Český Rybář

HLAVÁČ ČERNOÚSTÝ / INVAZE ZAČÍNÁ

/ Zajímavosti / Text: Tomáš Urbánek / Foto: autor

Počet druhů ryb žijících na našem území se v poslední době často měnil. Některé vymizely, jiné k nám pronikly ze sousedních zemí a další jsme si dovezli sami. Ve většině případů z toho nic dobrého nevzešlo, a tak snaha introdukovat další cizí druhy postupně ustala. Bohužel se nedávno objevil host, který se k nám na návštěvu pozval sám, a vyhodit ho bude docela problém.

 

Jmenuje se hlaváč černoústý a momentálně podniká vítězné tažení světem. Zatím se mu podařilo dobýt polovinu Evropy a pronikl i do Severní Ameriky, kde už si s ním také nevědí rady. Hlavním problémem, který s sebou přináší, je výrazný pokles početnosti původních druhů ryb všude tam, kde se tento vetřelec zabydlel. A zabydlet se dokáže prakticky kdekoli. Snáší sladkou, slanou i brakickou vodu a může žít ve vodních tocích i stojatých vodách.

Původní oblastí výskytu hlaváče černoústého je pobřeží Černého a Azovského moře a dolní toky Dunaje, Dněpru, Dněstru a dalších řek jihovýchodní Evropy. Schopnost žít v široké škále podmínek spolu s rychlým rozmnožováním dělá z hlaváče rybu s mimořádně dobrými předpoklady pro kolonizaci nových území. Jeho šíření na velkou vzdálenost napomáhá lodní doprava. Mnohasetkilometrové přesuny zvládnou hlaváči tak, že jsou nasáti do útrob lodi spolu s tzv. balastní vodou sloužící k vyvážení plavidla a v jiném přístavu se z ní opět dostanou ven. Tímto způsobem hlaváč překonal i Atlantik a pronikl do oblasti Velkých jezer v Severní Americe.

Poprvé jsem se s hlaváčem setkal na Dyji v roce 2006. Viděl jsem při brodění v řece menší podivnou rybu, kterou jsem si neuměl nikam zařadit, a než jsem se stačil rozkoukat, zmizela mezi kameny. Na další setkání jsem si musel čtyři roky počkat. Na podzim roku 2010 chytil hlaváče v Dyji kamarád při společném lovu okounů. Po prozkoumání u vody jsem už tušil, oč jde, a vzal úlovek domů. Chtěl jsem pořídit pár fotek pro tou dobou nově vznikající atlas ryb na www.chytej.cz. Člověk míní, kocour mění. Druhý den jsem našel jen převrhnutý kyblík.

V září 2011 se na Dyji konalo 3. kolo II. ligy v přívlači, kterého jsem byl jako člen týmu MO Lednice spolupořadatelem. Závodníci chytali, počasí nezlobilo a ryby braly. Kromě běžných druhů ryb se chytali i hlaváči, zpravidla na marmyšky. Bylo jich tolik, že tvořili více než polovinu chycených ryb. Dost nás to překvapilo, rok předtím jsme na stejném úseku při lovu okounů na marmyšky o hlaváče ani nezavadili. Navíc nám rychle došlo, že masové objevení stovek těchto ryb není událost, ze které bychom se měli radovat. Podíval jsem se tedy na Internet a vyhledal si další údaje o hlaváčovi.

