Český Rybář

WOBBLEROVÉ HRAČIČKY Z RYBÁŘOVY KRABIČKY VII / Hladinové wobblery – popy neboli „pukačky“

/ Přívlač / Text: Milan Rozsypal / Foto: autor

Zkušený stopař pozná, kolik má ve svém revíru zvěře, ale co rybář? Pozná to také? Když si nasadíme polarizační brýle, uvidíme kousek pod hladinu. Ale to je vše. V případě, že se budeme dobře krýt, můžeme vidět i stopy na hladině.

 

Například praporky hřbetních ploutví rozrážející vodu, prudké zavíření na stojaté hladině nebo i divoký útok do hejna rybiček. Právě těmto rybám jsou určené naše hladinové nástrahy.

Poppery jsou hladinové nástrahy využívající pukavého efektu, který se vytváří prudkým škubnutím wobbleru. Voda vniká do čelního půlkulatého vybrání v nástraze a s charakteristickým zvukem (puknutím) se rozstříkne po hladině.

Popy mi připomínají kukačky. Když slyšíte kukačku dlouho kukat, máte podle pověsti naději na dlouhý život. Kolikrát uslyšíte svůj pop puknout, tolikrát máte naději na úlovek!

Jak vypukat popem tu neslastnější rybářskou melodii?

Při držení špičky prutu vzhůru se wobbler pohybuje po hladině. V okamžiku, kdy skloníme špičku k hladině v kombinaci s rázným pohybem prutu, vnikne pop pod hladinu. Rychlé zanoření pukačky je doprovázeno hlasitým šplouchnutím a sražením vzduchu pod hladinu. Bublinky vzduchu unikají k hladině. Pop doprovázený zvukovým efektem se řítí velkou rychlostí kousek pod hladinou, aby se vzápětí vynořil opět na ní. V představě dravé ryby je to poraněná rybička, která se bezmocně plácá na hladině. V okamžiku nebezpečí prudkým mávnutím ocasu mizí pod hladinou. Bohužel, jen na chvíli. Síly ji rychle opouští, a tak se znovu ocitá na hladině. Taková bezmocná rybička je přednostně lovena boleny a jelci. Často si pro ni vyjede z hloubky slušný okoun i pěkná štika. O tom je ale následující příběh kamaráda Michala.

Poprvé v životě sedím na kánoi. Jako rybář i jako neplavec si umím představit lepší plavidlo pro rybolov. Co naplat. Když už ta naše švédská pouť začíná tak zvláštně, jsem zvědav, co mi přinese. První náhozy jsou nesmělé. Každý další nához mi pomalu přináší jistotu. Rychle si zvykám. Bodejť. Jde to skoro samo, když mám v lodi Davida - zkušeného rybáře i vodáka. „Podívej! Vidíš to! To je zalovení!“ řičí David. Než se stačím ohlédnout po rozvlněné vodě, dopadá jeho wobbler mezi listy leknínů. Současně s jeho dopadem přichází záběr štiky. David zkušeně navádí loď podél leknínových polí a rychle zdolává štiku okolo 65 cm. „Tak a je to! Štika, která se prozradila, je ulovena!“ myslím si. Jen tak pro kontrolu nahazuji k místu posledního útoku svůj pop. První zatažení nástrahy způsobuje strašlivou explozi vody. Kousek za nástrahou se otevírá hladina. Vzduchem letí kropenaté štičí tělo! „To není možné? Ta má alespoň metr!“ snaží se David překřičet ječící brzdu mého navijáku. Nastává okamžik, kdy je potřeba zachovat klidnou hlavu. Snažíme se s Davidem, co to jen jde. Podivné spřežení se žene po proudu řeky Umeälven. Štika táhne, já zdolávám a David kormidluje. Ta cesta je nekonečná. Nakonec ale přece jen končí šťastně. Je to zázrak! Štika 123 cm a 18 kg na pop! Má první ryba zdolaná z kánoe a vylovená pomocí malého podběráku. To nečekal nikdo, a já už vůbec!

Hladinové wobblery - SLIDERY

Patří k povrchovým nástrahám nazývaným „jerkbaits“. Zámořští rybáři je za několik desítek let lovu dokonale propracovali. Nejenom nástrahy, ale i techniky lovu. První bezlopatkové povrchové wobblery Slider k nám přišly z Polska od firmy SALMO. Tyto wobblery se od ostatních naprosto liší. Dlouho jsem přemýšlel, v čem je ukryto tajemství této úspěšné nástrahy. Je to v pohybu. V jedinečném a neopakovatelném pohybu. Vzpomeňte se mnou. Viděl někdo z Vás útok dravé ryby do hejna rybiček? Určitě ano! Teď si přiblížíme, jak to opravdu vypadá. Dravec útočí. Rybky prchají do všech stran. Žádná se nesnaží uniknout ve směru útoku. Ten první pohyb. Únik do strany! To je to, čím Slider vydráždí útočícího dravce. Nástraha se chová jako opravdová rybička při úniku.

