Český Rybář

Zkušení sumcaři, kteří žijí jen chytáním vousáčů na přirozené nástrahy, v tom mají jasno. Skutečný lov sumců vyžaduje kvalitní a dostatečně dimenzované rybářské nářadí. To je jediné správné chytání cílené na největší predátory. Lov na umělé nástrahy nazývají jen takovým „vyblbnutím“. Možná mají pravdu. Kolem sumčí přívlače existuje spousta domněnek, teorií a otázek. Proto doufám, že pro příznivce vláčení by některé zodpovězené dotazy okolo sportovního lovu sumců mohly být užitečné. Určitě stojí za to se s nimi seznámit, neboť zdolání většího sumce na přívlačový prut poskytne lovci neopakovatelný zážitek.

Rybářský prut pro sumčí přívlač

Ukazuje se, že pro rybolov z lodi jsou jednoznačně vhodnější kratší pruty v délce do 2,5 m. Při vláčení na širokých řekách nebo jezerech oceníme zase nějaký ten centimetr navíc. Umožní nám delší náhozy, a tak se nemusíme bát sáhnout po prutu délky 3,3 m. Vrhací zátěž by se měla pohybovat úměrně hmotnosti nástrahy. Zatímco někomu stačí prut s vrhací zátěží 40–80 g, jiný by nešel pod 100–200 g. Většina dnešních rybářů má v oblibě pruty se špičkovou akcí (prutům s parabolickou akcí v přívlači téměř odzvonilo), ale pro sumčí přívlač jsou nevhodné.

Dobrý tip

Při výběru prutu se dívám na délku rukojeti. Když je vzdálenost od sedla navijáku až po „knoflík“ dlouhá, rybář většinou nadává, že mu všude vadí. To ale trvá jen do okamžiku, než začne zdolávat sumce. Pak si větší délku nemůže vynachválit. Najednou mu totiž umožní vytvořit na prutu dostatečnou páku, díky níž rychleji získá kontrolu nad zdolávanou rybou a podstatně méně se unaví.

Syn si kdysi koupil ve Finsku prut na velké štiky. Nebylo dne, abych při rybaření neslyšel jeho remcání. „Dobrý prut, ale ta dlouhá rukojeť je úplně na nic! Teď jsem se naštval. Jak se vrátím domů, tak ji opravdu uříznu pilkou na železo!“ vyhrožoval prutu po každém chytání. To trvalo tak dlouho, než na něj vytáhl velkého sumce. Ten den jsem poprvé slyšel chvalozpěv: „Nejdřív to bylo trápení a každý sumčí výpad mě stál hodně sil. Pak jsem si zapřel konec prutu o břicho a přitáhl brzdu navijáku. To bylo úžasné. Sumec táhl ode mne! Prut se ohnul skoro až po rukojeť, brzda prokluzovala a já najednou všechny sumčí výpady zvládal jako nic. Geniální!“

Jaký naviják?

Při lovu z lodi je výhodné použití multiplikátorů. Jsou vhodné i z toho důvodu, že s těžšími nástrahami se s nimi snáze nahazuje a tolik nekroutí šňůru. Při lovu ze břehu udělá dobrou službu i smekací naviják. Musíme ale mít na paměti, že při výběru hledíme na to, aby měl přední brzdu, která je schopna vytvořit velký brzdný moment, dále pak, aby disponoval cívkou s dostatečnou zásobou šňůry, a hlavně…, aby byl co nejlehčí. Nesmíme zapomínat, že při aktivním způsobu lovu máme celé vybavení stále v ruce.

Vlasec, nebo šňůra?

U sumčí přívlače jsem vyzkoušel obojí. Při lovu sumců okolo 1 metru se dá ještě s výhodou využít vlasec, který by měl být co nejméně průtažný. Rybáři pomůže odpružit divoké výpady. Jeho nevýhodou je, že větší průměr (0,35–0,45 mm) rychle zaplní cívku navijáku. Také nostnost vlasce je podstatně nižší než u pletených šňůr. Pro cílený lov sumců nad 130 cm se rozhodně vyplatí sáhnout po pletené šňůře o nosnosti od 20 do 40 kg.

Nejlepší nástrahy

Všeobecně je známo, že sumec nepohrdne žádnou potravou. Bývá velmi žravý, a tak není divu, že se v jeho útrobách nacházejí velké i malé ryby, raci, menší vodní ptactvo, obojživelníci, prostě všechno, co se pohybuje ve vodě a jejím dosahu.

