Český Rybář

NÁSTRAHY SPORTOVNÍHO RYBÁŘE II / Únor – hnojný červ

/ Jak se stát rybářem / Text: Tomáš Lotocki / Foto: autor a Štěpán Krejčí

Únor je spolu s lednem statisticky nejchladnějším měsícem roku. Na jeho konci se sice už může ozvat první nesmělé zaklepání jara, pod nímž ledy trochu povolí, ale jinak žezlo moci v rukou pevně třímá paní zima. Pro nás rybáře to znamená, že si musíme vystačit s těmi omezenými možnostmi, které nám zimní podmínky dovolují.

 

To znamená lovem na nezamrzajících úsecích řek, kde hledáme ty druhy ryb, které jsou potravně aktivní i v zimním období. Ze škály nástrah, které jsou v zimních měsících účinné, jsem za nástrahu února zvolil hnojného červa, univerzální živočišnou pochutinu, na které si rádi smlsnou snad všechny druhy našich ryb.

Co je to hnojný červ?

Pod pojem hnojný červ či hnojná žížala budeme řadit všechny druhy žížal žijící v kompostech a hnojích. V našich obchodech dostaneme tyto žížalky ke koupi pod názvem hnojný červ. Kromě hnojných červů se v obchodech setkáváme s tzv. dendrobenami, průmyslově chovanými žížalami, které jsou oproti typickým hnojákům robustnější a méně pohyblivé. Někteří rybáři či chovatelé dále rozlišují mezi jednotlivými druhy těchto žížalek a dělí je na tzv. pravé hnojáky, červené žížalky, žížalky se žlutým konečkem atd. Nám však postačí rozlišovat mezi hnojnými červy a dendrobenami.

Charakteristickým znakem hnojných červů je jejich pohyblivost, kterou neztrácejí ani v chladné vodě, což je právě v zimních měsících při lovu velkou devizou. Na rozdíl například od bílého červa, který v ledově vodě ztuhne a přestane se hýbat, je zdravý a správně nastražený hnoják doslova k neutahání. Skutečnost, že takto pohyblivá nástraha rybu zaujme spíše než bez hnutí ležící kus „masa“, není třeba dlouze rozebírat. Hnojáci se také vyznačují palčivě ostrým zápachem, při napichování se z nich uvolňuje nepřijemná žlutavá tělní tekutina, která zůstává na rukách. Mnoho rybářů však věří, že i tento zápach ryby přitahuje, a i kvůli němu dávají hnojákům přednost před jinými druhy živočišných nástrah.

Hnojný červ vs. dendrobena

Do polemiky o tom, která z těchto dvou typů kompostových nástrah je účinnější, bych se příliš pouštět nechtěl. Někteří rybáři nedají na dendrobeny dopustit a považují je za stejně dobré, ne-li lepší nástrahy než klasické hnojáky, jiní s nimi mají zase zkušenost zcela opačnou.

Faktem je, že dendrobeny jsou na háčku obecně méně pohyblivé a také se poněkud hůře nastražují. Jsou křehčí a na háčku hůře drží. Také jejich zápach není oproti hnojákům tak pronikavý. I přesto bych nad nimi rozhodně nelámal hůl. Pokud se tedy dostanete do situace, kdy hnojné červy nebudete mít k dispozici, neváhejte, a bez odporu sáhněte po krabičce dendroben.

Jak lovit na hnojné červy

Výhoda hnojáků, třeba oproti bílému pečivu, tkví v tom, že si na nich rády smlsnou nejen kaprovité druhy ryb (tloušti, plotice, cejnci, ostroretky atd.), ale i draví okouni, kteří jsou vděčnými sportovními rybami, z jejichž lovu se můžeme těšit i v zimním čase. Při sestavování udice a volbě rybolovného způsobu musíme brát v potaz především skutečnost, že zimní rybařina vyžaduje hlavně jemnost, lehkost a mobilitu. V čisté a ledové řece nemůžeme uspět s třicítkami vlasci, kaprovými háčky a krmítky napěchovanými šrotem. K lovu s hnojáky se hodí především lehká zimní plavaná, před klasickou položenou bych dal přednost feederu.

Lovit můžeme v podstatě dvěma základními způsoby. Na okouny ale třeba i tlouště se můžeme vypravit opravdu „na lehko“, jen s krabičkou hnojných červů. Obcházíme řeku a prochytáváme zajímavé partie, kde tušíme nebo víme, že se ryby přes zimu zdržují. Pokud se chceme soustředit spíše na hejnové kaprovité ryby (plotice, cejnky, podoustve, ostroretky), neměli bychom ani v zimě podcenit vnadění. Krmení však musí být co nejméně vydatné, těžší a v temnějších barvách. Jako základ nám bohatě postačí pytlík strouhanky a hlavně hlína (klidně i v poměru 50 na 50). Důležité je vnadit úsporně, ryby se v zimě snadno přesytí. Pokud na ryby vnadění zaúčinkovalo, našeho pohyblivého hnojáčka si už v zákrmu snadno najdou.

Nastražování hnojných červů

Chyby, kterých se mladí rybáři často dopouští, spočívají spíše než ve špatné volbě nástrahy v jejím nespravném nastražení a celkově špatně sestavené udici. Volání po jemnosti a přirozenosti musíme v zimě vyslyšet dvojnásob. Jen tehdy můžeme uspět, pokud bude ryba k naší nástraze cítit opravdovou důvěru. A to není v chladné, průzračné zimní vodě rozhodně nic jednoduchého. Hnojáček patří mezi malé nástrahy jako stvořené pro jemný způsob lovu. Základním předpokladem úspěchu je mít jemně sestavenou a vyváženou udici, slabý vlasec (pro zimní plavanou si vystačíme s kmenovým vlascem o síle 0,14 mm a návazcem 0,10 mm či 0,12 mm) a malý háček, na kterém vypadá hnojný červ přirozeně a kde mu nastražení nebrání v aktivním pohybu. Malé hnojáčky okolo délky 8 cm můžeme nastražovat jen jedním napíchnutím v hlavové části, případně dvěma napíchnutími, ale tak, aby zůstala větší část tělíčka volná a mohla se pohybovat. Na větší tlouště nebo i hladové okouny můžeme nastražit i dva či více malých hnojáčků, naproti tomu z větší dendrobeny můžeme nastražit jen její část. Občas dobře funguje i kombinace hnojáčka s jinou nástrahou (houskou, bílým červem, na jaře a v létě s kukuřicí). Hnojáčka lze také použít jako nástrahu při lovu s marmyškami.

Uskladnění a chov hnojných červů

Hnojáčky a dendrobeny lze krátkodobě přechovávat v ledničce, v malé plastové krabičce, v níž jsme si je přinesli z rybářského obchodu. Na rozdíl od bílých červů se nám nezakuklí a mohou vydržet v chladném prostředí i několik týdnů.

Pokud se chcete pokusit přímo o chov a rozmnožování, můžete to zkusit přirozenou cestou v kompostu, kam dáváme zbytky zeleniny, ovoce, bramborovou nať apod. Pokud tuto možnost nemáme, můžeme si založit i „domácí farmu“, přímo v bytě. Stačí nám k tomu větší plastová nádoba s humusem, kterou umístíme do nepříliš chladného prostředí a hnojáčky do ní vysadíme. Přikrmujeme je hlavně zbytky ovoce a zeleniny. Důležité je mít nádobu stále zakrytou děrovaným víkem, aby nám červi nevylezli, protože hnojáčky volně se toulající po bytě by maminka jistě příliš neocenila.

 

Naši partneři