Český Rybář

ŠTIKA NA ŠTIKU!

/ Přívlač / Text: Jan Pánek / Foto: autor

Přemýšleli jste někdy o rozdílech mezi savci a dravými rybami? Není jen v tom, že jedni dýchají kyslík z vody a druzí ze vzduchu, což je logicky dáno jiným životním prostředím. Mám na mysli jejich chování k potomkům a k mláďatům obecně.

 

Predátoři své potomky bez milosti likvidují

Už v Rudyardově Knize džunglí jsme se jako děti mohli dočíst o tom, jak to chodí například ve smečce vlků. Tam si nejsilnější vybojuje výhradní vedoucí postavení a to trvá do doby, než zestárne. Pak ho ostatní bez milosti roztrhají a svedou nový boj o vedení smečky. U ryb je to jinak. Čím je starší a tedy i větší, tím ji ubývá nepřátel. A zatímco savci se o svá mláďata starají (lidé snad až do smrti), vodní predátoři je bez milosti likvidují. Četl jsem o mnoha případech otco anebo matko-vrahů, ale neznám jediný, kdy by potomek okouna nebo štiky sežral vlastní rodiče. Ichtyologové tvrdí, že tím udržují rovnováhu, a nikomu to není divné. Ještě že podobné zvyky netoleruje společnost u nás – u lidí. Ale co z toho vyplývá pro rybáře? Že jednou z nejúspěšnějších nástrah na dravce bude napodobenina jejich dorostu…

Velká nástraha – velká ryba

Je konec zimy a já sleduji v mělké prohřáté vodě dobře metrovou samici štiky a kolem ní nervózně projíždí snad pět menších samečků. Čekají, až bude připravena, naklade jikry, a oni je přikryjí svým mlíčím. A hned potom rychle pryč – co kdyby si to rozmyslela a z milostných hrátek hned přešla do útoku. Asi se to občas stává. V zemích, kde je přívlač povolena celoročně a štika nemá (zatím) stanovenou dobu ochrany (což je třeba Švédsko), se právě zjara tahají největší štiky na wobblery a gumové napodobeniny právě štik. Ne však v té velikosti, která je známá a oblíbená u nás (to znamená do 12 cm), ale na minimálně dvojnásobné. V tom je myslím největší problém vláčkařů, kteří si stěžují na sice hojné, ale malé úlovky při svých výpravách. Vždyť jsou dostatečně známé fotografie v knihách o rybách, kde se navzájem požírají rybky ze stejného ročníku. Proč by to tak nemělo být i u dospělejších kusů? Samozřejmě jen do určité velikosti. Faktem ale je, že jsem na revíru, kde žije dost metrových a větších ryb, ulovil i „sedmdesátky“ se stopami po zubech jiných štik. A nejen zahojené, tedy ty, které můžou být z mládí - i čerstvé. A za roky, co rybařím, jsem si všiml ještě jedné věci – ryby, které mi zabraly na napodobeninu štiky, byly při stejné délce vždy o poznání těžší. Možná že mezi nimi jsou jedinci, kteří vlastní potomky nežerou, a možná díky tomu v určité části roku „trpí“ hladem. Anebo jsou kanibalky jen samice, které, jak je známo, dorůstají větší délky, a tím samozřejmě i váhy, a samci na potomky vlastního druhy neútočí...

Tři základní skupiny

Napodobeniny štik můžeme rozdělit do třech základních skupin a nemám na mysli, zda jsou z gumy, dřeva nebo plastu. Ta první je jejich věrná napodobenina, jak tvarem, tak barvou. Takové nástrahy jsou samozřejmě po velkou část sezony nejlepší a lze jich v obchodech sehnat nejvíc.

Někdy se ale naopak stane, že štiky lépe přijímají nástrahy, které svou kamufláží sice připomínají štiku, ale tvarem těla něco naprosto jiného. To je třeba případ třídílného wobbleru z dílny Billa Siemantela v produkci firmy SPRO označeného jako BBZ–Junior. Univerzální tvar jakékoliv trochu „buclatější“ rybky, ale jasné vybarvení štiky. Vysvětluji si to tím, že štiky mají dostatek potravy, a proto si vybírají větší kořist, aby se rychleji nasytily.

Poslední skupinu naopak tvoří nástrahy, které mají jasnou štičí siluetu, ale barva v mnoho případech nemá se sladkovodními rybami vůbec nic společného. Možná s některými mořskými druhy...

Tak které použít?

To záleží vždy na podmínkách konkrétního revíru a náladě štik. Proto je dobré mít u sebe vždy všechny typy. Co je ale podstatné, je místo, kde je budeme vodit. Štička je ryba, která ráda útočí z úkrytu. Proto je vodíme kolem travin, větví a podobných míst, odkud štiky nejen podnikají výpady, ale samy se tam samozřejmě i skrývají. Někdy se stane, že ryba za nástrahou jen jede a k útoku vůbec nedojde. To je pro rybáře velice stresující situace – víte, že něco na nástraze dravce donutilo k pohybu, ale chybí mu důvod k útoku. Jde jen o to zjistit co! Někdy je to velikost, jindy barva a občas právě ta dokonalá silueta kořisti. Ale pokud s sebou u vody máte vše, tak je vlastně celý problém vyřešen…

 

DROPSHOT SE ŽÍŽALOU / aneb vláčíme přírodní nástrahy

Věřte, nevěřte, dropshot s přírodní nástrahou je výbornou alternativou, když ryby odmítají reagovat ...

NÁVAZCE / na dravce

Staré známé pravidlo říká, že celá sestava pro lov dravců je tak silná jako její nejslabš&ia ...
Naši partneři