Český Rybář

CANDÁT / zubaté pokušení

/ Jak se stát rybářem / Text: Tomáš Lotocki / Foto: autor a archiv redakce

V dopisech, které nám chodí do redakce, často žádají mladí rybáři o rady, jak se naučit chytat na umělé vláčecí nástrahy candáty. Přiznám se, že i pro mě bylo v dětství chytání candátů na přívlač trvalým a bohužel nikdy nesplněným snem.

 

Na rotační třpytky jsem chytal okouny, často přišla i štika, ale stražení na candáta – to bylo takové marné čekání na Godota. Teprve až jsem se začal o rybařinu – a přívlač především – zajímat více a hlouběji, zjistil jsem, že ani úlovek candáta na přívlač není jen věcí náhody nebo štěstí, ale můžeme mu jít vytrvale a účinně naproti.

Na úvod se s Vámi podělím o jednu osobní zkušenost. Jednoho brzkého červnového rána těsně po zahájení jsem zajel na ryby na Brněnskou přehradu. Už při příchodu jsem viděl, že dnešní den nebude z těch, o kterých říkají rybáři, že jsou mrtvé - voda byla živá až až. Při březích se totiž zuřivě třely oukleje a jiné bílé ryby, do kterých najížděli dravci - podle charakteru lovení jsem předpokládal, že asi boleni. Nasadil jsem tedy stříbrný hladinový wobbler – svého bolenového specialistu. Hned prvním hodem jsem dostal záběr a po krátkém zdolávání se z předpokládaného bolena k mému překvapení vyklubal candát. Onoho rána jsem na tuto nástrahu chytil candátů nakonec asi 8. Kdyby se mi to stalo dřív, byl bych přesvědčený, že jsem našel tu pravou candátí nástrahu a bez omrzení bych s ním v dalších dnech vyrážel přelstít další zubaté krasavce. Protože jsem už však měl jisté zkušenosti, věděl jsem, že jde o mimořádnou záležitost, která se už v budoucnu bude těžko opakovat – a taky už jsem na tuto nástrahu od té doby žádného candáta nechytil.

Tento příběh jsem vám vyprávěl proto, že docela dobře ilustruje podstatu našeho problému: candát je ryba náladová, jejíž potravní aktivita se rychle mění v závislosti na potravní nabídce, ale i tlaku vzduchu, stavu vody atd. Zároveň však mají candáti své stálé návyky, které mohou být různé revír od revíru. Kdo chce chytat s úspěchem candáty na umělé nástrahy, musí tedy na jedné straně dobře znát jejich životní návyky v daném prostředí a zároveň se na druhé straně nesmí bát experimentovat, protože co platilo včera, nemusí platit dnes. V tomto článku se nechci a ani nemohu dlouze rozepisovat o všech možnostech a způsobech lovu candáta na přívlač, včetně volby náčiní atd. Jde spíše o to, shrnout tu v kostce několik zásadních věcí, které bychom měli vědět, než na candáty vyrazíme. Ve vší stručnosti lze snad říct, že při lovu candátů musíme vycházet především z těchto základních zkušeností z jejich života:

  • Candát je ryba náladová, jejíž potravní aktivita se může měnit doslova ze dne na den a také výrazně kolísá v průběhu kalendářního roku. Nejaktivnější jsou candáti na jaře a na podzim, naopak v horkých letních dnech se jejich potravní aktivita blíží nule.

  • Je to ryba hejnová, přičemž hejno tvoří obvykle jedinci stejného věku a velikosti, větší ryby nad 60 cm už žijí povětšinou samotářsky.

  • Candáti mají některé stálé životní návyky, které se však na různých typech vod projevují různě – např. na velkých vodách provádějí v určitou dobu před setměním každodenní pravidelné tahy z hloubek, kde se zdržují přes den, do mělčích příbřežních partií, kde loví navečer a ráno. S ochlazením vody na konci roku se však natrvalo stěhují do hloubek.