Zkoušel jsem různé nástrahy od všech možných výrobců. Z měkkých nástrah začínám nejraději twistrem Sandra 12 cm anebo kopytem Zander Pro Shad 12 cm od FOX RAGE. Jejich společným znakem je velmi výrazný chod. Z tvrdých nástrah a pro lov na hloubkách preferuji SALMO Hornet 9, který je přímo stavěný pro lov sumců. Spoléhám také na wobbler Perch 12 cm s velkou lopatkou od stejnojmenné firmy. Pod noční oblohou u mě vyhrává ta nástraha, která dělá největší rozruch těsně pod hladinou. Sem patří dělený wobbler Pike 13 cm a placatý Slider 12 cm rovněž od firmy SALMO. Někdo by si mohl říci: „Nejsou to příliš malé nástrahy?“

O sumčí nenasytnosti

Jako student jsem několik měsíců pracoval ve státním rybářství. Při vytírání sumců přišel pokyn, abych vypustil menší sádku, vylovil sumce a přepravil ho do líhně na umělé vytření. Vodu jsme s kolegou vypustili rychle, ale bohužel se netrefili. Sádka byla skoro prázdná, na štěrkovém podloží zůstali ležet dva kapři okolo 55 cm a jeden úhoř cca 70 cm. Znovu jsme ji tedy napustili a z vedlejší sádky se nám konečně podařilo vylovit sumce okolo 170 cm. Ale běda! Při přenášení s námi tak zacvičil, že kolega upadl do sádky s kapry a úhořem. Sumec ho samozřejmě následoval.

Padlo tedy rozhodnutí, že výtěr proběhne druhý den a my se na vylovení lépe připravíme. Upustili jsme vodu a začali lovit sumce. Prvním překvapením bylo, že měl úplně narvané břicho. V sádce chyběl úhoř a nejkulatější kapr, kteří se přes noc „přestěhovali“ do sumčího žaludku! Druhý kapr ze sádky ležel mrtvý u výpusti. Chyběly mu šupiny a byl celý podrápaný od sumčích kartáčů. Na poslední chvíli sice unikl, ale následkům podlehl.

Jakou velikost vláčecí nástrahy zvolit, když sumec nepohrdne tak velkými sousty?

Odpověď je poměrně jednoduchá, ale zároveň i komplikovaná. Vláčecí nástraha musí být tak atraktivní, aby sumce vydráždila. Za žádných okolností nelze říci, že na malou nástrahu neulovíte velkého sumce. Stačí se podívat, kolik slušných vousáčů bylo uloveno na pijavice nebo chomáče žížal. Podobnou službu udělá při správné prezentaci i gumová nymfa či chobotnice. Realistické nástrahy vodního ptactva a netopýrů jsou od opravdového živočicha téměř k nerozeznání. Ideální velikosti vláčecích nástrah (tvrdých i měkkých) pro sumce se pohybují od 10 do 50 cm. Nikdy nejsou přímo úměrné rybě, kterou chceme ulovit. Jediné, co nás u sumčí přívlače limituje, je hranice, kterou zvládne naše nářadí a naše síly.

Kde hledáme sumce?

Na rozlehlé ploše nám s jistotou pomůže echolot. Když ho nemáme, musí nám stačit vlastní nástraha. Podle jejího oťukávání dna můžeme usuzovat, jaká hloubka je v daném místě a po jakém dně nástraha právě poskakuje. Klíčem k úspěchu je najít místo s podvodním zlomem, starým korytem nebo alespoň s podvodními překážkami.

Na řece je hledání typických sumčích míst o poznání jednodušší. Zaměřujeme se hlavně na vnější oblouky říčních zákrut, na hluboké jámy pod splavy a hluboké tůně pod zarostlými břehy s naplavenými větvemi či stromy. Čím má rybář podrobnější znalost o místě, tím úměrně roste jeho šance na úlovek. Samozřejmě také záleží na období a na čase.

Jak se koupací místo změnilo na sumčí flek číslo 1

S manželkou jsem kdysi vyrazil na ryby. Bylo velké teplo, a tak ji napadlo, že se místo rybaření bude raději věnovat koupání. Spolu se švagrovou nalezly silnější říční proud s jemným písečkem, kde se vydržely cachtat až do večera. K mému velkému překvapení sem chtěla jít rybařit i večer a… nebylo to překvapení poslední!

Ještě za šera jsem viděl, jak šermuje s prutem nad hlavou. Dlouho a potichu zdolávala sumce. Chtěla mě překvapit, jak je zdatná rybářka a že ho vytáhne sama, což se jí nakonec povedlo. Když jsem vyzvídal, proč se vypravila lovit právě tam, přišla prostá a vyčerpávající odpověď: „Všude v řece bylo mělko. Viděla jsem, že ostatní rybáři nahazují doprostřed řeky, ale přitom největší hloubka byla do dvou metrů od břehu. Tak proč bych to nezkusila!? Netrvalo dlouho a přišel záběr. Sumec se dlouho držel jen v této jámě, ale nakonec jsem ho přitáhla.“ Musím přiznat, že z těchto míst jsme ten rok vytáhli ještě několik sumců, z nichž největší měl 135 cm.