První zmínky o jeho výskytu v ČR pocházejí zřejmě z roku 2008 a hovoří o ojedinělých úlovcích na dolních tocích Moravy a Dyje. Někteří rybáři tvrdí, že se s touto rybou setkali v letech 2010 a 2011 i v pražské Vltavě. Pokud se hlaváčovi podařilo proniknout až do Prahy, v čemž mu zřejmě výrazně napomohla lodní doprava, dá se jeho výskyt očekávat i v Labi, případně některých jeho přítocích. Zajímalo mě, v čem je příčina hlaváčových dobyvatelských úspěchů. Rychlý a pohyblivý rozhodně není. Podobně jako vranka nemá plynový měchýř a žije při dně, po kterém se pohybuje krátkými poskoky. Anatomickou zvláštností hlaváče jsou srostlé břišní ploutve tvořící přísavný terč, který mu pomáhá přichytit se v proudu na dně. Pokud ale nemusí, tak se hlaváč do proudu nehrne. Na řece jednoznačně preferuje pobřežní pásmo, čím členitější, tím lepší. Typickým místem jeho výskytu jsou kamenité záhozy. Proud se zde o kameny rozbíjí a zpomaluje, což hlaváčům vyhovuje. Nemusejí zde vynakládat mnoho energie a kamení jim zároveň poskytuje úkryt před dravci.

Jestliže pohyblivostí hlaváč nemůže konkurovat většině ostatních ryb, tak při získávání potravy snadno získá ztracené body zpět. Sežere v podstatě cokoli, co dokáže chytit a co se mu vejde do tlamy, která není zrovna malá. Potravu tvoří různé larvy, měkkýši, korýši, jikry, ale i rybí potěr a v útrobách větších jedinců jsem nejednou našel i zrna sladké kukuřice. V oblastech, kam hlaváč proniká, představuje zejména predace jiker poměrně velké riziko, že negativně ovlivní stavy původních druhů ryb. Z mých zkušeností vyplývá, že důležitou roli při lovu hraje u hlaváče zrak. V čisté vodě a za dobrých světelných podmínek byla aktivita ryb pokaždé mnohem větší než při zákalu a za soumraku.

Obrovskou konkurenční výhodou hlaváče před ostatními rybami je rodičovská péče o nakladené jikry. Samice se vytírá od druhého roku života a může se dožít pěti let. Samec se obvykle do rozmnožování zapojuje až ve třetím roce, kdy vybuduje hnízdo, k němuž láká samice, s nimiž se vytírá. Jikry pak hlídá a ovívá ploutvemi. Pečuje o ně s takovým zaujetím, že obvykle svou první rozmnožovací sezonu nepřežije. Jeho oběť se ale projeví mimořádně vysokým procentem přeživších potomků.

Šíření hlaváče na Dyji v současnosti podporuje i budování rybích přechodů. Nejspíš i díky nim se dá hlaváč v současnosti chytit nejen v Břeclavi, ale v menších počtech i kolem Ladné, Podivína a Lednice. A pokud už se tak nestalo, je jen otázkou času, kdy pronikne až k hrázi Novomlýnské nádrže.

Po skončení závodů jsem se vydal hlaváče lovit. Vedla mě k tomu jednak touha zjistit, kde a v jakých počtech se tyto ryby na Dyji vyskytují, a také malinko naivní představa, že tím řece trochu ulehčím. To jsem ještě netušil, jak je řeka touto rybou zamořená. Hlaváči byli všude. Během několika krátkých vycházek jsem jich s pomocí kamarádů ulovil z asi dvousetmetrového úseku řeky přes 500 a záběrů v podstatě neubylo. Obrázek o hojnosti této ryby si už jistě uděláte sami. Ulovené hlaváče nepouštím. Nedělám si iluze, že bych jejich počet dokázal nějak výrazně zredukovat, ale mám rád parmy, okouny, tlouště a jiné ryby, pro které je, drsně řečeno, mrtvý hlaváč - dobrý hlaváč.

Možná se ptáte, co s tolika rybami. Rád experimentuji, a tak jsem se pokusil najít pro ně využití v kuchyni. Znáte grundle? Hlaváči se na přípravu podobného pokrmu hodí dokonale. Čištění není ani moc pracné. Stačí uříznout hlavu a vykuchat, což je záležitost asi deseti vteřin. Škrábat v podstatě není potřeba. Při kuchání jsem zjistil, že z asi tří set ryb, které mi prošly rukama, byly zhruba tři čtvrtiny jikernačky a pouhá čtvrtina mlíčáci. Příčinou je již zmíněná skutečnost, že samec obvykle po výtěru umírá, zatímco samice se mohou třít i v dalších letech.

