Český Rybář

Při chytání v krátkých vzdálenostech můžeme snadno a přesně vnadit rukou v takových dávkách, jaké potřebujeme, a přitom nemusíme vůbec měnit frekvenci nahazování anebo krmítko z malého na větší nebo naopak. Dobrým pomocníkem je i vnadicí lopatka. Její pomocí dostaneme do vody více partiklu nebo pelet, aniž bychom museli stále nahazovat krmítkem. Neustálé nahazování krmítka vadí především při lovu velkých ryb a na mělkých lovištích obzvlášť. Tady bychom měli zcela jednoznačně použít buď šetrnější způsob vnadění, anebo navnadit větší dávkou jednorázově a pak už nevnadit a jen čekat na záběr, což praktikujeme především při chytání větších ryb, které vyžadují na lovišti absolutní klid. Někteří kolegové si tak zvykli na používání krmítka, že ostatní techniky vnadění zcela vynechávají a pak se diví, že jejich výsledky nejsou takové, jaké by si představovali. Vždycky je třeba si uvědomit, že ten, kdo u rybařiny přemýšlí, vždycky chytá víc a že jeden způsob lovu, potažmo vnadění, se nemusí hodit vždycky a všude.

Chápu, že vnadit krmítkem a prakem je opravdu něco jiného, že to vyžaduje jisté zkušenosti, ale vymlouvat se na to, že já to s prakem neumím, je celkem hloupé. Tím, že to ani nevyzkoušíte, se nic nenaučíte. Ale vezměte si ten rozdíl, když na hladinu mělké vody, ve které se právě krmí kapři, pleskne lehce měkká kulička vnadicí směsi, která se nárazem o hladinu rozbije a ke dnu padají drobné peletky (které tam kapři klidně a pilně sbírají), a když do hladiny uhodí krmítko. Stejně tak je nesmysl používat krmítko, když lovíte ryby ve vzdálenosti třeba deseti metrů někde u převislých větví stromu či rákosového nebo leknínového pole. Proto je třeba naučit se ovládat i jinou techniku vnadění a míchání vnadicích směsí pro tyto příležitosti. Kreativita a změny při rybařině Vás zcela jistě posunou zase o kousek dál a pestrost přinese více zábavy. Především však více ryb a zajímavých úlovků, což je na tom všem to nejpodstatnější. Bez pomoci krmítka lze efektivně lovit nejen ryby malé, ale i ty největší.

Pro vnadění rukou i prakem můžeme vyrobit směs, která silně kalí a dokáže stáhnout na loviště velké množství drobných ryb, které budou brát jedna za druhou takovým způsobem, že v podstatě nebudete prut ani odkládat do vidličky. Stejně tak s pomocí směsi a hrubého partiklu přilákáte velké ryby a mezi nimi si konečně chytíte tu svou životní. Zde je ovšem zapotřebí použít směs pouze jako lepidlo pro partikl, kterého musí být ve směsi mnohem více než vnadicí směsi, jinak s největší pravděpodobností dosáhnete zcela opačného účinku.

Abyste dokázali slepit větší množství hrubých částeček bez pomoci velkého množství sypké vnadicí směsi, je nutné směs dobře vybrat, protože ne každá se k tomuto účelu hodí. Respektive je třeba správně vybrat směs pro tekoucí a stojaté vody, neboť zde může nastat velký rozdíl v době jejího rozpadu. Z tohoto důvodu je také zcela běžné, že se používají směsi rozdílných vlastností ve vyzkoušených poměrech pro různé podmínky. Tím, že budete míchat v různých poměrech směsi vysloveně lepivé a směsi s menší lepivostí, můžete dobu rozpadu vnadicích koulí správně a vhodně načasovat. Dobu rozpadu můžete samozřejmě ovlivnit i tím, jak silně vnadicí koule umačkáte.

Abychom se v této otázce dobře zorientovali, připomeneme si pár faktů, které bychom měli znát – na trhu jsou vesměs směsi univerzální, které se hodí jak pro lov na tekoucích, tak na stojatých vodách. Jejich soudržnost a lepivost ovlivňuje především množství přidané vody.

Dále zde máme směsi určené k lovu na stojatých a pomalu tekoucích vodách. Zde musíme počítat s tím, že budou lepit poměrně málo a že se budou rozpadat víceméně samovolně a poměrně rychle.

