Český Rybář

Lidé jsou v této zemi přátelští, ale nedělají si velké starosti s krizí zmítající světem a žijí hudbou reggae. Byli jsme zvědaví, zda se potvrdí naše naděje, že vody kolem ostrova jsou velmi dobrou oblastí pro lov mečounů – hlavně modrého marlina.

Dlouhá a nekonečná cesta, trvající z Prahy do Tobaga přes Frankfurt 12 hodin čistého času, byla zpestřena pouze nekonečnou a důkladnou kontrolou našich příručních zavazadel s podezřelým obsahem – rybářskými navijáky - a nekompromisním zaplacením malé nadváhy. Letecké společnosti sice letenky opticky zlevňují, ale ztrátu kompenzují placením veškerých služeb, které byly dříve téměř bezplatné. Není daleko doba, kdy budou snad převažovat i cestující.

Tobago nás přivítalo typickou „prádelnou“ s podmračeným počasím. Dále pak (až na jediný den) stále pršelo - v pátek rekordně i 15x. Ubytováni jsme byli v typickém dřevěném penzionu připomínajícím „chaloupku strýčka Toma“, ale byl čistý a velmi dobře zařízený.

Ráno jsme nedočkavě vyrazili na první lov. Úspěch byl dimenzován velikostí lodí, neboť dvě dvojice lovily na místních lodích připomínajících vydlabané kánoe amazonských indiánů. Na velkých vlnách se stal rybolov riskantní dřinou a mimo několika malých okounů jsme neulovili téměř nic. Zbytek skupiny (3 rybáři) dostal na první den relativně velkou loď se silným motorem, ale jak se později ukázalo, ve velkých vlnách také málo použitelnou. První den nám však přálo štěstí a Petr ulovil na Rapalu velkého červeného okouna, velké wahoo a večer při setmění nám při návratu zabral u břehu velký tarpon, který nám však nedal žádnou šanci a brzy zmizel v hlubinách s gumovou rybkou v tlamě. Večer přijeli do přístavu 2 profesionální rybářské lodě (jediné na ostrově), které jsme měli objednané.

Po seznámení s posádkou jsme druhý den ráno vyrazili opět na oceán, tentokrát daleko od břehů. Tento den byl skutečně nejlepší, neboť se ulovili blue marlin (cca 50 kg), trofejní plachetník (2,5 m), 3 velké wahoo (min. 20 kg) a ještě bylo na udici několik velkých mečounů (přes 150 kg), kteří se buď vyhákli nebo nástrahu utrhli. Lovilo se většinou na umělé chobotnice, ke kterým byla do tandemu přivazována mrtvá rybka kolem 30 cm.

Další dny se výrazně zhoršilo počasí a vítr přidal na síle. Jak řekl výstižně Janko, vlny dosahovaly velikosti dvoupatrového domu! Rybolov v tomto počasí nebyl vůbec zábavou, ale stal se tvrdým bojem - někteří to odnesli i žaludeční nevolností. Úlovky v dalších dnech pomalu ubývaly a rybářské „galeje“ jsme zvládali jen s vypětím všech sil. Předposlední den však Saša ulovil svého rekordního plachetníka a Petr největší rybu výpravy – modrého marlina kolem 125 kg! Škoda, že nešlo udělat kvalitní fotografie, protože na lodi houpající se na obrovských vlnách to byla prakticky nemožná záležitost. Jelikož plachetník i mečoun se pouštějí zpět, naděje na fotografii mrtvé ryby v přístavu byla ztracena.

Během dní, kdy bylo moře velmi rozbouřené, jsme si chtěli zkrátit čekání na záběr a vyměnili „mečounové“ chobotnice za hluboko potápivé Rapaly. Posádka lodí nesla naše snažení velmi negativně a neustále nám vysvětlovala, že takovým způsobem mečouna neulovíme. Několik desítek hodin bez záběru nás však přesvědčilo, že musíme změnit nástrahy. Nedlouho po nahození wobblerů zdolal Saša své trofejní dorado – 145 cm. Kyselé gratulace posádky nám byly malou satisfakcí za jejich pohodlnost. V tomto počasí byly menší lodě prakticky nepoužitelné, a to nám dělalo problémy při obsazení dvou lodí sedmi rybáři. Některé dny proto pár členů výpravy raději zvolilo výlety do okolí, než aby podstoupili „žaludeční“ galeje na lodích bez jediného záběru.

Čas ubíhal jako voda a najednou zde byl poslední den a návrat do hlavního města Scarborough. Prohlídka nás příjemně unavila, a tak jsme nasedli na zpáteční letadlo do Evropy. Při dlouhém letu jsme si chvílemi ve velkých turbulencích připadali jako na lodích v rybářské vesnici Charlotvile.

Tobago je určitě perspektivní destinací. Příště nepojedeme v únoru, kdy vanou silné pasátové větry a často prší. Březen a duben jsou ideální a při místních rybářských závodech (v polovině března) se prý za týden uloví 50-100 mečounů. Ubytování je slušné, strava se dá zajistit dopředu dohodou v malé restauraci, kde se večeře mohou vařit na objednávku. Snídaně z nakoupených surovin může vařit příjemná paní domácí. Problémem je nedostatek profesionálních lodí, které musí být objednány dlouho dopředu. Pokud je klidné moře, mohou se použít i malé lodě a lovit při pobřeží, zvláště trofejní tarpony. Je to příjemné zpestření jinak ubíjejícího lovu na otevřeném moři. Koupání na nádherných plážích je příjemné, ale nedoporučujeme plavat ve večerních a ranních hodinách příliš daleko. Náš průvodce a organizátor celé výpravy Honza se hned první den ráno dostal do konfliktu se žralokem, který mu na noze nechal svoji navštívenku – 14 stehů!

Zvláštní kapitolou jsou místní domorodci – milí, přátelští a pohostinní. Jak však vycítí, že máte peníze, sloužíte jim nepřetržitě jako bankomat. Příklad – první den stála večeře 15 dolarů, za 2 dny už 25 dolarů. Taxi z letiště stálo 80 dolarů a zpět už 220! Toto lze kompenzovat dohodou (kontraktem) dopředu s pevnými cenami, ale úplně se tomu nevyhneme nikdy. Není zde žádná konkurence, pouze jeden obchod, restaurace, 2 lodě a jedno taxi – takže buď berete, nebo letíte domů!