Český Rybář

OKOUNI, ALE NE TI MALÍ!

/ Cestování / Text: Florian Läufer / Foto: autor / Překlad: Radek Diviš

Je celkem jedno jestli v řekách, ve spojovacích kanálech, rybnících nebo přehradách, okouni se v našich vodách vyskytují prakticky všude. A mnozí z nás si jistě rádi vzpomenou na neopakovatelně nádherný okamžik, kdy téměř každý hod znamenal záběr, a to ve chvíli, kdy jsme vlastním přičiněním či pouhou náhodou vypátrali jejich mnohačetné hejno.

V některých lokalitách na východě Německa se v tamních v přírodních jezerech, kde jsem několik let pravidelně rybařil, počítaly dobré denní úlovky okounů na „kýbly“, nikoliv na kusy! To není rybářská latina, to bývávala realita...    

Musím se ale bez mučení přiznat, že ačkoliv lov okounů miluji, mnohem víc mě odjakživa lákala kvalita, ne kvantita. Z tohoto pohledu je potřeba zcela zásadně změnit techniku lovu „pichlavých rytířů“. Ryby ve velkých hejnech zřídka přesahují délku 30 cm a v potravním rauši se bezhlavě vrhají na vše, co se ve vodě hýbe a co se jim vejde do tlamy. Větší exempláře, s délkou vyšší než 40 cm, se chovají zcela odlišně a potravu „honí“ osamoceně nebo v malých, maximálně tuctových, hejnech ryb stejné velkosti. Přirozeně je daleko těžší najít tyto ryby, než jejich malé souputníky pohybující se v hejnech čítajících stovky kusů. K tomu je ještě potřeba přičíst, že okouni těchto rozměrů jsou nesmírně choulostivé ryby a často jsou plaší a nedůvěřiví.

Vinou zakrnění celých populací se na velké části revírů kapitální okouni nevyskytují vůbec. Zde ulovíte jen ryby mírně překračující velikost dlaně. První pravidlo úspěšného lovu kapitálního okouna zní tedy najít vodu, ve které skutečně žijí. Zní to jednoduše, ale právě toto je nejčastějším bodem nezdaru na dlouhé cestě za pořádně vykrmeným „pruhovaným kaprem“, jak velké naducané okouny kvůli tvaru těla a síle při soubojích rádi častujeme. Udělejte proto maximum: zeptejte se rybářských kolegů, pátrejte na síti nebo prohledávejte rybářské časopisy. Hledejte úlovky velkých ryb, abyste přišli některé z těchto zajímavých vod na stopu.

Nejlepším časem pro splnění snu v podobě velkého okouna je studená část roku od podzimu do začátku následujícího jara. V tu dobu se okouni začínají k honbě za potravou šikovat do menších skupinek a doslova si nezřízeně cpou břicha. Plůdek z právě uplynulého léta je všemi dravými rybami soustavně decimován a hlad okounů den ode dne roste.

Nyní přichází čas našich umělých nástrah! Abych okouny nejprve vůbec nalezl, používám na úvod wobbler, se kterým danou vodu házením nebo ještě lépe trollingem prozkoumám. A protože máme spadeno na větší a největší exempláře, nemusí být nástraha zase tak malá. Dobrou zkušenost jsem udělal s modely, které se pohybují v co největší blízkosti dna. Pod drobnohled zařazuji všechna jasně slibná místa, jaké daná lokalita nabízí: podvodní struktury jako hrany, kopce nebo díry na dně, kotevní mola v přístavech, převisy křovin a stromů, přítoky apod. Při hlubinné přívlači z lodi prozkoumávám detailně první hloubkovou hranu nebo štětové stěny kanálů. Kolem nich projíždím co nejpřesněji poměrně dlouhé štreky s wobblery vypuštěnými cca 20 m za lodí. Ačkoliv většinou raději používám k lovu okounů přírodně věrné vzory, podařilo se mi speciálně právě při trollingu ulovit mnoho pěkných ryb na dráždivé barvy a fantastické vzory. Dvou a třídílné modely s téměř živým chodem přinášejí při této technice též trochu více záběrů, než je tomu u klasických jednodílných wobblerů. Moje oblíbená velikost nástrahy se pohybuje mezi 9–12 cm. To jsou ta správná sousta pro vypasené podzimní okouny.

