Český Rybář

PODOUSTEV / Opomíjená bojovnice

/ Zajímavosti / Text: Miroslav Horáček / Foto: autor

Napadá vás občas, když tak sedíte u řeky, jak vypadala její obsádka v dobách, kdy do jejího složení nezasahoval člověk? Byla o dost jiná než dnes. Ve většině našich řek převládaly tzv. reofilní neboli proudomilné ryby, a to v počtu a velikostech, o kterých se nám dnes už většinou ani nezdá. Konkrétní zarybnění záleželo na charakteru toho kterého úseku.

 

O některých, kde se dnes s oblibou pohybuji, líčí staré prameny, že jejich dno bylo „vystláno kilovými podoustvemi“. Dnes je to všechno pryč, ale když se snažím a mám trochu štěstí, pořád ještě dokážu tu a tam vytáhnout z řeky kousek té stříbrné „podestýlky“.

Protože v létě převážně vláčím, nejčastěji se mi to stává v té části roku, kdy je přívlač zakázána. A úplně nejčastěji chytám velké podoustve v zimě a v předjaří. Dost si takový úlovek cením, protože když se mi podaří zapřáhnout na jemné plavačkové náčiní nějaký slušnější kousek, je o zábavu na pár minut víc než postaráno. Kdo už nějakého většího „nosáče“ chytil, ten ví. Jako proudomilná ryba má v sobě podoustev cosi z parmy. Dokáže podnikat celkem silné výpady, tlačí se ke dnu a rozhodně odmítá kapitulovat tak ochotně jako třeba cejni, k nimž má z pohledu vzájemné příbuznosti mnohem blíž.

Je fakt, že znám velmi málo míst, o kterých bych mohl říct, že jdu cíleně na podoustve. Z pohledu zimního nebo jarního rybolovu vlastně žádné. Chytám je společně s dalšími zimujícími rybami a vždycky je to příjemné překvapení, když se mi ryba po záseku mocně zamele a vyrazí do proudu, odkud ji několik příštích okamžiků šťastně doluji ven.

V létě je to jiná, to znám několik tažných úseků, kde budou stříbřité ploché ryby s bambulatým nosem tvořit podstatnou část úlovku. Ovšem velikostně se bude jednat o spíše průměrné kusy jen vzácně se blížící svou celkovou délkou čtyřicítce. Ani to není úplně špatné, ale člověk by si měl k vodě nosit nějaký ten sen a na ten je půlkilová podoustev příliš malá. V podání podoustve by měl mít sen podobu přinejmenším půlmetrové ryby s vysokým hřbetem, nádherně hranatou hlavou, silnými ploutvemi a krásně živým zbarvením. Musím říct, že na takovou jsem si ještě nesáhl. Chybí mi ale už jen asi centimetr a půl a věřím, že ono to jednou přijde. Nepospíchám, zas tak velký sen to není, mám spoustu větších. Navíc když chytáte víceméně všechny ryby, nikdy z Vás žádný specialista nebude a já jsem přesně tento případ.

Znám ale lidi, kteří nachytali nosatých padesátek docela dost, takže věřím, že je to jen otázka času, než se k nějaké prochytám. A to existují ještě větší kousky. Potkal jsem dva tři lidi, kteří měli na kontě i šedesátku. Takové ryby se snáze vyskytnou na velkých řekách, jako je například Labe, ale striktní pravidlo to není. Myslím, že kdysi jsem podoustev dost přes šedesát viděl i u nás na jihu Čech na docela malé říčce. Díval jsem se na ni tenkrát z mostu víc než půl hodiny. Byla vytažená v mělkém proudu, a protože se podoustev shora poznává opravdu špatně, strávil jsem celou tu půlhodinu v mučivých úvahách nad tím, co je ta veliká ryba, oždibující dno několik metrů pod mýma nohama, zač. Přísahal bych, že to nic jiného než podoustev být nemohlo, a navíc ono místo je dodnes oblíbeným stanovištěm velkých jedinců tohoto druhu. Pár nosáčů kolem kila jsem si tam už povodil, ale proti tamté to byla jen ubohá nedochůdčata. Co dělat - všichni, kteří na světě už nějaký čas zacláníme, víme, že bývaly časy, kdy bylo nebe modřejší, lidi vlídnější, věci levnější a ryby větší. Dnes jsem rád za každou slušnější rybu, která přijde.