Směsi určené pro vodu tekoucí lepí ze všech směsí nejvíce, a pokud je správně namícháme, bude jejich doba rozpadu nejdelší ze všech a bude tím delší, čím více vnadicí koule umačkáme. Tyto směsi dokážou i při malém množství pojmout velké dávky hrubého partiklu, a proto jsou vhodné pro vnadění tam, kde hodláme lovit velké ryby. Jestliže ale potřebujeme dostat pomocí této směsi do vody velké množství částic a jedná se o vodu stojatou, pak je na místě vlhčit směs méně a také ji příliš neumačkávat. Na silněji tekoucí vodě pak platí opak. Směsi typu Metod mix jsou také vhodné a jsou pozitivní v tom, že poměrně hodně lepí, takže se podobají směsím určeným pro tekoucí vodu, ale i když je poměrně silně umačkáte, docela rychle se rozpouští. Proto jsou ideální pro házení, popřípadě střelbu koulí na delší vzdálenosti a větší hloubky. Bez úhony totiž přestojí cestu vzduchem i delší pád ke dnu a teprve tam začínají pracovat. Je snadno pochopitelné, že pokud budete dobře znát vlastnosti vnadicích směsí, které používáte, pak si budete moci jejich kombinací připravit přesně takovou směs, jaká Vám bude v dané situaci nejvíce vyhovovat. Záměrně říkám, že musíte směs opravdu znát, protože se opravdu nelze stoprocentně spolehnout na to, co je na obalech napsáno. Některé směsi určené pro lov na řekách mohou lepit více, jiné méně, a to, že je na obalu napsáno Metod mix, ještě neznamená, že tomu tak v pravém slova smyslu opravdu je. Jestliže se tedy pustíte do kombinování směsí, měli byste je mít opravdu vyzkoušené, abyste jejich skutečné vlastnosti dobře znali a nezkazili si tak zbytečně krmení.

Uvedu pár příkladů pro konkrétní situace. Řekněme, že chcete chytat drobnější ryby v mělčí vodě, asi tak okolo 1-1,5 m, a je to poměrně daleko, takže nemůžete vnadit rukou a krmítko není pro tuto situaci vhodné jednak pro zbytečný hluk, a také větší hmotnost, která při jemném lovu s tenkými vlasci obtěžuje. Při slabém návazci se může ryba urazit jen o hmotnost krmítka. V úvahu tedy připadá zcela jednoznačně pravidelné střílení menších dávek krmení prakem a použití nějaké zátěže místo krmítka. Zátěž potřebujeme jen tak těžkou, abychom dohodili na zvolené místo a mohli oproti její hmotnosti správně napnout vlasec.

Pro chytání drobnějších ryb v mělčí vodě je nejlepší vnadit silně kalicí a dobře rozpadavou směsí. Pro udržení stálé pozornosti ryb pak musíte přidat do směsi masné červy a také drobnější měkké pelety. V úvahu tedy nepřipadá žádná příliš lepivá směs, ale spíše běžná směs určená pro lov v klidných vodách, kterou musíme namíchat tak, aby především vydržela cestu vzduchem na určené místo. Nevelká porce velikosti vejce by měla jemně plesknout o hladinu a na ní se rozbít. Ke dnu pak bude pomalu klesat kal spolu s masnými červy a drobnými měkkými peletami. Ideální koncovou sestavou je v tomto případě páternoster s dlouhým návazcem, který může mít klidně až jeden metr, protože při tomto stylu vnadění budou ryby hodně dobře reagovat na klesající nástrahu. Dlouhý návazec jim poskytne dostatek času na to, aby ji správně uchopily, a záběry budou poměrně razantní. Skvělá metoda pro rychlé chytání drobnějších ryb na stojaté vodě a malé hloubce.

Představte si podobnou situaci, ale větší hloubku, řekněme mezi 2,5-4 metry s tím, že chcete lovit větší ryby, respektive kapry. V každém případě potřebujete na místo dostat větší množství kukuřice nebo pelet. Přitom není na místě vodu nijak kalit, protože byste na místo stáhli drobné ryby, které by obtěžovaly svými záběry. Správnou volbou je opět prak s vnadicí směsí Metod mix, který je poměrně hrubý, dokáže pojmout větší množství partiklu, nekalí vodu, dá se s ním daleko střílet a na dně se rychle rozpadá, takže svůj náklad partiklu rychle uvolní a kapři neztrácí o toto místo zájem. Ideální je nastřílet na místo dostatečné množství a pak už ryby nerušit. Pro lov je dobré zvolit klasickou průběžnou sestavu s návazcem dlouhým okolo 40-45 cm.

Silněji tekoucí voda (například s parmami) chce opravdu lepivou směs, která bude držet velké množství masných červů, třeba i s peletami, které bude pomalu a plynule uvolňovat, takže na krmeném místě budou mít ryby stále co žrát. Občas je dobré dopravit na totéž místo i kouli, která bude měkčí a dokáže dobře zakalit místo. To ještě zvýší pozornost a žravost krmících se ryb. Při tomto lovu je dobré chytat v takové vzdálenosti, do které můžete dopravit vnadicí koule rukou, protože musíte alespoň pro začátek do vody dostat poměrně velké množství krmiva, což znamená opravdu velké vnadicí koule, přinejmenším velikosti pomeranče. Ty by měly být poměrně tvrdé a tvořit základ vnaděného místa. Další koule, už menší, měkčí a plné červů, pak budou neustále přivolávat další a další ryby. Není na tom nic složitého a chce to především přesnost ve vnadění, abyste dosáhli určeného cíle. Při troše trpělivosti se výsledky dostaví velmi brzy.