Český Rybář

Rubrika

Přívlač

Filtrování obsahu

Kdybyste se zeptali milovníků přívlače, jaký druh záběrů mají nejraději, spousta z nich by odpověděla, že nejkrásnější záběry jsou ty, kdy dravec napadne nástrahu pohybující se na hladině. Vizuální dojem z takového útoku je daleko větší, než když se člověku někde v hloubce na nástrahu prostě jen tak něco pověsí.

 

Přestože léto dosahuje svého vrcholu a sumci stále projevují aktivitu, pozorujeme i nárůst úlovků jiných predátorů, jakými jsou například okoun a candát. Tito pruhovaní ostnatí krasavci lišící se svými barvami, ploutvemi i stavbou těla od ostatních dravců nám přináší nevšední zážitky při jejich lovu.

 

Je zajímavé sledovat, jak k nám v posledních letech masově pronikají nejrůznější vláčecí techniky a postupně se u nás zabydlují. Jerkování je známé desítky let, ale dlouhou dobu se mu na našich vodách věnoval jen úzký okruh zasvěcených, kteří ani neměli žádný velký zájem, aby se tato technika masově rozšířila.

 

Za poslední roky se napsalo mnoho článků o přívlači, specifikacích této rybolovné techniky i jednotlivých druzích ryb lovených touto metodou. Před mnoha lety jsem se z časopisů učil vláčet dle dvou, maximálně tří dopisovatelů. Tato doba je již dávno pryč a v dnešní době je rybářů vláčkařů píšících do všech časopisů dostatek.

 

Když se zeptáte českých rybářů, jestli se naviják dává pod prut nebo nad prut, většina si jen zaklepe prstem na čelo a poznamená něco ve smyslu, kdože to kdy viděl – naviják nad prutem.

 

Horké letní dny nebývají právě ideální pro lov ryb. Je celkem jedno, hledáme-li důvody ve vyšší teplotě vody, zvýšeném počtu rekreantů nebo v dalších faktorech... faktem zůstává, že aktivita ryb vzrůstá až s večerním ochlazením, a to je ten správný čas pro přelstění nějakého toho letního dravce.

 

Jak se narodil? Odkud přišel? Jeho původ zůstává zahalen tajemstvím. Nikoliv však pro nás. Pro lovce tělem i duší, kterým v žilách klokotá lovecká vášeň plná života. Z historických pramenů je známo, že na Kyjevské Rusi byla vydána jedna z prvních loveckých příruček.

 

Během zimních měsíců to mají milovníci přívlače těžké. Kromě nějaké té návštěvy na revírech, kde se provozuje lov na dírkách, si svého koníčka moc neužijí. O to více mají času na přípravu do nové sezony.

 

Jak hluboko jsem klesnul? Hlouběji než všichni ostatní! Že by konečně přišlo pikantní přiznání? Možná, že se přece jen dočkáte něčeho zajímavého, ale z rybářského života. Když však chceme být úspěšní, musíme jít jinam. Tam, kde jiní rybáři neloví. Do míst, kam jiní nedosáhnou!

 

Kdysi jsem si myslel, že nejlepší nástrahou je pouze potápivý wobbler. Několik úspěchů mě přesvědčilo o jeho úžasných schopnostech a já jsem tyto wobblery používal téměř vždy a všude. Tak to šlo až do jednoho večera.

 

Čas se řítí neuvěřitelným tempem. Než jsem si zvykl na to, že je podzim, chýlí se i toto pestré roční období ke svému konci a chystá se předat vládu nad krajinou zimě. Pokud jsem si ale nevšiml, jak rychle se blíží ono neradostné období vyznačující se krátkými dny a nevlídným počasím, neznamená to, že si nevšimli jiní.

 

Při svém rybaření a bádání nad úspěšností jednotlivých wobblerů jsem narazil na velikou rozmanitost v chování ryb. Často je to až k nevíře, jakou moudrostí a učenlivostí se ti naši šupinatí přátelé projevují. Plovoucí wobblery odmítají. Potápivé nevidí. Když taková situace nastane, volím... wobblery vznášivé!

 

„Rybář ohrožuje ryby mnohem více slovem, písmem, obrazem než vlastním rybařením!“ Dobře si to uvědomuji. Sdělit zkušenosti. Ukázat nadějná místa a nástrahy, to jsou věci, za které ryby často platí svými životy.

 

Letní ráno, jakých je v červenci bezpočet. Slunce už vyšlo a jeho paprsky kloužou po hladině přehrady. Zvolna otáčím kličkou navijáku a mé nástrahy postupně prohledávají plochu přede mnou. Je to hra založená na štěstí, výdrži, intuici a třeba i informacích od kamarádů. Běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem. Ubíjející dřina schopná se kdykoli změnit v záchvat adrenalinové euforie a vzápětí třeba v pocit beznadějné porážky. Je to sumčí přívlač…

 

Jsou wobblery, které změnily rybářský svět. Přišly pod hladinu nenápadně a tiše. Jejich přítomnost ve vodách ale znamenala zlom v pojetí nástrah a chování ryb. Spolu s  jejich rozšířením došlo k ovlivnění myšlení celých generací rybářů.

 

Obliba některých plovoucích wobblerů může přerůst až v rybářovu závislost. Znám rybáře, kteří by bez svého wobblerového miláčka nevyšli k vodě. Někdy to s sebou přináší i značné potíže a komplikace. Zvlášť když se cestuje na ryby na druhý konec světa.

 

K používání plovoucích mělce potápivých wobblerů jsem měl vždy nějaké výhrady. V duchu jsem se sám sebe ptal. „K čemu takovéto wobblery vlastně jsou? Ryba číhající v hloubce na ně stejně nikdy nezaútočí!“

 

Zkušený stopař pozná, kolik má ve svém revíru zvěře, ale co rybář? Pozná to také? Když si nasadíme polarizační brýle, uvidíme kousek pod hladinu. Ale to je vše. V případě, že se budeme dobře krýt, můžeme vidět i stopy na hladině.

 

Byl to obrovský boom! Kapkovité olůvko, trojobratlík, kmenový vlasec, návazec, háček nebo trojháček a nástražní rybka. Tak prosté byly mé první pokusy s odnoží hlubinné přívlače používané v našich podmínkách. Bylo to relativně pohodlné, jednoduché a hlavně … účinné! Candáti, štiky i okouni brali jak o závod a nebyl problém nachytat několik desítek dravých ryb během jedné rybářské vyjížďky. Kdeže loňské sněhy jsou?!

 

Na hranici mezi dvěma světy - vodou a nebem - leží veliký poklad. K cestě za jeho objevením je potřeba naše „bezchybné“ lidské myšlení nahradit myšlením rybím, otevřenýma očima a trpělivostí.

 

01 02 03
Naši partneři