Český Rybář

NÁSTRAHY SPORTOVNÍHO RYBÁŘE VI / Červen - umělé vláčecí nástrahy

/ Jak se stát rybářem / Text: Tomáš Lotocki / Foto: autor

Pokud hledáme typickou nástrahu pro měsíc červen, nemůžeme zkrátka na prvním místě nezmínit nástrahy určené k lovu dravých ryb, jejichž sezona přesně v polovině tohoto měsíce začíná. A protože mládeži jediné povolené nástrahy, určené výhradně k lovu dravých ryb, jsou ty umělé vláčecí, je nabíledni, že se budeme věnovat právě jim.

 

V jednom článku přitom nemůžeme ani zdaleka prozkoumat celý svět moderní přívlače. Zvláště v dnešní době je vláčení nejen mezi mladými rybáři nesmírně populární, a tato rybolovná technika je neustále obohacována o nové a nové nástrahy a metody lovu. Vždyť komu ještě před nedávnem něco říkaly pojmy jako streamery, jigy, rippery, poppery nebo smáčky? Pokud jste přitom pozornými čtenáři této rubriky, jistě víte, že v ní dostává přívlač dostatek prostoru a v minulosti tu vycházel i seriál, který podrobně mapoval všechny běžně používané vláčecí metody i nástrahy. Berte tedy tento článek jako jakési stručné shrnutí toho, co by mělo být pro mladého rybáře holdujícího přívlači z pohledu nástrah nejdůležitější a na co by se měl při výběru vhodného vybavení zaměřit.

Co jsou to umělé vláčecí nástrahy?

Pod tímto pojmem si můžeme představit prakticky všechny umělé nástrahy, které používáme při způsobu lovu, který se nazývá přívlač. Smysl přívlače spočívá v aktivním vedení nástrahy vodním prostředím za pomoci navíjení vlasce (šňůry) nebo – v případě hlubinné přívlače - v pohybu nástrahy za jedoucí loďkou. Důležité je vědět, že ze zákona má lov na přívlač mnohá omezení. Tak například při ní nesmí být nastraženy jiné udice a na mimopstruhových vodách ji můžeme provozovat jen od poloviny června do konce kalendářního roku. Hlubinnou přívlačí smíme lovit pouze tam, kde je to v rybářském řádu explicitně dovoleno.

Vláčecí nástrahy dělíme podle jejich vlastností, tvaru či výrobního materiálu do několika hlavních skupin. Říci však ve zkratce, které nástrahy jsou pro mladého rybáře nejvhodnější a které naopak může ve své výbavě oželet, je velmi těžké, ne-li nemožné. Škála vláčecích nástrah je totiž neuvěřitelně široká a každá z nich se navíc díky svým vlastnostem, jako jsou velikost, barva, chod, hmotnost, potápivost atd., hodí na jiné typy vod a jiné druhy ryb. Zjednodušeně řečeno - vláčkař, který se chce vypravit na boleny, bude potřebovat úplné jiné nástrahy než ten, který se chce pokusit přelstít candáta. A stejně tak rybář, který se rozhodne prochytat menší říčku parmového charakteru, tu zřejmě neuspěje s nástrahami, které mu minule zachytaly na hluboké údolní nádrži. Přesto se však pokusím jakýsi rejstřík doporučené výbavy mladého a univerzálního vláčkaře sestavit.

Krabička začínajícího vláčkaře

Při prvotní úvaze, jaké nástrahy si obstarat, pokud se chceme začít věnovat přívlači opravdu poctivě a na různých typech vod, bychom měli vycházet z toho, že přívlač se podle náčiní, které při ní používáme, rozděluje na ultralehkou, lehkou, střední a těžkou. A taková ultralehká přívlač s malými rotačkami či mikrotwistery, při níž budeme lovit i hrouzky nebo oukleje, má např. s pořádnou těžkou sumcařinou společného jen pramálo.

Začínajícímu vláčkaři však nedoporučuji zacházet do takovýchto extrémů, určených spíše pro zkušené specialisty. Nejjednodušší je udělat si ze čtyř typů přívlače pouze dva – lehčí a těžší – a na základě tohoto rozdělení si pořídit výbavu. Prut s gramáží do 30 g, k tomu odpovídající naviják a vlasec o tloušťce do 0,18 mm nám poslouží k lovu okounů, pstruhů nebo tloušťů, zatímco na těžší dravce – štiky, candáty nebo boleny – si pořídíme prut s gramáží do 60 g. Výše uvedená výbava nám sice nepokryje úplně všechny možnosti, které přívlač nabízí (takový velký sumec by nám asi i z bytelného „štikáče“ nakonec udělal třísky), ale v našich podmínkách nabízí určitě dostatečný prostor pro široké rybářské vyžití. A jaké vláčecí nástrahy by tedy v takovéto výbavě neměly chybět?