Ale zpátky do kuchyně. Očištěné ryby stačí nasolit a obalit v libovolně okořeněné mouce. Pak už šup do oleje, ideálně do friťáku, a usmažit do křupava. Maso hlaváče je jemné, bílé a chuťově podobné okounímu. Malých ryb, které se do kuchyně nehodí, se milerád ujme náš kocour. S podivem je, že rybami normálně opovrhuje, ale hlaváče by baštil do prasknutí.

Pro zájemce popíšu, jak hlaváče lovit. Asi nejzábavnějším způsobem je lov na marmyšku. Preferuji pruty v délkách kolem 2,1 m, v ideálním případě s chvějivou špičkou. Lze použít i delší, ale nenašel jsem k tomu důvod a s krátkým prutem se podstatně lépe ovládá nástraha. Naviják zde hraje jen roli zásobníku vlasce, takže s jeho výběrem si není třeba lámat hlavu. Snad jen pokud nám lov zpestří nějaká jiná větší ryba, přijde vhod citlivě seřiditelná brzda. K marmyškování používám vlasec o průměru 0,08 mm. Někomu se to možná bude zdát málo, ale výměnou za nosnost získám lepší kontakt s nástrahou. Rozdíl v chování půlgramové marmyšky navázané na 0,12mm a 0,08mm vlasci v proudu je přímo propastný.

Ještě si něco povíme k samotným nástrahám. Marmyšky vybíráme takové, abychom ani v mírném proudu neměli problém dostat je ke dnu, a zároveň preferujeme ty s co nejmenším háčkem. V praxi sáhneme po těch s délkou (včetně háčku) max. 1 cm a váhou 0,5-1,5 g. Tvarově volíme spíš kompaktní modely, aby lépe propadaly ke dnu. Na háček můžeme dát takřka cokoli. Začínal jsem s mikrotwistery přírodních barev. Rybám se líbily. Později jsem zkusil i výrazné barvy a rybám se líbily snad ještě víc. Po pár hodinách experimentování jsem došel k závěru, že jediné, na čem záleží, je velikost, přičemž čím menší, tím lepší. Tvar a barva se ukázaly jako téměř nepodstatné. Ve finále jsem vzal starý bílý potrhaný twister, rozřezal ho na nudličky a i na ty s úspěchem lovil.

Dosti teorie, pojďme na ryby. Na hlaváče narazíme v řece téměř kdekoli, ale chceme-li být opravdu úspěšní, vyhledávejme kamení. Mám tím na mysli hlavně kamenné záhozy na regulovaných úsecích. Hlaváči s oblibou využívají jako úkryt různé škvíry a jeskyňky vzniklé nakupením kamenů. Nejlepší místa jsou tam, kde u břehu není příliš silný proud, kterému se hlaváči kvůli svým špatným plaveckým schopnostem spíše vyhýbají. Mělká voda není na závadu, ba naopak. Většinu ryb jsem ulovil v místech s hloubkou 40–80 cm. Další výhodou je nízký stav vody v řece. Voda tolik neproudí a lov i lokalizace ryb jsou snazší. Dobrým pomocníkem budou polarizační brýle, umožní nám přesné prochytání mezer mezi kameny a v čisté vodě uvidíme jak záběry, tak celé to hemžení na dně, kdy se o nástrahu pere několik hlaváčů najednou. Zajímavým poznatkem je, že tyto ryby se téměř nedají vyplašit. Několikrát se mi stalo, že jsem ulovil rybu zpod kamene, do kterého jsem ještě před deseti vteřinami šťoural klackem, abych uvolnil uvízlou nástrahu.

