Český Rybář

Třiačtyřicetiletý Miguel Sanz publikuje v několika známých rybářských magazínech ve Španělsku, Francii, Německu a teď už i v České republice. Jako novinář působí od roku 1993 a navíc se věnuje dalším aktivitám souvisejícím s rybářským sportem – je zástupcem několika rybářských cestovních agentur, pracuje jako rybářský průvodce a navíc na španělském trhu zastupuje některé výrobce nástrah (Salmo).

A aby toho nebylo málo, ve volném čase prý ještě kreslí obrázky a seriály související s rybářským sportem. Tomu říkám plná zaměstnanost! Na nás si ale Miguel našel chvilku času a pro naše čtenáře zodpověděl několik otázek.

Jak dlouho rybaříš a kdo Tě k tomuto koníčku přivedl?

Rybařit jsem začal asi v pěti letech. Bylo to v malé vesničce ležící pod horským pásem na severu Španělska. Tam jsem v malé říčce poprvé nahodil na pstruha. Chytal jsem tenkrát na živé nástrahy a průvodcem i učitelem mi byl můj strýc.

Který druh ryb Ti nejvíce učaroval?

Mám rád Amazonii a z nepřeberného množství tamnějších druhů nejraději lovím pavony na hladinové nástrahy. Sledovat útok ryby je opravdu vzrušující záležitost. I lov pstruhů se mi vryl hluboko pod kůži, zvláště mám-li to štěstí a mohu lovit na malebných horských říčkách a jezerech.

Jaký druh nástrah při lovu preferuješ?

Tady je odpověď jednoduchá – všechny možné druhy hladinových nástrah, jako jsou nejrůznější poppery, propellery apod.

Máš v rukávu nějakou veselou historku z rybaření?

Těch je moc! Jednou za mlada jsem šel v podvečer muškařit na mou oblíbenou horskou říčku. Při nahazování mi za zády popadl mušku netopýr. Dlouho jsem nechápal, co je to za malou potvoru, která drží můj návazec napnutý ve vzduchu. Nakonec z toho byl trofejní úlovek netradičního druhu:-)

Co je důležité pro opravdového rybáře?

Uvědomit si, že nejsou jen ryby a vody, ve kterých žijí – to vše je úzce spojeno s přírodou jako celkem.

Jaká je Tvá rada českým rybářům, aby byli více úspěšní?

Jednoduchá – vždy si sežeňte veškeré možné informace o revíru, na kterém chcete rybařit, choďte lovit co nejčastěji a nestyďte se učit od zkušenějších rybářů. Nakonec si vyšlapete svou vlastní cestu a naleznete svůj osobitý přístup k rybaření. A ještě jedna rada – krása českých žen a dívek je dobře známá v celé Evropě. Zkuste ty své přemluvit, aby na ryby chodily s Vámi. Pokud se Vám to podaří, budete u vody trávit mnohem víc času!

Jaký je Tvůj názor na metodu „chyť a pusť“?

Dle mého je velmi potřebná a prospěšná, protože v ní vidím budoucnost pro naše revíry i rybářský sport vůbec. Nemám ale žádný problém s tím, když si někdo chce čas od času rybu od vody odnést, pokud tak učiní v souladu s rybářským řádem. To, co dnes děláme, nazýváme rybářským sportem. Já ale rybaření beru i jako poctu našim předkům, kteří lovili ryby, aby přežili. Na rybách (více než kde jinde) daleko silněji vnímáte jakýsi návrat ke kořenům.

Co bys chtěl vzkázat všem rybářům?

Chtěl bych říct, že rybaření není jen sport, ale v podstatě hodina životní filozofie, ve které se učíme trpělivosti, vytrvalosti a umění zachovat klid. To vše v neustálém dialogu mezi matkou přírodou a námi samými. Nezapomínejme na to!

Za poskytnutý rozhovor a materiály děkuje Ivan Finta