S výskytem podoustve je to poslední dobou všelijaké. V jižních Čechách, kde jsem posledních dvacet let doma, je tato ryba hojnější jen na Vltavě kolem Českých Budějovic a dolním toku Otavy. Na většině ostatních míst se setkávám spíš jen s ojedinělými exempláři. Vzhledem k tomu, že ČRS se pokouší vysazovat ročka na celé řadě lokalit, bude výskyt určitě širší, ale ne každá lokalita podoustvím vyhovuje, a navíc je tento druh velmi zranitelný predací, zejména ze strany kormorána. Ani silné vysazování sumce, které u nás v posledních letech na mnoha místech probíhá, tomuto druhu dvakrát nesvědčí. I na takové Berounce, která byla kdysi proslulá početnými hejny nepříliš vzrostlých podoustviček, už je dávno všechno jinak. Na stojatých vodách je podoustev spíš raritou, proto mě překvapilo, že jsem jednou ulovil několik menších podoustviček i na Orlíku nedaleko Červené nad Vltavou. Kdoví, kde se tam vzaly.

Pokud se zeptáte, jak se loví podoustve, bude hodně záležet na osobě, která Vám bude odpovídat. Závodník v plavané nebo feederu bude vyprávět něco o pachově výraznějším krmení (dříve se do něj přidávaly i takové složky jako Maggi nebo krev) s dostatečným množstvím živé složky, něco by Vám určitě řekli i rybáři vysedávající u řeky s vidinou kapra, kterým podoustve s nadšením baští jejich kolínka, žížaly, kukuřici nebo pelety. Každopádně se dozvíte, že nachytat tyto ryby v místě, kde se vyskytují, není dvakrát obtížné. Jakmile získají důvěru k nabízeným pochutinám, zabírají velmi poctivě. Při zběžném pohledu zjistíte, že podoustev nemá zrovna malá ústa a rozhodně umí jejich kapacitu využít. Když jsem si například kdysi vnadil jeden hlubší tah halibutkami s vidinou úlovku bojovného říčního šupináče, postaraly se nosaté holky s přehledem o celou mou zásobu mastných provrtaných „bobků“. Možná i muškař, nebo dokonce vláčkař by Vám k podoustvím řekli své. Pravda je taková, že občas jsou tyto ryby natolik agresivní, že si vyšlápnou i na deseticentimetrový wobbler. Dost často se to stává krátce po červnovém zahájení lovu dravců a může to souviset s vysokou hladinou hormonů v těle ryby po nedávném výtěru. Ten probíhá v několika dávkách s odstupem dvou až tří týdnů, a tak narazit v červnu na jedince, kteří jsou ještě „pod hormony“, není až takový problém. Kamarád ovšem jednou uzavřel pěknou podouství svou vláčkařskou sezonu, a co ji tenkrát pár dnů před silvestrem donutilo vystartovat ve studené vodě na třípalcové kopyto, to vážně nevím.

V létě chytám podoustve na plavanou či feeder jakousi odlehčenou verzí závodnického přístupu (méně krmení i živé složky) anebo mi občas najedou, když si krmím kukuřicí v nějakém tažnějším úseku kapry. V druhém případě se s hrubší kaprovou sestavou daleko hůř proměňují záběry, ale je šance na úlovek většího jedince. Celkově jsem ale v létě nikdy neulovil tolik ryb kolem 45 cm jako v zimě nebo v časném jaru. Souvisí to s tím, že začátek roku je poměrně hladové období a podoustev jako ryba s víceméně celoroční aktivitou si nemůže dovolit ignorovat lákavé sousto proplouvající kolem. Protože na rozdíl od letního chytání v zimě nekrmím a používám velké selektivní nástrahy (stačí i kus obyčejného rohlíku), neulovím sice velký počet ryb, ale mám mezi nimi relativně slušné zastoupení starších jedinců – zejména na místech, která mám vyzkoušena z minulých sezon a vysloveně se na nich o ulovení podoustve pokouším. To pokoušení zahrnuje jednak lov na typických místech, která mají zimující podoustve v oblibě, a jednak lov s přehloubenou udicí, při němž je nástraha vlečena po dně. Při lovu mých neméně oblíbených tloušťů tato prezentace nástrahy není nutná, ale na dobrých lokalitách si vždycky dám tu práci a pořádně prohledám i „spodní patro“. Vyplácí se to.