Samotný lov je nesmírně jednoduchý. Marmyšku spouštíme do různých mezer a skulin mezi kameny, kde s ní jemně potřásáme. Nezbytné je často pokládat nástrahu na dno a nechat ji tam dvě tři vteřiny poležet. Právě v této fázi ryby marmyšku poměrně energicky atakují. Zde se naplno projeví výhoda citlivého prutu, je s ním mnohem snazší vystihnout správný okamžik k přiseknutí. Záběry budou přicházet prakticky pořád, ale odhaduji, že proměnit v rybu na břehu se podaří pouhou čtvrtinu až pětinu z nich. Poměrně výrazně lze úspěšnost vylepšit výměnou umělé nástrahy za přirozenou. Tou je obyčejný masný červ. Ryby na něj útočí mnohem ochotněji než na plastová šidítka.

Pokud se Vám zdá lov s marmyškou náročný a málo efektivní, je tu další technika. Lov je tomto případě slabé slovo, já této činnosti říkám těžba. Oproti marmyšce ryby dobírají mnohem lépe. „Ne“výhodou (záleží na úhlu pohledu) je rozšíření velikostního spektra úlovků o malé a nejmenší jedince. Touto technikou není problém dopracovat se k úlovku 30-60 ryb za hodinu lovu. Vybavení nemusí být tak jemné jako pro lov s marmyškou, zbytečně bychom v kamenech trhali. Sestava s vlascem 0,12 nebo 0,14 mm bude tak akorát. Prut s chvějivkou bude stále výhodou. Jako koncovou montáž použijeme trošku upravený feederový paternoster, kde délka přívěsu se zátěží bude 3-5 cm a návazce 5-10 cm. Jako zátěž poslouží prakticky cokoli - broky, dropshotové zátěže či jiná olůvka. Ideální je hmotnost kolem 5 g, ale pokud máte tvrdší prut, klidně i víc. K napíchnutí masného červa poslouží jakýkoli plavačkový či feederový háček velikosti 10-14. Pro jednoho červa by se hodil i menší, ale vzhledem k hltavosti hlaváčů nedoporučuji.

Technika lovu je v podstatě stejná jako při lovu na marmyšku. Opět je to značně akční lov s častým střídáním míst. Pokud z některého místa dostanete 2-3 ryby po sobě, je dobré se mu ještě nějakou dobu věnovat. Takovým horkým místem často bývají různé plácky u hromádky kamenů a podobně. Vypozoroval jsem, že hlaváče vábí rozruch, ať už je vyvolaný zdoláváním ryby nebo vířením kalu způsobeným klepáním zátěží o dno. Je-li v blízkém okolí hlaváčů víc, začnou se k místu stahovat a dá se pak z kousku dna o ploše 30 x 30 cm ulovit během pár minut deset, patnáct a někdy i více ryb.

Ulovit hlaváče na plavanou, feeder nebo na mušku by jistě také nebyl problém,ale jsem přesvědčen, že lov by nebyl zdaleka tak účinný. Přesnost a mobilita obou popsaných technik jsou obrovskou výhodou.

Bojím se, že se hlaváče asi jen tak nezbavíme. I když je to ryba určitě zajímavá, nic dobrého se od ní čekat nedá. Zkušenosti z míst, kam se hlaváč rozšířil už před časem, naznačují, že může způsobit pokles početnosti původních druhů v řádu desítek procent, a to mě tak trochu děsí. V našich řekách se tento nezvaný host zatím vyskytuje poměrně krátce a na zodpovězení otázek, jak moc se rozšíří a do jaké míry poškodí zdejší rybí společenstva, je zatím příliš brzy. Čas ukáže.

 

BIOLOGIE RYB / Nemoci způsobené parazity – helmintózy

V tomto díle našeho seriálu si představíme choroby, které způsobují parazitičtí červi – tzv.

PODOUSTEV / Opomíjená bojovnice

Napadá vás občas, když tak sedíte u řeky, jak vypadala její obsádka v dobách, kdy do jejího ...
Naši partneři