Třpytky

dělíme do dvou hlavních skupin. První skupinu tvoří rotačky, druhou plandavky. Oba typy nástrah patří mezi ty klasické – používají se snad od počátku lovu na přívlač. Rotační třpytky se skládají ze štíhlého tělíčka a plíšku (tzv. křidélka) umístěného na drátku či hřídelce, na nichž rotuje kolem osy (tělíčka) třpytky. Oproti tomu plandavka sestává pouze z tělíčka, opatřeného po obou stranách dvěma otvory, jedním pro obratlík a karabinku a druhým pro trojháček. Rozdíl mezi těmito dvěma třpytkami je především ve způsobu chodu – zatímco rotačka vyžaduje spíše plynulejší chod, plandavku bychom měli oživovat různým pocukáváním a změnami rychlosti navíjení. Zvláště v poslední době jsou oblíbenější spíše třpytky rotační, zatímco plandavka je obecně na ústupu. Rozhodně bych však nad ní nelámal hůl – dobře vedená plandavka dokáže vydráždit prakticky každého dravce, a navíc je poměrně levná, takže z její ztráty srdce – ani peněženka – tolik nekrvácí. Ve výbavě mladého rybáře by proto plandavky neměly chybět. Společnost by jim mělo dělat několik rotačních třpytek pro lehkou přívlač ve velikosti 0 a 1 a také pár kusů větších třpytek ve velikosti 2 a více na štiky a další těžší dravce.

Wobblery

patří v dnešní době mezi nejrozšířenější a nejpopulárnější druhy vláčecích nástrah. Jedná se o umělé napodobeniny rybek, popř. jiných vodních živočichů. Vyrábějí se buď ze dřeva (balzy), nebo z umělých hmot (plastu). Wobblerům bychom mohli věnovat celé číslo rybářského časopisu a ještě bychom si o nich neřekli zdaleka vše. Při jejich výběru bychom si měli v prvé řadě uvědomit, že kromě barvy, tvaru a velikosti je základní vlastností, která podmiňuje chod a možnost využití wobblerů jeho potápivost. Podle této vlastnosti rozdělujeme woblery do 3 hlavních skupin: plovoucí (floating), které po nahození zůstávají na hladině, potápivé (sinking), které po nahození klesají ke dnu, a neutrální (intermediální), které zaklesají do určité hloubky a zůstávají v dané vrstvě vodního sloupce. Důležitým údajem je přitom absolutní potápivost, která nám říká, do jaké maximální hloubky můžeme nástrahu dostat.

Wobblery jsou nejsofistikovanější vláčecí nástrahou. Každý typ má svoje specifické vlastnosti a je proto určený pro lov v určitém prostředí a na určitý druh ryb. Např. na tlouště či boleny na říčce parmového charakteru nenasadíme těžký wobbler s potápivostí do 6 metrů (už proto, že wobblery jsou drahé a každá ztráta proto bolí dvojnásobně). Stejně tak, pokud máme zálusk na candáty, nepoužijeme popper či jiný hladinový typ. Proto by podle jejich jednotlivých vlastností měla krabička začínajícího rybáře obsahovat v rámci možností wobblery, které můžeme použít na co největším množství různých typů vod – od malých mělce potápivých na tlouště a pstruhy přes hladinové poppery na boleny až po hluboko potápivé nástrahy na candáty z jezerních hloubek.

Gumové nástrahy

Historie gumových nástrah je poměrně mladá. Byly vyvinuty až někdy v 70. letech minulého století. Postupem času se však staly jedněmi z vůbec nejpopulárnějších – především díky jejich univerzálnosti a nízké ceně.

Gumové nástrahy jsou umělé napodobeniny (imitace) přirozené potravy dravců. Škála tvarů je v současné době nepřeberná. Umělé nástrahy imitují rybky, žížaly, raky, žáby, pulce, chobotničky, hmyz a řadu dalších vodních živočichů včetně jejich vývojových stádií. Přestože existují různé mezistupně (např. banja), rozeznáváme dnes 3 základní typy gumových nástrah: rippery, twistery a smáčky. Ani jedna z těchto nástrah by neměla chybět ve výbavě začínajícího rybáře. Pokud chceme mít úspěchy s lovem na gumové nástrahy, musíme se naučit především dvě věci: správně je nastražovat na jigové hlavičky a poté „gumy“ poutavě a přesvědčivě ve vodě vodit. Lov s gumovými nástrahami je přitom velká zábava – můžeme si s nimi různě vyhrát a zkoušet, jaký způsob vedení přináší největší úspěch. Gumové nástrahy by měly být zkrátka - nejen kvůli své nízké ceně – základem výbavy každého mladého vláčkaře.

Vláčecí nástrahy z peří

Na závěr se ještě zmiňme o vláčecích nástrahách, které jsou vyrobeny z peří (ale dnes také ze srsti či z chemlonu) a dají se používat i při přívlači. Jsou to především různé typy zatížených streamerů – větších umělých mušek určených k lovu dravých ryb. Mezi pstruhaři se např. velké oblibě těší „Hauzerovo peří“, vynikající nástraha pro lov lososovitých ryb, ale i jiných dravců, zvláště na rychleji tekoucích vodách. Další možností využití peří při vláčení je použít je jako doplněk jiných nástrah, např. wobblerů nebo rotačních třpytek. Vyrábějí se také kombinované nástrahy, jako je třeba rotačka se streamerem apod.

Peří tu má několik rolí. V prvé řadě samozřejmě svou barvou i pohybem dráždí dravce, ale také opticky zvětšuje velikost nástrahy a stabilizuje její chod (např. u rotaček brání přílišnému kroucení vlasce). Nástrahy z peří můžeme vnímat jako doplňkovou výbavou začínajícího vláčkaře. Může se bez nich obejít, ale někdy, zvláště při lovu na pstruhových vodách, mohou přijít určitě vhod.

 

Naši partneři