Kdy jsou sumci nejvíc při chuti?

Všeobecně se mělo za to, že sumec je nejaktivnější v letních měsících a za velké vody. Dokonce se uvádí, že s klesající teplotou upadá jeho aktivita. Ale pozor! S příchodem teplejších zim jsou sumci celkem pravidelně odlovováni v hlubokých říčních korytech, kde je velká koncentrace plevelných ryb. Mezi rybáři se vedou i spory o to, kdy je lepší na sumce vyrazit. U většiny rybářské populace převládá názor, že sumčí přívlač je nejlepší v noci, a když už se jde na sumce přes den, tak jedině tehdy, když se nám nad hlavou prohání bouřka.

Bratr, vášnivý lovec sumců, dodnes razí teorii, že nejnadějnější lov je v období před bouřkou, kdy kolísá tlak. Sám musím přiznat, že se mi podařilo ulovit sumce ráno, odpoledne, večer i v noci. K žádnému převratnému závěru jsem nikdy nedospěl. Vláčet se při lovu vousáčů vyplatí kdykoliv. O tom je i následující příběh.

Polední sumec

Letní den jako vymalovaný. Blankytná obloha je bez jediného mráčku. Teplota se usadila na krásných 35 stupních, a tak každý normální rybář prchá od vody nebo se alespoň ukrývá ve stínu pobřežní vegetace. Se starším synem chytáme na plavanou pod košatými vrbami v říčním ramenu. Čas od času vytáhneme i kapříka. Pohodu naruší telefonát. „Kde jste? Právě vyrážím vláčet na řeku!“ hlásí mladší syn Tom. „Tak si to užij! To toho asi hodně chytneš!“ volá pobaveně starší syn. Po chvíli na mě mrkne a dodá: „Ten Tom je blázen! Kolem poledního a v největším pařáku jde na dravé ryby?!“ Ještě se chvíli bavíme na jeho účet.

Ryby jsou stále při chuti, ale něco se přece jen mění. Blankytná modř oblohy se začíná pokrývat šedým odstínem. „Vypadá to, že někdo nahoře sem jede s deštěm,“ prorokuji. „Už to tak bude,“ potvrzuje syn, „komáři koušou jako splašení!“ Na okolní krajinu se poznenáhlu začíná snášet jemné mrholení. Vyprahlé krajině to přináší chvilkovou úlevu a nám nečekané osvěžení. Vtom mám záběr a spolu se zásekem i telefonát. Volá bratr. „To je pech! Zrovna teď! Co mi asi chce?“ Nakonec ještě při zdolávání přikládám telefon k uchu. Zaslechnu jeho vzrušený hlas: „Zdar! Jdu takhle kolem vody a najednou zahlédnu, jak tam nějaký rybář poskakuje s ohnutým prutem. Přijdu se podívat blíž a vidím, že je to tvůj mladý. Už hezkou chvíli zdolává sumce!“ Hluboce se nadechnu a prosebným hlasem dodám: „Jejda! Tome, já teď rybařím asi půl kilometru od vás a mám na udici kapra, tak mu prosím pomoz.“ „No jo! To je jasný. Já jen volám, abych tě informoval,“ doplňuje bratr a rázně ukončuje hovor.

Vytáhnu kapra, pustím ho a už jsem jako na trní. „Proč nevolají?“ Rychle vytáčím bratrovo číslo. Bez jakéhokoliv úvodu ze sebe chrlí: „Vypadá to špatně! Někam mu zajel.“ Náhle vzrušeně vykřikne: „Už se zase uvolnil. Končím, jdu mu pomoct!“ Po těch slovech rychle balím udice a vyrážím, abych zastihl alespoň závěrečnou fázi zdolávání. Přicházím právě včas. Brácha za spodní čelist vytahuje pěkného sumce a předává ho synovi. „Tak co mu říkáš?“ špitne nadšeně syn a furiantsky po mě loupne očima. Zabrblám na oko pod vousy: „Já sem chodím brzo ráno i pozdě večer a nic. Mladej pán se pěkně vyspinká, dojde si sem po obědě a chytne takového macka! To jsem teda ještě neviděl!“ V duchu si ale říkám: „Šťastný rybář, kterému osud dopřál takové ryby. Šťastná odpolední hodina, která mu přinesla krásný úlovek, který pro něj navždy zůstane v paměti a začas vyroste v legendu „O sumci Poledňákovi“. Pak jsem se ale jen tiše usmál, že všechno dobře dopadlo a že mi z kluka vyrostl rybář.

Pokračování příště