  • Největší aktivitu candáti projevují brzy zrána a navečer. Za pošmourného počasí a ke konci roku je pak lze ve větších hloubkách chytat i přes den.

  • Candáti vyhledávají místa s dostatkem vhodných úkrytů, vodních překážek, nerovnostmi dna atd. Ideální jsou různé terénní zlomy. Ráno a navečer je hledáme především tam, kde oni sami nacházejí potravu v podobě drobných rybek.

  • Candát není zdaleka tak agresivní dravec jako třeba štika, je pomalejší a opatrnější. Má také užší jícen, takže oproti štice loví v průměru drobnější kořist. Většinu svého života tráví u dna, i když větší množství potravy jej dokáže vybudit k aktivnímu lovu ve všech vrstvách vodního sloupce.

Pokud tedy budeme vycházet z těchto poznatků o životních a potravních návycích candátů, můžeme si zároveň utřídit i hlavní pravidla a zásady, kterými bychom se měli při jejich lovu řídit:

  • Chodit na candáty v době, kdy jsou potravně aktivní, tedy brzy zrána a večer, pouze za příznivého počasí je zkoušíme lovit i přes den. Z ročních období je nejlepší úvod sezony (druhá půle června) a pak podzim (od konce září do listopadu). Přes léto lovíme candáty jen brzy ráno za svítání a večer za soumraku (můžeme zkusit i noční přívlač), za stálého, ale zároveň spíše pošmourného počasí i přes den, úspěch však není rozhodně zaručen.

  • Snažit se přečíst vodu a dozvědět se co nejvíc o charakteru daného revíru, hloubce, členitosti dna atd. Hlavně brzo ráno a navečer se orientujeme i podle přítomnosti drobných rybek, které candátům slouží za potravu.

  • S nástrahami se nebát různě experimentovat, ale zároveň vědět, že existují určité typy, které jsou obecně účinnější. Jsou to především gumové nástrahy (twistery, rippery, smáčky), které můžeme vést velmi pomalu a u dna, což je základní předpoklad úspěchu. Další dobrou nástrahou jsou štíhlé potápivé wobblery s nepříliš agresivním chodem, které jsou však na rozdíl od gumových nástrah poměrně drahé, a vycházka k vodě se nám pak může pěkně prodražit, zvláště když candáty hledáme v místech, kde o nějakou tu vázku nouze většinou nebývá. Třpytky bývají účinné spíše z kraje sezony v červnu a začátkem července. Na úspěšné barvy nástrah příliš nespoléháme – důležitější než barva je pomalý a nepříliš agresivní chod. Nástrahy volíme spíše menší a střední velikosti do 10 cm. Pokud však vidíme hejno candátů aktivně lovit, můžeme použít v podstatě jakoukoli nástrahu a hlavu si nemusíme lámat ani s její velikostí.

  • Candáti jsou ryby hejnové, proto když chytíme jednoho, prohazujeme místo dál – šance na další úlovek je vysoká.

  • Záběry candátů jsou většinou opatrné – ryba často nástrahu jen ochutnává, ale nedobírá. Proto je důležitá kvalita záseku. Na candáty je vhodný prut citlivý ve špičce, aby jemné záběry dobře indikoval, ale zároveň dost pevný a pružný, umožňující kvalitní zásek tak, aby háček v tvrdé candátí tlamě dobře seděl.

  • A na závěr pravidlo poslední a nejdůležitější. Přijdou dny, kdy i ty nejlepší rady nejsou k ničemu. Candáti jako by se z vody vypařili a k záběru je nepřimějeme ani šamanským zaříkáváním. V té chvíli však nezoufejme. Změňme třeba způsob lovu a věnujme se jiným rybám. Nejsou o nic méně krásné a ušlechtilé než tento tajemný a nepředvídatelný rytíř vodních hlubin.

 

Naši partneři