rozebíráme taktiku - hledáme cestu, jak uspět.
Možná je to také jedna z Vašich prvních zkušeností s rybou. Blíží se Štědrý den a táta kuchá vánočního kapra. „Pojď si zašlápnout duši,“ říká Vám a jako z maringotky na pouti vytahuje z útrob ryby dva malé „plynové balónky“.
Boilie – slovo, které se v současné rybářské (a zvláště té kaprařské) terminologii používá častěji než slova udice nebo naviják. Boilie předběhlo o pořádný kus cesty legendární nástrahy, jakými jsou kukuřice, hrách, těsta či rousnice.
Lov feederem a vnadění jsou spolu pevně spojeny. Obzvláště lov pomocí krmítka je neodmyslitelnou součástí feederového chytání. Feeder a krmítko to je klasika, ale vzhledem k tomu, že jiný způsob vnadění může být někdy mnohem efektivnější, je třeba ovládat také vnadění rukou a samozřejmě i prakem, pokud lovíme ve větších vzdálenostech od břehu.
Ve vodě rozpustné PVA materiály se v kaprařině používají již několik let. I mezi našimi rybáři jsou velmi oblíbené. Někdo je dává na udici při nahazování, jiní je nasazují i při vyvážení.
A je to tady! Jedeme do Norska! Cestovní horečka stoupá takovým tempem, že kdyby se dala změřit teploměrem, sloupec se rtuťovou náplní by už dávno explodoval na tisíc kousků.
Tak tu máme zase zimu, rybářsky nejméně vděčné období. Jako redaktor rybářského serveru mám stesky „kolegů ve zbrani“ denně před očima.
Kdysi jsem si myslel, že nejlepší nástrahou je pouze potápivý wobbler. Několik úspěchů mě přesvědčilo o jeho úžasných schopnostech a já jsem tyto wobblery používal téměř vždy a všude. Tak to šlo až do jednoho večera.
Sedím na stoličce v bivaku a mozek pracuje na plné obrátky, aby vyřešil nastalou situaci. Před sebou mám koberec návnad vytvořený z několika stovek kuliček boilie. Jak chci zaujmout ryby svou nástrahou v takovém množství? Času není nazbyt a já chci chytit rybu co nejrychleji. Jak a čím zvýším atraktivitu nástrahy?
Mohlo by se zdát, že feeder a lov v noci nejdou příliš dohromady, ale to je docela velký omyl. Jsou způsoby, jak se přizpůsobit tmě a žádný záběr nepropást. Rybáři lovící feederem se v podstatě dělí na tři tábory. Ti první v noci v podstatě nikdy nechytají a není to tím, že by měli s feederem nějaké problémy, ale proto, že v noci prostě neloví za žádných okolností.
Konec kalendářního roku, a tím závěr sezony lovu dravců můžeme pojmout různým způsobem. Někteří mohou chtít využít poslední šance, aby vánoční tabuli ozvláštnili vlastnoručně ulovenou štikou či candátem, zatímco jiní už svoje vláčecí nádobíčko pomalu ukládají k zimnímu spánku a věnují se sumarizaci úlovků a bilancování uplynulé lovecké sezony.
Čas se řítí neuvěřitelným tempem. Než jsem si zvykl na to, že je podzim, chýlí se i toto pestré roční období ke svému konci a chystá se předat vládu nad krajinou zimě. Pokud jsem si ale nevšiml, jak rychle se blíží ono neradostné období vyznačující se krátkými dny a nevlídným počasím, neznamená to, že si nevšimli jiní.
Při svém rybaření a bádání nad úspěšností jednotlivých wobblerů jsem narazil na velikou rozmanitost v chování ryb. Často je to až k nevíře, jakou moudrostí a učenlivostí se ti naši šupinatí přátelé projevují. Plovoucí wobblery odmítají. Potápivé nevidí. Když taková situace nastane, volím... wobblery vznášivé!
Každý by se chtěl posunout v rybařině dál, ale ne každý je ochoten vybočit ze svých zaběhlých zvyklostí a vyzkoušet něco nového. Jenže právě nové věci Vám ukážou a rozšíří nové obzory, čímž pokročíte zase o kousíček vpřed. V rybařině je stále co zlepšovat a s čím experimentovat. Můžete zkoušet vše od prutů přes navijáky po vlasce a háčky.
Už v minulém čísle jsme si slíbili, že příští články budou na stránkách mladého rybáře patřit dravcům. Jak se stále více noříme do podzimních plískanic a teploty ovzduší i vody klesají, ztrácejí pomalu kapři a další býložravé ryby na aktivitě, kterou překypovaly v první polovině podzimu.
V anglické rybářské literatuře najdeme první historickou zmínku o tomto typu navijáku již v roce 1651 (Thomas Baker – The Art of Angling). „Moderní“ Centrepiny (též Centre Pin, Center Pin nebo zkráceně Pin) jsou navijáky, které se bez velkých technických změn vyrábějí již přes 100 let.
„Rybář ohrožuje ryby mnohem více slovem, písmem, obrazem než vlastním rybařením!“ Dobře si to uvědomuji. Sdělit zkušenosti. Ukázat nadějná místa a nástrahy, to jsou věci, za které ryby často platí svými životy.
O rybářských rájích už toho bylo popsáno dost a dost. Je to asi i tím, že postupem času si rybáři vybírají lokality v severněji položených oblastech Norska, kde se dají nachytat opravdu solidní úlovky.
Některým úsekům na řekách se rybáři úmyslně vyhýbají. Jsou to nejčastěji místa s mnoha vázkami (což je zcela pochopitelné, protože chceme především rybařit a ne neustále navazovat háčky a krmítka), ale také silné proudy. Jenže vyhýbat se proudům je zcela jistě chyba, neboť právě v nich můžeme ulovit mnoho krásných ryb.
Postupně se mezi rybáři staly velmi populární speciálně vytvořené háčkové nástrahy ve tvaru pelety a mnohé firmy je, vzhledem ke zvýšené poptávce, zařadily do svého výrobního programu. Momentálně se s nimi můžeme běžně setkat na pultech rybářských prodejen a jejich popularita vzrůstá.