Lov se Slidery je jednoduchý. Nástrahu můžete volně táhnout, nebo do ní přenášíte prudký pohyb, který navodíte trhnutím prutu. Někdy docílíte lepšího efektu pohybem prutu do strany. Plovoucí Slider je vždy pohyblivější. Spolehlivě prohledá hloubku od hladiny do jednoho metru. Je mým favoritem při nočním lovu nebo při denních útocích velkých dravců u hladiny.

Pro lov se Slidery není potřeba kupovat hned na počátku nějaký speciální prut nebo přívlačový multiplikátor. Sám používám raději klasické přívlačové pruty se smekacím navijákem. Pro nahazování jsou to těžší nástrahy, ale při vláčení kladou malý odpor.

Jen je potřeba dávat pozor na několik věcí:

- základem je mít stále kontakt s nástrahou, tzn. neustále napnutý vlasec,

- musíte mít trpělivost zastavit nástrahu na několik sekund a znova ji prudce rozběhnout,

- je třeba být pozorný a okamžitě reagovat na záběr,

- radost z pohybu této nástrahy a umění ji ovládat přináší na řece nebo jezeře v mělkých místech do cca 2 m překvapující úlovky. Je to často s podivem, do jakých mělčin vyplouvají velcí dravci na lov!

To, co mi SALMO Slider přinesl na zážitcích, se nedá ničím vyvážit! Stačí jeden, jediný útok velké dravé ryby na tuto nástrahu a vím jistě, že si budete dlouho pamatovat, o čem mluvím. To jsou zážitky, na které se dlouho vzpomíná. Stejně jako já v tomto případě:

Letní večer je prosycen vůní dešťové vody. Malá přeháňka umyla listy rákosí. Ty se v záři zapadajícího slunce lesknou jako ostré meče. Já se jich ale nebojím. Na svém boatu vplouvám přímo do rozlehlého rákosového porostu. Všude kolem jsou rákosové stvoly. Jediná cesta vede přes řídké porosty až ke vzdáleným okům, kde se v nekonečně zeleném rákosu leskne hladina. S těžší nástrahou, jako je Slider, se dobře trefuje. I když volného prostoru není moc, dopadá Slider přesně na konec úzkého oka. Jen se rozběhne, už se na něm něco třepe. „Okoun! Ten ďábel! On nasál břišní trojháček tak, že mu ho horko těžko mohu vytáhnout z tlamy. Jak to dokázal?“ Nevěřícně kroutím hlavou. Jenže zbytečně. Hltavá okouní rodina je na tahu. Usmyslela si, že bude do nekonečna olizovat moji nástrahu! Další a další okouni okolo 25 cm bezhlavě útočí na 7cm wobbler. Vyměňuji ho za větší. Na deseticentimetrový už si netroufnou! První nához a zase okoun! „Kdyby byl alespoň větší!“ brblám si pod fousy. „Takto to už nejde! Musím někam jinam!“ Potichu připlouvám k úzké uličce v rákosí. Na šířku má snad čtvrt metru a na délku jen dva metry. „Má cenu sem vůbec nahazovat?“ ptám se sám sebe. Ukryt v nízkém porostu, sotva pět metrů od vyhlédnutého místa se napoprvé trefuji. „Ale co to! Vždyť já jsem něco vyplašil!“ Koutkem oka spatřím jen na okamžik, jak se ve vzdálenosti okolo sedmi metrů rozvlnila hladina. „Jejda! To je štičí útok! Ryba se žene přímo k místu dopadu mé nástrahy!“ Poslední, co podvědomě dělám, je to, že rychle pohnu se Sliderem. Cítím prudký náraz. Zasekávám! Rákosové stvoly se ohýbají pod náporem vlasce. Už vím. Vyhraje ten, kdo svého protivníka dostane, kam potřebuje. Štika chce do rákosí. Já na volnou vodu. Využívám každé možnosti k cestě ven. Jdu za svým cílem. Nekompromisně se opírám do prutu. Každé zaváhání se tady tvrdě platí. Oddychnout si mohu až na volné vodě. Tady už mám převahu. Několik výpadů je zakončeno vzdušným saltem. Po několika zaváháních nakonec vylovuji pěknou štiku.

Co lepšího nám dokáže život nabídnout? Sedím tiše v boatu a pozoruji, jak se přelstěná ryba vrací zpět do rodného živlu. Rybářské štěstí přichází klidně a přináší mi radost ze vzácného okamžiku. Jsem bohatší víc, než jsem kdy doufal.

 

SUMČÍ PŘÍVLAČ / otázky a odpovědi (3. část)

Dodnes se s bratrem přeme, který způsob přívlače je na sumce lepší.

TĚŽKÁ NÁLOŽ / lov candátů ve studené vodě

Když se řekne lov candátů v zimě, má člověk okamžitě před očima různé vertikální taktiky a předevš&iacu ...
tady
Naši partneři