Jakmile první okoun neodolá naší nástraze, začne to být pořádně napínavé! Byla to osamocená ryba, nebo se v blízkosti potulují další pěkní okouni? Nyní je potřeba místo záběru pořádně prozkoumat. Buď prochytám toto místo stejným wobblerem, nebo „proklepu“ malou gumovou rybkou dno. Je-li dno bez vázek, je toto má favorizovaná metoda, jak se zbylým jedincům dostat na kobylku. Výhodou je, že tuto nástrahu můžeme nabídnout trochu pomaleji než tažený wobbler a udržet ji tak v zorném poli okounů trochu déle. Malé jiggové nástrahy z měkké gumy v délce 8–10 cm s hlavičkou 5–10 g (záleží na hloubce a případném proudu) považuji za optimální. Pokud potopené stromy nebo kamenité dno umožňují bezproblémový rybolov, neměli bychom na pomalou prezentaci nástrah zapomenout. Moderní přívlačové metody, jako například Drop Shot nebo vertikální rybolov, nejsou jen případným nouzovým řešením. Často nasazuji tyto techniky právě ve chvílích, kdy by bylo teoreticky možné použít i jiné metody. Čím nižší teplota vody je, tím pasivnější a pomalejší metody prezentace volím. V zimě, kdy se teplota vody krčí jen několik stupínků nad nulou, se přednosti Drop Shotu a vertikálního jiggingu projeví naplno. Občas to lze jednoznačně prokázat. Stalo se mi, že jsem s gumovou rybičkou na jigu prokřižoval ověřené okouní místo, kde jsem z minulých výprav věděl, že se zde okouni pokaždé zdržují. Když jsem po půlhodině bez záběru přezbrojil na Drop Shot a v následujících dvou minutách měl okamžitě kontakt, nebylo pochyb o tom, že okouni zde byli, ale zřejmě příliš leniví na to, aby se honili za poskakující rybičkou.

Okouni umí být hysteričtí jako rozmazlené paničky a láskyplně prezentovanou nástrahu mohou hodiny trestat absolutním nezájmem, pokud jim něco nepasuje. Proto je při lovu okounů experimentování s velikostí, tvarem a barvami nástrah poloviční cesta k úspěchu. Při trollingu používám dnes již tucty různých nástrah. A mohl bych spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát se mi přihodilo, že ryby reagovaly pouze na jeden model nástrahy v jednom barevném provedení. Na co však rozmazlení velcí okouni reagují často s alergií, jsou lanka! Čím je voda čistší, tím dříve je nástraha na lanku rozpoznána. Na vodách, kde je šance na záběry štik, to může být skutečný problém. Na jedné straně nechceme štikám, které naše nástraha zlákala, zbytečně nechávat v tlamách naše „ozdoby“, na druhou stranu nás ale jakékoliv lanko rozhodně připraví o záběr velkého okouna. V těchto případech používám velmi jemný ocelový návazec spletený ze 49 vláken. Tento materiál je velmi poddajný a nabízí ještě dostatečnou ochranu před ostrými zuby štik. Pokud není populace štik příliš početná, dávám přednost raději návazci z tenkého Hardmono (8 lb), což sice nezajišťuje 100% ochranu, ale dává určitou jistotu. Parádní je, když se štikami nemusíme počítat vůbec. Potom jsou tenké fluorocarbonové návazce o průměru 0,20–0,25 mm, které okouni jen stěží registrují, skutečně skvělé řešení pro to, abychom mohli umělé nástrahy prezentovat nenápadně.

I zbylé náčiní by mělo být přizpůsobeno velikosti okounů. 2,70 m dlouhý přívlačový prut s vrhací zátěží 5–30 g s menším smekacím navijákem s návinem pletené šňůry o průměru 0,06–0,10 mm v nenápadné barvě je zhruba vše, co potřebujete. Jednodušeji to snad ani nejde...

Nejdůležitějšími body úspěšného lovu kapitálních okounů jsou ale naše smýšlení a chování, a nikoliv nejrůznější moderní techniky lovu. Okouni potřebují velmi dlouhý čas, než narostou do kapitálních rozměrů. Pokud budeme jejich stavy chránit a nebudeme velké ryby bez rozmyslu zabíjet, budeme pěkné okouny lovit pravidelně. Metoda „chyť a pusť“ má v tomto případě velký smysl. V tom opačném se svým přičiněním velmi rychle dočkáme toho, co jsme považovali za nemožné...

 

BASKICKO / na stopě okouním obrům

Baskicko je autonomním společenstvím, jež na severu omývají vody Biskajského zálivu, krátce ...

NA „STROMOVÉ ŘECE“ / tečkovaní krasavci z Tree River

Řeka Tree River v západní části kanadské provincie Nunavut je jedním z nejproslulejších revírů, ...
Naši partneři