Psal jsem o místech, která podoustve přes zimu preferují, a u nás jsou to obvykle hlubší rýhy se stabilním, ale nepříliš silným prouděním nebo okraje úplavů sousedící s proudem. Zkoušel jsem na podobných místech i krmit, ale končí to obvykle tím, že si tam stáhnu menší ryby. Jejich lovem následně znepokojím ty největší a pro mě nejzajímavější exempláře natolik, že jich rozhodně nechytím víc než bez krmení. Viděl jsem ale řadu míst na větších řekách, kde by to bez krmení zřejmě opravdu nešlo, takže berte mé poznatky spíš jako materiál k zamyšlení a ne jako něco, co je nutné za každou cenu kopírovat.

Březen je měsícem, kdy se ryby s postupným prodlužováním dne, oteplováním vody a sílícím průtokem, živeným sněhem odtávajícím ve vyšších polohách, postupně vydávají na třecí migraci. Opustí úseky, kde zimovaly, a vyrazí vzhůru proti proudu. Podoustev je v tomto ohledu velice činorodá a dokáže migrovat na poměrně velkou vzdálenost. V polských, ukrajinských a ruských řekách táhnou podoustve před výtěrem i stovky kilometrů. Vůbec nejdelší migrace prý podnikají podoustve žijící ve „vyslazených“ oblastech moře při ústí řek. Například ryby z ústí Visly se vyjíždějí třít až do podhůří Karpat a rekordní vzdálenost, kterou zde urazila značkovaná ryba během třecí migrace, je 865 km. Rychlost cestování se během těchto dlouhých poutí výrazně mění a kolísá mezi 1–17 km denně. Po výtěru se ryby vracejí zpět, ale cestují pomaleji a jsou více rozptýleny.

Ve vnitrozemí, což je i případ naší republiky, se obvykle vyskytují stálé populace, jejichž třecí tahy jsou podstatně kratší, obvykle k nejbližšímu vhodnému proudu. I tak ale podoustve často urazí několik kilometrů. Já konkrétně vím o cestách dlouhých kolem 2–3 km, které se odehrávají v rámci jednotlivých nadjezí. Samozřejmě si ryby neznačkuji jako vědci a nemohu tato tvrzení dokázat, ale místa zimního výskytu prostě najednou osiří a v květnu už se s rybami potkáte podstatně výše v daleko proudnější vodě. Někdy se na čas hromadí pod jezy, a to je další šance na ulovení trofejního kusu. Protože ale nemám moc velkou chuť zbytečně trápit ryby nabité jikrami a mlíčím a ke všemu ještě lítám velkou část května po pstruhových revírech, tak mám podouství ulovených v této části roku opravdu velmi málo. Do jisté míry toho lituji. Chtěl bych totiž někdy vyfotografovat mlíčáka podoustve v plně vyvinutém třecím zbarvení. Nevím, jestli jste to někdy viděli, ale je to naprosto jiná a doslova neskutečná ryba. Má téměř celé tělo černé a břicho oranžové jako pomeranč. Esteticky je to jedna z nejkrásnějších ryb, jakou u nás můžete ulovit. Pro tu fotku to možná jednou zkusím. Mezi snímky doprovázejícími tento článek je samec podoustve s už opadajícím třecím vybarvením, kterého ulovil jeden známý. Proti plnému svatebnímu šatu už je to sice jen slabý odvar, ale aspoň malou představu si můžete udělat.

Možná se ptáte, proč mi ty podoustve stojí za to, abych se kvůli nim vydával k vodě, když u nás máme daleko větší a atraktivnější ryby. Jde o to, že mě zajímají všechny druhy ryb a nejen ony samotné, ale i jejich život a chování. Podoustev je v tomto ohledu mimořádně zajímavá. Je to náš původní druh s celoroční aktivitou, s ohledem na svou velikost i poměrně bojovný. Podniká poměrně čitelné migrace, dá se na řece do jisté míry „stopovat“ a to barevné kouzlo, které samci předvádějí každé jaro, to je takový malý zázrak. Navíc velká podoustev je zajímavější a vzácnější úlovek než vysazený šupináč či lysec.

Jsem rád, že můžu alespoň některými svými vycházkami s prutem poznávat opravdový rybí svět, kde je většina ryb celkem malých a obyčejných. Ona je v té jejich malosti a obyčejnosti i obrovská síla. Všechny tyto vlastnosti jsou výsledkem statisíců let evoluce a v přírodních podmínkách mají svůj smysl. Pokud byste ponechali naše řeky sto let jejich osudu, možná byste se až divili, jak by se jejich obsádka změnila proti tomu, jak ji známe dnes. Jestli by v řadě z nich pořád ještě plavali kapři, tím si nejsem až tak docela jist. Ale na podoustve, na ty bych si klidně i vsadil.

 

Naši partneři